Obézní dítě v devíti letech

Sorry, ale nechapu vas obhajkyne obezity. Ano souhlasim, ze to musi resit hlavne matka a zakladatelka s tim moc nenadela. A plest se do vychovy neni zadouci.. Ale byly jste nekdy tluste dite? Krmit dite srac*ama (pardon za ten vyraz), nijak ho neomezovat s tim, ze z toho vyroste, je akorat klamani sebe sama a chlacholeni ditete. Holcicku ceka tezke detstvi a puberta. Ta nemoc k tomu je dost neprijemny bonus..
Vazne neznam dite, co by z tloustky vyrostlo, pokud samo nezacalo opravdu hodne sportovat, nebo jist uplne jinak nez se jedlo u rodicu.. Bohuzel tluste dite dnes vetsinou znamena jeste tlustsi dospely..

@Anonymní píše:
Vážně nechápu, kde se ve většině z vás bere ta jistota, že za obezitu dítěte může matka, případně málo pohybu u dítěte , že řeči o genetice jsou jen výmluva??? Kolik z vás bylo jako dítě obézní, nebo snad má obézní dítě? Mám 3 sestry, které mají jednoho otce - v rodině maminky obezita, v rodině jejich otce jsou všichni štíhlí. Mé sestry jsou hubené jako tyčky, můžou jíst cokoli chtějí a nepřiberou. Já mám otce z rodiny, kde je obezita, v maminčině rodině též obezita. Jako dítě jsem byla břichatá, prdelatá, ať jsem dělala co jsem dělala, zhubnout jsem nemohla. Sportovala jsem, dělala jsem atletiku, běh, aerobik - teď je mi přes 30, ze sportu mám odrovnané klouby. Verdikt lékařů - velká zátěž na klouby, prostě jsem na sport byla moc těžká . Nyní nejsem vyloženě tlustá, ale hubená také ne. A je to všechno vydřené. Celý život si hlídám jídlo, pohyb, když se pár dní nehlídám, naprosto v pohodě přiberu 10 kilo během pár dní a potom pracně shazuji…

Obezita u dětí? Mé sestry mají všechny děti hubené, na denním pořádku jsou uzeniny, brambůrky, křupky, sladkosti, sladké limonády a džusy, ovoce a zelenina je pro ně cizí slovo.

Má dcera? Je jí sedm, chodíme na obezitologii. Váží 39 kg, měří 130 cm. Je břichatá, prdelatá, má silná stehna. A to má vyvážený pestrý jídelníček, denně zelenina, ovoce jen dopoledne. Snažím se vyhýbat bílé mouce (ne úplně), ke sladkostem má přístup hodně omezený, pije převážně čistou vodu, případně neslazený ovocný čaj, občas si dá trošku šťávy. Jídla vařím zdravá domácí, uzeninám se vyhýbám a když už, tak kvalitní šunka (min. 90 % masa). Pohyb - s obezitologem jsme se shodli na tom, že nějaké hopsavé sporty, běh, aerobik, tanec atd. v tuto chvíli nejsou pro ni vhodné (i s ohledem na probíhající růstové bolesti). Takže má doporučeno chodit hodně pěšky (denně absolvujeme svižné vycházky, máme chodit alespoň 4 km, tak se to snažím dodržovat), případně kolo či koloběžka. A před pár měsíci jsme ještě začaly chodit k rehabilitační sestře. Ta nám ukazuje cviky na posílení a protažení svalstva, a 1 x denně cvičíme (cca 20 minut)

