Od ničeho k ničemu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Od ničeho k ničemu
Ahoj maminky,
jsem už tak trochu bezradná a asi potřebuju vypovídat..
Jsem starší maminka (34), na miminko jsem se těšila, i když jsme s partnerem byli spolu krátce. Ale od těhotenství se mi snad lepí vše zlé na paty. Prvních 6 měsíců bylo prožito s hlavou v záchodě, do toho jsem končila v práci a musela o vycházkách (byla jsem na rizikovém) předat svou práci. Následovalo stěhování, což byl jeden velký stres, které vyústilo tím, že jsem veškerou starost a balení měla na starosti já a nakonec jsme žili chvilku v domečku s mými rodiči. Což skončilo neshodami. Po odstěhování rodičů jsem opět měla na „krku“ prázdný barák a čekalo mě dozařídit vše od nábytku po řemeslníky, vybalit, přenosit. Ke konci těhotenství mi byla zjištěna preeklampsie, takže zbytek těhu jsem strávila v nemocnici. Porod byl vyvolávaný 38tt a vcelku hladký. Narodila se mi krásná holčička(2,5kg a 49cm). A začalo druhé kolo zkoušek. Malá se nalokala plodovky, takže jsem ji dva dny neviděla, měla žlutku a reflux. Moje mlíčko odmítala a tak se mi postupně ztratilo. Díky nátlaku okolí jsem se snažila dva měsíce kojit s příkrmy. Utrpení pro obě. Holčička byla blinkací a plakací miminko, takže jsme nosili, šátkovali, chovali. Když se trochu sklidnil reflux, začali koliky a zácpy. Vzhuru do rourkování, nošení, chování a pláče. V 5ti měsících ode mne chytla virozu a dostala zápal plic, skončily jsme v nemocnici, odkud jsme si odnesly ještě rotaviry. Když mě přešel panický strach z nemocí malé, ta začala sama kakat, a koliky ustaly..spadli s přítelem ze schodů. Malinká „naštěstí“ jen zlomenou stehení kost. Strávily jsme pár dnů v nemocnici a 3 týdny se sádrou. Týden po sundání sádry měla malá horečky, takže hurá k doktorce. Pár dní na to byla opět plačtivá a nezdálo se mi, jak hýbe s nožičkou, udyndala jsem doktorku na rentgen a opět má zlomenou nohu, tu samou, jen tentokrát v holeni. O žádném pádu nevím. Celý den ji hlídám a hraju si s ní, práce dělám až když si ji vezme přítel nebo spinká. Doporučili nám vyšetření na zvýšenou lámavost kostí až ji sundají sádru. Zatím se jí zlomenina po 14dní dnech kontroly nezhojila. Do toho nám několikrát odešlo auto, řešíme finance a s přítelem se nám rozpadá vztah. Přítel s malou pomáhá veškerý volný čas, ale veškeré zařizování je stále na mne. Babička nám pomáhá pouze jedna, ale bydlí daleko a je starší a nemocná. Z přítelovi strany od rodiny není žádný zájem ani o pomoc, ani o malou. Cítím se strašně. Jsem unavená, věčně vynervovaná, ztrácím trpělivost, trpím plačtivostí a vyčítám si, že nejsem dobrá matka. Malou miluji, ale poslední dobou se těším, až přijde přítel z práce, já mu ji předám a jdu dělat domácnost, a semtam za ní skočím se pomazlit. V noci se jí pak omlouvám, a brečím. Pořád ji hlídám, aby se jí něco nestalo, jakmile si sahne na zdravou nožičku už panikařím, že ji má taky zlomenou.Jsem v neustálém děsu, že jsem na to vše sama a další „jobovku“ už nezvládnu. Malá není chovací typ, teď jak má bebíčko, často se vzteká, mlátí nás do obličeje, nenechá se zabavit, prostě nechce spolupracovat. Někdy mě napadá, že bych svou krásnou a chytrou holčičku ráda vyměnila za dítě bez komplikací, a hrozně závidím maminkám z okolí, co si „užívají“ ty běžné starosti a radosti. My jsme skoro jen zavřené doma, válčíme s hračkami a já se snažím zvládat domácnost a dům. Pomalu se rozkládám a i když malé věnuji veškerý svůj čas, cítím, že ji jakoby vnitřně odmítám, což jí vynahrazuju navenek větší láskou. Ubíjí mě momentální stav natolik, že nemůžu jíst a když se najím zvracím. Nevím jak s tím vším v sobě naložit. Někdy mám pocit, že uteču někam hodně daleko, ale vím, že bych to bez malý nedala. K psychologovi nechci, měla pár let před malou deprese, ale po všech doktorech jsem pochopila, že si můžu pomoct jedině sama. Jak z toho ven? Je normální takováto reakce na stres? Ničím se výčitkami vůči malé. Párkrát když byla menší jsem na ní zařvala, když plakala už dlouho a já byla za celý den bezradná. Teď se ovládám, ale vím, že ze mě cítí mé rozpoložení a tak se víc zasměje s babičkou nebo tátou. Mě volá jen když má bolest. Holky zlepší se to? Vím, že jsou na tom maminky daleko hůř, že jsou horší dětské nemoci, ale asi jsem míň odolná..
