Odcházím těhotná a zklamaná od partnera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jsou to tři týdny, co jsem se odstěhovala… přítel mi sehnal bydlení i ho vybavil… nemusel ale chtěl, aby nám nic s maličkým nechybělo…
je mi smutno, každý den… nemohu vůbec spát…
je to tady tak cizí…často se ozývá jak se nám daří… myslí na nás…
myslím že nam oboum tím došlo spousty věcí, ale od té doby co jsem odesla, neřekl ať se vrátím…
asi to bere tak, že jsem já chtěla, tak nac mě přemlouvat…je logické že je to těžké, ani jsem to tak nečekala…
je to úplně jiná samota, než když přijde sice pozdě večer domů, ale přijde a ráno se zase můžete pozdravit a jít, třeba do práce…vše chce čas, samozřejmě
nevím kde teď je, s kým se baví a už mi to může být jedno, ale jedno vím jistě , že nás rozdělila jen nedůvěra a strach…
jsem zmatená a kamarádky kolem mě radi ať jen počkám, ale že by se k němu nikdy nevracely… zatím co já si uvědomuji co vše jsem s ním měla jiného a důležitého, co třeba ani kamarádky samy nepoznali ve svém vztahu…
Děkuji za každou odpoved a podporu od začátku vložení
hezky večer
Ano, jak píšeš, chce to vše čas. Vypovídat se kamarádkám můžeš, ale nikdy nedej na jejich rady. Ony Tvůj život nežili, nežijí a žít nikdy nebudou. Rozhoduj se vždy sama za sebe po vlastním úsudku, né proto, že Ti to někdo řekl, jak by to udělal on sám. Protože kdoví zdali by to taková radilka sama udělala, poklud by se jedno o ní samotnou. Držím vše, co mám, ať jsou další Tvá rozhodnutí jen směrem k Tvé životní spokojenosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zacetla jsem se do diskuse a musim tedy rict, ze to je mazec......Narocna situace…ale zda se mi to opravdu hodne smutne......ty ze jsi hodne smutná.....Na to, že čekáš miminko, asi opravdu hodně…přeju ti, aby vše brzy přebolelo a pokud to jen trochu pujde…raduj se z miminka......uzivej si tehulkovani, vzdyt pod srdcem ti roste maly zazrak...... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mozna si ted oba urovnate myslenky. Jste v kontaktu, on se zajima. Po narozeni ditete muze byt vse jinak. Dite vas muze zase spojit. Ale taky nemusi. Tezka situace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Jsou to tři týdny, co jsem se odstěhovala… přítel mi sehnal bydlení i ho vybavil… nemusel ale chtěl, aby nám nic s maličkým nechybělo…
je mi smutno, každý den… nemohu vůbec spát…
je to tady tak cizí…často se ozývá jak se nám daří… myslí na nás…
myslím že nam oboum tím došlo spousty věcí, ale od té doby co jsem odesla, neřekl ať se vrátím…
asi to bere tak, že jsem já chtěla, tak nac mě přemlouvat…je logické že je to těžké, ani jsem to tak nečekala…
je to úplně jiná samota, než když přijde sice pozdě večer domů, ale přijde a ráno se zase můžete pozdravit a jít, třeba do práce…vše chce čas, samozřejmě
nevím kde teď je, s kým se baví a už mi to může být jedno, ale jedno vím jistě , že nás rozdělila jen nedůvěra a strach…
jsem zmatená a kamarádky kolem mě radi ať jen počkám, ale že by se k němu nikdy nevracely… zatím co já si uvědomuji co vše jsem s ním měla jiného a důležitého, co třeba ani kamarádky samy nepoznali ve svém vztahu…
Děkuji za každou odpoved a podporu od začátku vložení
hezky večer
Musela jsem si přečíst první příspěvek,abych pochopila pokračování.
A jen chci říct, že přeju hodně štěstí,aby všechno zas bylo lepší,aby se bylo z čeho radovat…
Prožila nebo vlastně prožívám si v podstatě totéž,až na to,že jsem nemusela řešit umělé oplodnění a podobné neradosti.
Ale zjistila jsem u chlapa taktéž nevěru a to právě jen díky otěhotnění,kdy to z něj pomalu začalo padat,pak už jen stačilo projít sociální sítě a bylo mi jasné o koho jde a vše si spojila. Celé těhotenství pro mě bylo jedno velký peklo. A přiznám se,že dodnes to nedokážu vytěsnit z hlavy.
Prcek už je nějakou dobu na světě, zařídil nám abychom měli kde bydlet, zajímá se,ale zůstala mezi námi bariéra, která už možná mrzí/ničí jen mě. On se přes to přenesl, žije si dál a nejspíš mu už ani nepřijde,že podrazil on mě a ne já jeho. Ale těžko soudit někoho,kdo si souzeni nepřipouští a případně to téma otevře znova a hodí vinu na vás. Ano vinik se dá vždycky rychle najít. A je jedno zda oprávněně. 
Život je nyní pro mě smutnou cestou,kdy se snažím být aspon dobrou mámou pro mé dítě,ale radost ze života často nemám.
Ze ❤️️ přeju,aby sis dál neprožívala tu smutnou část a nebo alespoň co nejméně. A doufám,že brzo bude zase dobře a štěstí se zas otočí k tobě čelem,ať už v jakékoli podobě
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Musela jsem si přečíst první příspěvek,abych pochopila pokračování.
A jen chci říct, že přeju hodně štěstí,aby všechno zas bylo lepší,aby se bylo z čeho radovat…
Prožila nebo vlastně prožívám si v podstatě totéž,až na to,že jsem nemusela řešit umělé oplodnění a podobné neradosti.
Ale zjistila jsem u chlapa taktéž nevěru a to právě jen díky otěhotnění,kdy to z něj pomalu začalo padat,pak už jen stačilo projít sociální sítě a bylo mi jasné o koho jde a vše si spojila. Celé těhotenství pro mě bylo jedno velký peklo. A přiznám se,že dodnes to nedokážu vytěsnit z hlavy.
Prcek už je nějakou dobu na světě, zařídil nám abychom měli kde bydlet, zajímá se,ale zůstala mezi námi bariéra, která už možná mrzí/ničí jen mě. On se přes to přenesl, žije si dál a nejspíš mu už ani nepřijde,že podrazil on mě a ne já jeho. Ale těžko soudit někoho,kdo si souzeni nepřipouští a případně to téma otevře znova a hodí vinu na vás. Ano vinik se dá vždycky rychle najít. A je jedno zda oprávněně.
Ze ❤️️ přeju,aby sis dál neprožívala tu smutnou část a nebo alespoň co nejméně. A doufám,že brzo bude zase dobře a štěstí se zas otočí k tobě čelem,ať už v jakékoli podobě
Zdravím, mohla byste mi napsat soukromou zprávu? Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kvuli tomu ze se pan nekde zapomene brat diteti tatu, zajimavy pristup. A ty obecne zde udelovane rady, udelal to jednou, udela to znovu blah blah blah, ten clovek nikoho nezabil, zasukal si bokem, no boooze, proc mate tendenci ten sex obecne tak zvelicovat? Zasadni by melo byt dite a aby bylo v pohode a spokojene a to v rodine s jednim rodicem nebude, tecka. Pral bych mistnim slecnam a damam, aby se take nekde zapomnely a aby jejich muzi nebo priteli taky jeho kamaradi poradili, aby ji kopnul nekam… proste aby se ocitly na druhe strane te barikady. Nechapu tu kratkozrakost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@cestovatell píše:
Kvuli tomu ze se pan nekde zapomene brat diteti tatu, zajimavy pristup. A ty obecne zde udelovane rady, udelal to jednou, udela to znovu blah blah blah, ten clovek nikoho nezabil, zasukal si bokem, no boooze, proc mate tendenci ten sex obecne tak zvelicovat? Zasadni by melo byt dite a aby bylo v pohode a spokojene a to v rodine s jednim rodicem nebude, tecka. Pral bych mistnim slecnam a damam, aby se take nekde zapomnely a aby jejich muzi nebo priteli taky jeho kamaradi poradili, aby ji kopnul nekam… proste aby se ocitly na druhe strane te barikady. Nechapu tu kratkozrakost.
