Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Popravdě moc nechápu, proč jste čekali až do dceřiných deseti.
Nechala bych jí ouška přišít mnohem dřív, v době, kterou by mi jako optimální doporučila dětská lékařka, případně plastik, a bylo by dávno vyřešeno.
No a když už jste to nechali tak dlouho, teď bych v minutě poslední na dceru zatlačila, motivovala a nechala přišít.
Vážně bych nechtěla životem zbytečně procházet coby „ušaté torpédo“, protože rodiče moji drobnou a snadno řešitelnou anomálii buhví proč nechali vyhnít. ![]()
Já nevím, ale přijde mi, že to řešíš hlavně kvůli penězům a sobě. Uši jsou estetická vada, stejně jako velký nos, nevzhledné znaménko, nekvalitní vlasy apod. Ženy celý život řeší, co je na nich špatně a vždycky se najde někdo, kdo je na to upozorní, ani ty uši ji předtím neuchrání, jen zdravé sebevědomí 🤷
Mně z tvého textu přijde, že máš mindrák víc ty než dcera. Do jisté míry to chápu a nechci rozhodně vyznít rýpavě. Ale tím postojem v dceři podle mě jen zaseješ semínko, že nikdy není dost dobrá a spustí to koloběh „zavděčování se okolí“, začne drastické diety, jen aby o sobě neslyšela něco špatného, začne si barvit vlasy, aby někdo neměl narážku na barvu atd.
Není lepší ji podporovat a učit ji, že jsou to jen uši a nijak ji nedefinují? ![]()
Já mám taky dceru s odstátými oušky, nosí brýle a díky hypermobilitě má někdy divné držení těla a pohyby. Je starší než tvoje dcera a netrpí tím, vysvětlili jsme si, proč to tak je, co se s tím dá a nedá udělat. Jednou jsem slyšela, jak se jí blízká kámoška vysmívá, tak mě zabolelo u srdce, ale dcera jí s klidem odpověděla, proč občas divně chodí. Teď jak jde do puberty, tak začala být taková nesouměrná, má dlouhé nohy, ruce, je hubená. No párkrát si poplakala. Bylo mi jí líto a jen říct, že je hezká nestačilo. Pak jsem jí povídala, že to je puberta, že děti rostou nárazově, že se to brzy srovná, že každý puboš roste skokově a to jí třeba moc pomohlo.
Jinak kromě ze strachu z bolesti se může bát i té pozornosti, když přijde s jinýma ušima. Nebo toho pocitu, že tím přizná, že na sobě s něčím nebyla spokojená.
No a jestli má empatického tatínka, třeba by s ní zvládl citlivě promluvit on? Někdy ty chlapi mají lepší vliv na holčičky než mámy. Akorát by jí neměl dát najevo, že je nějak ošklivá, ať ji neraní.
Každopádně si myslím, že by neměla mít pocit, že musí spěchat s rozhodnutím jen kvůli penězům. Jo, nerostou na stromě, ale můžeš šetřit a mít to bokem, až prostě nastane čas.
Nechala bych to na dceři. Je to estetická věc, pokud ji to bude vadit, nechá si je prisit. Kvůli penězům bych na ni netlacila. Celkově si myslím, že o estetických zásazích by si měli lidé rozhodovat sami. Moje dcera nemá z tohoto důvodu ani náušnice.
Nenutit. Ať se rozhodne sama, i když to bude později stát peníze. Zase taková pálka to není. Naši to na mě nechali a jsem jim nesmírně vděčná, vždycky jsem věděla, ze jsem se tak rozhodla sama a jsem z jejich strany přijímána bez ohledu na uši či cokoliv. Do žádné duse ji už nepromlouvejte, není blba, možnosti jste ji řekli, kdyžtak přijde.
Deti umi byt zle a kdyz budou chtit, tak si vzdy neco najdou, proc se posmivat. Dcera mi prijde celkem vyspela na svuj vek. Ma ty hodnoty srovnany, takze bych to nechala na ni. Zas tolik penez to neni. Tolik mouhou stat i ty bryle. Az bude chtit, tak pujde a kdyz ne, tak ne. Jeji zivot. Jeji rozhodnuti.
Tak jí za to něco slib a nebo kup. Vůbec to není hrozná ani náročná operace.
Vypadá to, že je tvá dcera silná osobnost. Podpoř ji a nech to na ní.
