Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdyby byl láska tvého života, tak by ses vedle něj tenkrát psychicky nehroutila a byli byste spolu.
Máš v sobě jen nezpracované to, že opustil on tebe a potřebuješ si vnitřně dokázat, že to neměl dělat a že udělal chybu. Teď se ho budeš snažit za každou cenu nějak mít. A buď ho mít nikdy nebudeš a strávíš zbytek života fňukáním, že jsi přišla o lásku života, nebo se ti povede a vydržíte spolu pár měsíců, protože potom, co si srovnáš tu křivdu v sobě, tak prostě jen zjistíš, že to není žádná životní láska, jen tvoje vytvořená iluze.
Ne, není to láska tvého života, je to jen tvoje zraněné ego a měla bys napřed uzdravit sebe a pak teprve si přitáhnout nového partnera do života.
@Anonymní píše: Více
Pořád nevíme podstatnou informaci. Co říká on? Má s tebou společné plány? Vídáte se sporadicky… Takže kromě intimností je tenhle vztah o čem?
@syslomil píše: Více
Tak jsem se jí na to ptala, jestli se tedy rozejde s přítelkyní a budou spolu. Na to neodpovídá ![]()
@arinecka píše: Více
Protože to bude osudové jen z jedné strany ![]()
Dobře, píšeš tedy, že s manžele to k žití není léta, připravuješ se na odchod.
O co tedy jde? Pokud máš tohle v sobě vyřešené, máš navíc vedle sebe osudovou lásku, tak to bude celé jednodušší, ne? Bude ti oporou a pomocí, zvládneš odchod lépe.
Pokud jsi i Ty jeho osudová a rok a půl se spolu stýkáte, musí mít též jasno a začínáte plánovat konkrétní kroky na cestě ke společnému štěstí. S přítelkyní děti nemá, jedno dítě s jinou je velké.
Je to tak? V čem je problém?
Dosud jsi neodpověděla, jak to vidí on, jak se směrem k Tobě vyjadřuje, zda s tebou plánuje život. Nebo jestli „mlčí“ a užívá si to málo, co máte.
Nó,.. myslím, že si to spíš celé idealizuješ do osudovosti. Manželství ti neklape a prakticky v momentě, kdy se někdo objeví, ve tvém případě „pan osudový“, už přemýšlíš, jak pálit pomyslné mosty a jít za svojí životní láskou.
Nevyšlo Vám to tenkrát, tak proč si myslíš, že teď ano? Mohli jste společně prožít celý život, místo toho jste šli každý svojí cestou. Osobně bych se k tomu už nevracela.
Pokud nechceš manželství zachraňovat, prostě odejdi. Žij sama a poznej, co jsi měla v člověku, vedle kterého jsi dlouhé roky žila.
Nedělej to, že odejdeš z jednoho nenaplněného vztahu do druhého, který skončí možná ještě dřív, než si myslíš..
@vulpes píše: Více
To je asi jako kdybys řekla, že kdyby byl láska jejího života, tak by si tenkrát nezlomila nohu nebo nedostala angínu.
Duševní nemoc je nemoc jako každá jiná, může propuknout nebo se zhoršit bez ohledu na to, jestli máš nebo nemáš lásku svého života.
@KKubula píše: Více
V tomhle máš pravdu, ale jestli je to tak, jak píše, tj. vztah skončil v podstatě „ze dne na den“ bez nějakého většího „dramatu“, konfliktu, sporu, tak to v ní může skutečně být neuzavřené a léta živí iluzi.
A jestli má dávno jasno, že s manželem nebude, a on jen přítelkyni bez dalších závazků.. Co jim brání být spolu?
@Lojzísek píše: Více
Velké dítě neznamená dospělé dítě. Takže i on může mít stále nějaký závazek. Také bych ověřil, jestli ten nátlak otce je pravdivý. Pro budoucnost celkem zásadní informace. Ano, někdy stačí opravdu málo, aby lidé mohli být spolu, ovšem pouhá intimita je více, než málo. Myslím, že si mají hodně co říct a my to tady za ně nevyřešíme. Já tomu dávám 50/50 a to proto, že máme pouze jednostranný pohled na celou situaci. Ovšem můj osobní názor je více skeptičtější 25/75. Neuzavřenost je jedna věc, ale pokračování druhá.
@KKubula píše: Více
Přesně tak. Tenkrát jsem se propadla skoro na dno. A velká pravda je, že si to léty, odstupem idealizuji. S ním jsem o tom takhle nemluvila, musím si přiznat, že slova a domněnky o osudovosti jsou pouze mé. Asi úplně nechci číst, jaká jsem kráva, co jsem měla a neměla udělat jinak nebo mě v tom jinak koupat. Já se tak nějak chtěla svěřit aspoň anonymně virtuálně a pomocí různých pohledů si utřídit myšlenky. Což se povedlo. Děti jsou malé, první stupeň ZŠ. Manželství je v troskách, možná i to vědomí mě vede k tomu hledat si duševní útočiště u jiného/jinde. Jsem si jista, že rozvádět bych se nechtěla KVŮLI někomu jinému. Manželství bych ukončila kvůli manželovu chování a celé neutěšené situaci. Je mi čím dál jasnější, že s tím „osudovým“ to nebude až tak žhavé. Ano, máte pravdu v tom, že nejdřív si musím uspořádat vlastní rodinný život a pak řešit posun někam dál…
@Anonymní píše: Více
měla by ses probrat ze snění, kam dle mne utíkáš kvůli tomu, že nejsi šťastná v manželství..
milenec je na druhé straně ČR a občas si s tebou zaš-uká a něco pěkného řekne-napíše, na tom chceš fakt stavět budoucnost!?
neblázni, stůj nohama na zemi a dej si do pořádku svůj reálný život, ne sny…
@Vodnář-u-Topolu píše: Více
Díky, máš rozumný a pragmatický názor. Už to, že mi rodiče nikdy neřekli, že ho požádali, ať se rozejde se mnou, je zvláštní a ptát se jich nechci, pro mě to teď zas tak velkou roli nehraje. Dítě má velké, to už je samostatná jednotka a s jeho matkou jsou od sebe. Se současnou partnerkou mají psa, ovšem tam, v místě bydliště na druhé straně republiky, má práci. Čím jsem se asi hlavně nechala unést, byly ty silné city a pocity, které se vynořily s prvním kontaktem teď po mnoha letech. A jejich intenzita a hloubka. Tohle má podobně, ale nikdy jsme se ještě nebavili o tom, zda by odešel od partnerky. Vím jen to, že jsou jen jako spolubydlící, bez intimity a oběma to vyhovuje, protože řeší provozní záležitosti, péči o psa a víc nic. Nespí spolu, ona pořád pryč s kámoškama, i týden spolu nemluví.