Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Odmítání maminky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.9.24 13:43
Odmítání maminky
Ahoj holky, jdu si k vám pro radu, protože jsem z toho opravdu psychicky na dně. Máme 20ti měsíčního syna. Od malička spinkal sám v postýlce a pokaždé když se v noci vzbudil, plakal nebo chtěl mlíčko jsem k němu převážně vstávala já. Nikdy s tím neměl problém. Stačilo pohladit, pochovat a spinkal dal. Ale od posledního týdne se něco změnilo. Minulou neděli měl v noci hystericky pláč, ale takový který jsem u nej ještě neslysela. Když jsem si ho chtěla pochovat, najednou mě začal mlátit, fackovat a snažil se vymanit z moji náruče. Když přišel táta a vzal si ho on, byl do vteřiny klidný. Tatínek si ho na sebe položil v posteli a hned zase usnul. A takhle to mám teď každou noc 
mluvím na nej, chci ho utisit, ale čím víc se snažím je to ještě horší. Musí vždy zasáhnout táta. Syn už z toho má úplně vykricene hlasivky, protože jsme zkoušeli nechat to 5 minut jestli to nepovolí. Bohužel. Přes den když je manžel v práci a syn ho nemá na očích je defakto všechno v pohodě až na nějaké vztekaci scény když není po jeho. Dřív jsem se na společne víkendy těšila. Teď poslední 2, jsou pro mě fakt peklem, protože když je manžel doma, syn je úplně jiný. Hodně uknourany a pořad na tátovi visí. Ke mě přijde jenom když chce prohlížet knížky. To se mnou děla od mala. Co se stalo? Co dělám špatne ze se jeho chování takto změnilo? Patří i tohle do období vzdoru? Přejde to? Tento týden bude manžel 3 dny na služební cestě a já už teď mám deprese z toho co mě čeká, jak mu v záchvatu hysterie v noci vysvětlím ze tu táta není.. fakt mě to strašně trapi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.9.24 13:46
Chlapeček tatínka málo vidí, tebe má doma a tak je mu tatínek vzácný. Kamarádky syn něco podobného dělal taky. Co s tím, ale nevím asi jen vydržet, až to přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.24 13:56
Dcera měla táta-období snad 2 roky. Snažila jsem se řešit všelijak ale nic nepomáhalo - nesměla jsem uspávat, utěšovat, nic. Manžel byl z toho taky právem vyčerpaný. Teď to přešlo, z ničeho nic. Zase pro změnu odmítá tatínka. A manžel to samozřejmě taky nenese dobře, protože z ničeho nic ho posílá pryč.
Ráda bych poradila ale byla jsem bezradná. Řešila jsem i s psycholožkou ale bez úspěchu - jen se snažila hledat moje a manželova traumata z dětství 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.24 14:17
U nás se to mění i ze dne na den. Večer uspává tatínek a dítě křičí mami mami. Tak přijdu a uspím. Další den jdu tedy uspat já, ať není scéna a vystrkuje mně ze dveří a chce tam tatínka.
Neřeším, nemám z toho trauma, prostě nějaké období
- Citovat
- Upravit
1.9.24 14:18
@denikoli píše: Více
Normální vývoj. Prostě si je jistý, že máma je tam pořád a táta odchází, není to nic špatného a ani nezvyklého. Jen další fáze, kdy se od tebe odpoutává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.24 14:54
@Aduš8 dekuju za odpověď ☺️ ano odpoutání ode mne chápu. Mlaceni, skrabani a fackovani me osoby už ne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.24 15:17
Normálka, u nás taky byly a jsou taková období. Syn je teda spravedlivý a střídá svou přízeň celkem rovnoměrně, takze jednou je nejlepsi maminka a za lar dni je maminka fuj, a chce jenom tatu 
když to bylo poprvé, hodně mě to vzalo, teď už neřeším.
Ale hlavně u nás se nějaký tohle může jenom tatínek naprosto netoleruje. Samozřejmě ho nenutim se se mnou mazlit a pusinkovat, když nechce, ale nějaký vymejšlení si, že uspava, krmí, oblika a přebaluje jen ten oblíbenější rodič, to neexistuje. Zkrátka praktické ve i dělají oba rodiče a muchlat se může, s kým chce. Docela to časem pochopil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.24 15:57
Taky jsme to tak měli. Docela mě to i mrzelo, ze malá upřednostňovala tátu. Teď je ji 15m a chce jen mě. A upřímně, ěkdy je to šílené náročné.
Takže no stress, ještě se to několikrát změní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.24 16:16
Děkuju holky, že jste mě tak nějak uklidnily, že je to prostě jenom další fáze vývoje, která se ještě xkrat změní. Tohle je prostě poprvé. V roce 2021 jsem potratila dceru. Otěhotnět znovu už nešlo. Syn je adoptovaný, proto k tomu možná přistupuji citlivěji ☺️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