Stále ještě máte pocit, že je na vině matka (potažmo rodina), a genetika je v tom nevinně? Nebo, že je snad dítě líné a cpe se od rána do večera dobrotami? Nesuďte, když na 100% nevíte, jak to v té rodině chodí, nebo jaké má a nemá to dítě dispozice!
A ještě jedna důležitá věc. Dokud si to dítě samo neuvědomí, že je něco špatně, tak absolutně nemá smysl ho do něčeho tlačit. I má dcera si musela sama připustit, že je „jiná“ než vrstevníci. A sama přišla a řekla „maminko, půjdeme k panu doktorovi, já chci zhubnout“. Do ničeho jsem ji netlačila, jen jsem jí řekla, že ta možnost pomoci existuje a zbytek zůstal na ní. Jeden čas měla krizi a začala pohyb a zdravý jídelníček bojkotovat. Návštěvy u obezitologa jsem na čas zrušila a nechala dceru, ať se s tím popere sama. Trvalo to asi 3 měsíce a poté si opět sama zvolila jak chce pokračovat.

A přesto všechno z mé holčičky prostě není hubená kočka. Podle lékaře děláme vše správně, jídelníček vždy pochválí. Kontroluje účtenky z obchodu, aby měl přehled, co nakupuji za potraviny - též vždy pochválí. Všechno je dobře a holka hubená není. Tak kde je tedy chyba, když ne v genetice???

@SlecnaSally
Být tebou, tak se do toho nepletu. Tohle je jen v té rodině a tobě do toho nic není. Holčina už je dost velká, a pokud si stále neuvědomuje, že je obézní, pak ji nech. Jen bys jí mohla zadělat na psychické problémy. Netlač ji do kroužků, ani do jiné pohybové aktivity. Tanec? To nemusí být dobrá volba, fakt je těžká a klouby by to nemusely zvládnout. Pokud jí chceš poradit, pomoci, doporuč jí tu chůzi. Je to nejpřirozenější pohyb. Jestli je to v tvých silách, vytáhni ji každý den na vycházku. Případně jí kup obruč, s tou se bříško shazuje jedna báseň a ještě posílí zádové svalstvo. A hlavně u té epilepsie nikdy nevíš, co se může a nemůže stát. Bez porady s lékařem a bez dohledu bych sama cvičení „neordinovala“. Ale nevysvětluj, nevnucuj. Musí chtít ona sama, v opačném případě bys to mohla zhoršit
Anonymní Lenka

Teď opomenu děti.
Genetika negenetika, pokud člověk nechce být jak pr…, tak se nad sebou holt musí zamyslet. Sama píšeš, že se musíš hlídat…
Moje ségra má taky tendence přibírat i jen z pohledu na jídlo. Nikdy nebyla hubená, spíš naopak. Když bydlela v jiném městě, po dvou dětech měla při 162 cm bezmála metrák. Pak se vrátila k mamce a když měla mladší neteř 2 roky, měla nějakých 80 kg. Momentálně má kolem 65 kg, váhu si udržuje a nevím, že by se při výběru jídla nějak omezovala.
Moje kámoška to samé, jak se v dospělosti přestala hýbat, váha šla rapidně nahoru. Zkoušela všechny možné diety a výsledek vždy ještě horší. Nakonec jí stačilo začít jíst pravidelně, min. 5-6 denně a kila šla dolů.
Další kámoška je taky obézní, furt si stěžuje, že je jak bečka a jak to má v genech. Celý den nic a večer se nadlábne. Tak jákápak genetika?
Moje bývalá sousedka - po rodičích dispozice k obezitě. Jsou 3 děti, obě holky od mala obézní, ta mladší dokonce v 28 umřela na infart, brácha jak tyčka. To se na bráchu genetika nevztahuje?
Pokud člověk chce, tak zhubne. Jen si musí dát práci s tím, aby přišel na to, co a kdy jíst a trošku se hýbat. Nevím jak ty, ale já žádného tlustého sportovce neznám.
Holt pokud mám pomalejší spalování, tak nemůžu jíst jak lidi s rychlím spalováním.

