Nezvládám být náma

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
7.1.22 07:11

nezvládám být náma

Potřebuju si tady fňuknout :(. Mám 9 týdenního chlapečka. Šestinedělí bylo kupodivu lepší, než jsem čekala, ale mezi tím 5.-6. týdnem se to zlomilo… malý začal totálně odmítat prso, prý se po šestinedělí mění chuť mlíka… vydržte říkala doktorka…je to měsíc a je to furt stejný…asi bojkot kojení…jsou dny, kdy se mi to zdá už lepší, ale jindy řve jen vidí prso…pak řve, protože má hlad…kojime v pološeru, když usíná nebo se probouzí, za chůze…na míči…a stejně pije málo…já už na to nemám nervy. Do toho má po příšerném porodu, který si pořád vyčítám zablokovaný krk… otáčí hlavičku jen doleva, chodíme na rehabilitaci a zatím žádný posun. Minulý týden dostal zánět močových cest-antibiotika, po kterých blinkal, asi mu bylo soufl a pil ještě míň, jen zázrakem jsme neskončili na infuzích…v noci spal celkem pěkně, budil se co 3 hodiny. Poslední 4 dny se budí po hodině, kroutí se, prdí, pláče a nakonec, stejně jako teď :D zabere až u mě na hrudníku, když ho držím. Přes den spal ze začátku klidně 2 hodiny v kuse, teď 20 minut maximálně, ale většinou se vzbudí, jak ho položím… vím, že si asi nemám, na co stěžovat..jsou děti nemocné atd… ale já si poslední dva dny říkám, že už fakt nemůžu… doma je bordel, nestíhám nic, při těch jeho mikrospancich si tak dojít na záchod :lol: a tam už většinou slyším, že pláče, jsem strašně unavená a mám depku z toho, jak jsem si vždycky malovala, jak budu na mateřské, starat se o miminko, doma uklizeno, uvařeno a budeme čekat na tatínka, až přijde z práce..vím naivní představa :dance:. Tak strašně jsem si malého přála, ale mám teď pocit, že jsem neschopná…matka, manželka, prostě všechno, babičky máme daleko, takže hlídá max tatínek, ale ten tak, když je malý spokojený a hraje si s ním pod hrazdičkou…jak brečí, tak chce být u mě, u manžela fakt řve, jak si ho vezmu já, uklidní se…vím, že to přejde, že je malinkatej jen chvíli a tak, ale je mi strašně líto, že si tohle období neužívám, vím, že už za rok se budu nad fotkama rozplývat, jak byl malej a že to chci zpátky…, ale teď se mi chce x krát za den brečet z toho, jak brečí malej, jak to nezvládám a jak jsem nespokojená sama se sebou. A nejhorší je, že mám pocit, že všichni z rodiny včetně mamky na mě koukají jako: co děláš celé dny?! Však jsi doma! :zed: Potěšte mě někdo, že nejsem sama?!! :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1172
7.1.22 07:17

Hormony a unava :mrgreen: vsichni ro zname :kytka: strc malyho babicce/tatinkovi/ chuve aspon na hodku denne a udelej si nejaky relax :mavam: bude lip :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20492
7.1.22 07:19

Méně instagramu a co si myslí ostatní… Na mateřské ve fungujícím manželství se opravdu nečeká s teplou večeři na manžela, ale starají se oba. Ty držíš kluka, manžel jde umýt záchod, o víkendu se dospíte každý jeden den, vaří nebo uklízí manžel. A na závěr opět - „za rok se budu kochat fotkama“, no hodně matek to má tak, že na tyto období v mlze nerado vzpomíná. Prostě přijmi realitu, zapoj muže, pozvi mámu na víkend a hod nohy hore…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1481
7.1.22 07:30

