Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše:
Dobrý večer, asi mi tady nikdo neporadí, ale trochu si alespoň ulevím. Pocházím z malé vesnice na Vysočině. Po střední jsem odešla na VŠ do Prahy a 8 let tady žila, po VŠ měla práci, našla přítele a nějaké kamarády. Jenže jsem začala uvažovat o rodině a vzhledem k cenám bydlení v Praze jsme se dohodli, že zkusíme žít na Vysočině (rodiče měli dům, který jsme plánovali zrekonstruovat - no nevyšlo to). Našla jsem si práci mimo obor a otěhotněla jsem. Protože se nám nechtělo platit nájem, koupili jsme malý byt na hypotéku s tím, že ho časem prodáme snad se ziskem v krajském městě (jinde tehdy byty nebyly). Ale nelíbí se nám tam, já tam žít už nedokážu a chceme odsud pryč. Já vlastně ale ani nevím kam. Jsem podruhé těhotná, takže mě hledání práce nějakou dobu nečeká, ale tady v oboru těžko seženu, situace je bohužel horší, než jsem si myslela. Přítel může pracovat kdekoliv. A já nevím, kde máme prostě žít. Nikde nemáme zázemí a pocit „jo, sem patříme“. Tady mám rodinu jen já, přítel ne. Přátele tu nemáme, ti jsou pražáci. Ale my si Prahu dovolit nemůžeme, pokud nechceme žít do konce života v nájmu. Nikde nemáme pocit domova a nevíme kam se vrtnouttak prostě nevím, kde už zakotvíme…anonym, osobní info
Žít do konce života v nájmu je špatně? Byla bych tam, kde nejsem sama - rodina, přátelé - ty si můžu najít kdekoliv ![]()
@Dahlia0409 No, pokud člověk ví, že v důchodu tržní nájem uplatí (a to já nevím, ty ano?), tak to špatné není…
Najít si na tom špatném to dobré. Já žiju v neuvěřitelném lontě plném zlých lidí a taky jsem si musela zvyknout no zvyknout…my snad v dohledné době se přesuneme, ale stalo mě to zdraví a přehodnocení životních priorit.
@Anonymní píše:
Dobrý večer, asi mi tady nikdo neporadí, ale trochu si alespoň ulevím. Pocházím z malé vesnice na Vysočině. Po střední jsem odešla na VŠ do Prahy a 8 let tady žila, po VŠ měla práci, našla přítele a nějaké kamarády. Jenže jsem začala uvažovat o rodině a vzhledem k cenám bydlení v Praze jsme se dohodli, že zkusíme žít na Vysočině (rodiče měli dům, který jsme plánovali zrekonstruovat - no nevyšlo to). Našla jsem si práci mimo obor a otěhotněla jsem. Protože se nám nechtělo platit nájem, koupili jsme malý byt na hypotéku s tím, že ho časem prodáme snad se ziskem v krajském městě (jinde tehdy byty nebyly). Ale nelíbí se nám tam, já tam žít už nedokážu a chceme odsud pryč. Já vlastně ale ani nevím kam. Jsem podruhé těhotná, takže mě hledání práce nějakou dobu nečeká, ale tady v oboru těžko seženu, situace je bohužel horší, než jsem si myslela. Přítel může pracovat kdekoliv. A já nevím, kde máme prostě žít. Nikde nemáme zázemí a pocit „jo, sem patříme“. Tady mám rodinu jen já, přítel ne. Přátele tu nemáme, ti jsou pražáci. Ale my si Prahu dovolit nemůžeme, pokud nechceme žít do konce života v nájmu. Nikde nemáme pocit domova a nevíme kam se vrtnouttak prostě nevím, kde už zakotvíme…anonym, osobní info
Někde napůl mezi Prahou a Vysočinou? Nájem. Dokud nikde nezakotvíte, je pro vás nájem vhodnější. A přece víte jestli větší nebo menší město nebo vesnice? Hory, rovinka? Co potkáte za lidi, to se nechte překvapit. Mělo by tam být všechno co potřebujete. Že se vám nechce platit nájem? No tak si kupte maringotku a cestujte tam, kam vás oči povedou.
