Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Oddalujete těhotenství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.6.04 08:51
Oddalujete těhotenství?
Ahojky, chtěla jsem se zeptat, zda je někdo na tom stejně jako já. Letos mi bude 28 let, chtěla bych dítě ale z různých důvodů ho stále oddalujeme.
Když tak pročítám ty těhulkovské deníčky, tak začínám být pomalu stará. Většina lidí kolem mi říká, že jsem už stará a až budu chtít dítě, nepůjde to. Švagrové se narodil před 3měsíci chlapeček a od té doby začali oboje prarodiče činit nátlak, abychom si už pořídili taky drobečka. Na manžela to působí spíš naopak. Oba jsme přesvědčeni, že je potřeba nejdřív mít kde bydlet a pak dítě. Je na tom někdo podobně, nebo jsme sobci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.6.04 09:06
Ahoj Borůvko,
my jsme na tom byli úplně stejně, i když mě je o pár let míň jak tobě (23), ale zase mám docela „starého“ 
manžela, tomu je 35, takže na děti už rozhodně věk má. Jsme spolu něco přes 5 let, ale o mimi jsme se začli snažit až před měsícem. 
Dřív jsme taky nechtěli. Já jsem jednak dělala ještě školu a pak jsme neměli kde bydlet. Loni na podzim jsme začali stavět domeček a snad už se budeme příští rok stěhovat do svého. 
Takže jsem vy:,–(ila HA ( co jsem si musela za ty roky od mamky vyslechnout - poznámky typu, teď do sebe láduješ chemii a pak nebudeš moct mí děti, já se těch vnoučat nedočkám, atd… 
) a zatím se moc nestresujeme. Když mimísek přijde tak přijde a když ne, tak se začneme intenzivněji snažit až ve vlastním. Když si představím, že bych měla porodit svého drobečka do současných podmínek (stále bydlíme u rodičů), tak se mi z toho dělá zle 
. Teď už bych otěhotnět mohla, domeček na ceste, mám po škole, vcelku dobrou a stabilní práci, kde na mě počkají i po mateřské, ale dřív, i když jsem si mimíska přála už dlouho, jsem prostě nemohla, neměla jsem to svědomí přivést ho do nezajištěného prostředí. Nevím, jestli se tomu dá říkat sobectví, já osobně jsem to dělala kvůli dítěti .
Tak jsem si vylila srdíčko, snad jsem tě tím moc nepolekala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.04 09:51
díky,
Ahoj Hando,
díky za podporu. Myslím, si to samé. Taky to dělám kvůli dítěti, ale rodiče to nechápou. Zažila jsem jaké to je na vlastní kůži ve svém dětství a nehodlám tím zatěžovat i svoje dítě. Taky stavíme domeček. Už ho máme celkem hotový, jen nějaké dodělávky, ale zatím stále splácíme měsíčně docela dost a ještě necelý rok budeme. Taky potřebuji kuchyň a podlahy ve dvou místnostech. Když vidím co je všude prachu, tak si nedovedu představit mít v tom miminko. Nejhorší je, že bydlíme v jednom domku s rodiči a tak to slyším dost často. Už mě to začíná deptat. Občas mám chuť zakřičet, že je to přeci naše věc, oni to dítě živit nebudou. Ahoj Borůvka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.04 10:13
Tak to mi mluvíš z duše,
my bydlíme s našima v 3+1, navíc manžel zde přes týden není. A mamka pořád vykládá, jak bych mohla být s miminkem u nich, že přece máme kde bydlet a podobně, jenže kdybych jí řekla, že prostě u nich být s miminkem nechci, tak se mnou asi do smrti nepromluví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.04 11:25
