Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nezvládám bydlení v paneláku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.5.18 21:53
Však nemusíte rovnou do domu, stačí cihlový barák, tam sousedi skoro nejsou slyšet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 21:56
Ja Te naprosto chapu. Mam lehke spani a bydleni v panelaku by me asi zabilo. Na barak taky nemame finance, tak jsme koupili byt v cihlovym dobe. Slysim jen kdyz jde nekdo po schodech a praskne dverma - bydlime v prizemi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.18 22:00
@Anonymní píše: Žiju v bytě celý dosavadní život. Řekla bych, že ještě před 10 lety mi bydlení v paneláku nevadilo, nebo jsem to nějak neřešila. Byla jsem pořád někde, studovala, trávila většinu času mimo. Pak jsem se přestěhovala k příteli, nyní již manželovi. Tam to začalo být jiné, v té době už jsem chodila do práce, která byla psychicky náročná a vyčerpávající. Měli jsme nepřizpůsobivé sousedy, nezvládala jsem to. Odstěhovali jsme se asi před sedmi lety do stávajícího bytu v paneláku. Chvíli to bylo dobré, pak u sousedů začala jedna dospívající pouštět nahlas hudbu. Řešili jsme to s ní, moc to nepomáhalo, naštěstí se začas odstěhovala. Následně ale do bytu pod námi se přistehovala rodina, hluční, neotesaní, neohleduplní lidi, kteří hučeli do dvou rána, opakovaně. Opět jsme to řešili, stálo nás to mnoho sil, došlo k určitému zlepšení, ale já už byla psychicky vyřízená. Rodina tu bydlela čtyři roky. Ještě během té doby zase jiní sousedé pronajali byt skupince mladých existencí, kteří obtěžovali hudbou a jiným kraválem stále dokola. Zdá se, že po roce tu snad již nejsou, asi tři týdny je od nich klid. Ale kdo ví…Tím se dostávám k věci. Trpím úzkostmi z toho, kdo zde zase jako další bude bydlet. Myslím ten byt po mladících, ale hlavně teď byt pod námi. Ty stavy jsou hrozné, nevím, jak to vysvětlit. Jsem už rok doma, máme miminko. Necítím se v našem bytě vůbec dobře. Každý den přetrpím, je mi zle, trochu se to zlepší, když přijde manžel z práce. Samozřejmě chodím s mimčem ven, ale nemůžu tam být pořád. Vadí mi zvuky, hlasy, dělá mi zle, když slyším sousedy, když nemám klid. Deptá mě myšlenka, že pod námi budou bydlet zase nějací hluční neslušní nevychovaní lidi. Mám pocit, že to dlouho nevydržím. Manžel ví, co prožívám. Chceme to nějak řešit, pořídit domek, ale možnosti jsou omezené kvůli práci, financím, taky najít ten správný dům, hlavně na správném místě. Ani nevím, co čekám, že mi tu někdo napíše. Potřebovala jsem se vypsat. Máte na to prosím nějakou radu, jak přežít? Nevěřila bych, že mě to může takto psychicky dostat. Cítím se jako v pasti. Dnes mě přepadla úplná panika. Chci si mateřskou užívat, ale kvůli tomu bydlení trpím…
Ani nevíš, jak ti rozumím! U mě totéž, doma 20 měsíčné dítě a pod námi ženská na drogách, řve, vyhrožuje, že barák vyletí do vzduchu. Vezme palici a mlátí do stěn takovým způsobem, že se dům fakt snad třese. SVJ to nikdo neřeší, pořád musím já, chodit po policajtech, volat psychiatry, chodit před přestupkovou komisi. Řve strašně sprostě, rakovinu na vás, vy ku..šílený repertoár 
Ve dne v noci, nikdy nevím, kdy ji to chytne. Jak má byt vybydlený, je tam ozvěna a vše je slyšet. Mám úzkosti, bojím se někdy usnout, jestli nepraští do trubky s plynem. Strašně moc chci svůj dům, někde v klidu, ale finance jsou omezené, já na rodičáku, ještě studuju, chceme druhé dítě. Do bytu jsem narvala přes milion a teď co.. před tím tu nebydlela. Pořád prosím všechny svatý ať někam vypadne, ať se nám naskytne jiné bydlení, ať netratíme… 
