Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bytsamsebou tak to je ta lepší varianta, aspoń si ta tvoje vykoupila svědomí… moje mi k 18 a svatbě (jeden dar ke všemu) dala fialové povlečení.. to bylo do života úplně a zcela Vše. mám být přece do smrti vděčná za svůj život. To dá rozum ![]()
Ja bych jeste podotkla, ze rodiče si pamatují věci úplně jinak než děti..
Hele, na každém se dětství nějak podepsalo. Otázka je, jestli dělali vědomě zle nebo se snažili jak nejlíp uměli a prostě my dnes víme, že je to špatně, ale tehdy se to tak doporučovalo. Já například dneska platím rhb proto, že kdysi byl tlak na to, aby děti v jednom roce byly bez plenek a chodily. Vodili nás za ruce, posazovali v kočárku, když jsme neseděli… ale ono to tak tehdy bylo v odborných knihách a na plakátech, považovalo se to za správné. Nikdy by mě nenapadlo to mámě vyčítat.
@normalni zena píše: Více
Vždycky ne. Já si vážím dobrého, co jsem kdy dostala. I drobností. A neřeším, co nebylo ideální. Řeším (nebo řešila jsem) jen to, co bylo příšerné.
@Lucy75 píše: Více
Jo, tak tvoje matka je ultra kosočtverec
. Ale jak říkáme, nemá cenu ztrácet čas na rýpání se v minulosti, minulost se stejně změnit nedá, člověk ano. A jak se říká, "Na každou svini se voda vaří- pomalu, ale jistě "… 😎
@Lucy75 píše: Více
Přesně tak to vnímám. Ctižádost tedy nemám, cílevědomost jak v čem. Ale také to beru tak, že rodiče mi ukázali, jak svoje děti rozhodně nechci vychovávat. A od raného mládí se vážím drobností a vnímám, že to, čeho si mnozí neváží, nejsou samozřejmosti.
@Bytsamsebou Jasně, ale ideální to asi neměl nikdo. Souhlasím s tím, co tu zaznělo: Většina rodičů prostě dělala co uměla. To, že to nebyl ideál, no co s tím teď
Lepší se s tím nějak smířit, že to líp neuměli, nebo nechtěli, říct si, že to není o mně ale o nich a jít dál. Co jinýho? Čekat sebereflexi po někom komu je 70 a celý život ji neměl? Tak to good luck.
@Anonymní píše: Více
Každý dělá chyby. Určitě i ty neděláš vše dokonale. A rodiče mrzí, že jim neustále něco vyčítáš. Taky by mi to vadilo, kdyby mi dítě neustále vyčítalo, co jsem v jeho dětství udělala špatně. Takže se popravdě jejich reakci nedivím.
@Bytsamsebou
o to víc se raduju z funkčních vztahů,
navíc si myslím, že čím víc se v tom člověk rýpe, tím je to horší…
Neříkám, že zakladatelku ty věci nemrzí a nebolí, jen si myslím, že objektivně na tom je ještě dobře… Navíc by člověk měl umět na věci koukat z perspektivy…
Někdo to pochopí až ve chvíli, kdy mu těžce onemocní nejbližší člověk nebo se stane něco podobně tragického, havárie, živel, smrt… že dokud nejde o život, jde i how.no..
aneb Dokud se zpívá, ještě se neumřelo ![]()
@Lucy75 ono je to ale i tak, že dokud to zasahuje do běžného života, tedy se ty myšlenky vrací spontánně, je naopak potřeba všechno vyrýpat i s kořeny. Jinak to bude mít tendence otravovat do konce života.
@Anonymní píše: Více
Vyčítat ji to můžeš, ale nechceš nebo nemáš potřebu. Za mě ok. ![]()
Ale souhlasím, že vyčítat je poměrně k ničemu, pokud ten člověk jede svou. Užitečnější mi přijde kouknout do sebe a odkrýt, co to ve mně zanechalo, a pak s tím pracovat. A odpustit sama sobě - já si třeba dlouho nemohla odpustit, že jsem nevymyslela, jak otci zabránit mě mlátit. Přece když jsem tak chytrá, měla jsem to dokázat.
No, nemohla. Nebyla jsem v situaci, kdy by to bylo možné.
@Velryba černá jasně. někdo to tak potřebuje, ale pak tedy pořádně a zaráz! ne si to rok či dýl živit u psycholožky, co je za to placená, tak si tě zve furt dál a dál…
@Lucy75 píše: Více
To, že někomu umírá blízký člověk, ti trauma bohužel nevyléčí. ![]()
@Lucy75 píše: Více
Zbavit se traumatu trvá klidně víc než rok. Přesto jsou to nejlíp investované peníze mýho života.