Omlouvám se za poněkud zmatený příspěvek, píšu jak mi skáčou myšlenky, než se malá vzbudí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Jsi pretazena, potrebujes orazit a psychologa. 1 den v tydnu pro zacatek si vyhrad pro sebe… bez se projit, zacvicit, s kamaradkou… rutina ubiji. Psycholozku urcite vyhledej, poradit si musis sama, ale dobry doktor nakopne spravnym smerem. Zejmena s anamnezou deprese bych moc nevyckavala a nehrala si na hrdinku.
Male preju jen zdravi… a spokojenejsi mamku… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Toto obdobie mali moje holky niekolkokrat do troch rokov. Mama fuj, mamu chcem len ked mam bebi. Ale ja som to vitala, pretoze inak boli holky strasne klistata 
Za normalnych okolnosti (ked nebola mama fuj) mi manzel zavidel ze decka idu za mnou, a ja jemu ze ma od deti pokoj 
Sama si to napisala - ziaden doktor Ti nepomoze, musis to najst v sebe. Musis to najst pre svoje dieta aj pre svojho partnera. Oni obaja rovnako potrebuju, aby si sa dala dokopy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj 
je to těžké a plně Tě chápu. Až jsem se zastyděla před samou sebou, že si kolikrát stěžuju a přitom to nakonec tak děsný není. Víš, píšeš, že jste často doma. Vybodni se doma na uklízení a přebírání veškerých povinností a jdi se s malou projít, je v kočárku hodná? Doma Ti nic neuteče, pokud je chlap chápavej, jakože vypadá, že je, tak to pochopí. Mě to děsně pomáhá se doma na všechno vybodnout, říct si, že to na mě počká a binec mi nikam neuteče a když potřebuju vypnout, tak jdu prostě ven… Nebo co takhle sehnat nějakou maminku, holku, paní na hlídání? Neříkám pořád, vím že finance to nějaké obnáší. Ale třeba nabídnout stovku na hodinku a jít si na dvě hodky někam do sauny, na kosmetiku, ke kadeřnici..nebo jen tak čučet po krámech. Na kafe s nákou kámoškou… Kdybys chtěla, napiš SZ… pokecáme hlavně hlavu vzhůru, uvidíš, že je to jen období, protože teď je to s malou náročný, ale uvidíš, že se Ti to všechno v dobré obrátí. Vím, že se mě to lehce říká a Ty to teď čteš, skleslá a smutná, ale věř, že malá Ti to všechno jednou vrátí - s jakou láskou a péčí ses o ní starala. Však jsi taky jednou její maminka a a je jasný, že se bojíš, aby neměla zas nějaký bebíčko. Uvidíš, nožka se zahojí a bše bude OK. Držím palce, aby se Ti to všechno teď uklidnilo a Ty sis mohla oddychnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Matky jsou na palici ze zdravých dětí, viz. já. V některých tvých větách se vidím (zařvu, pak mě to mrzí a omlouvám se). Plačtivá jsem od porodu pořád, už 15 měsíců, teď jsme všichni nemocní, já antibiotika, ven nemůžeme a navíc vysírající batole…večer jsem to už nevydržela a rozbrečela se, chtěla jsem někam utéct 
No, milá zakladatelko, bohužel to nejde, když jsme si „pořídily“ ty naše bobánky
Pokud nechceš jít k psychologovi (nedivím se ti, taky bych nešla, nemám v toto důvěru), potom ti radím najít si kamarádku s dítětem (velmi mě potěší, když mi kamarádka napíše, že by to svoje dítě nejraději prohodila oknem, protože od rána vysírá ), najít si čas pro sebe (já začala dvakrát týdně provozovat sport, na který jsem byla zvyklá), najít společný čas s partnerem.
