Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
beruska7908
19.4.11 21:44
- Citovat
- Upravit
19.4.11 22:04
A zpět k tématu, chci jen říct, zakladatelko, že je mi líto, že těhotenství nakonec nedopadlo..Opravdu je, protože já ti držela palce, abys to zvládla jak nejlíp bys uměla. Ale tak trochu souhlasím i s Rybanou, že určitě někde v koutku duše hlodá červík úlevy, že to příroda vyřešila za tebe. Tím tě nechci jakkoli napadat nebo odsuzovat, to v žádném případě! Dokonce ani nebylo nutný, abych to tu napsala, ale chtěla jsem se trošku zastat Rybany, že vím, jak to myslela, že to nebylo od ní zlé.. Rozhodně spontánní potrat není „trest“ za to, jak jsi se zachovala. Nevěš hlavu a až to přebolí, jdi dál, určitě to příště vyjde! Držím palce!
Jen by mě ještě zajímalo, jestli tvůj přítel pozná, že se něco dělo (děje) a jestli mu řekneš, že jsi přišla o miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.11 22:06
plaminek: nezlob se na mě ale z praxe ty nemáš nic… myslím tím osobní zkušenosti… hlídání dětí byť přes noc nenahradí dítě vlastní které je s tebou 24 hodin denně alespoň prvních pár týdnů a pak většinu času několik měsíců a trvá dlouho než můžeš dítě „odložit“ na den či dva k babičce a někdy není ani tahle možnost. a taky je něco jiného dívat se na výchovu a chování cizích dětí a vychovávat své vlastní od narození. našemu raubíři jsou 4 měsíce a vím prt jak budu zvládat výchovu v jeho roce, dvou letech..... a co to udělá s naším vztahem. Zatím jsme šťastný jako nikdy před tím ale kdo ví co přinese čas? otěhotněla jsem neplánovaně (děti jsme spolu chtěli ale ne ještě teď) a byli jsme spolu teprve něco přes rok a půl..........navíc jsem v době početí příteli zahla 
dost jsem se tím poučila a vím že mu to nikdy neřeknu, zničilo by ho to, ale opravdu mě to poučilo jako nic jiného a jsem teď.. jak to říct.. příteli mnohem víc oddanější? mnohem víc si teď vážím našeho vztahu a toho jaký můj přítel je, ale podle toho co tu píšeš bych to chápala tak že ode mě bylo nezodpovědné že jsem si dítě nechala 
taky spousta z vás řekne že jsem mu to měla říct. ale nikdo z vás neví jaký on je a jaký je náš vztah ani jaká jsem já. nic z tohohle bych se v knížkách nedočetla a vím že jsem udělala to nejlepší co jsem mohla, ne pro sebe ale pro něj a pro naše dítě. jsme šťastní a věřím že i v budoucnu budeme. chci tím říct že není nic špatného na tom když zakladatelka bude dál se svým přítelem a snažit se znova o miminko… záleží jen na ní jak to má srovnané v hlavě, jaký je jejich vztah. uklouznout může každý i v ukázkovém vztahu.. prostě slabá chvilka… která může vztah posílit nebo naopak zničit… taková slabá chvilka často vztah do detailu prověří a donutí člověka se pořádně zamyslet… kdybych já tu slabou chvilku tehdy neměla nebudu si našeho vztahu vážit tak jako si ho vážím teď… a slabá chvilka nemusí být nutně zahýbání… jsou i tací kteří utečou v případě těžké nemoci.. nebo jen podezření na ní a podobně…
- Citovat
- Upravit
19.4.11 22:16
beruska7908 píše:PetiteFillette píše:naprosto souhlasim, taky matka polosirotka
Pochopila jsem správně, že Plaminek naděje děti ještě nemá? Docela ráda bych se podívala do budoucnosti, jestli bys mluvila stejně i po tom, co děti mít budeš a nedej bože, s nimi zůstaneš sama, ať už z jekéhokoliv důvodu.
Toto mi už snad hraničí s fanatismem. Navíc mluvíš fanaticky zasvěceně o něčem, co nemáš odžito.
