Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Odstáté uši u 9leté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.11.23 07:21
Já měla odstáté uši, trochu, žádný extrém a vadilo mi to od malička. Měla jsem pocit, že mě to hyzdí, když jsem si je přitáhla vlasy k hlavě, byla jsem zkrátka hezčí. Cca od dvanácti mi to začalo vadit fakt hodně.
Rodiče mi to vymlouvali a operaci mi neumožnili. Celou pubertu mě to štvalo a jak jsem začala chodit na brigády, všechny peníze jsem si spořila na operaci. Tenkrát jsem platila kolem 10tis. za obě uši a operace byla v pohodě, ale potom to bylo peklo. Několik měsíců jsem se pořádně nevyspala, nemohla dát hlavu na stranu, plus další omezení ve škole a v práci. No hrůza. Rodičům jsem to měla dlouho za zlé, že mě v tom nepodpořili.
Moji bratři mají taky odstáté uši, ale jsou to velcí chlapi, hromotluci, na nich se to ztratilo.
Jestli dcera neříká, že jí to nevadí jen proto, aby tě nezklamala tím, že se sebou není spokojená, když ji říkáš, že je krásná a snažíš se jí posilovat sebevědomí. Třeba se stydí, že to sebevědomí nemá až takové, jak by se od ní čekalo.
Na operaci bych dceru poslala, myslím že je to deseti let včetně, takže by to šlo stihnout.
Děti o takových věcech rozhodovat nemají, protože jsou to děti, nedokáží vyhodnotit dopady svého rozhodnutí na budoucnost, plus dalších x aspektů, které dítě prostě chápat nemůže, nutnost OČR, horší hojení a snášenlivost operace v pozdějším věku atd.
Ty jako rodič bys ji to měla vysvětlit tak, aby z operace měla co nejmenší obavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 07:22
Mam take odstate uši. Operovane v patnácti, kdy mi to začalo vadit. Uprimne, pokud nechce, nenutte ji. Operace to neni náročná, ale ta rekonvalescence docela jo. Boli to, celkem dlouho, nekolik dni jsem nemohla vůbec jíst, několik měsíců sem byla omezená. Po sundani „bandáže“ jeste nevim kolik týdnů celodenni čelenka, několik měsíců čelenka na noc. Zadny tělocvik, plavani, myti vlasů hrůza. Uši citlivé minimálně rok, spíš dva, bolest, trnuti v zimě, jeste pet let po operaci sem každou kadernici upozorňovala, at je opatrná. O spánku ani nemluvím.
Pokud nepujde z vlastni vule, udela to vetsi paseku nez byt bez operace 
Ja jsem dnes neskonale rada, ze to mam, ale jsem rada, ze me rodice v 11 nechali byt, kdyz jsem se bála a v patnácti holt zaplatili. Pri vlastním rozhodnutí jsem vsechna úskalí brala jako nutnou daň 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
8.11.23 07:50
Nechala bych to na dceři, nechce -tak ji nenuť. Měli jste ji to nechat udelat ve skolce.
Mimochodem nas soused si nechal prisit usi az dospely a rikal, ze kdyby vedel jaka je rekonvalescence, tak by do toho v žádném pripade nesel….
- Citovat
- Upravit
8.11.23 07:55
Když jsi nebyla schopná to vyřešit zavčasu, tak teď už to nech na ní a respektuj její přání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 07:59
@Big boss píše:
Já měla odstáté uši, trochu, žádný extrém a vadilo mi to od malička. Měla jsem pocit, že mě to hyzdí, když jsem si je přitáhla vlasy k hlavě, byla jsem zkrátka hezčí. Cca od dvanácti mi to začalo vadit fakt hodně.
Rodiče mi to vymlouvali a operaci mi neumožnili. Celou pubertu mě to štvalo a jak jsem začala chodit na brigády, všechny peníze jsem si spořila na operaci. Tenkrát jsem platila kolem 10tis. za obě uši a operace byla v pohodě, ale potom to bylo peklo. Několik měsíců jsem se pořádně nevyspala, nemohla dát hlavu na stranu, plus další omezení ve škole a v práci. No hrůza. Rodičům jsem to měla dlouho za zlé, že mě v tom nepodpořili.
Moji bratři mají taky odstáté uši, ale jsou to velcí chlapi, hromotluci, na nich se to ztratilo.Jestli dcera neříká, že jí to nevadí jen proto, aby tě nezklamala tím, že se sebou není spokojená, když ji říkáš, že je krásná a snažíš se jí posilovat sebevědomí. Třeba se stydí, že to sebevědomí nemá až takové, jak by se od ní čekalo.
Na operaci bych dceru poslala, myslím že je to deseti let včetně, takže by to šlo stihnout.
Děti o takových věcech rozhodovat nemají, protože jsou to děti, nedokáží vyhodnotit dopady svého rozhodnutí na budoucnost, plus dalších x aspektů, které dítě prostě chápat nemůže, nutnost OČR, horší hojení a snášenlivost operace v pozdějším věku atd.