Pokud jsi s malou neustále zavřená doma, musí to být hrůza a jen to podporuje špatnou psychiku. Vidím to u sebe. Jsme doma týden a za chvíli se tu vzájemně začneme vraždit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lee Lakmé
Ahoj, to že se malá směje s ostatními ale tebe zná jen když je jí ouvej, ber to tak že to je kompliment. Čokoládičku jí může dát kdokoliv, rozesmát ji může každej jinej, k tomu nepotřebuje být génius, ale v nouzi pomůže JEDINĚ máma.
PS. všimni si na malé, když se něco stane, někde prásknou dveře, někdo zakřičí, s hromovou ránou něco spadne.. situace kdy se lekne a neví, všimni si že na tebe hodí střelhbitý pikovteřinový pohled, co na to máma. A teprve podle toho se buď lekne a rozbrečí, anebo je všechno okej a klidně si hraje (..) dál. JSI pro ni důležitá a né že né, a rozhodně to neměř jen tím že s ostatními se směje a s tebou ne. Tebe má na „důležitější věci“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dekuju maminky. Dlouho jsem rozvazovala, jestli sem napsat. Od mamky slysim jen musis se snazit. Snazim se co to jde, jen nekdy to uz proste nejde 
s malou jsme ted doma zavrene uz par tydnu, vyjizdime jen po doktorech. Predtim mela spiku, takze v leze v kocarku pro ni bylo utrpeni a rvala celou dobu venku az si vyrvala horecku, ted mam pro zmenu antibiotika ja (hnisava angina uz 3ti tyden), takze litam s horeckami, ktere neustupuji az do vecera a snazim se nenakazit malou. Jezdi k nam dost navstevy, ale ted to nejde kvuli me a navic Vanoce, kazdy ma sveho dost. Opravdu ta izolace je silena a asi mi nepridava.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Milá zakladatelko, opravdu je toho na Tebe moc, je mi to líto. My měli celkem pohodové miminko, krom toho, že v roce měl zlomenou nohu (mojí nedbalostí), musím říct, že jsem tehdy ani nebrečela, protože jsem byla v šoku a pořád si opakovala, že já nemám právo brečet, když on trpí. Teď už to máme dávno za sebou a když vidím staré fotky, jak statečně válčil i s tou sádrou, tak je mi do breku. Já na stresy používám bachovky, nicméně to není žádná deprese, jen takové stavy úzkosti, které mě občas přepadnou. A zabírá to, je to určitě částečně placebo, ale hlavně, že funguje. Prostě bych zkusila i jiné alternativy. Protože dokud nebudeš v pohodě Ty, nebude ani Tvoje dítě. Moc držím palce, ať se máte líp!
- Citovat
- Upravit
@Lee Lakmé
No jestli máš doma cca roční dítě s gipsem na noze, tak máš plné právo cítit že toho je na tebe dost. To musí malá jen ležet? Baví ji takové ty interaktivní hračky co mají čudlíky a pípají a blikají nebo co děláte? Vydrží chvíli sama se něčím takovým zabavit nebo ji bavíš ty nonstop?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
Četla jsem tvůj úvodní příspěvek mockrát dokola 
– jo, fakt jsem si dala tu práci, protože mi tvůj dosavadní „příběh“ pořád nejde z hlavy a musím říct jednu věc:
Je toho na tebe prostě MOC a vše jsi shrnula sama v jedné z prvních vět, jak jsi napsala, že od doby tvého těhotenství se „ti lepí smůla na paty“. Ano, přesně takto to celé vyznívá a asi to tak doopravdy je a já se absolutně NEDIVÍM, že se cítíš, tak jak popisuješ!!
Nejdřív stěhování, pak náročné miminko, zápal plic, pád ze schodů a zlomená nožka, pak horečky a znovu zlomená nožka (to by mě taky zajímalo, jak se jí stala ta druhá zlomenina??)…ono se to strašně nakupilo, je toho opravdu MOC.