@Anonymní píše:
Svojí vlastní zkušenost očividně nemáš… Ségra se se dvěma dětmi vrátila k mamce a přibrala. Nemohla zapracovat třeba i psychika, stres (předpokládám, že k mamince šla po rozvodu, rozchodu…). Ano, sama jsem psala, že se musím hlídat. Ale také jsem psala, že mé sestry, které mají jiného otce s jinými dispozicemi se v jídle nikdy hlídat nemuseli, ani neomezovali, jediný sportovec v naší rodině jsem já, sestry pohyb nemají. A přesto jsou ony hubené, a já jsem tlustá. Kdybych nesportovala a nehlídala každý kousek jídla, tak mám metrák jedna dvě. A víš co? Není to zrovna příjemné žití, když vím, že pořád prostě jen musím nebo nesmím. Když vím, že při grilovačce mám nárok max. na kuřecí plátek nebo grilovanou zeleninu, zatímco ostatní si pomlaskávají na krkovici (například). Že při oslavě můžu jen pidi zákusek, protože větší mi hned vyhodí kilo nahoru. Není to jednoduché. Já si takovou výbavu nevybrala a ač nejsem lemra, pohybu mám více než dost, tak se pořád jen hlídám, hlídám a hlídám. Když se přestanu hýbat, tak nastane to samé. Prostě nakynu.
Sama píšeš, že tvá obézní kamarádka jí jen večer - no, tak to je pro tělo děs a běs. Nehlídá se, a pak nese následky. A případ od sousedky - že jsou holky tlusté a brácha jako tyčka? No, a co jako? Můj tatínek má dva bratry a sestru. Jediný hubený je jen můj taťka. Strýcové a teta jsou tlustí - po svých rodičích. Tatínek je hubený, ale jediný, který má nemocné srdce a cukrovku. Stejně tak i moji sourozenci z tatínkovi strany. Bráchové jsou hubení, řekla bych až moc. Ale oba zdravotní problémy. Ségra je obézní a po zdravotní stránce je naprosto fit. To, že genetika způsobí nadváhu u jednoho, neznamená, že ji musí mít i druhý.

„Pokud člověk chce, tak zhubne“? A na to jsi přišla kde? Já osobně chci zhubnout už od dětství. A nejen, že chci, ale dokonce na tom i makám. A přesto nehubnu. Držím se na své váze, ale nikdy nebudu hubená. Takže cvičím, sportuji, jím zdravě, a pořád je to málo? Podle obezitologa je vše v pořádku, vše dělám správně (u sebe i u dcery), a ty mi budeš tvrdit opak? Ano, ti kteří se vyloženě vyžerou do 150 kg, tak tam uznám, že ve většině případů jsou to lemry, které se vyžraly (pominu-li vážné zdravotní důvody). Ale jinak ti opravdu nepřísluší soudit, jelikož očividně sama vlastní zkušenost nemáš a soudíš jen podle svých pocitů.
A mimochodem, myslíš, že rychlost spalování si člověk určuje sám? Právě rychlost spalování je ze 40% určena geneticky. Což je dost.

A neznáš žádného tlustého sportovce? No, tak to těch sportovců asi moc neznáš. Maximálně jen nějaké vrcholové, co se objevují v televizi. Ale já znám tlustých sportovců celkem dost. Zkus se někdy mrknout třeba na wimbledon, volejbal, nohejbal, běh, u nás v tělocvičně předcvičuje aerobik slečna, která musí mít nadváhu minimálně 20 kg, a přesto zvládá. Bojové sporty také dělá spousta „tlustých“ lidí. A když hodně přestřelím, tak třeba sumo je také hodně náročný sport… Mohla bych pokračovat dál a dál, ale je to zbytečné. Někteří si prostě stojí jen za svou vlastní pravdou… Lenka