@Anonymní píše:
Ahojda, přišla jsem se poradit, nebo spíše vykecat. Moje 9letá dcera má odstáté uši, už od mala. Má je odstáté celkem dost.. ale až teď ve 4.třídě se začíná,, projevovat,, jak to nazvat, šikana? no, spíše posměšky.. Dcera na přišití uší nechce, řekla mi, že je takhle prostě svá a že by se sama sobě s přišitýma ušima nelíbila.. snažila jsem se ji to vysvětlit, že ji to třeba v 15ti. bude vadit, až si bude žehlit třeba vlasy a uši ji z vlasů polezou.. atd, no nehlo to s ní.. teď to s ní řešila i doktorka, říkala jí, že v dnešní době jsou děti zlé a můžou se ji smát i když nemaj proč, že každý máme něco.. a že by tomu ale chtěla předejít a že je tedy rozhodnutí na ní. Rozhodla se, že nechce.. Doktorka připomínala, že je to zadarmo do 10let a pak už se za jedno ucho platí od 7000 vejš. 10 ji bude v únoru.
Teď k věci, do teď se ji o uších nikdo nezmínil.. tedy, až dodnes.. Přišla ze školy s tím, že ji dvě,, nejlepší,, kamarádky řekly, že by měla být na stromě, protože není holka, ale opice. Když se zeptala, proč opice, tak ji řekly,, protože máš velký uši jako opice,,. Docela ji to ranilo, tak jsem ji řekla, že jsou hloupé a že jsme ji na tohle s doktorkou připravovali, že je možné, že to přijde, když se rozhodla si takto uši nechat.. Mám pocit, že v ní spíš převládá strach z operace, strach z bolesti PO.. doktorka ji vše vysvětlila, ale i tak.. Nevím co s tím. Dneska se mi svěřila a říkala, kamaradka ma taky brýle a nesměju se ji, že nevidí na oči a musí nosit brýle,, no co ji na tohle říct? Od mala jsem ji učila, že dětem, či prostě celkově lidem s nějakým,, postižením,, nebo tloušťkou apod. se nesmějeme..to ale neznamená, že se ostatní nebudou smát právě ji![]()
Mám pocit, že plastiku zadara jsme propásli, protože za 3 měsíce bude mít 10. Nevím, jak to mají, jestli musí být např. do přesných 10 let už po plastice.. atd.. nevím. Hlavně nevím, jak ji tam dostat. Nicméně, líbí se mi i s ušima, je to nádherná holka, každým dnem rozkvétá jak poupě ale umím si ji představit i s přišitými uši a ta krása by se už tuplem podtrhla. Má krásné velké modré oči.. je to kočka, ale ty uši ji to např. v účesech kazí, např. třeba když má rovné vlasy, lezou ji ven a to dost. Poraďte, co by jste dělali Vy? Nutili by jste do plastiky? Neptali se a prostě ji dali? nebo by jste to nechali na jejím rozhodnutím, jak to cítí ona? A jak ji případně přesvědčit? Nepodařilo se to ani doktorce..a mám strach, aby toho jednou nelitovala a dokud to má zadarmo, proč toho nevyužít, že jo..
Budu ráda, za Vaše reakce.
Mindrák máš ty, ne dcera. Nech jí na pokoji, je to zásah do její tělesné integrity. A jestli i ty do ní hustíš, jak vypadá blbě, tak je to tedy děs. To je také šikana. Má jí doma.
Pokud jsi to neudělala včas třeba v 5 letech, dokud byla ve školce a malá, kde bys to nemusela zdlouhavě probírat. Tak teď už na ní netlač. Evidetně to vadí víc tobě než jí. A všechny ty tvé řeči okolo zhoršují její pohled sama na sebe. Už vůbec nemluv o tom, že teď je to zadarmo a pak to budeš muset platit.
Chudák dítě, vlastní matka mu vnucuje, že je na něm něco špatně.
Mně přijde dcera vyspělejší než matka a doktorka zároveň.
Pak se jako společnost nemáme ještě v dnešní době potýkat s body shamingem.
A proč, kvůli pár tisícovkám? Tak si na to později našetří sama, kdyby změnila názor.
Já ti rozumím, že to myslíš dobře a chceš pro ni to nejlepší. Ale za mě na to jdeš dost nešťastně - ta zpráva, kterou jí s lékařkou předáváte, je, že je na ni něco špatně, co se MUSÍ opravit. Tím hůř, že jde o něco, co ona sama špatně nevnímá a i se umí důstojně ubránit cizím výpadům. Za což má můj velký obdiv, v tomhle věku.