Můžu se zeptat – příteli se tím pádem ze schodů nic nestalo?? Jak se to vůbec přihodilo?? Já tě spíš obdivuju, žes to tak zvládla – vůbec si nedovedu představit batole se sádrou…A v současné době má malá sádru znovu na té stejné nožce, jestli to správně chápu? Kdy jdete na kontrolu? Už jenom z toho, že se jí to po 14 dnech sádry nehojí, bych byla hotová taky!!
Ano, je to, jak píšeš - „smůla se ti lepí na paty“ ….jenomže jak z toho ven, viď??
Věř, že bude líp, ono opravdu BUDE!!
Když já mívám takové ty stavy „beznaděje“, tak si vždycky vzpomenu na sebe samotnou v dospívání: byla jsem chodící neštěstí, můj život absolutně neměl smysl. Hrozně jsem zadrhávala, nedokázala jsem ani normálně telefonovat, nevyšlo ze mě ani slovo, když jsem vzala sluchátko k uchu, takže radši jsem nikam nevolala a ani nebrala telefon. Kluci – to byla další hrůza, každá holka měla „známost“, kdežto já seděla doma na zadku. Nevěděla jsem vůbec, co se životem…Kdyby mi někdo řekl, že v 35 budu mít hodného manžela, dva krásný kluky, budu mít svou vlastní domácnost, velice slušnou práci – kde mimochodem musím denodenně vyřizovat x-telefonátů a vést jednání – nevěřila bych ani omylem ….A hned je mi líp a mám naději, že to, co mi nyní připadá jako „katastrofa“ se prostě nějak vyřeší a hlavně, že bude líp – aspoň trošku
Vím, že se to hrozně lehce říká, ale měj s malou víc trpělivosti – vím, že je to téměř nemožné, sama jsem byla na dvou mateřských se „zdravými“ dětmi a fakt mi to někdy „lezlo na mozek“ (ale fakt jenom někdy, mně to celkem bavilo být doma na RD).
Co váš vztah s přítelem? Píšeš, že se ti snad taky rozpadá vztah s přítelem? Jestli jsem správně pochopila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lee Lakmé Ahoj zakladatelko, tak především se nemáš vůbec proč obviňovat. Zvládla jsi toho hodně a není divu, že se bojíš. Já jsem se třeba příšerně bála a to se mi nestalo vůbec nic. Ale u mě to došlo hodně daleko a i psychologové na mě byli krátcí Nakonec mi pomohla psychiatrička. Ale zpět k Tvé situaci - z Tvého příspěvku to vypadá, že jsi hooodně společensky izolovaná. Já bych doporučovala mateřské centrum, jestli někde v okolí máš. Ono je někdy fajn přijít mezi lidi a popovídat si také o něčem jiném. Ono se to totiž prakticky nedá - věnovat se svému dítěti intenzivně neustále. Chce to trošku nasměrovat myšlenky k něčemu jinému. A je škoda, že máš špatné zkušenosti s odborníky, někdy totiž mohou opravdu hodně pomoct. Kdyby ses cítila zle většinu času, tak bych Ti to dokonce hodně doporučovala. Mě to vlastně zachránilo. A jsem za to strašně ráda, protože si mohu své mateřství užívat. Stojí to za to. Každopádně kdybys chtěla své pocity s někým probrat, klidně mi napiš Přeju, ať je brzy lépe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kjhui Nebavi ji nic. Ma ji ted udelanou tezsi, aby s ni nelitala, takze se tak prevaluje, snazi se na to stoupat a litat po tom, zahazuje hracky, nudi se. Pohadku cist nee, kosticky a jiny interaktivni nee a hraci hracky ji bavi na jedno zmacknuti. V podstate ma uz 6 tydnu sadru s tydenim odpocinkem. V kocarku predtim byt nemohla a ted podle nalady. Nekdy zvladne i dvouhodinovou prochazku, jindy ji ta noha nekde tlaci nebo ji vadi a za 20 min hysterak. Ac nejsem zastancem televiznich deti, jde u nas televize ted skoro nonstop, protoze aspon pri pohadkach a reklamach se na chvili nekdy zastavi. Udrzet ji v klidovem rezimu, ale hlavne zabavit ji, je neskutecny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gerberka: Ja se bezne snazim nepropadat pesimismu, a rikam si, ze bude lip, jen to zatim tak nevypada 
Priteli se nic nestalo, sjel schody po zadku a dole udelal kotrmelec. Mala mu vylitla z ruky a myslim, ze to bylo lepsi, v tom kotrmelci by ji mohl zalehnout. Mame opravdu osklive strme schody, ale..co mu jedine z toho pafu zazlivam, je to, ze vsichni chodime pozadu, je to jistejsi a udrzis se kdyby neco, on chodil popredu s malou ac jsem ho prosila at s ni chodi tak. Takze kdyz sli ze schodu, primotal se jim kocour spici na schodech pod nohy a jeli uplne odshora. Puvodne Sofinka nehybala vubec nozickama, takze jsem chytla amok, ze ma zlomenou pater. Otrepali jsme se z toho vsichni a sup druha sadricka. Ma ji na stejne noze, jen uz nemusi mit tu spiku, ale ma ji od stehna po prstiky.Na kontrolu jdeme ted mezi svatky, a ja se jen modlim, aby to srustalo uz. Ona na te sadre nez ji predelali dost skotacila, takze ji celou skoro rozlamala. Tak snad jen proto to nesrustalo.
