Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Pěkný večer. Potřebuju se prosím uklidnit
dnes jsem se dozvěděla, že mě v půlce března čeká operace a v nemocnici budu místo avizovaných 3 dní o dva dny déle. Krom toho, že se bojím operace, narkozy, následně rekonvalescence v doprovodu 3 dětí apod, tak se přímo děsím toho, co bude doma těch 5 dní, co já budu pryč. Nikdy jsem tak dlouho bez dětí nebyla, vždy max víkend, dvakrát do roka, jinak jen pár hodin. Starší dva snad dobrý, ale nejmladší nemá ani rok a půl a je na mě naprosto šíleně závislá. Může za to ten blbej covid, nikam nejezdím, nikam po večerech nechodím, ona je prostě od narození v podstatě pořád jen se mnou. A teď najednou bude beze mě 5 dní, 4 noci. Já mám z toho úplnou hrůzu. Taky se asi zcela iracionálně bojim toho, ze jak se vratim, nebude za mnou vůbec chtít, bude zas zvykla na manžela a babičky. Prosím Uklidnete mě, že to bude dobrý, že jste to zažili, děti to přežily a všechno je dobrý. Vím, že to dobrý bude, vím, že se bojím zbytečně, ale i přesto se bojím.
Tak já byla v nemocnici týden se slepákem v době, kdy ještě nebyly mobily a podobná technika. A přežila jsem jak já, tak děti.
Byla jsem v nemocici měsíc a představ si dítě přežilo naprosto v pohodě takže klid
To přežije, má i druhého rodiče
já bych klidně nechala děti chlapovi a odjela i na měsíc
proste jim věř a uzij si pokud možno chvíli klidu
ono bude jenom dobře, když se děti naučí i na někoho jiného, než jen tebe.
Ty mas na to cas, ze se pripravis. Ja sla na neplanovanou, akutni operaci zlucniku. Doma dve decka na prvnim stupni a skolkar. Chlap tehdy pracovne v Rumunsku. Moje rodina daleko. Ale napred prijel muj otec, pak ho vystridala moje segra. Ze ta byla na rodicaku. Nez se mohl manzel vratit domu.
@Kriss Tina to si říkám taky, budu moct 5 dní v kuse jen ležet, jíst a spát
sice minasi nebude nejlíp, ale odpočinek to snad trochu bude. Deti jsou na manžela i babičky zvyklé, v tom není problém, akorát nejmladší má prostě hustou separacku, ale to za ty skoro 2 měsíce taky může být úplně jinak. Já vím, že to všichni přezijeme, všem věřím a vím, že se o děti umí postarat stejně dobře, jako já. Nakonec budu nejvíc silet já, protože mi po nich bude smutno. Oni budou úplně v klidu a na nějakou mámu si ani nevzpomenou.
@Kelsey tak to je ještě horší, my si to hlídání apson dopředu naplánujeme. Ale je super, že jste to dali tak dohromady i akutně.. to snad nikdy resit nebudu. Stacilo ted par neplanovanych kontrol.
@Midaku děláš jak kdyby jsi měla odjet na půl roku a ne pár dní
to přežijí. Ty taky. A rozhodně na tebe za pár dní děti nezapomenou ![]()
Spíš bych řekla že vám to všem prospěje být chvíli bez tebe.
Příspěvek upraven 21.01.21 v 20:30
@Midaku Zbytečně o tom nepremyslej, zvládnete to, Ty i děti. Život prostě přináší takové situace, ne vše se dá do puntíku naplánovat. Pro tu malou je velká výhoda, že je třetí a pokud bude společně se sourozenci, ani si na Tebe nemusí vzpomenout.
Držím pěsti, ať vše proběhne podle plánu
Hlavně zdraví..
Já byla na operaci v listopadu, ležela jsem tam od čtvrtka do neděle. Doma tříleté a 15 měsíční dítě. Nejhůř jsem to zvládala já, brečela jsem pořád jak pitomá. Děti byly s tatínkem úplně v pohodě. Dělala jsme si takové starosti a ani jsem jim nechyběla.
@Midaku když jsem šla na tři dny do špitálu, byla jsem úplně paralyzovaná strachy, jak to syn zvládne. Takový závislák to byl! Když mi manžel při návštěvě ukazoval video, jak naprosto v pohodě pomáhá babičce v kuchyni a po mámě ani nevzdechne, bylo mi to až líto
Nakonec to vypadalo, že větší závislák jsem byla očividně já
Po návratu dělal půl dne, že neexistuji, ale pak se vše vrátilo zpět do starých kolejí ![]()
Myslím, že dítě to přežije rozhodně lépe, než ty. ![]()
Hledáš problém tam, kde není.
Když z toho nebudeš dělat kovbojku ty, nebudou ani děti.
Díky všem za povzbuzení. Já vím, že to všechno proběhne v klidu a v nervech budu vlastně jen já. Deti jsou na tatu normálně zvyklé, i na babičky, s hlídáním ani té zavislacky není žádný problém. Ani si na mě nevzpomene, babičky i tatu miluje. Kluci starší jsou úplně v klidu. Já nevím, proč to tak řeším. Ted vecer, když všichni spí, to na mě nějak padlo a asi nad tím jen zbytečně přemýšlím.
Já šla na týden, syn něco přes rok a při návratu mě odmítal, nechtěl se ode mě nechat pochovat, prebalit, uspat, to hrozně plakal, začal říkat bába baba, ona ho hlídala celý týden, muž si hodil volno a dítě předal své matce, hrozně mě to mrzelo, ale po cca 14 dnech se to zas srovnalo.