- Citovat
- Upravit
22.5.18 22:01
Mam lehké spaní ale hluk sousedů mně nikdy nevzbudil. V paneláku mám sousedy ze všech 4 stran, vím kde kdo bydlí ale 90% casu ani nevím že mám sousedy.. Když nemáte na barák tak cihlový byt? Zatím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 22:02
Ja bych se asi odstehovala co nejdriv, i domy se pronajimaji nebo koupit a rekonstruovat za chodu, vse lepsi nez takove stavy. Celkem te chapu, i kdyz jsem to takto strasne nikdy nezazila a zila v panelaku od detstvi do 26let.Ted je mi v dome mnohem lip.Ono i tak se sousedy neni klid-jedenn ma magora kohouta, ten rve uz od 4h snad po 10 vterinach, pak jedny maj psy, smecku co se jen cely dny vali na schodech a rve na vse, co se hne. Jinej soused ma eshop a v noci mu vozi zbozi a jeden je harleyar a kdyz se v 5rano rozhodne, ze jede do prace na motorce, tak jsme dospali.Pak semtam nejaka zahradni party, utocici vcely z vadneho roje, tahanice o presahujici stromy, nase deti zas na zahrade jecej, to si asi taky nekdo uziva.To jen ze s lidma je souziti narocne vsude 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 22:05
Muj tata bydli v cihlovem dome a je tamslyset vse. Znami take a taktez mazec. Takze pozor na to, ze neni cihla jako cihla. A hlucni sousede muzou byt kdekoliv. I ve vedlejsim rodinnem dome.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 22:06
Hele těžko říct, zase není potřeba se zrujnovat, kvůli baráku, když není tolik financí. Zkusila bych cihlový, nejlépe do horního patra. My bydleli až nahoře a nic jsme neslyšeli. Zase si to nemaluj, že barák tě vysvobodi. Pokud nebudeš žít na samotě, tak budeš mít stejně sousedy. A to si nevyberes. To ti zas bude vadit, že každou chvilku seka trávu, dřevo, psi štěkají, sem tam gril párty. Někdy nejsou ty sousedské vztahy moc dobré, takže dělají naschvály… Přemýšlela bych spíš o baráku na samotě, nebo cihlovém paneláku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.18 22:13
Spíš než domem bych to řešila s odborníkem…a i byt se dá najít tichý klidny
Bydlela jsem jak v domě tak bytě…v bytě klid, mimo silnici, o víkendu uplna pohoda…
Barák- vedle sousedi slepice plus kohouta a ten řval od rána, štěkající pes odnaproti (nonstop),v sezóně od šesti traktory…sousedi x let v pohodě, pak se nastěhoval jeden i.iot a skoro se mi nechtělo vycházet abych ho nepotkala a zas mě nevytocil…
Takže to je o štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.18 22:14
@Anonymní píše:A jak to snáší dítě ten kravál? I z toho mám do budoucna strach, až bude větší, aby to nevnímala jako já, aby se nebála, mohla přes den i v noci klidně spát. Už tak je starost o miminko náročná a to bydlení ze mě dělá psychickou trosku. Před malou jsem celý den jako " v pohodě", aby byla spokojená, ale uvnitř jsem v neskutečném napětí. Taky nechci při prodeji finančně tratit. Na dům ani nemáme, museli bychom si půjčit…
Ani nevíš, jak ti rozumím! U mě totéž, doma 20 měsíčné dítě a pod námi ženská na drogách, řve, vyhrožuje, že barák vyletí do vzduchu. Vezme palici a mlátí do stěn takovým způsobem, že se dům fakt snad třese. SVJ to nikdo neřeší, pořád musím já, chodit po policajtech, volat psychiatry, chodit před přestupkovou komisi. Řve strašně sprostě, rakovinu na vás, vy ku..šílený repertoár
- Citovat
- Upravit
22.5.18 22:18
@Fjodorka bydlíme v cihlaku a slysime tu naprosto vse. I vrnici mobil sousedky pod nami. Ci kdy jde na wc ( a to jsem naproti v místnosti za zavrenymi dveřmi). O tom, ze kdyz přijdou večer ze zábavy, slysim pomali každý slovo, nemluve. A to nervou, mluvi normalne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.18 22:23