(Pokud jsem se spletla a děti máš, tak se omlouvám..) Asi je pro tebe lehčí zvládat různé životní situace, když věříš v to, co nám tu píšeš, a to ti možná i trochu závidím, ale zdá se mi to v některých bodech naprosto nereálné.Jsem jedna z matek, která má dítě ve svojí péči, otec není alkoholik, násilník, ani nic podobného. O své dítě se stará jak nejlíp umí. Rozhodně to není polosirotek, ze kterého vyroste labilní člověk, který bude mít jasně danou budoucnost „k ničemu“, protože jeho rodiče spolu nedokázali žít, přestože ho zplodili z lásky a ve víře, že spolu zůstanou až do smrti.. Nikdy nemůžeme vědět, jak moc se změníme s příchodem dítěte. Nikdy nemůžeme vědět, jak se zachováme v určité situaci, dokud se do ní nedostaneme. Jak můžeš říct s jistotou něco, co se stane v budoucnu???
sice nejsem matka polosirotka ale naprosto souhlasím 
a podle toho co plamínek psala tak děti nemá jen je hlídala, myslím že občas i přes noc.. což teda ani omylem nemůže nahradit pocit vlastního dítěte. a to je má vlastní zkušenost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.11 22:23
a jinak zakladatelko mrzí mě ten potrat 
no bohužel co už stalo se. Vše si teď v sobě nejdříve srovnej a přeji ti pokud s přítelem zůstaneš, ať se vám zadaří co nejdříve a jste spolu šťastní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.11 23:06
Plamínek : odvolávat se na naše rodiče, co bylo dřív, nějak jsem to nepochopila, jestli jsi tím myslela, že nebyla taková rozvodovost, tak to je přeci velice jednoduché, a nemůžeme to srovnávat s dnešní dobou. Dnes má žena daleko více možností, pokud chce odejít od muže , může si to v podstatě dovolit, i když ne ještě všechny, jsou sociální dávky, existují pronájmy, takovou možnost, ale naši rodiče za dob komunismu, neměli, takže ženské v podstatě nezbylo nic jiného, než v takovém vztahu setrvat, protože prostě jin ou možnost prostě neměla, navíc na rozvedenou ženskou, nedejbože svobodnou matku se koukalo velice špatně, kdyby dneska se člověk zeptal žen kolem třeba 60 let, kolik z nich by se rozvedlo, kdyby měly takové možnosti jako dnes, asi by jsi se divila, kolik by jich řeklo ano, kolik párů dnes starších a starých lidí je opravdu štastných? Když kolem sebe vidím, jak se leckdy chovají chlapi ke svým ženám, mluvím zase tak o věku kolem 60-70 let, někdy je to hnus, takže nesrovnávejme dobu co bylo, když byli naše rodiče mladí, nedá se to srovnat, a jestli chce někdo namítnout, že byli lidé víc tolerantní, nesouhlasím, vždyt ženská v té době v podstatě musela poslouchat, protože chlap byl hlavou rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek_nadeje
19.4.11 23:08
Berusko a Petite - musela to být pro vás bolestná zkušenost a evidentně to nemáte v sobě vyřešené. Vidím to podle reakce na můj názor. Nepíšu o dětech, které jsou z rozvedených rodin - jako jsou ty vaše. Psala jsem o polosirotcích - dětech ze zkumavky. Zřejmě jste to nesprávně pochopili.
Ostatní nemá cenu komentovat - již jsem vše napsala. Každý máme sice svůj život a osud, ale všichni bez rozdílu toužíme po lásce, přijetí a harmonii. Jak dospělý, tak děti. Že jsou to slova, které se do dnešní doby nehodí a vyzní jako klišé - za to já nemůžu.
Přeji všem, aby se váš život naplnil láskou - kdo ji jednou zažije, ten pochopí o čem mluvím, ale kdo se plácá ve svých vztazích a zaměňuje lásku za sobectví typu má dáti-dal, tomu nemám za zlé vytahování současné reality jako mustru. Realitu znám, přesto si myslím, že naučit se znovu milovat a vytvářet harmonický vztah je pro nás a naše děti jedinou správnou cestou. A že přijdou v životě těžké chvíle? Můžeme díky nim dozrát - pokud budeme chtít. 
