Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odešla tu některá od rodiny?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.3.16 22:50
@Anonymní píše:
Anonymně - citlivá situace. Otec od nás s matkou odešel (sestra z prvního manželství měla otce vlastního). Byly mi tak dva, tři, ale mám dobrou paměť, takže se mi to vyrylo - strašně to bolelo, řvala jsem jak tur, když jsme ho někde s matkou potkaly, já jsem se k němu vrhala, on mě ignoroval, pak už jsem ho neviděla nikdy, založil si svojí jinou, druhou vlastní rodinu. Pro mě to byla taková osobní tragédie, pamatuju si, jak jsem pak zdravila všechny cizí chlapi, co měli nakrátko střižené vousy. Doma mě ale čekala katastrofa ještě horší - matka, které se rozpadlo už druhé manželství, začala fungovat jako stroj, byla vzorná co se týče uklízení, chození do práce ap. ale naprosto nepřístupná, duchem někde mimo. Na všechny moje otázky odpovídala jenom nevím, musela jsem se jí na všechno ptát několikrát, nebylo možné se k ní vůbec dostat. Vlastně mě od té doby pár let vychovávala moje starší sestra (než se vdala do ciziny a ztratila se mi z každodenního života taky) Abych to zkrátila, máma mi chyběla prostě víc, než otec, ono je to takové od přírody, archetypální, i když to teď moc v době střídavek nefrčí, upínala jsem se celé dětství na různé ženské maminkovského věku, ta díra na duši tam byla prostě větší, než ze ztráty tatínka, (i když to se na mě odrazilo taky dost, byla jsem v otázce co se týče vztahů s kluky taková nedůvěřivka, hrom do police, mužský svět jsem vůbec nechápala). A když jsem někde viděla děti s obyč. maminkou, tak jsem na ně žárlila víc, než když se někde objevila děcka s akčním a super tatínkem. A abych nemluvila pouze za sebe, na táborech jsme si s dětmi hráli kdysi hru - kdybys měl(a) přijít o jednoho rodiče, který by to byl? A všechny do jednoho by radši (při vší úctě, i když by je to mrzelo a s tatínkem měly super vztah) přišly o otce.
to si děláš srandu…takové hry na táboře? to vymyslel nějaký bezmozek ne? 
na to bych nebyla ani schopna odpovědět. proč taky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.16 22:53
@reinkarnace Ne, to byly naše soukromé dětské hry o poledním klidu. Přišli jsme si na to sami, když jsme si tak dětsky povídali. (nebo y, když jsme byly děti?) 
Děti bezmozci nejsou, ty mnohé vycítí.
- Citovat
- Upravit
9.3.16 22:58
@Anonymní píše:
@reinkarnace Ne, to byly naše soukromé dětské hry o poledním klidu. Přišli jsme si na to sami, když jsme si tak dětsky povídali. (nebo y, když jsme byly děti?)
ani jako dítě by mě tohle nenapadlo „hrát“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.16 17:08
@reinkarnace @krtek7489 přesně tak souhlasím…mmch za pár let si nikdo na nás ani nevzpomene…tak to bohužel je at´se to někomu líbí nebo ne…
jinak já už nesoudím nikoho…nikdo nevíme jaké k tomu ta dotyčná/dotyčný měli důvody a co je k tomu vedlo..nechodíme v jejich botách…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.16 20:37
@brumdinka Já si nemyslím, že je rodič nahraditelný. Nevěřím, že náhradní rodič, který dítě nevychovává od mala, může k dítěti přilnout stejně, jako vlastní rodič. A matka, která dítě nosí a pečuje o něj celé dny na mateřské a rodičáku, přilně k dítěti a dítě k ní podle mě více, jak k otci, minimálně, dokud je dítě malé. Můj muž je opravdu vzorný, skvělý, dětmi velmi milovaný otec. Ale když si některé naše dítko ublíží, utíká se od něj utěšit ke mně. Navíc v naší rodině došlo k úmrtí matky od dvouletého dítěte. Byl s ní ještě celý den v bytě, než se na to přišlo. Dítě se na mámu neptá, ví, že se něco stalo. Ale když po roce uvidělo na stole její mobil, rozzářily se mu očka a běhalo po bytě, volalo mámu 
. Vychovávají ho milující prarodiče i táta funguje.
Později dítě přilne víc k tomu rodiči, který je pro ně pevnějším přístavem, soudím dle sebe, mám radši otce. S mámou to nebylo úplně jednoduché, táta byl větší jistota.
Anonym kvůli rodině.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.16 20:45
@brumdinka píše:
Píšeme trochu o něčem jiném…
Možná. Jen nechápu, jak může někdo napsat, že rodič je nahraditelný. Že za pár let si na něj dítě nevzpomene. To co ve svém okolí vidím, mě vede k tomu, že to není pravda.
- Citovat
- Upravit
12.3.16 22:36
@Anonymní píše:
Možná. Jen nechápu, jak může někdo napsat, že rodič je nahraditelný. Že za pár let si na něj dítě nevzpomene. To co ve svém okolí vidím, mě vede k tomu, že to není pravda.