Klid, je to prcek, to se zlepší ;) rozhodně to není tak, že bych vzpomínala na to, když byla dcera miminko a rozplývala se. Spíš si říkám, že to bylo velmi náročné. Netrpěla na prdy, ale já měla problém s kojením, výčitky, že je na um, partner se v určitém období taky nezapojoval, do toho nevyspání. Jo, a do 7 měsícu spala jen na mě, když jsem seděla v křesle. Třeba dvě hodiny, ale neudělala jsem nic. Nosítko ani šátek jsem mít nemohla, chodili jsme na fyzio a tam nám to nebylo doporučeno. Partner si ji začal brát ven asi ve 4 měsících, pak už každý den. To bylo super, mohla jsem uklidit, vyspat se. Teď už s ním být zase nechce. Ale je to lepší, chodíme na hřiště, hrajeme si. Jsou ji skoro dva roky. Zlepšení jsem cítila tak ve 3 měsících, pak v půl roce a v 10 měsících. Vždycky bylo takové lepší období.
Doma uklizeno není pořádně doteď, teplou večeři máme jen občas. Abych aspoň trochu poklidila, tak si beru dceru do nosítka, teď už to není problém.
Ale na uklízenému bytě a teplé večeři ta mateřská fakt nestojí.
Poznámky typu, proč nemám uklizeno, že jsem přeci doma s jedním dítětem jsem slýchala taky. Odpověděla jsem, že je na týden doma s malou zavřu a pak si to povíme. Všem vždycky sklaplo :)
A na záchod si nedojdu v klidu ani teď, vždycky s doprovodem :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3879
7.1.22 07:35

To bude lepší, neboj. Kup nosítko, pak můžeš s dítětem i uklízet. Na kojení bych se v tvém případě vykašlala a dala mu UM. Třeba je tak neklidný proto, že má hlad. Vydrž. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9
7.1.22 07:35

“Maminko možná to teď tak necítíš. Ale pro me jsi ta nejlepší maminka a cítím, že pro me děláš maximum”- mám to na tapetě telefonu.
Ano, je to bojkot, doporučuji se přidat ke skupině na Fb Kojeni snadno-laktacni poradenství, a dat do lupy bojkot, hodně se to tam řeší, popřípadě pozvat LP z Mamily.

Co se tyče spánku nám hodně pomohlo hlídat bdela okna, a hlavně spaní v šatku přes den. Taky doporučuji inst. Profil: babiesandsleep.

Vsecno zvlasate skvěle. Neřešte domácnost, miminko vás potřebuje neustále. Poproste o pomoc manžela/matku/tchýni s úklidem.
Já jsem začala zvládat úklid a vaření až po 3m

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23035
7.1.22 07:36

Tak mu zkus dát UM a uvidíš, co to udělá. Za mě lepší nejedené dítě na UM a spokojená máma než uřvané hladové mimino a z mámy uzlíček nervů. Doplň hořčík a železo, vyprdni se na nějaký úklid a vaření, zalez si s prckem do postele a spěte co to dá. A hlavně klid, že se budeš nervovat nic nevyřeší :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29550
7.1.22 07:36

Po příšerném porodu, který si stále vyčítám - NE, Ne, špatně - ty si nemáš co v yčítat porod - ty se musíš naopak pochválit, že jsi zvládla příšerný porod, netýrej se, musíš se mít trochu ráda,
a miminka jsou hrozně náročné tak do 3-4 měsíců, pak se to pomaličku bude zlepšovat,
a přesně jak píše @Bubla Bůčková zapoj manžela

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1357
7.1.22 07:43

To je mi líto, no tak bych řekla, že jednak má sníženou chuť k jídlu tím onemocněním, případně mu antibiotika podráždila zažívání a navíc se zablokovaných krkem se mu asi bude špatně sát. Nechceš zkusit odsát mléko a dát mu z lahvičky? To nebude pro něj tak namáhavé. Já to tak dělala od 3 týdnů miminka a kojení to nijak nenarušilo, jsou na to speciální savičky.
Jsi ve stresu hlavně z těch jeho problémů, to by byla každá. Držím palce, vůbec si neumím představit, jak se dá odblokovat krk miminku, našla bych někoho opravdu dobrého…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25433
7.1.22 07:45