- Citovat
- Upravit
Plaminek_nadeje
19.4.11 23:26
Romype: Odvolávání se na rodiče jsem myslela tak, že dnes nemusíme spěchat, hned se brát a mít děti. Máme daleko víc možností se s partnerem sžít a poznat - můžeme s ním bydlet ve společné domácnosti aniž by na nás bylo ukazováno prstem, není takový tlak na to, aby se lidi co nejrychleji vzali jako to zažila generace našich rodičů. Asi tak.
O rozvodech jsem nemluvila, je to kapitola sama o sobě a pro většinu bolestná se stejným závěrem - druhého rodiče NIC a NIKDO nenahradí - není příjemné to rozebírat veřejně, ale ze své ambulantní praxe bych mohla psát romány - no, třeba na to jednou dojde 
Měj se krásně a hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
20.4.11 00:09
Plaminek_nadeje píše:
Berusko a Petite - musela to být pro vás bolestná zkušenost a evidentně to nemáte v sobě vyřešené. Vidím to podle reakce na můj názor. Nepíšu o dětech, které jsou z rozvedených rodin - jako jsou ty vaše. Psala jsem o polosirotcích - dětech ze zkumavky. Zřejmě jste to nesprávně pochopili.
Velice se mýlíš, já jsem srovnanaá jako nikdo 
Nebylo to pro mě nic traumatického. A lásku jsem znovu našla a doufám, že vydržíi po tom, co si pořídíme společné dítě/psa/dům/hypotéku/prožijeme velké krize v blízké rodině/aktálně půlroční odloučení s nebezpečím ohrožení života… Je prostě hodně věcí, které partnerský život můžou ovlivnit. A to, že se ty věci nepřihodily za 12 let společného soužití neznamená, že se v budoucnu přihodit nemůžou.
Jestli si dobře vzpomínám, tobě je 34 let. S partnerem jsi jak dlouho? Po jak dlouhé době je podle tebe už konečně ten vhodný a zodpovědný čas přivést na svět dítě? Na tuto otázku bych prosila konkrétní odpověď, protože mám pocit, že některé z nás by to nemusely stihnout už v produktivním věku a pak by jim třeba taky nemusela zbýt jiná možnost, než dítě ze zkumavky.. A během toho čekání se taky může stát, že partner toho bude mít plný zuby a půjde jinou cestou.. Co bys dělala pak? Opravdu jsi smířená s tím, že nemusíš mít svoje děti nikdy???
Spousta dětí vyrůstá a vyrostla jen s jedním z rodičů a přesto prožili spokojené dětství a dospívání a stali se z nich kvalitní dospělí lidé s kvalitním životem bez traumat a pokřivených životních hodnost, schopní založit svoje vlastní kvalitní, spokojené a šťastné rodiny.
Opravdu si myslíš, že když si život takhle nalajnuješ, bude se všechno odvíjet od tvého plánu? Nemůžeš snad být tolik naivní.. Ano, souhlasím s tím, že je potřeba člověka více poznat, než s ním plánovaně založím rodinu, ale nikde ještě není psáno, e se člověk nemůže změnit. Zvlášť pokud se najednou v životě objeví tak silně ovlivňující faktor, jako je narození dítěte. A to nemluvím pouze o mužích, ale i o ženách. A nemusí to být nutně vždy špatná změna. Vždyť život se během chvilky obrátí naprosto vzhůru nohama, nikdy už nic nebude takové, jako před jeho narozením, žádný den už nebude takový jako v minulosti. To ale ty nemůžeš vědět, protože ty sama ještě děti nemáš.
Já ti sice přeju, aby ti život vyšel tak jak sis naplánovala „v pětiletkách“, ale abys pak nebyla zklamaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 06:51
Tak, generace našich rodičů se brali po krátké době chození a v málo letech a rozvodovost byla nižší? Není to divný?
