Omluva, které se nedočkám – jak se smířit?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
13167
27.8.26 12:21
@Janča6 píše: Více

Kamarádku bych klidně poslala doslova do pr… Jsou věci, které se neodpouštějí a je to tak v pořádku. A ten jeho přístup po se neodpouští.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.8.26 12:29

Já zažila otřesné dětství. Tak hrozné, že jsem se některé věci bála říct i psycholožce, protože mi to nikdo nebude věřit.
Bylo to nás opravdu hodně dětí, zažili jsme fyzické i psychické týrání, zanedbávání (myla jsem si vlasy úárkrát ročně, spoustu let byla zavšivená, protože to máma neřešila)…
A ani nevíš, jak bych si přála omluvu…možná ani ne tak omluvu, ale upřímné přiznání, že opravdu nebyli dobří rodiče. Máma totiž sama sebe popisuje jako naprosto dokonalou mámu.

  • Citovat
  • Upravit
1274
27.8.26 12:31
@Anonymní píše: Více

Evidentně to mají jako základní program - vždyť jsem byl dobrý rodič.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2582
27.8.26 12:34
@Jahru píše: Více

Ano, taky doufám. A s omluvou nemám problém, už jen proto, že odpuštění dost pomůže.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2582
27.8.26 12:38
@Aries6 píše: Více

Můj otec se o omluvu ve stáří pokusil, bohužel to zazdil tím, že neměl informace. Kdyby si tuhle poslední hlášku odpustil, přijímala by se mi ta omluva o dost líp. I tak je to ale o dost lepší než nic.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.8.26 12:41

Nejhorší je, že zmíníš někde, že máš s rodiči špatný vztah, že s nimi v dospělosti máš konflikt a hned jsi za tu nejhorší ty, chudinka maminka tě vychovala, dala ti život a ty v dospělosti pro ni nic neuděláš, nechceš s ní jet na dovolenou/návštěvu…
Přitom vůbec neznají kontext a nevědí, co ti matka celý život prováděla a ted se vnímá jako obět, co má nevděčnou dceru

  • Citovat
  • Upravit
1274
27.8.26 12:44
@Anonymní píše: Více

To je běžné, no. Proto se nestýkám s nikým z původní rodiny, navíc dobře věděli, co se u nás dělo. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.8.26 13:30

Mně pomohlo si uvědomit, že rodiče opravdu dělali, co uměli a mohli.
A dál mi pomohlo si uvědomit, že odpuštění je něco, co dávám sobě a dělám pro sebe. Abych s sebou už nemusela tahat dál v životě ty věci a trápit se jimi.
A není odpuštění bez zlosti. Odpuštění je vlastně nahrazení hněvu vyrovnaností.

  • Citovat
  • Upravit
25411
27.8.26 14:04
@Anonymní píše: Více

něco se odpustit dá a něco ne. Zvěrstva v koncentrácích taky nelze odpustit, ani kdyby se dozorce 100× omluvil, tak si odpuštění nezaslouží. Fakt, že člověk neodpustí, nemá absolutně nic společného s tím, že by neměl být vyrovnaný. Úplně klidně být vyrovnaný může. Jen se rozhodl neodpustit (můj případ).

A jinak odpouštět umím docela dobře, pokud jde o běžný život, maličkosti, s tím fakt problém nemám ;) Omluvy přijímám i rozdávám, jsme jen lidi a děláme chyby. Jen jsou věci, které si odpuštění prostě nezaslouží. Někdy si říkám, jestli jim to dojde aspoň na smrtelné posteli, když zůstanou sami a bez toho odpuštění.. Ale myslím, že jde o takové jedince, že ani v takové chvíli si to nepřiznají a ve svých očích budou stále stejně dokonalí ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1274
27.8.26 14:11
@Lucy75 píše: Více

Podle mě pod tím vidí každý něco jiného. Každý reaguje jinak a má na to právo. Pro mě byl opakovaný vztek, vracení se ke konkrétním vzpomínkám jen zbytečnou zátěží. Jistě, nezapomněla jsem, ale ztratilo to vliv.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25411
27.8.26 14:14

@Velryba černá Ano. A navíc má dle mne smysl řešit přítomnost a budoucnost, to, co člověk změnit může. Ne minulost, kterou změnit nemůže.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1274
27.8.26 14:19
@Lucy75 píše: Více

Podle mě vidí spousta lidí za odpuštěním něco jako vynulování těch činů. Jako kdyby pak byly méně hrozné a pachatel bez viny. To ale není pravda, není tomu tak.
Přítomnost a budoucnost se dá volně řešit až ve chvíli, kdy člověku do života nezasahuje právě ta minulost. A kudy k této úlevě kdo dojde, je jen na něm.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9434
27.8.26 14:27
@Anonymní píše: Více

Jako říkat jim něco, co nejsou schopni přijmout, nemá žádný smysl. Ještě, pokud máte teď vztahy dobré. Řeš to s psycholožkou, klidně jí to pořád opakuj, vztek mít můžeš, taky je dobrý ho ventilovat, ale když to budeš ventilovat těm, který nejsou schopný to pobrat, ještě to ty vztahy zhorší, ty budeš mít vztek větší a pocit křivdy poroste. Ber to tak, že rodiče byly neschopný a blbě vychovaný, že za to můžou už jejich rodiče ( a za ty zase jejich rodiče), že ty seš teď vlastně zachranitelka nových generací, že to nebudeš předávat a rodiče, že se v rolích prarodičů už vzchopili, dovychovali. 8)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9185
27.8.26 15:02
@Anonymní píše: Více

Ještě horší je, když o všem vědí, ale sami mají skvělé rodiče a tak to zlehčují a při každém setkání se tě ptají, jestli už se s nimi bavíš :?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12755
27.8.26 15:31

Nečetla jsem diskuzi.
Stejné téma jako zakladatelka jsem si v sobě hodně řešila v různých životních etapách. Dost věcí mám svým rodičům za zlé. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že tak jak žiju, jaká jsem, je ve finále z velké části i jejich zásluha. A já nežiju špatně, pokládám se za poměrně silnou osobnost.
Další uvědomění nastalo v tom, že naši dělali, co mohli. A jak to uměli. Je důležité si uvědomit, že žádný dobrý vzorec si ze svých rodin také neodnesli, takže neměli kde čerpat lepší chování. Ona ta výchova v devadesátých letech byla dost specifická. Vychovávala nás generace, která zažila totalitu. A tu generaci zase vychovala generaci, která vyrostla za války. To je taky důležité si uvědomit i tenhle kontext, je to věc, která se týká celé společnosti a nejen jedinců. Naše výchova našich dětí už je v lecčems jiná, ale jestli je opravdu lepší, to se teprve uvidí, až naše děti budou dospělé, co nám k tomu řeknou. :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová