Nezapadla jsem do kolektivu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Tak víš co, sama si uvědomuješ, že Ti pracovní kolektiv není blízký, myslím, že kolegyně to mají stejně. Nemůžeš se divit, že Tě nepozvaly na soukromou „akci“. Možná Ti na tom záleží víc, než si chceš přiznat. Hele, pro mne by to důvod měnit práci nebyl, jen by se muselo objevit opravdu něco jiného super. Navíc píšeš, že tam pracuješ už pár let, tak to jen velice těžko změníš svoje postavení v kolektivu. Navíc si nemyslím, že bys nebyla vítaná. To mi přijde přehnané (ale nejsem tam, usuzuji jen z Tvého popisu), spíš jsi těm lidem fuk. No a ani jedna kolegyně Ti nesedí? Že bys tam měla alespoň jednu „spřízněnou duši“?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nezapadala jsem nikdy nikam. A to ani nikdo nevěděl, že jsem rajda. Někdo je prostě „jiný“ a nebude zapadat nikam. Jde jen o to, najít kolektiv, kde to jakž takž jde a dá se tam přežít. Promiň, moc ti v tomhle neporadím. Já pracuju s lidmi a jsem furt mezi narušenci a v práci řeším administrativu hlavně. Kolegyně a kolegové jsou taky trošku jako já, tak tu práci neberu jako za trest. Máme to některé holt těžké. O práci z domova jsi uvažovala? Že by psala nějaké texty, na nějakém webu dělala cvrkot… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máš rodinu, přátelé. S nimi ale mnohdy netrávíš denně 8 hodin. Já bych se dívala po nových prac. místech a kdyby byla některá, u které bych cítila, že to chci zkusit, šla bych do toho. Časy, kdy lidé byli půl života ve stejné práci, je pryč…
- Citovat
- Upravit
Já jsem taky ne vždycky měla v práci štěstí na kolektiv. Ale beru to tak, že do práce chodím vydělávat peníze a taky je pro mě důležité, aby mě náplň práce bavila. S lidmi na pracovišti se snažím vycházet, ale nepotřebuju si tam nutně dělat kamarády. Když to vyjde, že se sejde dobrá parta, tak super, ale je to pro mě taková přidaná hodnota navíc. Důvod odejít by pro mě byla jen šikana apod.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
pokud se ti naskytne lepší pracovní příležitost zkusila bych odejít, ale pokud nic jiného v dohledu zatím není, tak bych prostě přijala realitu jaká je a jela bych si svoje.
Dokud ti vyloženě nedělají zle, nějaké naschvály apod, tak bych si zkusila najít někoho jiného na pracovišti třeba v jiném oddělení, s kým se dá bavit aspoň jednou v tom dni třeba na obědě nebo jen tak na kafe apod, kolikrát jsem si takhle rozuměla víc s někým mimo můj tým lidí z jiného oddělení a vlastně to bylo fajn, mívala jsem vždy dost své práce a neměla jsem chuť ani čas řešit mezilidské vztahy na pracovišti kolem sebe. Chodila jsem domů unavená i bez toho. 
A jestli jsou navíc tak falešné, jak píšeš, tak stejně není o co stát.
- Citovat
- Upravit
Ono stokrát nic umořilo osla. A já tě chápu. Je to přesně jak psala anonymní. Rodina a přátelé jsou důležití. Ale kolektiv v práci rozhodně také. Protože 8 hodin denně není vůbec málo. A když je člověk tráví někde, kde se necítí dobře sakra se to podepíše na kvalitě jeho života. Ty máš to štěstí, že se ti tam neděje nic hrozného. Takže máš čas v klidu hledat něco lepšího. Ale hledej, rozhodně hledej. Sice se říká, že vždy to může být horší. Ale taky to může být mnohonásobně lepší. A chce to prostě zkusit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonym, zrovna v práci potíže v kolektivu řeším, respektive vyřešila jsme výpovědí. Přišla jsem do kolektivu, který ani předtím moc nefungoval. Mě má na starosti jeden šampónek, ze kterého jsem si ke své smůle nesedla na zadek a do toho se vložila kolegyně, které je on evidentně nenaplněnou životní láskou. Takže ta se na té situaci svezla, dělá mi po firmě zle, aby se zavděčila (zřejmě si to chování přinesla z rodiny - tlustá a blbá a bez sebevědomí byla vždycky a šance na zlepšení není, bohužel). Navíc podle mě náš vedoucí oddělení záměrně lidi štve proti sobě, aby si udržel převahu a moc. Kdyby to bylo jen jedno oddělení tak fajn, dalo by se přejít jinam, ale bohužel ve firmě je spousta lidí, kteří si svou moc a důležitost dokazují manipulacemi jiných a mě se nechce v takovém prostředí celkově zůstávat nebo snad i kariérně růst. Přestože mě nikdo nevyhazuje a v případě zájmu by mi jinde místo našli.
Tobě po pár letech v jedné práci doporučuju to samé. Ale nedávat výpověď hned. Nejdřív zjisti, zda je o tebe na trhu práce zájem, tedy začít posílat CV a zjišťovat, zda tě zvou na pohovory a máš možnost se dostat se přes první kola a že máš nabídky na lépe placené pozice.
Bohužel po pár zkušenostech v korporátu je mi jasné, že buď někde zapadnu do party a budu drbat s nimi nebo oni budou drbat proti mě. A já drbací typ nejsem a na hlavu si nadělat taky nenechám a tohle v korporátu prostě dělá člověku nepřátele.
Jo a obvykle nejvíc pomlouvají lidi, kteří se obávají o svá místa, protože sami na ně nemají. Takže pro přístě si takové vytipovat hned na začátku a řídit se podle hesla: své přátele si drž blízko a své nepřátele ještě blíž. Jenže na tohle já jako introvert nemám kapacitu.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
tak říká se „rozděl a panuj“ to je asi motto toho šampona 
- Citovat
- Upravit
Kdyz chces zapadnout musis aspon trochu přizpůsobit většině. Kdyz drbou, předstírat, ze tě to zajima atd. Moje kolegyně žije úplně jiny život než ja, ma některé názory, jak kdyby zaspala 100 let, přesto spolu vycházíme. Protože se snažím ji chápat a zajímám se..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pomluv bych se určitě zdržela (vždy se to vymstí), ale aspoň bych se snažila zapojit a dělat, že mě zajímá, co říkají. Sama vím, jaký je to pain, ale musíme se na sebe podívat z cizí perspektivy… můžeme totiž působit jako nadřazené a namyšlené pipky, které si myslí, že jsou lepší než zbytek i když to tak nemyslíme. Umění je totiž umět vyjít a pokecat s každým a nemusí to být žádná hluboká konverzace. Umět si pokecat bez předsudků jak s bezdomovcem tak i s povrchní, méně chápavou kolegyní. Pro začátek se aspoň usmívej. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
Uz par let pracuji v zenskem kolektivu. Myslim, ze jsem mila, napomocna, ale nezapadla jsem. Moc se neprojevuji, protoze nemam rada pomluvy a tam se kazdy pomlouva, tvari se mile a za rohem drbarna. Ja nedrbu, s kazdym tak nejak vychazim. Ale citim, ze jsem bokem.
Ted me samotnou prekvapilo, ze me zamrzelo, ze kolegyne sly na vanocni vecirek. Ne oficialni, na ten nejde skoro nikdo. udelaly si svuj v pondeli, byly na trzich a davaly foto na fb se srdickama a v objeti nej kolegyne apod. Mne jen napadlo, ze to je divadlo, protoze co o sobe obcas rikaji, to je..prijde mi to falesny, vim o x z nich co na sebe donasi sefovi apod..
Vlastne ani nevim proc me to mrzi, nejsou to lidi co potrebuji k zivotu, mam pratele. A ony fakt nenechaji na nikom nit suchou..jenže mam rada tu praci, ale uz me to tam nebavi, 8 hod travit nekde, kde se citite navic..vylozene citim jak me ve vsem obchazi, asi i pomlouvaji, protoze i sebe, ze..hledaji na me porad chyby v praci. Mne asi spis mrzi, ze ta prace a vse kolem je skvela, ale neumim uz tohke hazet za hlavu, uz se tam necitim dobre. Manzel rika, at se tim netrapim, pracovni dobe, penize, napln prace super. Ale uvazuji, ze odejdu. nevim, sama nevim. Byl by pro vas tohle duvid menit praci. Zas si rikam, nikdo me vylozene nesikanuje, ale ten pocit, nejsi tu vitana mi cim dal vic vadi.