@catherine100 I náš byt byl zpočátku klidný, vysvobodilo mě to z předchozího, pak to začalo. Vím, že i bydlení v domě nemusí být úplně růžové. Ale aspoň ty sousedy nebudu mít hned za tenkou zdí nebo pod podlahou… Poslední čas uvažuju, proč se mi tohle pořád dokola děje, opakovaně takoví sousedé. My jsme úplně normální lidi. Kamarádky jsou spokojené u v panelácích, žádný problémový soused, a já už 10 let umírám. Zakl.
- Citovat
- Upravit
luccifera
22.5.18 22:23
@Anonymní píše: Žiju v bytě celý dosavadní život. Řekla bych, že ještě před 10 lety mi bydlení v paneláku nevadilo, nebo jsem to nějak neřešila. Byla jsem pořád někde, studovala, trávila většinu času mimo. Pak jsem se přestěhovala k příteli, nyní již manželovi. Tam to začalo být jiné, v té době už jsem chodila do práce, která byla psychicky náročná a vyčerpávající. Měli jsme nepřizpůsobivé sousedy, nezvládala jsem to. Odstěhovali jsme se asi před sedmi lety do stávajícího bytu v paneláku. Chvíli to bylo dobré, pak u sousedů začala jedna dospívající pouštět nahlas hudbu. Řešili jsme to s ní, moc to nepomáhalo, naštěstí se začas odstěhovala. Následně ale do bytu pod námi se přistehovala rodina, hluční, neotesaní, neohleduplní lidi, kteří hučeli do dvou rána, opakovaně. Opět jsme to řešili, stálo nás to mnoho sil, došlo k určitému zlepšení, ale já už byla psychicky vyřízená. Rodina tu bydlela čtyři roky. Ještě během té doby zase jiní sousedé pronajali byt skupince mladých existencí, kteří obtěžovali hudbou a jiným kraválem stále dokola. Zdá se, že po roce tu snad již nejsou, asi tři týdny je od nich klid. Ale kdo ví…Tím se dostávám k věci. Trpím úzkostmi z toho, kdo zde zase jako další bude bydlet. Myslím ten byt po mladících, ale hlavně teď byt pod námi. Ty stavy jsou hrozné, nevím, jak to vysvětlit. Jsem už rok doma, máme miminko. Necítím se v našem bytě vůbec dobře. Každý den přetrpím, je mi zle, trochu se to zlepší, když přijde manžel z práce. Samozřejmě chodím s mimčem ven, ale nemůžu tam být pořád. Vadí mi zvuky, hlasy, dělá mi zle, když slyším sousedy, když nemám klid. Deptá mě myšlenka, že pod námi budou bydlet zase nějací hluční neslušní nevychovaní lidi. Mám pocit, že to dlouho nevydržím. Manžel ví, co prožívám. Chceme to nějak řešit, pořídit domek, ale možnosti jsou omezené kvůli práci, financím, taky najít ten správný dům, hlavně na správném místě. Ani nevím, co čekám, že mi tu někdo napíše. Potřebovala jsem se vypsat. Máte na to prosím nějakou radu, jak přežít? Nevěřila bych, že mě to může takto psychicky dostat. Cítím se jako v pasti. Dnes mě přepadla úplná panika. Chci si mateřskou užívat, ale kvůli tomu bydlení trpím…
A co špunty do uší - a teď to myslím vážně. Brácha potřeboval v bytě klid na učení a zvykl si na to tak, že je měl skoro nonstop v uších:D já jsem z kolejí zvxklá na nepřetržitý randál a spánek pod blikající zářivkou, takže toto se mě netýká. Ale pokud jde už i o úzkosti, zkusila bych i odborníka…
- Citovat
- Upravit
22.5.18 22:25
@Anonymní píše:
@catherine100 I náš byt byl zpočátku klidný, vysvobodilo mě to z předchozího, pak to začalo. Vím, že i bydlení v domě nemusí být úplně růžové. Ale aspoň ty sousedy nebudu mít hned za tenkou zdí nebo pod podlahou… Poslední čas uvažuju, proč se mi tohle pořád dokola děje, opakovaně takoví sousedé. My jsme úplně normální lidi. Kamarádky jsou spokojené u v panelácích, žádný problémový soused, a já už 10 let umírám. Zakl.