Já vím, že se to hrozně těžko radí, ale hlavně klid.
Ty dětičky mají antény a jak je v nervu máma, jsou v nervu i ony.
Hlavně si nenech namluvit, že musíš být dokonalá matka a hospodyňka a když máš na mateřský doma bordel, jsi neschopná.
Nejsi. Máš náročnější miminko. To se prostě stává. Ty chytráky, co mají kecy, pozvi k vám domů, ať se ukážou, když jsou tak chytří. Jako vážně, ne jen řečnicky. Maminku, tchýni, tetičku, že budeš opravdu šťastná, když přijedou na den, dva a trošku vypomůžou. Polovině z nich sklapne, druhá polovina přijede pomoc. Win win ;)

Všechny sme měly občas pakárnu - to jsou zamý spurty, změny režimu, když už se něco ustálí, začnou zuby. Jak psaly holky, většina z nás má tohle období trochu v mlze.
Synovi je deset a z té doby mám střípky, kdy sedím totálně vygumovaná na gauči a ani nevím, jestli už sem kojila nebo ne, nebo na posteli sedím s polštářem v ruce a nevím, jestli do něj mám brečet nebo ho po dítěti hodit :mrgreen: :srdce:

Do úklidu trochu zapoj manžela a dělej věci postupně, ono se to nezblázní, když bude ohřejvaná večeře. I to přilepení k podlaze se dá přežít.
Těžko říct, co už děláš nebo neděláš, tak nevím, co víc radit - předpokládám, že takové ty klasiky, jako hodně pít, kojočaje, vitamíny, případně homeopatika si už zkoušela/zkoušíš? A zkusila bych nosítko-šátek, tak můžeš prcka pohoupat a zároveň si uvolnit ruce. A odpočívej, spi, každou volnou minutu. To pomůže víc než umyté nádobí :srdce: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
500
7.1.22 07:49

Je to čerstvé, jsou v tom hormony, proto tyhle pocity. Mě starší syn doma přes den nespal vůbec, musela jsem s ním jezdit v kočárku, žádné zastavení nebo houpání, prostě jezdit, klidně dvě tři hodiny. Přes noc řval co chvíli a uklidnilo ho jen prso, spal s námi v posteli abych se trochu vyspala, i tak jsem se budila jako zombie a přes den jsem v podstatě spala na procházkách, bo jsem chodila rovnou cestou mezi poli 😂 kupodivu jsem si pořídila druhé dítě a bylo to ještě horší. V podstatě jsem už skoro 4,5 roku nespala a ne, na miminkovske období nevzpomínám ráda, věčně uřvané děcko, furt posrane, počůrané, díky bohu že aspoň moc neblili a dokonce je ani nebolel růst zubů 🙏 takže v klidu, nejsi v tom sama 🙂

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
418
7.1.22 07:58
@Anonymní píše:
Potřebuju si tady fňuknout :(. Mám 9 týdenního chlapečka. Šestinedělí bylo kupodivu lepší, než jsem čekala, ale mezi tím 5.-6. týdnem se to zlomilo… malý začal totálně odmítat prso, prý se po šestinedělí mění chuť mlíka… vydržte říkala doktorka…je to měsíc a je to furt stejný…asi bojkot kojení…jsou dny, kdy se mi to zdá už lepší, ale jindy řve jen vidí prso…pak řve, protože má hlad…kojime v pološeru, když usíná nebo se probouzí, za chůze…na míči…a stejně pije málo…já už na to nemám nervy. Do toho má po příšerném porodu, který si pořád vyčítám zablokovaný krk… otáčí hlavičku jen doleva, chodíme na rehabilitaci a zatím žádný posun. Minulý týden dostal zánět močových cest-antibiotika, po kterých blinkal, asi mu bylo soufl a pil ještě míň, jen zázrakem jsme neskončili na infuzích…v noci spal celkem pěkně, budil se co 3 hodiny. Poslední 4 dny se budí po hodině, kroutí se, prdí, pláče a nakonec, stejně jako teď :D zabere až u mě na hrudníku, když ho držím. Přes den spal ze začátku klidně 2 hodiny v kuse, teď 20 minut maximálně, ale většinou se vzbudí, jak ho položím… vím, že si asi nemám, na co stěžovat..jsou děti nemocné atd… ale já si poslední dva dny říkám, že už fakt nemůžu… doma je bordel, nestíhám nic, při těch jeho mikrospancich si tak dojít na záchod :lol: a tam už většinou slyším, že pláče, jsem strašně unavená a mám depku z toho, jak jsem si vždycky malovala, jak budu na mateřské, starat se o miminko, doma uklizeno, uvařeno a budeme čekat na tatínka, až přijde z práce..vím naivní představa :dance:. Tak strašně jsem si malého přála, ale mám teď pocit, že jsem neschopná…matka, manželka, prostě všechno, babičky máme daleko, takže hlídá max tatínek, ale ten tak, když je malý spokojený a hraje si s ním pod hrazdičkou…jak brečí, tak chce být u mě, u manžela fakt řve, jak si ho vezmu já, uklidní se…vím, že to přejde, že je malinkatej jen chvíli a tak, ale je mi strašně líto, že si tohle období neužívám, vím, že už za rok se budu nad fotkama rozplývat, jak byl malej a že to chci zpátky…, ale teď se mi chce x krát za den brečet z toho, jak brečí malej, jak to nezvládám a jak jsem nespokojená sama se sebou. A nejhorší je, že mám pocit, že všichni z rodiny včetně mamky na mě koukají jako: co děláš celé dny?! Však jsi doma! :zed: Potěšte mě někdo, že nejsem sama?!! :srdce:

Nekdy jsou ty zacatky hodne tezke, vim moc dobre o cem mluvim.mela jsem to podobne…a neboj se, neprijde konec sveta…to zvladnes!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2032
7.1.22 08:02

Měla jsem to stejně, řvali a řvali, vůbec nevím, jak jsem to zvládla, celý to mám tak nějak v mlze. Druhý víc než první, od té doby vím, že mimino už nikdy. Ale zvládneš to, ono se to u většiny po tom třetím měsíci začíná dost lepšit. Tak bude muset tatínek ven na dvě hoďky do kočárku a ty jdi spát.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
691
7.1.22 08:02

Neboj, bude to jen lepší :palec: já měla taky pocit totální neschopnosti.. Naši kluci pořád jen řvali nebo spali a já to psychicky dávala dost špatně.
Neboj, malý bude ještě dlouho… Já si kluky začala užívat okolo sesteho měsíce, kdy se kluci začalo točit a zvládli se chvilku zabavit. Tě dje jim devět měsíců a opravdu se nerozplyvam nad fotkami, jak jen leželi v postýlce… Rozplývám se nadtím jak teď dělají opičky, smejou se a tak. :) do toho sesteho měsíce jsem nic doma nestíhala… Teď už jsme schopná uvařit pro nás i pro kluky. Vytrit, vyprat prádlo, relativně uklidit… A také mám nespavce… Dřív spali pětkrát za den 20 kin pak čtyřikrát za den 20 min… Takže hrůza. Teď spí ráno hodinku a pak 2× 30min…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1652
7.1.22 08:02

Ženo, tohle jsou úplně normální pocity po porodu. Je to náročné :hug: Ale bude líp neboj se. Ne hned, ale bude. Podobné pocity zažívala spousta z nás, roli v tom hrajou i poporodní hormony. Já také byla ze začátku na švestku (mám nedonošená dvojčata, takže ty začátky byly vůbec „labůžo“), taky jsem si často přišla neschopná, kromě starání se o děti jsem nezvládala vlastně nic (nebýt mamky a tchýně, jsme o rohlíkách a byt nám vybuchne pod nánosem bordelu :lol: ). Ale časem si to sedlo. Jasně náročných období bylo ještě hooodně, ale člověk se tak nějak naučí v tom chodit a nehroutit se z toho :)
Na ten zablokovaný krk popátrej v okolí, jestli nemáš odborníka na kiss syndrom. A ohledně kojení - pozvi si domů laktační poradkyni (ideálně z Mimily). Nepoužíváš dudlík nebo jiná „šidítka“. Ty můžou totziž správné kojení narušovat a miminko se pak nedokáže správně přisát - vzteká se - odmítá prso…prostě může vzniknout trochu začarovaný kruh.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat