Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@elibro píše:
@Limi123 tak si nelehej, vždyť spoustu věcí můžeš ozkoušet i v sedě, ne? Od broukání a ukolébavek, přes houpání, vyprávění… Asi má prostě fázi většího kontaktu, to nepotrvá věčně, neboj. Ono se to vždycky prezentuje, jako že párkrát uspíš dítě v náručí a apokalypsa, zůstane tam do patnácti, ale až takový drama to není
. A náruč u nás teda jednu dobu prakticky zaručovala času na večerní program, co hrdlo ráčilo. A pak to prostě tu magii časem zas ztratilo a přišly jiné triky.Mmch takhle usínací jsi i normálně nebo jsi teď tak zdrchaná? Kdyby to byl ten druhý případ, možná by pomohlo spát přes den s dítětem?
Ja obecne potrebuju spat hodne a ted jsem k tomu jeste tehotna, takze je to extrem. Ted kdyz si nedam v poledne take slofika, tak jdu spat v 8 s malym a regulerne spim do 7 do rana a spala bych i dyl :-/
Ps - po 10 min ve tme usinam vetsinou i v sede
kdyz jsem jen trochu unavena
..mě fungovalo dát před odchodem dítěti dudlík do pusinky (obyčejný) a do ruky dát druhý (svítící) -při odchodu rychle zhasínám a dělám co největší tmu ve které pak „nasvícený“ dudlík krásně září a dítě zaujme.. má to i tu výhodu že pokud při spaní dudlík vypadl tak jsem nemusela ani podávat další a dítě se samo „obsloužilo“ svítícím. po čase -občas- ( až se jeden omrzel) jsem dávala svítící dva-do každé ruky jeden a sledovala jak si v leže hraje a motá rukama se světýlky ve vzduchu než usne. (víc ruk nemá a tak se nebojím že bych musela připravit větší zásobu „svítících“
) a tím se stal dudlík i „postýlkovou hračkou“ která po probuzení celý den neopouští postýlku a nebyl problém s odnaučováním dudlíku během dne.
Hele, asi to nebude rada roku, ale a osobně od deti po uložení do postýlek proste odcházím. A klidne se muzou postavit na hlavu, usnout musi sami. Mame velmi pevně zajety večerní rituál a syn (20mesicu) v 99% opravdu po puse na dobrou odchází sám do postýlky a jde,,ají" jak sám říká
ale neni to zadarmo - proste se to musel naučit. Pres den me ma k dispozici prakticky kdykoli dle sve potřeby, ale večery patří me a manželovi, proste potrebuju cas i pro nas dva, uz jen kvůli vlastní psychické pohodě
druhy syn také usina sám, ten je sice jeste maličkaty, ale neprotestuje ![]()
Mě syn usíná pravidelně hodinu a půl a ten čas s ním u postýlky prostě prosedím. Kdybych si lehla, taky hned spím. Kdybych měla ten prostor, nechám ho tam samotného, ikdyby plakal, což on by dělal, ale nakonec by usnul. Dělám to tak v poledne. Večer ale dávám spát mladšího synka o hodinu dřív do jejich společného pokoje, takže tam pak staršího nechat řvát nemůžu. Mladší syn naštěstí usíná sám. Pokud sis syna naučila na uspávání, bez pláče ti sám neusne. Takže buď tam s ním seď nebo odejdi, ale plakat ti bude. Nebo si vem k uspavani ntb, co nejvíc zmav obrazovku a pracuj tam. Píšu si tak vždycky s manželem a syna to nebudí.
Taky uspavam většinou hodinu. Ležím s ním a po pohádkách a vyprávění už jen ležíme. Snažím se ho zkrotit, aby sebou tolik nemlel, pak většinou dělám, že spím, nakonec vážně usnu s ním. Ale už to o sobě vím, že nevydržím. Musím si vždy nařídit na mobilu budík, jinak tam spím až do rána a nic neudělám. Večer se musím kromě pofackovani domácnosti i učit, jindy na to čas nemám. Ale po tom probuzení se ještě minimálně půl hodiny probírám.
@mrkni1 jeee to je super napad!!! Svitici hracka do ruky… To jsem take milovala, kdyz jsem byla mala!!!
@nestarejtese píše:
Jeziš…co to je zas za blbost Nevychova?
https://www.nevychova.cz/zdarma/k001/o1/?…
Zkus to, treba te pak prejde ten pohrdavej ton ![]()
@nestarejtese taky bych si rikala, kdybych s tim nemela osobni zkusenost. Ale je to skvela vec. Ja jsem v tomhle obecne take dost skepticka
Zkus to a uvidis.
Ahoj, ja hodne ctu prispevky ve fb nevychovnych skupinach a pokud mame nejaky problem, nechavam si ho ulezet a snazim se na nej divat z pohledu meho syna. Proc se chova, jak se chova a co by mu mohlo pomoci. A jestli muj pristup k nemu je opravdu partacky. Dost casto si uvedomim, ze jedu policejni styl a proste prikazuju bez ohledu na nej. Jeste moc nemluvi, takze reseni za nej hledam ja a to me dost casto svadi k tomu, aby bylo po mem. Jsem dost impulzivni, takze abych se k necemu kloudnemu dopracovala, musim nad tim opravdu v klidu premyslet a popovidat si o tom s manzelem, precist si prispevky jinych. Ohledne usinani-ja uspavala taky tak, ze jsem si k nemu prilehla a cekala, az usne. Ted jsem ale podruhe tehotna a lezeni se synem v posteli mi nevyhovovalo. Kope kolem sebe a dost casto se trefil do briska a hlavne tak od 6.mesice se s nim do ty postele ani nevejdu ???? Takze jsem jeden vecer synovi rekla, ze dnes si s nim do postylky nelehnu, protoze z toho mam bebi na brisku, ale ze pujdu s nim, jen si sednu na zidli a budu mu tam zpivat a vypravet, tak jak je zvykly. Jen u toho budu sedet. Proste jsem mu popsala tu situaci, ktera nas ceka. On byl naprosto v pohode. Vim, ze on me k usnuti potrebuje. Ja zase nemuzu lezet v posteli. Me nedela problem tam s nim byt, nemela jsem ambice na to, ze si ve 2 letech sam odejde do pokoje, lehne si a usne a ja budu u tv pit vinko ????Takhle jsme spokojeni oba a co vic, usinani jde mnohem rychleji. Jinak si myslim, ze urcite nejsem 100% nevychovna, ale obecne se s temi principy ztotoznuji. Neberu policajtovani jako strasnou prohru, naopak se z toho ucim. Uvedomim si, ze takhle to fakt nechci. A to me motivuje k tomu hledat jine cesty. Jen bohuzel musim vzdy bouchnout, aby me to cele docvaklo ????
Ahoj, syn rok a čtvrtl, normálně neuvěřitelnej pohodar, vždy se dal nějak domluvit na spolupráci: očkování, vyšetření očního pozadí atd. Teď má antibiotika sirup na lžičku a ječí jen co vidí tu lahvičku, rozšířil to i na Nurofen kterej ještě v neděli polykal dobrovolně. zdá se, že jediné, co funguje, je ho přeprat, znehybnit a nalejt násilím, naštěstí jak ječí tak má otevřenou pusu, pak už to neplive a rychle se uklidní. Máte prosím nějaké typy, rady, zkušenosti?
@malytlustyhroch píše:
Ahoj, syn rok a čtvrtl, normálně neuvěřitelnej pohodar, vždy se dal nějak domluvit na spolupráci: očkování, vyšetření očního pozadí atd. Teď má antibiotika sirup na lžičku a ječí jen co vidí tu lahvičku, rozšířil to i na Nurofen kterej ještě v neděli polykal dobrovolně. zdá se, že jediné, co funguje, je ho přeprat, znehybnit a nalejt násilím, naštěstí jak ječí tak má otevřenou pusu, pak už to neplive a rychle se uklidní. Máte prosím nějaké typy, rady, zkušenosti?
Zkus mu dát vybrat lžičku nebo stříkačku jakou chce, ať ti třeba pomáhá s nalitím, udělej z toho obyčejnou věc. Náš to taky dělal a když jsem ho přeprala a dala násilím, tak pak si dal říct. Udělej ham nebo tě budu muset držet.
Asi dostal rozum a začíná si říkat co mu vadí a co nechce.
odvést pozornost a udělat z toho šup a jdeme si pustit pohádku. Nebo honem ham a koukej co to tady máme…nerozmazávat to. Děkat že o nic nejde
.
@malytlustyhroch to je normalni obdobi. Můj syn taky měl takové stavy, do roka miláček a pak dabel. sem tam si hodi nespolupracujicich par dni-tyden i ted ve skoro 2 letech. A jsem si jistá ze zdaleka nekončí
me moc pomáhá prostě byt v klidu a trvat na svém, klidne ho preprat, ale kdyz neco řeknu, tak to bude. Ona ta duslednost je moc důležitá. Protože dite sakra dobre vi, ze jinudy cesta nevede, a i kdyz to zkouší, neni to takový boj, jako kdybys pokaždé jednala jinak a nedalo se na tve slovo spolehnout. Vydrz, do puberty bude lip ![]()
@malytlustyhroch U nás pomáhá trénování na oblíbených plyšácích. Plyšáci jsou nemocní, dcera je paní doktorka a léčí je. Ze začátku jim nechce dávat sirup (například), v rámci hry jim jej začne také dávat a ještě jim vysvětluje proč (zrcadlí). Nakonec zvládne vše sama a nechá si lék dát. Nadšená sice není, upozorní na to, že se jí to nelíbí, avšak vezme si jej.
Katka z Nevýchovy by tohle asi neporadila, u nás to však funguje ![]()
Dcera byla již 2 x v nemocnici, takže pár fóbií z těchtö zážitků bohužel měla. Nakonec jsme je zvládli.
No, ja to z jeho pohledu chapu.. Ja bych tam i rada nekdy zustala, ale ne vzdy a blbe je, ze kdyz tam jednou zustanu, vyzaduje to pak uz vzdy. Ale ja ten vecer proste POTREBUJU, jinak to pak neni dobre pro oba. Hodi me to do pohody. Pri odpolednim spani spim vetsinou take, protoze v noci se uz po pulnoci moc nevyspim, syn se budi
navic pokud bych s nim vecer usnula, musela bych pracovat pres poledne, takze odpocinek by nebyl take zadny. Partner chodi z prace v 7, takze jsem na maleho sama prakticky cely den.