Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Odpolední příhoda-Váš názor?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
26.11.06 19:51
Odpolední příhoda-Váš názor?
Ahoj maminky,
zajímal by mě Váš názor na můj odpolední zážitek.
Jako každé odpoledne jsme se vypravili s Ondráškem na procházku.Ihned po otevření vchodu a výjezdu ven s kočárkem mě upoutal hlasitý pláč cizího miminka.Nic zvláštního,prolétlo mou
myslí v první okamžik,denně slýchám pláč z ostatních kolemjedoucích kočárků.Jenže pláč se stupňoval a mamina s kočárkem jela téměř zároveň se mnou.V duchu jsem si říkala: „Nevšímej si toho,to je její mimčo,nemůžeš být tak přecitlivělá,přece ta mamina ví,co miminku je a co s ním má dělat!!!“.
Jenže to zkrátka nešlo! Rvalo mi to srdce 
, pláč se měnil v dlouhé vzlyky přecházející až skoro k zajíkání se. To mimčo bylo skoro fialovomodré, připadalo mi, že se snad vzlyky udusí. Mamina si v klidu prohlížela výlohy obchodů a jela v klidu dál, ani se nesnažila nějak mimi uklidnit …
To už jsem se málem lítostí nad miminkem rozbrečela i já.
Zkrátka jsem to holky nevydržela, a oslovila jí. Slušně jsem se optala, zda třeba mimi nechce vzít na ruky a pochovat, že opravdu strašně moc vzlyká.
To jsem si holky dala, odpovědí mi bylo, že se mám starat o sebe, že snad ví nejlíp co má dělat 
Tak jsem odfrčela rychle pryč, co nejdál, ať už toho malého chudáčka neslyším.
Ale stejně i teď večer mi zní v uších ten strašný nářek a pořád na to musím myslet.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale muselo to ze mě ven 
Myslíte, že jsem příliš přecitlivělá 
Zajímalo by mě holky, jestli byste i Vy nějak zareagovali nebo jeli dál Ještě podotýkám, že jsem spíš ušlápnutý,tichý typ a takové strkání nosu do věcí druhých není zrovna mé hobby.
Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.11.06 20:03
Ahoj,
to máš těžko. Když byl náš Adámek malé miminko tak pokud nespal tak v kočárku plakal pořád a plakal je slabé slovo prostě řval a to nejen v kočárku. Tu maminu bych hned neodsuzovala. Já jsem si taky kolikrát říkala co si o mě asi lidi myslí, ale co jsme měla dělat. Malý byl nakrmený, přebalený, vykakaný… a prostě pořád brečel. Rozhodně to nebylo tím, že bych se o něj nestarala nebo ho neměla ráda. Sice mě to nikdy nenechalo chladnou a nedokázala jsem se řvoucím miminkem jen tak jezdit po venku, ale někdo má třeba silnější nervy. A taky tak plakal než usnul. Víš, ten kdo má klidné a hodné miminko tak to asi těžko pochopí.
Andrea
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
26.11.06 20:20
Plakající miminko
Ahojky!
Nedá mi to, abych nereagovala. Můj, dnes 2 letý syn, první 4 měsíce prořval - prkaticky tahem. Řval nepřetržitě, i když ho někdo choval, nic na něj nezabíralo. Mí rodiče s ním jednou vyrazili na procházku a po 20 min byli zpátky, dědeček vezl kočárek a babička nesla malého - zrovna jsem si umývala hlavu a těšila se, že se na chvilečku natáhnu. Jediný, kdo ten řev psychicky vydržel, byla tchýně, která s ním vyrážela do lesa - ale je mi jasné, že to v Praze nejde. Já jsem s ním taky chodila na procházky, máme ještě psa a ten se vyvenčit musí. Vždycky se sbíhaly babky z celé vesnice a radily mi - má hlad, potřebuje přebalit, je mu zima, je mu teplo, je málo zavinutý atd… Tehdy bych s chutí každého poslala…
Nechci proto tu maminku soudit, protože možná má takového křiklouna jak já, a nemá jiné řešení. Kdo to nezažil, nepochopí. Kolikrát jsem si připadala jako neschopná matka a brečela taky.
Jen tak mimochodem, Dany z toho vyrostl a je teď úplně pohodový.
