Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Divny jsou spíš ty sousedi, proč na vás nemluví? Jinak já taky davy lidí k životu nepotrebuju, dcera je naopak extrémně společenská, takže se často kvůli ní překonávám, ale naštesti mám dvě fajn kamarádky s podobně starým holčičkama a nevadí mi s nima trávit čas.
Každý nepotřebuje davy.
Spíš mi přijde divné, že se s vámi nikdo nebavil
Jako že všichni z baráku na společné zahradě?
no jo a všichni se znají a týkají si a ty nic no… Taky jsem v baráku nová a nic moc
tak zkusila si to, příště už víš… S tím autíčkem asi bych buď počkala chvíli, nebo odvedla synovu pozornost, chápu, že je ti ho líto v takových případech. Jestli jsou děti spokojený ty dva starší, mají nějaké kamarády svoje, tak to neřeš a na celý sousedy se vyprdni.
Každý je nějaký. Moje dcera potřebuje k tomu, aby byla šťastná, společnost a mně stačí pár přátel.
![]()
Asi bych řekla, že jsi jiné povahy, možná životní styl a nesedíte jim. Ale zase bych neřekla, že je to tvoje ani jejich chyba, prostě si myslím, že jste každý jinde..
Ja ti něco napíšu..
Mám sestřenku, co si stěžuje na to samé, a docela jsem se lekla, že je to ona
prostě na hřišti, divné mámy, divné děti, co se s nimi nehrají, ted byli někde na dovolené a a byli tam rodiny s dětmi a situace se opakovala, že všichni spolu a oni jediní sami a nebo s jednou rodinou občas něco podnikli..
Měla jsem ji tady na pár d ní.. takto.. procházka moc dlouhá, na písek ne, leze dětem do očí, zmrzlin ne, je tam moc cukru, na trampolínu ne, co kdyby na sebe skočili, morčátko ne, co kdyby děti škráblo… atd
Beru to, že má jiný pohled na žití, ale prostě návštěvy na 4 hodiny-necitila jsem se, jsme jinde.. Já dětem dávám volnost, ona by nejradši kdyby seděli u ní a spíš si četli..
Možná je problém v tom, že jste prostě jiní jak sestava lidí
Ale třeba spíš povrchní, zase nechci, aby to vyznělo na tebe, jenom prostě možná oni jsou jiný typ lidí
Taky říkala, že nejlépe ce cití třeba někde s partou lidi- něco jako kempování u rybníka.. asi si musíte najít lidi stejného smýšlení. My taky nemáme
sem tam se sejdeme s jednou a to stačí
pak se nesou jenom drby a pomluvy, když se sejde víc rodin
Musíš si ujasnit, jestli ti vadí lidi obecně, protože jsi introvert, nebo jestli ti vadí to, když se s vámi ostatní nebaví, případně ty nevíš, jak komunikovat.
Já jsem taky introvert, mám práci, při které jsem denně s desítkami lidí v úzkém kontaktu, řeším s nimi problémy, musím komunikovat. Když přijdu domů, mám ráda klid, obecně se vyhýbám různým posezením a sešlostem, kamarádky mám dvě, ale vídíme se třeba tak jednou měsíčně. Kdybych byla pár měsíců jen se svým manželem a synem, tak by mi to vůbec nevadilo. Nicméně když už někam do společnosti jdu, tak nemám problém se bavit a lidi se baví se mnou. V tom problém není. Ale přítomnost více lidí kolem mě prostě dovede úplně vyčerpat. Neřeším to, vyhovuje mi to, každý to má jinak.
Je otázka, jestli to chceš změnit, nebo jestli ti to tak vyhovuje.
My jsme vsichni introverti, stykame se jen s partou kolem spolecneho konicku a jinak lidi fakt nemusim. Na dovolene jezdime sami, protoze najit nekoho s kym se vyladime na stejnou notu je vyzva. Nedela mi problem se seznamit a prokecat s nekym vecer ci dva, ale tim to konci. Nejhorsi je chovat se proti sve prirozenosti. Z toho duvodu na zadne sousedske akce nechodim.
Tak možná jsi měla začít mluvit ty? Oni si zas můžou říkat - přišli a koukali a nic nerikali ![]()
Introverze není nějaká porucha
Určitě je fajn dětem umožnit sociální kontakt, nedržet je dál od vrstevníků, ale zas na druhou stranu je nenutit násilím, ať si někým hrají ![]()
Jinak já vyloženě introvert nejsem, ale určitě se nebavím s každým. Dost si vybírám, s kým budu trávit čas…
Nevadí mi to, když jsme sami. Vím, ze kluci ve škole i jinde ve společnosti funguji úplně v pohodě.