A nad tim, jak by takový vztah drženy kvůli dítěti vypadal,nepremyslis.Nebo myslis, že když se někdo zapomene, tak se nad tím jen mavne rukou a jede se dal beze změny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zakladatelka
Já děkuji za váš všech čas strávený přečtením… za názory a podporu… Každý reaguje sám dle sebe, to je v pořádku. Je velmi těžké se sem vyjádřit v pár větách, či odstavcích… napsat příběh, vše zmínit.
Věc se má dnes tak, že jsme znovu spolu. Opravdu jsem se v to období odstěhovala… bydlela jsem sama… v podstate jsme byli denně v kontaktu. Pomáhali jsme si, brečeli jsme si… a dost jsme od té doby zažili… kdy clovek zjistí, že buď může být úplně sám a nebo jednou někdy s cizím člověkem… Potřebovala jsem sama tento nádech a rozhodnutí se… spousty žen je opravdu samo, protože muž odejde opravdu jinam… pak nemají na výběr… já jsem měla dvě možnosti… zkusit to s cizím člověkem, nebo dát šanci vlastnímu otci malého a muži, kterého stejně miluji, ale tak mě bodl, že jsem nemohla je tak mavnout rukou nad nějakým teda dle někoho jedním zasukanim… protože, tady nejde o jeden nevinný sex, ale o schazeni se a budování něčeho, co bych možná ještě pochopila za 10 let a ne na začátku vztahu, aspoň skoro 4 roky mi nepřijde bůhví dlouho… věcné dopisování, schazeni se, děláni si sebevědomí a já nevím co všechno… nebyla první ani poslední, aspoň co se zájmu i jen týče… to je ale asi fuk vrátili jsme se postupně k sobě, je úplně jiné těšit se a vybavovat malého společně než oddělené a to už vím, že mi nikdo nevezme… toho litovat nebudu, protože ty nejhezčí chvíle, trávíme jako rodina… uvidíme co nám to přinese, buď obrovské štěstí a budeme šťastni za špatné období, které jsme překonali, nebo vzejemnou ztrátu, kdy budeme oba vědět, že jsme udělali maximum…
ale věřte…i vy vsichni co si myslíte, že je to fnukani… je to bolest a pochopí to pouze ten, kdo ví o čem je celou dobu řeč… ten kdo byl ponizen a jednou aspoň tohle zažil, zbytek jsou jen velká ramena… všichni máme city ale každý si je nechá zranit jiným způsobem… zatím není den, abych na to zapomela… a není týden abych se nebála… a není měsíc abych věřila…
protože nejhorší je, když není problém a přijde to z ničeho nic… pak nevíš den ani minutu, kdy bude opět jen příležitost
ale pojďme nad tím mavnout rukou… 
pojďme žít ten dnešní život, pojďme se podřídit ať máme klid.
Já mám do termínu 3 týdny a věřím že jen ten maličký mi dá ten správný směr a naplnění
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Jsou to tři týdny, co jsem se odstěhovala… přítel mi sehnal bydlení i ho vybavil… nemusel ale chtěl, aby nám nic s maličkým nechybělo…
je mi smutno, každý den… nemohu vůbec spát…
je to tady tak cizí…
často se ozývá jak se nám daří… myslí na nás…
myslím že nam oboum tím došlo spousty věcí, ale od té doby co jsem odesla, neřekl ať se vrátím…
asi to bere tak, že jsem já chtěla, tak nac mě přemlouvat…
je logické že je to těžké, ani jsem to tak nečekala…
je to úplně jiná samota, než když přijde sice pozdě večer domů, ale přijde a ráno se zase můžete pozdravit a jít, třeba do práce…
vše chce čas, samozřejmě
nevím kde teď je, s kým se baví a už mi to může být jedno, ale jedno vím jistě , že nás rozdělila jen nedůvěra a strach…
jsem zmatená a kamarádky kolem mě radi ať jen počkám, ale že by se k němu nikdy nevracely… zatím co já si uvědomuji co vše jsem s ním měla jiného a důležitého, co třeba ani kamarádky samy nepoznali ve svém vztahu…
Děkuji za každou odpoved a podporu od začátku vložení
hezky večer