Ahoj Borůvko, vůbec není pozdě, dneska je jiná doba a obecně se mateřství posouvá k hranici 30 let. Někteří rodiče to prostě nechtějí pochopit, ale je to jen tvůj život tak si ho zařiď podle toho jak to cítíš ty. Já jsem s manželem už 12 let, mě je 31 a manželovi 37 a miminko se nám narodilo letos v únoru. I když rodiče s náma také nesouhlasili tak nám naštěstí do ničeho nemluvili. My jsme zatím vyřešili bydlení a podívali se po světě a o to líp si teď rodičovství vychutnáváme a podobně jsou na tom i mé stejně staré (vlastně mladé ):lol: kamarádky. Ahoj a pevné nervy 
Lucinda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.6.04 12:43
Holky moje zlatý, ani nevíte, jak mi tenhle příspěvek udělal radost. Již 3 roky bojuji s tímhle „tématem“. Je mi 27, ale na dítě se ještě „necítím“. Velmi mně mrzí, když kolem sebe slyším jen, jak jsem stará, 8let beru antikoncepci, budu „stará“ matka a moje děti chudáci. Myslím, že tohle je každého věc a doba je trochu jiná, není vyjímkou 35letá maminka a taky to jde. Nevím, co je lepší, ale teď to je takhle a tak mi to i vyhovuje. Sama v sobě se nevyznám, ale věřím,že až ten správný čas přijde, já ho doufám poznám, tak budu ta nejlepší máma na světě. (i když mi bude třeba 35let)
Přeji Vám to nejlepší rozhodnutí!
Kateřina
- Citovat
- Upravit
16.6.04 13:18
Materstvi
Ahoj holky, tak tohle téma je mi povědomé… Je mi 28 let a teprve před rokem jsem se vdala. Ale moje rodina a okolí na mě tlačilo už dávno předtím. Hlavně tzv. socialistická generace, která pořádně nezažila, co to je, postarat se sám o sebe. „Tenkrát“ bylo všechno jednodušší, když jste do toho vlítli, rodiče se „nějak“ postarali, bydlet jakž takž taky bylo kde, práce jistá, jesle, školky…Já ani můj manžel jsme nezdědili žádný byt /ani nezdědíme/, oba jsme se odstěhovali do Prahy, protože v našem kraji se práce shání těžko, ale lidé stále nemohli pochopit, proč už nemáme děti. Přitom jsme spolu byli celkem krátce, 4 roky a bydleli v podnájmu! Celou dobu jsme šetřili na byt, pak si ho na hypotéku pořídili, pak ho dva roky vybavovali /nemeli jsme nic/, pak šetřili na svatbu. Moji rodiče mi nemohou nic dát, jsou v důchodu a bydlí v paneláku, celý život sice poctivě dřeli, ale…Proto se snažím být co nejvíce samostatná a nezatěžovat je /vždyť bych spíše měla pomáhat já jim!/. Byla jsem už alergická na otázku - kdy teda konečně!!! To, kdy a kolik bude mít člověk dětí je naprosto intimní záležitost dotyčného páru a nikdo by se jim do toho neměl plést!!!!!Mě se na to po svatbě ptal snad každý, slyšela jsem to několikrát denně…Co kdybychom děti mít nemohli? Nebylo by to snad vrcholem netaktnosti? Jsem ráda, že jsme to nakonec zvládli sami a že teď, když je hnízdečko vystlané, mohu do něho přivést naše děťátko. Díky Bohu! Jsem teď ve 27 tt a tak je to přesně podle mých představ 
Držte nám prosím palce, aby všechno šlo hladce! A já vám přeju, aby vás lidi nechali být a aby vám to všecno nakonec vyšlo tak jak chcete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.04 19:41
Ahoj Boruvko,
víš já po svých zkušenostech bych to shrnula asi takto: jsem avždy jsem byla stejně uvědomělá jako to te´d děláš ty. Naprosto tě chápu - u mě byla škola, pak vlastní bydlení.
A pak to najednou nešlo a já nemohla otěhotnět přes 2 roky. 
Podstoupila jsem hormonální léčbu atd.....Pak jsem otěhotněla, ale potratila . Teď jsem znovu těhu a jsem dnes po prvním úspěšném ultrazvuku a je to 9+5tt. ¨
Nikdo z nás neví co je v něm, zda-li je zdravý nebo má nějaký problém. Na druhou stranu, dítě není hračka a nelze odložit až na pak. ( Myslím, porodit ho a uvědomit si to až za pár let, co se budeš štvát kolem zařizování).
Vím, že tohle jsi asi nečekala nebo nechtěla napsat, ale jde mi o to, abys pochopila, že já tě naprosto v tvém postoji chápu a podporuju. Zažila jsem to sama.
ALe když to pak nešlo, na psychiku to nebylo to nejlepší. jenže rozhodnout se musíš sama.
Přeju ti pevné nervy a zdravý rozum a zvaž pro a proti. Není to jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.6.04 14:04
Díky
Ahojky, jsem moc ráda, že se Vás tu sešlo tolik s podobnou zkušeností. Udělali jste mi moc velkou radost. Všem Vám přeji aby jste měli klid od všech těch povídálků. Já už jsem rezignovala a ty řeši ignoruji. Když to někomu nestačí říct jednou a musí se mě na to vyptávat každý týden, tak holt to má v hlavě asi vygumovaný. Jsem si vědoma rizika, že to pak třeba nepůjde, ale nikdo neví, zda by to nešlo i teď. Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
17.6.04 22:37
Ahoj holky!
I já se řadím ke „starším“ matkám.S manželem jsme začali chodit v 19 letech,ve 25 byla svatba.A miminko nikde.Proč?Jednoduše jsme ho ještě nechtěli a hlavně…byly tu velké splátky na byt,zatím jen garsonku,kde jsme pochopitelně dítě mít nechtěli.Pak jsme se nastěhovali do většího bytu,oba měli jistou práci,splátky na byt nejsou nijak závratné,takže jsme šli do toho.Mimi se povedlo hned na druhý pokus,dnes už to není mimi,ale 1,5 letá slečna.
Když jsem otěhotněla,někteří lidé v mém okolí to komentovali slovy:„Tak se přece jen povedlo“.Holt,bylo mi 28 let a bylo už 3 roky po svatbě.
Tak se nenechte otravovat okolím,kdy teda už…Je to každého osobní věc a nikomu,ani rodičům do toho nic není,i když by si tak přáli být prarodiči.
Dnes už není žádná věda počít dítě třeba i po čtyřicítce,jen je to asi větší zátěž pro tělo a dospívající dítě může mít větší problém s tím,že jeho rodiče jsou už „staří“.Ale každý věk má své pro a proti.
Zdravím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.04 22:39
Ahoj holky,
taky jsem to brala jako vy. Nejdřív vidět kus světa, pak bydlení.
Vdávala jsem se v 27 letech, což se mi zdálo tak akorát. Hned jsem otěhoněla a malovala si růžovou budoucnost…
Jenže to nedopadlo dobře a my o miminko v 9 týdnu přišli. Teď je to už pátý rok, co se snažíme, ale bohužel neúspěšně.
Tak si někdy říkám: Kdybych kdysi věděla, co vím teď…
Všem vám přeji, aby si k vám miminko našlo cestu ve chvíli, kdy si to budete nejvíc přát !!!
Dadla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.6.04 08:50
Čaute holky.
Musím taky souhlasit. Taky patřím ke starším potenciálním maminám čekatelkám. Taky jsem se vdávala ve 28 a na mimčo se necítila. Důvodem byla nedodělaná škola a z toho stres (ještě pořád nemám hotovo), taky nebylo kde bydlet a výdělek v práci nic moc. Taky jsem podléhala děsnému tlaku okolí ve stylu „už jsi stará, měla bys porodit, pak Ti to nepůjde“. Teď už máme kde bydlet, škola se taky chýlí ke konci, a tak se snažíme o mimi. Zatím 6. měsíc a nic. Trochu ve mě hlodá červík, jestli jsem opravdu něco nezanedbala nebo neprošvihla, ale asi je to tím tlakem okolí, které podle mě má své normy a jak člověk nezapadá, tak je divný. Na druhou stranu si myslím, že než věci se nemají lámat přes koleno a že když to člověk dělá, může to být spíše ke škodě než k užitku. Každopádně v okolí je spousta spokojených štastných mamin starších 30let, tak proč by to nemělo vyjít, protože nám prostě není 25??