Ahojky Petit + Dany
- Citovat
- Upravit
26.11.06 20:35
Katrinko, myslím, že se zbytečně drásáš a rozlítostňuješ. Naše Petanka měla tak příšerné období, že když byla položena do kočárku, tak ječela, ječela, ječela, jezdila jsem projistotu hodně tichými opuštěnými ulicemi a že bych v té době s dítětem navštívila obchod, tak jedině s tichou nadějí, že mi ji zabaví sociálka 
.
A byla napapaná, přebalená a v teple.
Myslím, že maminka už byla lehce otupělá . Tohle období se musí jedině přežít.
Pa M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 20:36
Holky, neodsuzuju tu maminu. Jen si myslím,že mohla vyvinout trošku úsili a například na mimčo mluvit,chlácholit ho, dát mu dudlík,hladit ho,vzít na ruce…
Jen mi prostě toho miminka bylo strašně líto!!! Toť vše.
Není to o tom, že bych měla klidné a pohodové mimi, i my máme někdy pěkně krušné chvilky, Ondrášek si taky umí pořádně pořvat,kolikrát i na veřejnosti, ale vždycky se ho snažím nějak utišit (pokud to jde) dřív, než pláč přejde do strašného srdceryvného vzlykotu.
Teď to vypadá, že jsem pěkně namíchla všechny maminky, které mají doma takové křiklouny. Což jsem teda v úmyslu neměla 
K.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 20:39
Ahoj.
Nebudu soudit ani tu maminku ani tebe.
Jen chci říct, že mám dítě, které se ke svým 28m vlastně více či méně prořvalo. Když byl malé miminko, tak ho neutěšilo nic než prso(přírůstky nadstandartní). Někdy zpívání. Dneska už křičí a piští většinou jen doma (celé hodiny i v noci, když nemůže spát nebo při usínání) někdy má ale skvělé etudy i venku a to třeba když je unavenej a nepomůže rychlejšímu usnutí nic, než to, že se vykřičí. Zkoušela jsem kde co.. Málo mluví, tak to používá jako komunikaci dodnes ten křik. Bohužel čím déle jsem matkou, tak tím více dávám za pravdu rčení. " Sytý hladovému nevěří". Mohla bych vyprávět! A třeba i o tom, jak mě taky oslovovali lidi na ulici, že malému asi něco chybí, tak proč nic nedělám…
Cibulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 20:44
A ještě dodávám, že v určitém období několika měsíců bylo nejhorší, co jsem mohla udělat mluvit na něj, chlácholit ho- on tak prostě třeba právě v kočárku usínal a tím mluvením jsem ho jen dráždila a rušila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 20:52
Katrinko,
abych tě uklidnila, mě od té doby, co máme malinkou, taky ostatní miminka nenechávají chladnou. Například včera jsem si byla zaplavat a chtěla jsem se odreagovat od svého mimi a každodenního kolotoče. No, nepovedlo se. Byla tam totiž maminka, která snad ještě nebyla ani po šestinedělí, malilinké miminečko odložila na lavičku, bylo v tašce na miminka, oblečené, v zavinovačce a fusaku !!! To prosím na bazénu, kde je teplota vzduchu 35 stupňů. Celou dobu jsem na to miminko musela myslet, že mu přece musí být šílené vedro a jak mu pak bude venku. Navíc naše Amy trpěla na potničky a nesnášela vedro, milovala studený odchov. Takže jsem z toho saunovaného miminka byla fakt vyřízená. Pořád jsem si říkala, že musím té mamince něco říct, ale nakonec jsem se do toho nemíchala.
Myslím, že je normální, že hlavně asi čerstvé maminky mají možná přebytek mateřského pudu 
a opatrovnický pocit i nad ostatními miminky.
Camilla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 20:53
Katrinko , Dalek v kočáru ŘVAL do doby, než mohl sedět, a ani teď nejezdí rád. Nebylo nic horšího než muset jet někam, kde jsem potřebovala jet s kočárem (nejčastěji obchod) a poslouchat ten řev, na který nic neplatilo.
BTW, jednu babku, která mi v Kaufu asi 5× řekla, že ho mám svléknout, přebalit, pochovat, štěrkat mu atd. jsem poslala do pr… Natvrdo. Je to šílený stres, muset jezdit s tak ukřičeným děckem, na které nic neplatí, a ještě poslouchat řeči.
V šátku byl spokojený, ale potřebovala jsem občas „zásobovací vozidlo“ a to pak stálo za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 21:24
Kot, měla jsi dát dítě do šátku a před sebou tlačít zásobovací vozidlo.
