Nevím, jak vychovávat dítě

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.04.19 08:39
Nevim, jak vychovavat dite

Dobry den, potrebovala bych poradit, jak spravne vychovavat dite, protoze mam pocit, ze to neumim a nebo nevim jak na to.
Mam chlapecka, neco malo pres dva roky, je to jedinacek. Neni absolutne samoobsluzny v nicem. Necekam, ze si oblekne sam mikinu a zapne, nebo obuje boty, ale on je ani neprinese, kdyz o ne pozadam, a ukazuju na ne. Takze je donesu nakonec ja, jinak by jsme se nikam nepohnuli, a hnili doma.
Neprinese mi svuj hrnecek, abych mu tam doplnila piti, i kdyz ho o to zadam. Kouka na me nechapave. Pritom vi, co je jeho hrnek.
Kdyz na neco ukazuju, podej mi toto a nebo tamto, tak nereaguje, jakoby nerozumel tomu pokynu, ale kreslici tabulku prinest umi, jako jedinou vec.
Kdyz si chci s nim hrat, tak si hrajeme chvili s tou tabulkou, to ma rad a chvili treba s knizkou, koukame na obrazky. Popisuju co je na obrazku, (to je auto, auto jede / to je dum, ma strechu, komin, dvere, okna…) je to takove rychle prohlizeni, on otaci stranky velmi rychle, takze ja stiham komentovat velmi sporadicky. Pokud do prohlizeni zasahnu, jako, ze bych chtela zpomalit a lepe si obrazky prohlednout a komentovat, tak ma hysterak.
Kdyz na cokoliv ukazu, a zeptam se co to je?, tak mlci, a kdyz mam stesti, tak rekne „to je“, to rikam velmi casto u veci, ktere mu ukazuji a misto pojmenovani veci si z toho odnesl „to je“

Dale moc aktivit spolu nemame, snazim se brat hracky, hrat si s nim, ale vydrzi max 5 min a pak zacne hrackama hazet a utika si po svem. Tak ja si pak sednu a treba si ctu, jenze po chvili mam vycitky, ze on je nekde sam a ja ho nestimuju, ze nic neumi, a ja si tu ctu.

Dalsi vec je, ze se bojim aby mi neprerostl pres hlavu, nevim, jak adekvatne reagovat na jeho hystericke sceny. Bud ma obdobi vzdoru, nebo uz je rozmazleny a nebo kombinace obojiho.
Jdeme z prochazky, pokazde jeste z okna domu v chodbe koukame ven a ukazuju mu vyhled z vrchu a komentuju. Tato aktivita trva asi 2 min, jemu by vyhovovali dve hodiny, abych stala a drzela ho v jedne ruce a ukazovala na vyhled. Takze co ho sundam dolu, ze uz pujdeme domu, ze uz jsme se podivali, tak hysterak. Doma busi hlavou do dveri, a rozhodne se nesetri. Kdyz neni pokazdne po jeho, tak ho chytne amok, a boucha se do hlavy, jak mam reagovat?

Venku si utika hned po svem, kdyz se snazim neco rikat, tak stejne me nevnima, ukazuju, treba na kocku co bezi kolem, ale jako kdyby nevidel, takze moje snaha je zbytecna.

Jsem tu nastinila jen par situaci, bohuzel neumim psat tak, aby to nepusobilo zmatene.
Proste muj hlavni problem je, ze nevim jak ho stimulovat v rozvoji. Bojim se, aby jeho „neschopnost“ nebyla vysledkem me spatne, nedostatecne, nebo nevim jeste jake vychovy. Stimulace se mi moc nedari, u aktivit se mnou nevydrzi, pohadky, abych mu cetla nechce, u knizek vydzri chvilicku, jak s nim mluvit a kdy s nim mam mluvit? On si jde nejradeji po svem, mne nepotrebuje. Venku je uplne jako hluchy. Jak mam zaridit, aby me vice vnimal. Jak na samoobsluhu? A jak reagovat na jeho hysteraky?