Ty jako rodič bys ji to měla vysvětlit tak, aby z operace měla co nejmenší obavy.
Nemůžu souhlasit. Jedná se o estetickou operaci, nikoli zdravotní rozhodnutí. Nemyslím, že je na rodičích, aby vyhodnocovali tyhle věci, natož dceru „na operaci poslali“ navzdory tomu, že ona nechce. Ale určitě bych se snažila zjistit, proč nechce. Zda z obav z operace, nebo jí to prostě skutečně nevadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:08
@Big boss píše:
Já měla odstáté uši, trochu, žádný extrém a vadilo mi to od malička. Měla jsem pocit, že mě to hyzdí, když jsem si je přitáhla vlasy k hlavě, byla jsem zkrátka hezčí. Cca od dvanácti mi to začalo vadit fakt hodně.
Rodiče mi to vymlouvali a operaci mi neumožnili. Celou pubertu mě to štvalo a jak jsem začala chodit na brigády, všechny peníze jsem si spořila na operaci. Tenkrát jsem platila kolem 10tis. za obě uši a operace byla v pohodě, ale potom to bylo peklo. Několik měsíců jsem se pořádně nevyspala, nemohla dát hlavu na stranu, plus další omezení ve škole a v práci. No hrůza. Rodičům jsem to měla dlouho za zlé, že mě v tom nepodpořili.
Moji bratři mají taky odstáté uši, ale jsou to velcí chlapi, hromotluci, na nich se to ztratilo.Jestli dcera neříká, že jí to nevadí jen proto, aby tě nezklamala tím, že se sebou není spokojená, když ji říkáš, že je krásná a snažíš se jí posilovat sebevědomí. Třeba se stydí, že to sebevědomí nemá až takové, jak by se od ní čekalo.
Na operaci bych dceru poslala, myslím že je to deseti let včetně, takže by to šlo stihnout.
Děti o takových věcech rozhodovat nemají, protože jsou to děti, nedokáží vyhodnotit dopady svého rozhodnutí na budoucnost, plus dalších x aspektů, které dítě prostě chápat nemůže, nutnost OČR, horší hojení a snášenlivost operace v pozdějším věku atd.
Ty jako rodič bys ji to měla vysvětlit tak, aby z operace měla co nejmenší obavy.
Je to přesně tak.
To ponechávání jakéhokoli rozhodnutí na dětech mi připadá jako nesmírný alibismus.
Něco jiného je umožnit dítěti vybrat si tričko s jednorožcem, nebo tlapkovou patrolou, ale už bych nediskutovala o rovnátkách, brýlích nebo korekci vadných kyčlí.
Co třeba mírný rozštěp, který vadí jen esteticky? Taky se obrním proti soucitným pohledům okolí a povedu dítě k přesvědčení, že na vzhledu nezáleží a já ho miluji takové, jaké je? 
A taky by šlo argumentovat, že z něj raději vychovám silnou osobnost, která se se šilháním, předkusem či rozštěpem přece vyrovná a před okolím dokáže vyspěle obhájit.
Dítě v pubertě obvykle bojuje s tolika nejistotami, že fakt nevidím důvod mu k tomu nakládat ještě úplně zbytečně zanedbané odstáté uši. 
Vzhled je důležitý, samozřejmě, pokud se s nedokonalosti nedá nic dělat, podpořím dotyčného v sebejistotě a schopnosti se povznést.
Ale mnohem jednodušší je nechat v pěti letech přištupnout uši, než celou pubertu vysvětlovat děcku, že jsou kamarádky (nebo ten kluk, co je do něj tajně zamilovaná) vošklivé, když jí říkají, že má uši jako opice.
Příspěvek upraven 08.11.23 v 08:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
8.11.23 08:15
@sirikit píše:
Je to přesně tak.
To ponechávání jakéhokoli rozhodnutí na dětech mi připadá jako nesmírný alibismus.
Něco jiného je umožnit dítěti vybrat si tričko s jednorožcem, nebo tlapkovou patrolou, ale už bych nediskutovala o rovnátkách, brýlích nebo korekci vadných kyčlí.
Co třeba mírný rozštěp, který vadí jen esteticky? Taky se obrním proti soucitným pohledům okolí a povedu dítě k přesvědčení, že na vzhledu nezáleží a já ho miluji takové jaké je?
A taky by šlo argumentovat, že z něj raději vychovám silnou osobnost, která se se šilháním, předkusem či rozštěpem přece vyrovná a před okolím dokáže vyspěle obhájit.
Dítě v pubertě obvykle bojuje s tolika nejistotami, že fakt nevidím důvod mu k tomu nakládat ještě úplně zbytečně zanedbané odstáté uši.
Vzhled je důležitý, samozřejmě, pokud se s nedokonalosti nedá nic dělat, podpořím dotyčného v sebejistotě a schopnosti se povznést.
Ale mnohem jednodušší je nechat v pěti letech přištupnout uši, než celou pubertu vysvětlovat děcku, že jsou kamarádky (nebo ten kluk, co je do něj tajně zamilovaná) vošklivé, když jí říkají, že má uši jako opice.