Já jsem taky mívala občas v případě hodně tvrdého řevu petanu na rukách a břichem tlačila kočár.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 21:48
Predem podotykam, ze Pepi je andel, takove hodne miminko bych prala uplne kazdemu.
Ovsem v kocare nebo v postylce rvala jak pominuta. Nepomahalo houpat, zpivat, jet, konejsit, mluvit, jecet, brecet… Prejela jsem s revem pul mesta… Pak jsem objevila, ze ji staci polozit na bricho a do minuty bylo ticho. Na brise spavala nekolik hodin, na zadech neusnula ani za nekolik hodin. Dodnes spinka prevazne na brisku… Zadicka nam prijala az nekdy v pul roce, kdyz byla v nejvetsich mrazech ve dvou fusacich…
Adla byla urvana po koupani - od sedmi rvala do pulnoci, NIKDY neusnula driv… Az jsem v jejich peti mesicich vymekla a zacala koupat v jedenact. A ona usnula uz o pul dvanacte… To byl paradni objev!!!! Postupne jsem koupani posunuli az na devatou, usinala v deset… My to brali jako vitezstvi, ale okoli jako nase lajdactvi. Holky, kdyby jste slysely ty moudre matky, ktere jsme pohorsovali… Taky bych vrazdila…
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 22:03
Ahoj Katrinko,
ja moc nemam co dodat k tomu, co rekly holky, snad jen to, ze to, ze Te to tak rozhodilo je taky dilem dano tim, ze mas zatim jen jedno dite. U prvorozeneho jsme kazda jak na jehlach, decko jednou hekne a my uz letime div se neprerazime… Cim vice mas deti, tim min Te neco takoveho rozhodi… Napriklad ma znama ma ctvrte, a jako by ho snad ani neslysela… (ne ze bych to schvalovala, ale tak clovek asi pomalu otupi)
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 22:05
názor
Promin ,ale řekla bych ti to samý co ta paní.
Asi je to hormonama ,ale opravdu ti do toho nic není ,pokud se dáítěti nedělo něco špatného a to asi nebyl tento případ.
Majdalenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 22:12
Katrinko - taky si myslím, že se nervuješ zbytečně. Anička se sice vozila v kočárku celkem ráda, ale měla období (snad to souviselo se zuby nebo nevím čím), že z ničeho nic začla šíleně řvát a řvala a řvala. Nepomohlo nic - nakojit, pochovat - prostě nic. A ujišťuju tě, že s tím fakt nešlo nic dělat - člověk se prostě musel tvářit, že se nic neděje. Takže jsme s manžou šli se řvoucím kočárkem a povídali si spolu. Nezasvěcenému to musí připadat strašné, kdo zažil, pochopí.
Lesino - nemohla bys, prosím, tenhle zážitek povykládat mé mamce?????? Anička taky patří k dětem, které usínají mezi 21:00 - 21:30, ráno se budí okolo půl osmé, což mi vyhovuje. Ovšem od mamky musím pořád poslouchat, že ona nás měla naučené jinak, prostě v sedm koupat, krmit a spát. A nedokážu ji přesvědčit, že každé dítě je JINÉ! (teda já si samozřejmě dokážu pro:,–(it svou, jen se zkrátka kvůli jejím - podle mě zastaralým - názorům někdy chytneme). 
Světlana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.06 22:18
Ahojka ženské
a
ahoj Makino
Můj starší syn, do 12 měsíců neustále křičel. A to tak, že modral až skoro hrozil exitus. Nemohla jsem to vydržet, přemýšlela co s tím a nakonec prostě zrušila kočár a začala nosit v šátku. A byl pokoj. Tedy alespoň od toho pláče při venčení. Nevím, jaké měl trápení, ale prostě potřeboval být u mně. Tak byl. Nikdy jsem nikomu nedovolila, aby ho trápil ježděním v kočáru, který nesnášel. Některé děti jsou takové. A na mne, když jsem své dítě nosila, se taky dívala většina „zkušených“ žen radilek divně. Dokonce se mne jedna babka jednou zeptala, jestli v tom šátku mám živé miminko . Každý ať vychovává své děti, jak umí. Pro mne je nejdůležitější dát jim do vínku vědomí, že je miluju a udělám všechno, aby nemusely zbytečně plakat. Ale to je můj náhled na svět. A nesuďme nikoho, že kulhá, když nechodíme v jeho botách. Hezký večer.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