Prosim anonymne a nebo smazat, nejsem hrda na svoji neschopnost

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Reakce:
stinga
Kelišová 6422 příspěvků 2 inzeráty 02.04.19 08:47

no nevím jestli je to špatnou výchovou, mi přijde, že bys to měla raději řešit s doktorkou, jestli chlapeček dobře slyší, dobře chápe, já mám hodně divokou, umíněnou a nezvladatelnou dceru, ale na takové pokyny, které píšeš, už dávno reaguje a poslouchá, knížky ji teda taky moc nebaví

Térouš
Echt Kelišová 8625 příspěvků 02.04.19 08:48
@Anonymní píše:
Dobry den, potrebovala bych poradit, jak spravne vychovavat dite, protoze mam pocit, ze to neumim a nebo nevim jak na to.
Mam chlapecka, neco malo pres dva roky, je to jedinacek. Neni absolutne samoobsluzny v nicem. Necekam, ze si oblekne sam mikinu a zapne, nebo obuje boty, ale on je ani neprinese, kdyz o ne pozadam, a ukazuju na ne. Takze je donesu nakonec ja, jinak by jsme se nikam nepohnuli, a hnili doma.
Neprinese mi svuj hrnecek, abych mu tam doplnila piti, i kdyz ho o to zadam. Kouka na me nechapave. Pritom vi, co je jeho hrnek.
Kdyz na neco ukazuju, podej mi toto a nebo tamto, tak nereaguje, jakoby nerozumel tomu pokynu, ale kreslici tabulku prinest umi, jako jedinou vec.
Kdyz si chci s nim hrat, tak si hrajeme chvili s tou tabulkou, to ma rad a chvili treba s knizkou, koukame na obrazky. Popisuju co je na obrazku, (to je auto, auto jede / to je dum, ma strechu, komin, dvere, okna…) je to takove rychle prohlizeni, on otaci stranky velmi rychle, takze ja stiham komentovat velmi sporadicky. Pokud do prohlizeni zasahnu, jako, ze bych chtela zpomalit a lepe si obrazky prohlednout a komentovat, tak ma hysterak.
Kdyz na cokoliv ukazu, a zeptam se co to je?, tak mlci, a kdyz mam stesti, tak rekne „to je“, to rikam velmi casto u veci, ktere mu ukazuji a misto pojmenovani veci si z toho odnesl „to je“

Dale moc aktivit spolu nemame, snazim se brat hracky, hrat si s nim, ale vydrzi max 5 min a pak zacne hrackama hazet a utika si po svem. Tak ja si pak sednu a treba si ctu, jenze po chvili mam vycitky, ze on je nekde sam a ja ho nestimuju, ze nic neumi, a ja si tu ctu.

Dalsi vec je, ze se bojim aby mi neprerostl pres hlavu, nevim, jak adekvatne reagovat na jeho hystericke sceny. Bud ma obdobi vzdoru, nebo uz je rozmazleny a nebo kombinace obojiho.
Jdeme z prochazky, pokazde jeste z okna domu v chodbe koukame ven a ukazuju mu vyhled z vrchu a komentuju. Tato aktivita trva asi 2 min, jemu by vyhovovali dve hodiny, abych stala a drzela ho v jedne ruce a ukazovala na vyhled. Takze co ho sundam dolu, ze uz pujdeme domu, ze uz jsme se podivali, tak hysterak. Doma busi hlavou do dveri, a rozhodne se nesetri. Kdyz neni pokazdne po jeho, tak ho chytne amok, a boucha se do hlavy, jak mam reagovat?

Venku si utika hned po svem, kdyz se snazim neco rikat, tak stejne me nevnima, ukazuju, treba na kocku co bezi kolem, ale jako kdyby nevidel, takze moje snaha je zbytecna.

Jsem tu nastinila jen par situaci, bohuzel neumim psat tak, aby to nepusobilo zmatene.
Proste muj hlavni problem je, ze nevim jak ho stimulovat v rozvoji. Bojim se, aby jeho „neschopnost“ nebyla vysledkem me spatne, nedostatecne, nebo nevim jeste jake vychovy. Stimulace se mi moc nedari, u aktivit se mnou nevydrzi, pohadky, abych mu cetla nechce, u knizek vydzri chvilicku, jak s nim mluvit a kdy s nim mam mluvit? On si jde nejradeji po svem, mne nepotrebuje. Venku je uplne jako hluchy. Jak mam zaridit, aby me vice vnimal. Jak na samoobsluhu? A jak reagovat na jeho hysteraky?

Prosim anonymne a nebo smazat, nejsem hrda na svoji neschopnost

To není o nějaké neschopnosti. Tvůj syn vykazuje určité znaky poruch autistickeho spektra. Určitě bych si vyžádala psychologii a neurologii. Těch poruch je spousta, od nejlehčích po těžké, těžko se to rozeznava. Ale já bych šla

smudlinky
Závislačka 2690 příspěvků 299 inzerátů 02.04.19 08:50

taky bych konzultovala s lékařkou, případně s odborníky- bud poradí, nebo alespoň vyšetří a případné poruchy vyloučí

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.04.19 08:50

Připomíná mi to mého syna. Ten se projevoval podobně. Má ADHD a vývojovou dysfazii. Na začátku vypadal na autistu, ale nakonec z toho vyrostl.
Jsi si jistá, že ti rozumí? Syn dlouho nerozuměl. Nakonec jsme spolu začali komunikovat jinak a díky tomu se zlepšilo porozumění. Začala jsem znakovat a používat obrázky.
Jak mu dopal screening v 18 měsících? Určitě bych to řešila s doktorkou.

Tarjei
Závislačka 4807 příspěvků 02.04.19 08:50

Psychologa, dobryho, hned. Neco je spatne a neni to vychovou.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.04.19 08:51

Dobrý den, podle mě to co popisujete není běžné u dvouletých dětí. Sama mám holky dvojky nedonošené aktuálně 26m a trochu se o to zajímám, vím, že se říká, že kluci jsou pozadu, ale v tomhle případě bych nehledala chybu u vás, spíš to tipuju na vývojovou dysfázii či poruchu autistického spektra.

Tarjei
Závislačka 4807 příspěvků 02.04.19 08:51

Slysi na jmeno? Sdili? Jakej je sociálne?

Kriss Tina
Extra třída :D 10168 příspěvků 02.04.19 08:51

No na tu komunikaci a držení pozornosti moc neporadím, tohle sem měla taky když byly synovi 2 roky. Venku nosil batůžek s vodítkem, protože jak vyšel za dveří jako by ohluchnul, číst sem mu nemohla to mi to rval z ruky, hrát jak co, většinou jenom chtěl abych mu třeba stavěla věž z kostek a on ji mohl nicit :roll: hodně vyspel až ve školce, to se uklidnil, aspoň už u něčeho vydrží a dokončí činnost. A s tou samostatnosti, to je zas hodně šikovnej, já ho odjakživa zapojuju do všech domácích prací, musí si po sobě uklidit hračky, nádobí když doji odnést do kuchyně, to ho učím co začal chodit. Oblikani ho taky nechávám ať se oblečte sám, ze začátku sem mu oblečení připravovala teď už zvládne sám, akorát občas zkontroluji jestli má dobře zaple boty, nebo mu pomůžu se zipem když se s ním moc pere, ale takové věci jako natáhnout tepláky ho od těch 2 let nechávám samotného, občas se vztekal že mu to nejde, ale když viděl že nejdu na pomoc tak se uklidnil a zjistil, že bez vzteku to jde líp.

