Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mně teda přijde, že chce být víc s tebou-třeba se mazlit, tulit (viz sápe se po mně, pláče, když se jdeš koupat apod.).
Normoš. Jak tam nejsi, tak ty nespokojenosti a emoce drží v sobě. Jakmile jsi tam ty, tak tě využívá jako takovej emoční hromosvod. Prostě ti na tolik věří, že ji s tou emocí pomužeš. Ber to jako zdravou emoční vazbu dítěte s primární pečující osobou ![]()
Mě přijde, že když tam nejsi, smíří se s tím, ale s tebou má nejsilnější vazbu a musíš jí dosytit. Podle mě je to v tomto věku známka duševního zdraví. Víc se mazlete, buď s ním. Přečti si něco o attachementu.
To je normální. Moje dítě je teď v období vzdoru, tedy o něco starší, ale je to stejný - v mladším věku dělalo to, co popisujes. U babičky úplne slunce jasné, jen dorazím, začne knourat nebo se vztekat, když jsme spolu doma, je to úplný inferno - kňoura, kvili, vzteká se. Dítě prostě ventiluje emoce a zkouší se posunout a separovat s tím, v kom má jistotu. No ale je to o nervy, co si budem povídat. Já nejsem úplně nejtrpelivejsi osoba a mateřství je pro mě obrovská zkouška trpělivosti🙂.
Je to běžný a je to tak dobře - byť pro tebe samozřejmě je to náročný. Mně pomáhá si uvědomit, že jen se mnou se cítí natolik bezpečně a jistě, aby se chovala tak jak se cítí, vypustila všechny emoce, vlastně to beru jako stejnou potřebu jako vylučování a jídlo, prostě potřebuje abych jí pomohla s emocemi, stejně jako jí dávám jídlo a měním plenu. Další věc je, že maj děti tendenci se s matkou doma nudit, a babi a děda, procházka, atd, jsou příjemné vytržení ze stereotypu ![]()
Je to normální. Má to stejně jak moje dcera, tak i neteř.
Dcera to dělá od 10m. Nyní má 18m a je to lepší, ale stejně jsou dny, kdy už nevím co.
Ať se snažím jakkoliv, zabere to na 5-10 minut.
Když jede k babičce, tak je údajně svatá a nevyžaduje ani skoro žádnou pozornost, prostě jiný dítě
![]()
To, ze se pred tebou ventiluje, protoze s tebou citi jistotu, to je fakt. Otazka je, co zpusobuje zrovna tyto emoce. Rada - nesnaz se to dite zabavit „umelou, vymyslenou zabavou“, abys pak byla smutna, ze ji nechce provozovat. Provozuj s malym to co tebe bavi a naplnuje, pokud to jen trochu jde, ukaz mu svuj svet a prozivejte ho spolecne a bud pri tom stastna. Delej co te bavi a uzivej si pozitivni emoce, ktere ti to zpusobuje a maly se s tebou sveze. Stejne jako se ty vezes ted s nim, protoze je nevrly. Proste to otoc a stan se tim emocnim majakem ty. Hlavne nepredstirej, ta cinnost ti musi opravdu prinaset radost, musi to byt autenticky.
@Eva2610 píše:
To je normální. Moje dítě je teď v období vzdoru, tedy o něco starší, ale je to stejný - v mladším věku dělalo to, co popisujes. U babičky úplne slunce jasné, jen dorazím, začne knourat nebo se vztekat, když jsme spolu doma, je to úplný inferno - kňoura, kvili, vzteká se. Dítě prostě ventiluje emoce a zkouší se posunout a separovat s tím, v kom má jistotu. No ale je to o nervy, co si budem povídat. Já nejsem úplně nejtrpelivejsi osoba a mateřství je pro mě obrovská zkouška trpělivosti🙂.
Hezky napsáno ![]()
Mám to uplne stejně (dcera 12 m.) - jen teda není easy-going s nikým, ale je to rozhodne několikanásobně lepší než se mnou. Je na mně extrémně závislá, jakmile ji někomu predavam, šílený záchvat, porad ji musím jen chovat nebo mazlit, když si hraje, tak sama vůbec a i kdyz jsem s ní, tak na me musí aspoň sedět. Kamkoliv se jen sama posadit, tak po mně okamžitě začne lézt. Tatínek si sedí, v klidu cvaká na mobilu a ona si vedle nej hraje s kostkami… ![]()
Je to dost vysilující. ![]()
Klasika, syn od mala az do 2,5 r to same.
Babicka ho vraci se slovy, jak je to uzasne dite a pohodar.
Zavrou se za ni dvere a vzzeky, knoura, nudi se a emoce litaj.
S tatou lepsi, asi je tam respekt.
Nejvice zlobi se mnou
Ahoj lidi, prosím o radu. Je mi z toho už nějak smutno. Mám 14 měsíčního chlapečka a přijde mi že v me přítomnosti je pořád nevrlý. Příklad: jsme na oslavě on celou dobu knoura, poplakava, nechce být pomalu s nikým jiným a nic ho pomalu nezajímá. Jen co odejdu a nechám ho tam s jeho tátou a babičkou tak prý nejusmevavejsi dítě v okolí. Spokojený a úžasný. Ta samá situace pred par dny. Byla jsem u zubaře a hlídali ho mi rodiče. Prý než jsem přišla se smál, hrál si a byl úžasný ale jen co jsem přišla - pláče, knoura, sape se pořád jen na mě. Už mi přijde že ten problém jsem já. Když jsme doma sami, tak je to jak kdy ale poslední dobou spíš je taky pořád protivný a uklidní se třeba když jdeme ven. Nechápu to. Včera už jsem to i obrecela. Byli jsme doma protože venku pršelo a přišla babi s dědou. Než přišli tak malý opět pořád plakal když jsem se šla koupat tak úplně záchvat place. Nešlo ho zabavit nic ho nezajímalo. Jak přišli tak nahodil úsměv a smal se tak nahlas až jsme to slyšeli dole ve vchode. Už nevím. Svagrova má holčičku o 2 měsíce starší a jak jsem ji viděla byla pořád usměvavá, hrála si i sama v písku nebo v bazénku. Zatímco můj syn pořád jen kňoural. Někdy už nám chuť ho dát babičce s tím že se s ní bude mít lépe než se mnou když s ní je vysmaty a šťastný. Zažili jste to někdo taky?