Podle me utikas, a pokud nezjistis, proc ti to vadi, bude te to trápit porad at jsi kde jsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Žiju v bytě celý dosavadní život. Řekla bych, že ještě před 10 lety mi bydlení v paneláku nevadilo, nebo jsem to nějak neřešila. Byla jsem pořád někde, studovala, trávila většinu času mimo. Pak jsem se přestěhovala k příteli, nyní již manželovi. Tam to začalo být jiné, v té době už jsem chodila do práce, která byla psychicky náročná a vyčerpávající. Měli jsme nepřizpůsobivé sousedy, nezvládala jsem to. Odstěhovali jsme se asi před sedmi lety do stávajícího bytu v paneláku. Chvíli to bylo dobré, pak u sousedů začala jedna dospívající pouštět nahlas hudbu. Řešili jsme to s ní, moc to nepomáhalo, naštěstí se začas odstěhovala. Následně ale do bytu pod námi se přistehovala rodina, hluční, neotesaní, neohleduplní lidi, kteří hučeli do dvou rána, opakovaně. Opět jsme to řešili, stálo nás to mnoho sil, došlo k určitému zlepšení, ale já už byla psychicky vyřízená. Rodina tu bydlela čtyři roky. Ještě během té doby zase jiní sousedé pronajali byt skupince mladých existencí, kteří obtěžovali hudbou a jiným kraválem stále dokola. Zdá se, že po roce tu snad již nejsou, asi tři týdny je od nich klid. Ale kdo ví…Tím se dostávám k věci. Trpím úzkostmi z toho, kdo zde zase jako další bude bydlet. Myslím ten byt po mladících, ale hlavně teď byt pod námi. Ty stavy jsou hrozné, nevím, jak to vysvětlit. Jsem už rok doma, máme miminko. Necítím se v našem bytě vůbec dobře. Každý den přetrpím, je mi zle, trochu se to zlepší, když přijde manžel z práce. Samozřejmě chodím s mimčem ven, ale nemůžu tam být pořád. Vadí mi zvuky, hlasy, dělá mi zle, když slyším sousedy, když nemám klid. Deptá mě myšlenka, že pod námi budou bydlet zase nějací hluční neslušní nevychovaní lidi. Mám pocit, že to dlouho nevydržím. Manžel ví, co prožívám. Chceme to nějak řešit, pořídit domek, ale možnosti jsou omezené kvůli práci, financím, taky najít ten správný dům, hlavně na správném místě. Ani nevím, co čekám, že mi tu někdo napíše. Potřebovala jsem se vypsat. Máte na to prosím nějakou radu, jak přežít? Nevěřila bych, že mě to může takto psychicky dostat. Cítím se jako v pasti. Dnes mě přepadla úplná panika. Chci si mateřskou užívat, ale kvůli tomu bydlení trpím…