Tak hezký den všem nám „mladě postarším “
Bea..
- Citovat
- Upravit
Anonymni
18.6.04 09:19
Ahojky holky, úplně vás chápu, věkově jsme na tom stejně, zařizování bydlení, práce…jen s tím rozdílem, že jsem se vdala a otěhotněla…bylo to překvápko…vcelku nám bylo jedno kdy mimčo přijde, ale vždycky jsme si říkali až bude mít rozestavěný barák střechu tak na to vlítnem mno podařilo se dřív a ještě k tomu hnedle dvakrát..a díky díky zato..mno a bydlíme v rozestavěným baráčku, vybavení téměř žádné..ale ve svým a šťastní…chtěli jsme čekat..a nakonec se to vyřešilo za nás..
taky mi příjde, že otázky typu, a vy nechcete děti, proč je ještě nemáte jsou dost netaktní..opravdu i v mém okolí se hromadí spousta lidí co mají problémy vůbec mimčo počít..to trápení s tím..ach jo
mno ale říkám si, že když bych neotěhotněla a měla s tim pak problémy..nastaly by určitě i ve dvaceti…
holky přeju všem, aby vám představa a plány o dětech, těhotenství, životě vyšli na 100% a případné tlaky okolí byly co nejmenší..
Zdenik
- Citovat
- Upravit
18.6.04 09:27
ahoj „stare matky“
myslim ze kym je zena plodna tak je vhodny cas na babo. vela ludi mi hovori vsak som moc mlada (24) a este mam cely zivot pred sebou a bla bla. takze je to fuk, tym definitivne starym ludom to hadam nikedy nevyhovuje. ja sa teraz citim v dost velkej pohode, ziaden pracovny stres, dokonca ani to ze byvame v 1izb byte ma nestresuje pretoze viem ze za 2 roky sme odtial prec. ked nepracujem tak sportujem a myslim si ze teraz ked som fit a manzelstvo je super a vlastne vsetko okolo tak mozem mat babo. ze to lahsie zvladnem zaradit sa zas spat. vela ludi to (mat mimi) berie ako zaver aktivneho zivota a ze uz si skoncila a tak. a to fakt zalezi len na buducich rodicoch. podla mna je velmi dolezite do akeho zazemia sa dieta narodi, ked su rodicia v strese tak to nema zmysel uponahlat, aj ked nie vzdy sa to tak da. clovek mieni boh meni.
desty, gratulujem a drzim palce aby si si to mohla vychutnat. ja som v 24tt a je to uzasne ked to male robi v brusku neplechu
danka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.04 18:21
Ahojte kolegyňky,
tak se zařazuju do klubu „starších a pokročilých“ matek:-D Taky jsem několik let řešila, kdy do toho jít, ale pořád jsem se necítila na tuhle velkou roli. Nakonec to bylo asi nesprávným chlapem, prošla jsem si rozvodem po osmiletém vztahu, oklepala se z toho a se svým nynějším přítelem na mě ta touha být mámou přišla sama…A to jsem nikdy nebyla ten typ, co od 18ti šílí za kočárkama:-) Je mi 28 a momentálně mám pocizt, že to zvládnu a snad si to i užiju. Jenže pracuju léta ve zdravotnictví v rizikovém prostředí a to se na zdraví podepíše…takže nejbližší doba ukáže, jak jsem se rozhodla a jestli nebudu někdy litovat..Ale myslím, že mimčo si zaslouží být očekávané a plánované.
Linda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