s pritelem nam to nejak neklape, stereotyp, on je mladsi a v podstate se nemusel o nic starat, bydleni jsem zajistila, poplatila vse co bylo potreba, na malou vse zaridila.ted se stara financne vic on, a nestaci se divit co co stoji. Dost jsme se odcizili a pred tydnem se uukázalo, ze si pise s byvalkou, kterou driv nemohl ani citit. Zamrzelo to. Me se kolikrat ani nezepta co mala, jaky jste meli den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lee Lakmé
Tak to je teda masakr. Přemýšlím co by ještě mohlo dítě dělat když nechodí, a napadá mě ty kostky - něco jako lego nebo podobná kopie? Mně přišlo že u těchhle kostek to prcka začalo bavit né s jedním balením o např. 20ti kusech, protože za chvíli nebylo z čeho stavět, a až když jsme pořídili další tři balíky, takže fakt hromada, ze které se dá stavět milion věcí, tak fakt baví..
Nebo co maličké klávesy? Pidiklavír?
Malování ještě asi nehrozí že?
Hrát s ní hry na ČT Déčku?
Jestli se chce hýbat a může se se sádrou plazit, děcka milují takové ty kočičí tunely s domečkem na konci, prolézat a hrát si v „domečku“..?
http://hraci-domecky.heureka.cz/…rovnat-ceny/#…
Jestli může sedět, co houpačka s lyžinama pod nožičky? myslím něco takového
http://houpacky.heureka.cz/…lo-housenka/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kjhui:
Pmlouvam se za podlevu, ale tyhle dny jsou narocny. Muzskej jezdi domu v 21h a ja c3ly den se snazim zabavit malou a po nocich vanocni silenstvi:D tradicne koncim ve 4 rano a v 7 budicek, vypada to ze pod stromek upadnu mezi darky. Drnde rostou 4 zuby nahore zaraz, takze dle toho se odviji naladicka a spani. Dekuju Ti moc za rady, ale bohuzel tohle vsechno u nas nepla. Ani oblibeny vkladacky a kbizky momentalne nefunguji od te doby co ma sadru. Dokonce v tech dovednostech co mela stagnuje. Snad je to jen k tem zubum. U nas je to prokticky tak, ze od probuzeni se s ni plazim po zemi a jistim ji, protoze se snazi stat a vzhledem k te mega sadre co ji udelali ted po te co puvodni rozlamala, hrozi, ze si zlomi jeste tu druhou popripade tu zasadrovanou ve stehne. Jsem z toho na palici, cely den na kolenou a neustale pridrzovat a rovnat nohy pod sebou a po nocich radit v domacnosti. Holky ani nevite, jak zavidim vsem maminkam co si dite hraje chvilku samo a ony zvladaji treba uvarit a pak jit na prochajdu. Tenhle rezim znam za ten rok a kousek zhruba 3 tydny.Az ji sadru sundaji zas je to hlidani aby si nohu nezlomila znovu vzhlesem k atrofovanym svalum. Upibam se k tomu, ze pristi rok uz musi byt lepsi.
Hezke svatky dekuju moc za podporu, ani nevite jak jste mi pomohly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