Dáma se měnit nechci. Jen jsem myslela, ze s nim půjdu mezi lidi. Jako normálně mezi lidi chodíme
, ale nikdy jsem nebyla taková maminka, co s dalšími třeba jde s kočárkem na procházku.
Já vzala kocarek, psa a šli jsme za město.
Než jsem se rozvedla, měla jsem známe, a ti se vždycky smáli, když jsem jim rekla, ze jedem na procházku. To se mnou jezdil i ten nejstarší. 2 psy, batoh se s sváčou, kocarek a repelent. ![]()
A v lese je přece taaaaak krásně ![]()
Ty se sice ptas, ale odpoved znas. Nevim proc, ale pripadas mi, ze si ten svuj styl dokonce hyckas a jsi na nej hrda a je to tak v poradku. Jen k tomu uz nelze nic dodat ![]()
Ja jsem taky odjakziva introvert. A az po narozeni ditete jsem se sebemrskacsky donutila seznamit s partou maminek s detmi
A nakonec jsem rada, ze je mam.. Hlavne kvuli diteti, ze ma nejake kamarady na hrani na hristi a nejsme porad jenom sami spolu jak kuly v plote… Zivot s prateli kolem strasne obohacuje..
@Anonymní píše:
Nevadí mi to, když jsme sami. Vím, ze kluci ve škole i jinde ve společnosti funguji úplně v pohodě.
Dáma se měnit nechci. Jen jsem myslela, ze s nim půjdu mezi lidi. Jako normálně mezi lidi chodíme, ale nikdy jsem nebyla taková maminka, co s dalšími třeba jde s kočárkem na procházku.
Já vzala kocarek, psa a šli jsme za město.
Než jsem se rozvedla, měla jsem známe, a ti se vždycky smáli, když jsem jim rekla, ze jedem na procházku. To se mnou jezdil i ten nejstarší. 2 psy, batoh se s sváčou, kocarek a repelent.
A v lese je přece taaaaak krásně
Hele mam to stejne, nez krafat s nekym na kafi radeji jdu s kocarem do lesa, kde je prijemny vzduch, vse zelene a klid. Jako uznavam, ze obcas na pokec by se nekdo hodil, ale vzdy je slozite se domluvit a sladit. Takze chodime radeji na prochazky sami. Na zacatku mi to vadilo, ted si ten klid uzivam. A k te situaci - tezko soudit, jak xo presne bylo. Treba ty lidi cekali, ze se zapojis sama nebo jsou jineho razeni. Kasli na to, priste poudrav, prohod par slov ompocasi, detech a papapa
proc si delat nervy kvuli lidem, kterym nestojis ani za pozdrav. ![]()
Co je introvertního na tom, že jste šli do společnosti a snažili se zapojit do zábavy?
Někdy to prostě nevyjde.
Já když přijdu na nějaký místní sraz maminek, tak se tam maminky baví jen mezi sebou, co se znají, já občas prohodím pár slov, když si děti začnou hrát spolu, sníme svačinu a jdem, mně taková interakce docela stačí. ![]()
Situace před půl hodinou:
Sousedska výměna, moje dvě děti 14 a3.
Cca 10 dospělých, 20 děti.
Přijdeme, každý na nás kouká, nikdo na nás nepromluvi, já se snažím mluvit -nic
Prcek si jde hrát - sám. S nikým si nehraje ( v jestlickach funguje s detma úplně normálně ). Tak tam sedíme a za chvilku se sebereme a jdeme domu.
U východu autíčko se dvěma volantu, na které si prcek vleze. Sleze na zem pro vetvicku a hned mu tam sedne jiné dítě. Začne brecet. Tak já mu domlouvam, ale rodiče toho chlapce nereaguji.
Snažím se, jít mezi lidi, ale proste to nedávám. Nebaví mě to mezi lidma.
Mám ještě nejstaršího syna 20 let a bojím se, ze všichni budou po mě.
Na jednu stranu mě opravdu nic nechybí. S detma jsem si vždy hrála, máme rádi knihy, čteme si, chodíme na různé procházky, ale vždy nejlépe sami.
Je to normální? Prosím, je tu někdo takový?
Vkládám jako anonym, kdyby vadilo, smažu