Já jsem třeba zase odpůrce celoživotního nájmu a nesdilim názor, že právo na vlastní bydlení mají mít jen bohatí, bohužel ale doba je taková jaká je a lepší to nebude. On by nebyl možná problém celoživotní nájem, kdyby tady byla varianta nájemního bydlení jaka je třeba v Německu, kde drtivou většinu tvoří městské a státní byty s doložkou práva dožití atd. Což u nás moc není. Družstevní bydlení se totálně zazdilo a tržní nájem se bohužel řídí podle vícero ukazatelů, do kterého spadá i snaha na nájemníkovi co nejvíce vydělat. Co si zkusit najít něco na půli cesty. Ono u nás na Vysočině teda to zrovna s prací dobře nebude a kraj se vylidňuje.
Příspěvek upraven 23.10.23 v 20:01
@Anonymní píše:
@Dahlia0409 No, pokud člověk ví, že v důchodu tržní nájem uplatí (a to já nevím, ty ano?), tak to špatné není…
Nemusíš tam zůstat do důchodu, nebo ano?
Bylo by vyhodne zit blizko tvych nebo manzelovych rodicu. Zalezi, kdo se vic zajima, stara, hlida a jaky mate vaichni vztah.
@biedronka105 píše:
Já jsem třeba zase odpůrce celoživotního nájmu a nesdilim názor, že právo na vlastní bydlení mají mít jen bohatí, bohužel ale doba je taková jaká je a lepší to nebude. On by nebyl možná problém celoživotní nájem, kdyby tady byla varianta nájemního bydlení jaka je třeba v Německu, kde drtivou většinu tvoří městské a státní byty s doložkou práva dožití atd. Což u nás moc není. Družstevní bydlení se totálně zazdilo a tržní nájem se bohužel řídí podle vícero ukazatelů, do kterého spadá i snaha na nájemníkovi co nejvíce vydělat.
A ještě se k němu špatně chovat. Problémy jsou na obou stranách. Zacházet s nájmy neumíme.
@Uslava a kde bych v důchodu bydlela, když bych celý život platila nájem?
@Uslava píše:
A ještě se k němu špatně chovat. Problémy jsou na obou stranách. Zacházet s nájmy neumíme.
Teďka se mají nějak zhoršit podmínky pro nájemníky, ale nevím přesně co tam spadá. Myslím že tam bylo něco, že bude možno lidi jednodušeji vyhodit na ulici, jasně špatný najemnik v bytě nemá co dělat, ale ono se to dá zneužít i obráceně.
A co okolí Prahy? K nám do práce jezdí lidi i z okolí Kolína, Příbrami či Kladna. Takže práce v Praze by byla reálná, ale život mimo Prahu.
@Anonymní píše:
@Uslava a kde bych v důchodu bydlela, když bych celý život platila nájem?
Třeba v tom byte, který teď vlastníte a budete ho pronajímat. Nebo ho pak prodáte a koupíte jinde. Určitě bych se ho nezbavovala.
@Fiveone Ano, to je varianta, která se mi začíná jevit jako nejrozumnější. Ale nevím, jak je možné skloubit dojíždění do Prahy a malé děti. Ale uvažuji o tom.
Můžete třeba v rámci výletů objet pár lokalit a třeba někde budeš cítit, že to je to místo.
Dobrý večer, asi mi tady nikdo neporadí, ale trochu si alespoň ulevím. Pocházím z malé vesnice na Vysočině. Po střední jsem odešla na VŠ do Prahy a 8 let tady žila, po VŠ měla práci, našla přítele a nějaké kamarády. Jenže jsem začala uvažovat o rodině a vzhledem k cenám bydlení v Praze jsme se dohodli, že zkusíme žít na Vysočině (rodiče měli dům, který jsme plánovali zrekonstruovat - no nevyšlo to). Našla jsem si práci mimo obor a otěhotněla jsem. Protože se nám nechtělo platit nájem, koupili jsme malý byt na hypotéku s tím, že ho časem prodáme snad se ziskem v krajském městě (jinde tehdy byty nebyly). Ale nelíbí se nám tam, já tam žít už nedokážu a chceme odsud pryč. Já vlastně ale ani nevím kam. Jsem podruhé těhotná, takže mě hledání práce nějakou dobu nečeká, ale tady v oboru těžko seženu, situace je bohužel horší, než jsem si myslela. Přítel může pracovat kdekoliv. A já nevím, kde máme prostě žít. Nikde nemáme zázemí a pocit „jo, sem patříme“. Tady mám rodinu jen já, přítel ne. Přátele tu nemáme, ti jsou pražáci. Ale my si Prahu dovolit nemůžeme, pokud nechceme žít do konce života v nájmu. Nikde nemáme pocit domova a nevíme kam se vrtnout
tak prostě nevím, kde už zakotvíme…
anonym, osobní info