Ale ať se chudák nemusí bránit ještě „výpadům“ od těch nejbližích. ![]()
Přečetla jsem jen začátek, ale pokud je pravda, že dceři to nevadí, líbí se sama sobě taková, jaká je a na přišití nechce (ne proto, že se bojí!), tak jakápak šikana? Ať všem říká to, co tobě: je sama se sebou spokojená tak, jak je a polibte mi ![]()
Nicméně tuším, že do 11 let hradí tu operaci pojišťovna, myslím, že jste to měli řešit včas.
Měla jsi ji vzít na plastiku ve 4-5letech, teď už bych ji nenutila. Jestli jednou bude chtít příšit uši, tak to holt zaplatíš.
Kamarádky dcera si o to sama řekla ve druhé třídě a popravdě - to hojení, nutnost nosit čepici/šátek poměrně dost dlouho, zákaz tělocviku, plavání atd. mi přijde jako úplně stejný důvod k šikaně, jako ty odstáté uši. Bývala bych to taky řešila už ve školce.
Ahojda, přišla jsem se poradit, nebo spíše vykecat. Moje 9letá dcera má odstáté uši, už od mala. Má je odstáté celkem dost.. ale až teď ve 4.třídě se začíná,, projevovat,, jak to nazvat, šikana? no, spíše posměšky.. Dcera na přišití uší nechce, řekla mi, že je takhle prostě svá a že by se sama sobě s přišitýma ušima nelíbila.. snažila jsem se ji to vysvětlit, že ji to třeba v 15ti. bude vadit, až si bude žehlit třeba vlasy a uši ji z vlasů polezou.. atd, no nehlo to s ní.. teď to s ní řešila i doktorka, říkala jí, že v dnešní době jsou děti zlé a můžou se ji smát i když nemaj proč, že každý máme něco.. a že by tomu ale chtěla předejít a že je tedy rozhodnutí na ní. Rozhodla se, že nechce.. Doktorka připomínala, že je to zadarmo do 10let a pak už se za jedno ucho platí od 7000 vejš. 10 ji bude v únoru.
Mám pocit, že plastiku zadara jsme propásli, protože za 3 měsíce bude mít 10. Nevím, jak to mají, jestli musí být např. do přesných 10 let už po plastice.. atd.. nevím. Hlavně nevím, jak ji tam dostat. Nicméně, líbí se mi i s ušima, je to nádherná holka, každým dnem rozkvétá jak poupě ale umím si ji představit i s přišitými uši a ta krása by se už tuplem podtrhla. Má krásné velké modré oči.. je to kočka, ale ty uši ji to např. v účesech kazí, např. třeba když má rovné vlasy, lezou ji ven a to dost. Poraďte, co by jste dělali Vy? Nutili by jste do plastiky? Neptali se a prostě ji dali? nebo by jste to nechali na jejím rozhodnutím, jak to cítí ona? A jak ji případně přesvědčit? Nepodařilo se to ani doktorce..a mám strach, aby toho jednou nelitovala a dokud to má zadarmo, proč toho nevyužít, že jo..
Budu ráda, za Vaše reakce.
Teď k věci, do teď se ji o uších nikdo nezmínil.. tedy, až dodnes.. Přišla ze školy s tím, že ji dvě,, nejlepší,, kamarádky řekly, že by měla být na stromě, protože není holka, ale opice. Když se zeptala, proč opice, tak ji řekly,, protože máš velký uši jako opice,,. Docela ji to ranilo, tak jsem ji řekla, že jsou hloupé a že jsme ji na tohle s doktorkou připravovali, že je možné, že to přijde, když se rozhodla si takto uši nechat.. Mám pocit, že v ní spíš převládá strach z operace, strach z bolesti PO.. doktorka ji vše vysvětlila, ale i tak.. Nevím co s tím. Dneska se mi svěřila a říkala, kamaradka ma taky brýle a nesměju se ji, že nevidí na oči a musí nosit brýle,, no co ji na tohle říct? Od mala jsem ji učila, že dětem, či prostě celkově lidem s nějakým,, postižením,, nebo tloušťkou apod. se nesmějeme..to ale neznamená, že se ostatní nebudou smát právě ji