Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Heslo „co kdyby“ nikdy nikomu nic nepřineslo. Stresuješ se zbytečně, všechno se vyvrbí tak jak má a nemá smysl se trápit představami scénářů. Člověk míní život mění.
Strach o dite tu bude porad. Nejdriv, aby vsechny kontroly v tehotenstvi byly ok, pak porod, pak dite, aby se dobre vyvijelo, aby se mu libilo ve skolce, aby mu to slo ve skole a tak dale az do konce zivota
.
Děti jsou radost
Tyhle obavy jsou normální, a někdy to totálně nezvládat je taky normální ![]()
Jestli tě mateřství bude bavit, netuším. Ale jak to jednou přijde, tak je to nafurt ![]()
Zato někteří chlapi přicházejí a zas odcházejí…
Humor
Kdyby vás opustil, tak na to už pořád budete dva. Nebo tři, čtyři ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,jsem na začátku těhotenství (7tt) a po první euforii, totálním štěstí, klidu a spokojenosti mě popadl strach. Ze všeho. Jestli to zvládnu, jestli mě to bude bavit, jestli mě to bude naplňovat, co partner, co když nás jednou opustí, co když nám to nebude klapat, co když po mě prcek zdědí pleť a bude mě za to proklínat /takovou tu, co se nikdy neopálí
/, co když uděláme všechno a pak se chytne divný party, o věcech jako nemoci apod ani nechci psát. Prostě obavy všeho směru.
Ten pocit „to je boží, já budu máma“ byl tedy daleko lepší
Dnes nechci číst žádné „děti jsou za trest“ nebo „už se nikdy nevyspíš“ anebo „je to na palici“, ani když potom následuje to „ale“ ve formě, že byste je stejně nedali.
Prosím spíš o uklidnění, že to je fakt krásný období a že ty obavy jsou normální
Pocity jsou normální do určité míry, nesmí to ale překročit určitou mez. Rodičovství jsou i starosti, ale to si snažilky nad počůraným testem většinou nepřipouštějí. Ale stát se rodičem bylo určitě to nejkrásnější, co mě v životě potkalo.
@Russet já „snažilka“ nebyla, vyšlo to napoprvé, zcela nečekaně a neplánovaně a ne v ideální době, ale jaká doba ideální je…každopádně mě i tak zaplavily jen pozitivní emoce a radost a takový klid…a teď to vystřídaly parádní obavy ![]()
Mít vlastní děti je to nejkrásnější co jsem v životě zažila a bylo to moje nejlepší životní rozhodnutí. Ať se stane cokoliv, všechno díky nim člověk zvládne. ![]()
Pokud nejsi úplně nesvéprávna tak to dítě nějak vychovas. Tyhle veci rikaji zoufale znudene zenske co chtějí pritizit druhé. U me to teda vůbec není pravda. Urcite jsou někdy krusnejsi dny i noci, ale že mám děti za trest, že už se vzivote další rodička nevyspí…
nechápu proc mají potrebu to cpat ostatním. O tom co bude v budoucnu neřeším, a neřeš to ani ty. Co se má stát, se prostě stane. Dělej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a bude to v pohodě.
Jinak strach o dítě ti akorát začíná teď v těhotenství, a myslím že nikdy neskončí. Jen se ustálí do unosne meze.
@Anonymní píše:
@Russet já „snažilka“ nebyla, vyšlo to napoprvé, zcela nečekaně a neplánovaně a ne v ideální době, ale jaká doba ideální je…každopádně mě i tak zaplavily jen pozitivní emoce a radost a takový klid…a teď to vystřídaly parádní obavy
Nějaká forma strachu tě už nepřejde nikdy. Je normální mít obavy z neznámého. Ale vyváží to i spousta radosti.
Ahoj já jsem taky v 7 tt, první dítě přes HA hned první měsíc co jsem ji brala, je to zdravá šikovná holčička a máme z ní radost
a teď čekáme druhý taky nechtěně, nejdřív to byl šok až jsem brečela, ale teď jsme rádi a těšíme se
věřím, že to u tebe bude taky tak neboj ale strach o děti tě samozřejmě bude provázet celý život
Ahoj,
jsem na začátku těhotenství (7tt) a po první euforii, totálním štěstí, klidu a spokojenosti mě popadl strach. Ze všeho. Jestli to zvládnu, jestli mě to bude bavit, jestli mě to bude naplňovat, co partner, co když nás jednou opustí, co když nám to nebude klapat, co když po mě prcek zdědí pleť a bude mě za to proklínat /takovou tu, co se nikdy neopálí
/, co když uděláme všechno a pak se chytne divný party, o věcech jako nemoci apod ani nechci psát. Prostě obavy všeho směru.
Ten pocit „to je boží, já budu máma“ byl tedy daleko lepší
Dnes nechci číst žádné „děti jsou za trest“ nebo „už se nikdy nevyspíš“ anebo „je to na palici“, ani když potom následuje to „ale“ ve formě, že byste je stejně nedali.
Prosím spíš o uklidnění, že to je fakt krásný období a že ty obavy jsou normální