Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takže oba podvádíte svoje partnery. Super. Hodíte se k sobě.
Rozvést by ses měla co nejdříve. Tvůj manžel si nezaslouží žít se lhářkou a podvodnicí. A modli se, abys nepřišla i o děti …
A jsem zvědavá, zda ten skvělý a osudový chlap opustí ženu. ![]()
Ty si myslíš, že je tvůj osudový… Možná jo… Ale ty nemusíš být jeho osudová.
Víš, že se ti sype manželství, jsi celá natěšená, že se ti skoro po 20 letech vrátil do života, ale krok kupředu udělat nechceš…
Tak buď to riziko podstoupíš anebo budeš jen vzdychat dál.
Nejlepší by bylo se zeptat toho dotyčného, jak to má. Možná nakonec nebudeš muset řešit vůbec nic.
Takže on měl vždy nějakou ženskou, na prahu dospělosti „jste spolu prožili 3,5 roku studií“ - zvláštně napsáno, čekala bych něco jako chodili jsme spolu, měli jsme spolu vztah 3,5 roku. 18 let se ani nepokusil tě zkontaktovat. Má s někým dítě, žije s jinou a té je s tebou momentálně nevěrný.
Osudového muže si asi představuji jinak.
Mam pocit, ze pro nej je osudova kazda druha. Byt tebou, utnu to a venuju se manzelovi a detem. Nebo ukonci manzelstvi a venuj se detem. On je nejspis jen vybajeny prelud, ktery je realne uplne jiny, nez ten v tvych snech.
Proč raději neřešíš své nešťastné manželství?
místo toho oba podvádíte svoje partnery
Myslím si, že si to dost maluješ. Jak je výše napsáno, otázkou je, jestli i Ty jsi pro něho osudová žena. Dost o tom pochybuju, když po roce a půl je stále s jinou ženou, se kterou ho neváže rodina, děti.. Kdyby Tě chtěl se vším všudy, nepřehlédla bys to.
Nebuď srab aspoň Ty a začni řešit své manželství. Svoje štěstí máš ve svých rukách. Pokud jste už podnikli mnohé pro zlepšení a nápravu a nepomohlo to, jděte od sebe. Ale věř, že když máš hlavu i rozkrok u jiného, díváš se hodně jinou optikou.
@Anonymní píše: Více
Kdyby to byla vzájemná osudová láska, tak spolu jste. Tečka. Lidi, kteří se opravdu chtějí, si cestu najdou, zvlášť když jste chodili do stejné školy, měli společné prostředí a pak dalších 18 let existoval telefon, internet i sociální sítě. On se neozval. Osmnáct let, to není žádný osud, to je prostě život, kde šel dál. Ty jsi ho mezitím držela v hlavě zmraženého v ideální verzi. ![]()
Kdyby tě opravdu chtěl jako životní partnerku, už dávno bys s ním žila. Nevidíte se sporadicky a z dálky proto, že vám to osud komplikuje, ale proto, že to oběma takhle vyhovuje, bezpečné, romantické, bez odpovědnosti. ![]()
A místo aby ses dívala na realitu doma, utíkáš do romantické bubliny s chlapem, který tě celých 18 let nepozval ani na obyčejné kafe. Možná kdybys tu energii, co dáváš do fantazie o něm, dala do řešení vlastního manželství (ať už ho napravit nebo ho férově ukončit), jsi dnes úplně jinde. Teď jsi jen nevěrnice, co za chvíli může zůstat úplně sama a nebude mít ani svého idola a ani stávajícího manžela ![]()
Víte, děkuji za příspěvky, které mi bez odsuzování pomohly nahlédnout. S nikým o tom samozřejmě nemůžu mluvit, plácám se v té idealizaci jednoho člověka. Uznávám, že jsem se zacyklila ve vzpomínkách na to krásné období kolem 20 let, intenzivně jsme spolu chodili a užívali si nádherný vztah. Pravda je, že se chováme jako srabi oba dva. A možná si všechno maluju na růžovo. Úvodní příspěvek jsem psala hodně emočně rozkolísaná a každý váš další příspěvek mě vrací nohama na zem.
@Anonymní píše: Více
Vyřeš nejdřív jednoho chlapa … Pak teprve se pouštěj do něčeho nového ![]()
@Anonymní píše: Více
A proc se nekdo rozejde s laskou sveho zivota…?
Vzdycky to nejak jde, i kdyz jsou okolnosti nepriznive…rozesli jste se, protoze to zrejme nebyla laska zivota
Chybeli by jste si a vratili se mnohem driv…
@Fitsun píše: Více
Presne tak…laska zivota, ktera se 18 let neozve? ![]()
V UK jsou král a královna s podobným příběhem se šťastným pokračováním pro ně…
@Anonymní píše: Více
Osudovost nelze připisovat výborné intimitě, to je pro život strašně málo. Vše ostatní visí na vlásku, vlastně ta intimita později také.
Asi se potřebuji vypsat a slyšet, že jsem nána.. Existuje muž, do nějž jsem byla platonicky zamilovaná, líbil se mi asi od mých 12 let, on je o rok a půl starší než já. Setkávali jsme se ve škole, na mimoškolní aktivitě, vždycky měj přítelkyni a pro mě byl nedosažitelný. Shodou náhod jsme se dali dohromady v mých 18, prožili spolu 3,5 roku studií atd, pak jsme se vlivem mnoha okolností rozešli, jeden druhému jsme nikdy nic neudělali. Pro mě vztah zůstal neukončený, on byl v mé hlavě stále až tak, že každý další muž v mém životě byl jen ubohou náhražkou jeho. Asi 18 let jsme se vůbec neviděli, zmizeli jsme si ze životů. Já mám děti a jsem v nešťastném manželství, on se nikdy neoženil, má už velké jedno dítě, žije s další jinou ženou. No a před rokem a půl se mi vrátil do života. Vídáme se sporadicky, je zdaleka a možnosti jsou omezené. Ale pořád to tam je, víme to oba, intimita navázala přesně tam, kde skončila tehdy a já jsem rozsypaná. Byl láska mého života a pro mě, zřejmě i pro něj je to pořád stejně silné. Co dělat? Nechci ho udělat důvodem definitivního rozpadu mého manželství, to asi přijde nezávisle na něm. Čekala jsem tolik let, on se mi vrátil do života a já mám strach, že mi zase zmizí.