A nezaměňuješ trošku svaly a tuk? Pokud tak sportuješ, tak pochybuju, že jsem tlustá tukem. To, že je člověk mohutnější, neznamená, že je tlustý. Sportovcema jsem zrovna nemyslela sumo… Pochybuju, že na wimbledonu, volejbalu apod. jsou macatí sportovci obalení tukem. Na střední jsem měla spolužačku, která byla podstatně silnější než ostatní. Dělala od dětství karate. Až došla k doktorům, že nemůže zhubnout, nestačila se divit. Za její mohutnost a váhu mohli svaly - né tuk.
A kde jsi byla na tom, že Tě soudím?
Ano, z vlastní zkušenosti nevím, když se mi zdá, že potřebuju shodit, stačí párkrát vyběhnout a vyřešeno. Ale měla jsem kolem sebe dost tlustých kamarádek a všechny by shodili, kdyby chtěli.

@SlecnaSally Ahoj kamarádka má obézního klučinu. Paní doktorka ho posílá do lázní v Poděbradech, kde léčí dětskou obezitu.Je to hrazené pojišťovnou. Dělají jí to podle mě léky, způsobují chut k jídlu.

@Anonymní píše:
Svojí vlastní zkušenost očividně nemáš… Ségra se se dvěma dětmi vrátila k mamce a přibrala. Nemohla zapracovat třeba i psychika, stres (předpokládám, že k mamince šla po rozvodu, rozchodu…). Ano, sama jsem psala, že se musím hlídat. Ale také jsem psala, že mé sestry, které mají jiného otce s jinými dispozicemi se v jídle nikdy hlídat nemuseli, ani neomezovali, jediný sportovec v naší rodině jsem já, sestry pohyb nemají. A přesto jsou ony hubené, a já jsem tlustá. Kdybych nesportovala a nehlídala každý kousek jídla, tak mám metrák jedna dvě. A víš co? Není to zrovna příjemné žití, když vím, že pořád prostě jen musím nebo nesmím. Když vím, že při grilovačce mám nárok max. na kuřecí plátek nebo grilovanou zeleninu, zatímco ostatní si pomlaskávají na krkovici (například). Že při oslavě můžu jen pidi zákusek, protože větší mi hned vyhodí kilo nahoru. Není to jednoduché. Já si takovou výbavu nevybrala a ač nejsem lemra, pohybu mám více než dost, tak se pořád jen hlídám, hlídám a hlídám. Když se přestanu hýbat, tak nastane to samé. Prostě nakynu.
Sama píšeš, že tvá obézní kamarádka jí jen večer - no, tak to je pro tělo děs a běs. Nehlídá se, a pak nese následky. A případ od sousedky - že jsou holky tlusté a brácha jako tyčka? No, a co jako? Můj tatínek má dva bratry a sestru. Jediný hubený je jen můj taťka. Strýcové a teta jsou tlustí - po svých rodičích. Tatínek je hubený, ale jediný, který má nemocné srdce a cukrovku. Stejně tak i moji sourozenci z tatínkovi strany. Bráchové jsou hubení, řekla bych až moc. Ale oba zdravotní problémy. Ségra je obézní a po zdravotní stránce je naprosto fit. To, že genetika způsobí nadváhu u jednoho, neznamená, že ji musí mít i druhý.

„Pokud člověk chce, tak zhubne“? A na to jsi přišla kde? Já osobně chci zhubnout už od dětství. A nejen, že chci, ale dokonce na tom i makám. A přesto nehubnu. Držím se na své váze, ale nikdy nebudu hubená. Takže cvičím, sportuji, jím zdravě, a pořád je to málo? Podle obezitologa je vše v pořádku, vše dělám správně (u sebe i u dcery), a ty mi budeš tvrdit opak? Ano, ti kteří se vyloženě vyžerou do 150 kg, tak tam uznám, že ve většině případů jsou to lemry, které se vyžraly (pominu-li vážné zdravotní důvody). Ale jinak ti opravdu nepřísluší soudit, jelikož očividně sama vlastní zkušenost nemáš a soudíš jen podle svých pocitů.
A mimochodem, myslíš, že rychlost spalování si člověk určuje sám? Právě rychlost spalování je ze 40% určena geneticky. Což je dost.