AlenaSu
Kecalka 478 příspěvků 02.04.19 08:52

Já nevím… Me se dvouletá dcera dokáže obléknout do mikiny, bot. Přinese co jí řeknu. Vynda si i jogurt z lednice, když chce. Já jsem se jí, ale hodně intenzivně, věnovala už od miminka. Hysterky má taky, ale většinou rychle přejdou. Někdy musí dostat na prdel, někdy ji objemu, někdy dělám, že nebreci. Záleží na situaci… Venku chodí za ručičku, protože jsme ve městě, ale to jsem ji učila od chvíle, kdy začala chodit.

brisco
Závislačka 3443 příspěvků 02.04.19 08:53

Jo, když mi něco podobného dělala moje starší, tak mi všichni říkali, ze je to výchovou. Nebylo :?

chaela
Ukecaná baba ;) 2108 příspěvků 2 inzeráty 02.04.19 08:57

Kolik je klukovi přesně? Můj syn ss podobně projevoval do tech cca dvou let, od doktorky padala podezření na PAS, dysfazii, špatný sluch… Ted ma dva a pul a ze vseho vyrostl. Pořád není úplně „standardní“ dítě, ale už se tomu začíná blížit. Momentalne nad nama visí ADHD, ale na diagnózu je prý brzo, navíc si myslím a doufám, že stejně jako z toho ostatního, i z tohoto syn vyroste.

Pokud to trvá už velmi dlouho a nevidíš změny k lepšímu, určitě s dobrat na doktorku, ona poradí, kam dál. Ale určitě bych to neprisuzovala špatné výchově.

Kazimíra Olejovka
Kecalka 481 příspěvků 02.04.19 08:57

1. Dej si pohov! Můj syn si hrál sám a nějaká řízená stimulace byla k ničemu. Pohádky chtěl číst až kolem 3 let. Nech ho žít, poznávat svět, nemusíš mu být za prdelí 24/7 - najdi bezpečný prostor a nech ho zkoumat. Nech ho kramařit vařečky, časopisy…

2. Hysterák ignoruj, mluv klidně, opakuj…syn hysterčil - nechtěl ven, nechtěl domů, válel se po zemi a řval - prostě sebou švihnul a řval - jednou se mu to nepovedlo a praštil se do hlavy o dlažbu - od té doby sice řval…ale už s sebou nikdy nešvihnul, ale pomalu si kleknul a lehl na zem :mrgreen:

3. Podáš mi mikinu? ne? Maminka si ji podá sama…neboj, časem se naučí. Syn se oblékat nechtěl v tomto věku, natož aby mi snad něco donesl :mrgreen: , dcera zas naopak tahala oblečení furt a chtěla ven :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.04.19 08:59

@AlenaSu promiň, ale pokud je dítě tvárné a nemá problém, tak je výchova snadná. Pokud je dítě s nějakým problémem, tak se můžeš věnovat jakkoliv, ale nepomůže to.
Nám trvalo 2 roky, než se naučil chodit za ruku. Nikdy jsem neustoupila a on se kvůli tomu vztekal a ječel.
Syn byl ve 2 letech miminko. Nemluvil, nekomunikoval, kdybych mu nedala najíst a napít, tak by nejedl a nepil. Uměl se svléknout. Nenáviděl oblečení a hodně dní trávil nahý.

Lily Evans
Ukecaná baba ;) 1611 příspěvků 02.04.19 08:59

Upřímně - já bych byla ráda, že mě nepotřebuje :mrgreen: Dceru jsem nikdy nijak cíleně nestimulovala, ani manžel, akorát s ní normálně mluvíme, žijeme, a je (ve stejném věku jako tvůj syn) šikovná, když chce, reaguje na pokyny, domluvíme se, hysteráky komentuju že na takové scénky reagovat nebudu a ať přijde až se bude chtít domluvit. Nemám ráda diagnostikování každé odchylky od normálu, takže bych asi počkala, jestli prostě není jenom trochu pomalejší, nechala bych ho být, nenutila ho hrát si s tebou když nechce, hysteráky s klidem ignorovala (netrestat, neuklidňovat, nechat ho to odžít a být k dispozici potom, až tě bude potřebovat), a uvidíš jestli z toho vyroste nebo co se bude dít :) Každý člověk je jiný, ne nutně to vždycky musí být diagnóza, naopak někdy je lepší přistupovat k dítěti, byť svéráznému, jako ke zdravému a nenutit ho táhnout si s sebou celej život diagnózu. Ještě je malej, uvidíš časem ;)

Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Váš příspěvek
Reklama