Rovnátka, brýle a korekce vadné kyčle jsou řešením zdravotního problému, nikoli estetickeho.
- Citovat
- Upravit
8.11.23 08:16
Promiň, ale ty bys hlavně měla přehodnotit tvůj přístup. Dcera ti několikrát řekla, že na plastiku nechce. Na to by byla moje jasná odpověď - respektuji a pokud si to jednou rozmyslíš, tak ti to operaci zaplatíme.
Nyní jsi měla dceru podpořit, probrat, jak se bránit. Případně zajít za učitelkou a říct ji o posmívání, ať se to utne hned v začátku. Ne ji říkat „my jsme ti to s doktorkou říkali“ 
Jak píšeš, ona je s tím, jak vypadá, v pohodě. Problém máš jen ty.
Příspěvek upraven 08.11.23 v 08:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:17
@Mar__tanka1983 píše:
Mam take odstate uši. Operovane v patnácti, kdy mi to začalo vadit. Uprimne, pokud nechce, nenutte ji. Operace to neni náročná, ale ta rekonvalescence docela jo. Boli to, celkem dlouho, nekolik dni jsem nemohla vůbec jíst, několik měsíců sem byla omezená. Po sundani „bandáže“ jeste nevim kolik týdnů celodenni čelenka, několik měsíců čelenka na noc. Zadny tělocvik, plavani, myti vlasů hrůza. Uši citlivé minimálně rok, spíš dva, bolest, trnuti v zimě, jeste pet let po operaci sem každou kadernici upozorňovala, at je opatrná. O spánku ani nemluvím.
Pokud nepujde z vlastni vule, udela to vetsi paseku nez byt bez operace
Ja jsem dnes neskonale rada, ze to mam, ale jsem rada, ze me rodice v 11 nechali byt, kdyz jsem se bála a v patnácti holt zaplatili. Pri vlastním rozhodnutí jsem vsechna úskalí brala jako nutnou daň
A jo, dík za zasvěcený pohled z druhé strany.
S tímhle osobní zkušenost nemám, ale říká se, že to hojení je "čím starší, tím horší ", že?
Kamarádka má taky už dospělou dceru, kdysi s ouškama jak Mates, a nechali jí je přišít jako úplně malé, určitě ještě ve školce, jestli ne ještě před ní, a na útrapy kolem hojení si tenkrát nijak nestěžovala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:18
@Eva2610 píše:
Rovnátka, brýle a korekce vadné kyčle jsou řešením zdravotního problému, nikoli estetickeho.
A ten drobný rozštěp?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:21
@sirikit Naprosto zapomínáš, že ta holčička na tu estetickou operaci nechce. To jí tam má dotáhnout za nohu a přivázat k posteli? Víš, jak náročné je to období po operaci? Kolik omezení přináší? Pokud holka nebude přesvědčená, že to chce, zadělá si na parádní problém ve vztahu matka-dcera. Pokud to zakladatelce vadí, mohla to řešit v dětském věku, ne téměř v pubertě, kdy už jaksi názor dítěte nepřeřve.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:23
Fakt škoda že jste to neřešili už ve školce… to bys s ní nemusela to rozebírat a nutit… Teď už bych to nechala na ní… tak prostě to jednou zaplatíš, pokud pak bude chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.23 08:26
@unuděná píše:
@sirikit Naprosto zapomínáš, že ta holčička na tu estetickou operaci nechce. To jí tam má dotáhnout za nohu a přivázat k posteli? Víš, jak náročné je to období po operaci? Kolik omezení přináší? Pokud holka nebude přesvědčená, že to chce, zadělá si na parádní problém ve vztahu matka-dcera. Pokud to zakladatelce vadí, mohla to řešit v dětském věku, ne téměř v pubertě, kdy už jaksi názor dítěte nepřeřve.
Jo, viz můj příspěvek výš.
O náročnosti rekonvalescence jsem neměla potuchy.
Takže teď už opravdu nechat to na dceři a případně přispět, nebo celé zaplatit v dospělosti, pokud se pro operaci rozhodne.
Ale považovala bych to za své selhání, mělo to být vyřešené dávno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
8.11.23 08:27
@sirikit píše:
A ten drobný rozštěp?
Drobný rozštěp může komplikovat mluvení, jídlo - není to srovnatelné s ušima přece.
- Citovat
- Upravit
8.11.23 08:29
@sirikit píše:
Jo, viz můj příspěvek výš.
O náročnosti rekonvalescence jsem neměla potuchy.
Takže teď už opravdu nechat to na dceři a případně přispět, nebo celé zaplatit v dospělosti, pokud se pro operaci rozhodne.
Ale považovala bych to za své selhání, mělo to být vyřešené dávno.
Mě to právě líčila kamarádka, fakt žádná prd.el. Děti byly 14 dní doma, pak tuším dva měsíce čepici/pevnou čelenku i na spaní, prostě nonstop, zákaz tělocviku a všech „skákavých aktivit“ a půl roku bez namáčení uší. Teď mají asi rok po operaci a prý ještě pořád jsou uši citlivé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