A neznáš žádného tlustého sportovce? No, tak to těch sportovců asi moc neznáš. Maximálně jen nějaké vrcholové, co se objevují v televizi. Ale já znám tlustých sportovců celkem dost. Zkus se někdy mrknout třeba na wimbledon, volejbal, nohejbal, běh, u nás v tělocvičně předcvičuje aerobik slečna, která musí mít nadváhu minimálně 20 kg, a přesto zvládá. Bojové sporty také dělá spousta „tlustých“ lidí. A když hodně přestřelím, tak třeba sumo je také hodně náročný sport… Mohla bych pokračovat dál a dál, ale je to zbytečné. Někteří si prostě stojí jen za svou vlastní pravdou… Lenka

Četla jsem Tvůj příspěvek ještě jednou a nemůžu se zbavit dojmu, že by jsi potřebovala psychologa. Protože napsat o sportovcím ve wimbledonu, volejbalu nebo dokonce bojových sportech, že jsou tlustí, může jenom člověk, co má nějaký problém. Kolik si myslíš, že by toho žanská nebo chlap v bojových sportech vyhráli, kdyby neměli svaly, ale tuk.

@blanula19 píše: Četla jsem Tvůj příspěvek ještě jednou a nemůžu se zbavit dojmu, že by jsi potřebovala psychologa. Protože napsat o sportovcím ve wimbledonu, volejbalu nebo dokonce bojových sportech, že jsou tlustí, může jenom člověk, co má nějaký problém. Kolik si myslíš, že by toho žanská nebo chlap v bojových sportech vyhráli, kdyby neměli svaly, ale tuk.

A nechceš mi rovnou doporučit psychiatra a nějaké silné prášky? Tvůj dojem mě moc nebere. Jak už jsem psala jednou, očividně moc sportovců neznáš. Já se o sport zajímám už od malička, takže vím, co píšu. A nenapsala jsem nic o tom, že mají jen tuk. Samozřejmě, že sportovci musí mít i svaly, a mají je. Jinak to ani nejde. Ale tuk tam je také. Ne třeba všude, ale v určitých partiích ano. Myslím, že tohle je naprosto zbytečná debata, která odbočila od tématu. Reagovala jsem na zakladatelku a psala svou vlastní (osobní i dceřinu) zkušenost. Více to nehodlám rozebírat, pokud to nebude k tématu.
Jen tě mohu ujistit, že psychicky jsem naprosto v pořádku 

Anonymni Lenko, pripad tebe a tve dcerky je dlst specificky. Zkusila bych hledat pricinu i jinde nez v genetice - vliv muze mit i intolerance nekterych potravin, ktere jsou jinak povazovane za zdrave, chemicke postriky na ovoci a zelenine apod. Nebo muze mit sdcera skryty zdravotni problem.. Kazdopadne pripad zakladatelciny male svagrove je trochu jiny, protoze jestli matka hodne smazi a soli a bezne se konzumuji uzeniny, tak bude prvotni pricina zde. A dela tim holce opravdu medvedi sluzbu..
Ja hovorim z pozice holky, co jako dite tlusta byla. Kdyz se podivam do stareho ockovaku, tak jsem v 9 mela 45, v 11 uz 59 a ve 13 69kg.. Na vejsce 86! Pri 171cm. Taky jsem si mihla rict, ze to mam geneticke a vykaslat se na to. Kdo by mi to pri pohledu na me pribuzenstvo neveril.. Ale prokoukla jsem je. Proste to, jak jedi a zijou neni v poradku. Mam ted po dvou detech 65. Prevazne ve svalech, po porodu mi jeste zbyla ta 2-3 kila. A jim hodne, jen uvazuju o tom, co a v jakem slozeni. Verim v neovlivnitelne pribirani, ale takovych pripadu je naproste minimum, zbytek lidi to ma jako vymluvu..