Proste je nahraditelny. Samozrejme ne u 15 leteho pubertaka. Ale u maleho ditete uplne v pohode. A jak uz jsem tu psala, vim to ze sve vlastni zkusenosti. To si jen nektere mistni super, nenahraditelne matky mysli, ze by po nich jejich ditko do smrti plakalo. Neplakalo. Muj syn prisel o tatinka, kdyz mu bylo 5. Neplakal vlastne vubec, nachapal to. Postupne na nej zapomnel tak, ze ted, ve 14 si na nej nevzpomene. Proste to tak je, at chcete nebo ne. Male deti rychle zapominaji. At chcete nebo ne, proste jste nahraditelne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.16 22:59
@krtek7489 píše:
Proste je nahraditelny. Samozrejme ne u 15 leteho pubertaka. Ale u maleho ditete uplne v pohode. A jak uz jsem tu psala, vim to ze sve vlastni zkusenosti. To si jen nektere mistni super, nenahraditelne matky mysli, ze by po nich jejich ditko do smrti plakalo. Neplakalo. Muj syn prisel o tatinka, kdyz mu bylo 5. Neplakal vlastne vubec, nachapal to. Postupne na nej zapomnel tak, ze ted, ve 14 si na nej nevzpomene. Proste to tak je, at chcete nebo ne. Male deti rychle zapominaji. At chcete nebo ne, proste jste nahraditelne
Tak jak který děti. Nepaušalizuj ano. Když mi zemřeli mí rodiče bylo mému chlapci málo let, a nezapomêl, dodnes vypráví co s nima dělal, co si vyprávěli, a to byl opravdu velmi malý. Role mámy je nenahraditelná. To jsou sociální vazby kterými se lišíme od zvířat. A klidnê se mi můžeš vysmát, ale já to tak cítím. Meleš nesmysly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.16 23:38
@krtek7489 píše:
Proste je nahraditelny. Samozrejme ne u 15 leteho pubertaka. Ale u maleho ditete uplne v pohode. A jak uz jsem tu psala, vim to ze sve vlastni zkusenosti. To si jen nektere mistni super, nenahraditelne matky mysli, ze by po nich jejich ditko do smrti plakalo. Neplakalo. Muj syn prisel o tatinka, kdyz mu bylo 5. Neplakal vlastne vubec, nachapal to. Postupne na nej zapomnel tak, ze ted, ve 14 si na nej nevzpomene. Proste to tak je, at chcete nebo ne. Male deti rychle zapominaji. At chcete nebo ne, proste jste nahraditelne
A já vím ze své vlastní zkušenosti, že to není pravda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.16 08:24
@Anonymní píše:
Možná. Jen nechápu, jak může někdo napsat, že rodič je nahraditelný. Že za pár let si na něj dítě nevzpomene. To co ve svém okolí vidím, mě vede k tomu, že to není pravda.
a já zas nechápu, co na tom nechápeš… já psala o tom, že když zemřeme, tak po nás za pár let nikdo ani nevzdechne a lidi zapomenou…to je prostě fakt at´se ti to líbí nebo ne…prostě život jde dál…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.16 08:25
@Anna766 nemele nesmysly, ano máš toho člověka v srdci, ale to je otázka tak jedné generace… a už vůbec to neznamená, že nejsi nahraditelná…když se s tím smíříš, bude se ti žít líp 
Příspěvek upraven 13.03.16 v 08:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.16 08:37
@Anna766 píše:
Tak jak který děti. Nepaušalizuj ano. Když mi zemřeli mí rodiče bylo mému chlapci málo let, a nezapomêl, dodnes vypráví co s nima dělal, co si vyprávěli, a to byl opravdu velmi malý. Role mámy je nenahraditelná. To jsou sociální vazby kterými se lišíme od zvířat. A klidnê se mi můžeš vysmát, ale já to tak cítím. Meleš nesmysly.
Holt by jsi se asi mela smirit s tim, ze kdyby jsi zemrela, za par tydnu, mesicu po tobe tve dite ani nevzdechne. Muz by si privedl novou zenu a nova mamina by byla na svete. At chces, nebo ne, proste to tak je. Tomu diteti je uplne jedno, komu rika mami, znovu opakuji, pokud to neni 15 lety pubertak. Ale pokud je diteti min nez 5, 6 let casem uplne zapomene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.16 08:45
@krtek7489 píše:
Holt by jsi se asi mela smirit s tim, ze kdyby jsi zemrela, za par tydnu, mesicu po tobe tve dite ani nevzdechne. Muz by si privedl novou zenu a nova mamina by byla na svete. At chces, nebo ne, proste to tak je. Tomu diteti je uplne jedno, komu rika mami, znovu opakuji, pokud to neni 15 lety pubertak. Ale pokud je diteti min nez 5, 6 let casem uplne zapomene.
Zbytečné paušalizovaní. Poměrně často se setkávám s lidmi, kteří přišli i v raném dětství - 3 roky-4 roky o matku či otce a tahle skutečnost je vždy silně determinovala a to až do dospělosti. Někdy přišel do rodiny náhradní rodič, ale biologický rodič vždy hrál důležitou roli v jejich životech -respektive jeho absence. Často negativní.
Samozřejmě jsou i další, kteří na biologické rodiče zapomněli a nijak je jejich nepřítomnost neovlivnila.
I z hlediska psychologie člověk většinou v dospělosti hledá své kořeny, které mohou být právě zemřelou matkou či otcem.
Takže bych řekla, že matka nebo otec jsou nahraditelní jen z části, více tam, kde nefungovali než tam, kde šlo o pozitivní vazby.
Ale to je jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.16 11:35
@brumdinka píše:
@Anna766 nemele nesmysly, ano máš toho člověka v srdci, ale to je otázka tak jedné generace… a už vůbec to neznamená, že nejsi nahraditelná…když se s tím smíříš, bude se ti žít líp
Pletes dvě věci dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