Naši v únoru oslavili 30 let spolu…takže ty tvoje knižní teorie se opět trochu mýlí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 08:47
jeste jsem mu nic nerekla,ale reknu, nejdriv se s tim musim vyporadat sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
beruska7908
20.4.11 09:05
plaminku ja se te nechci dotknout,ale to, co pise nahore petite ma hlavu a patu. ja s tebou proste nesouhlasim. rict o diteti ze zkumavky ze je polosirotek 
za prve, ja to mam v hlave naprosto srovnane, jinak bych se nemohla sama starat o dite a pozor!bez dalsiho chlapa, cili nahradniho tatinka.jsem na ni uplne sama a prwsto nelituji a muzu rict, ze dcera je stastnejsi nez kdy predtim,ale to uz je na jine tema. ono jak psaly holky nade mnou, zachovat manzelstvi za kazdou cenu neni to pravy orehovy. spousta zen se v takovem manzelstvi trapi a deti to poznaji. nasi dceri se vylozene ulevilo, ze jdeme od sebe a souhlasil s tim i jeji otec, i kdyz nam do smichu nebylo ani jednomu, to je jedna vec. ted se vyjadrim ktem zkumavkam. no, na to, ze ti je 34 let a asi deti jeste nemas(zase nekdo soudi, kdo neprozil 
),tak mas docela zastarale nazory. co kdyz se ti s partnerem nepodari treba do 40 otehotnet a zkumavku odmitnes, fajn, budes bez ditete,ale nikde neni receny,ze prave ONEN chlap te muze opustit kvuli tomu, ze tu rodinu nemate. a zustanes sama, bez ditete, to nepreju nikomu.a prave ten „polosirotek“ ze zkumavky by vam mohl obohatit zivot a ja se priznam, ze bych na IVF sla(uz k tomu malem i doslo), nez abych dite nemela. nikdy nemuzes vedet, jestli te chlap opusti, i kdyz budes mit vlastni deti nebo nebudes. asi jsem blba,ale nechapu vubec co sem pletes ty deti ze zkumavky. ja ted enco napisu a ne ze me ukamenujete. JA osobne bych sla na IVF i sama, bez partnera, i za cenu ze dite budu vychovavat sama. v nasi zemi to bohuzel mozne neni, pisu bohuzel, protoze si osobne myslim, ze nekdy se lepe o dite postara i sama matka nez kdyz jsou v rodine dva, matka i otec,ale chovaj se napr. jako zrudy. viz tyrani deti otcem,atd. proste mi pripada, ze vse mas naucene, jen teorie a nemas odzito. 
- Citovat
- Upravit
beruska7908
20.4.11 09:14
a jeste neco plaminku, jak jsem psala, ze nebudes mit moznost otehotnet prirozene do 40, chlap se na tebe vykasle a ted co…kdybyste sli na IVF, chlapte opustil i pote, porad mas nekoho, pro koho ma cenu zit, kdo ti obohati zivot a ty jemu. neni nutne psany, ze dite, ktere ma jen jednoho rodice(stale enchapu proc ta zkumavka)ze musi trpet. ano, ma dcera ma radsi chlapy, ale takove holky jsou, jdou na chlapy a zensky je moc neberou,ale tatku vidi pravidelne a vi, ze tatinek bydli jinde a myslim si, ze i kdybych si v budoucnu nasla nekoho, kdo by ji prijal jako vlastni a mel ji rad, ze i ona bude mit rada jeho. jasne, krev neni voda,ale zrovna ja z osobni zkusenosti vim, ze nekdy se lidi v rodine nemusi chovat zrovna košer a posledni vec:kdyby mi tohle vsechno napsala zkusena mamina od deti, nehnu ani brvou, vyjadrim svuj nazor a basta,ale co me dokaze nadzvednout ze zidle je to, kdyz tu nekdo cituje nejake prirucky a vlastne ani deti nema. nebo mas? pokuid deti nemas a jen to beres z pracovniho hlediska,pak to beres opet z jineho pohledu, jako terapeut a ne jako rodic, nevim. ja osobne nazor nekoho, kdo deti nema beru s rezervou. dam ti priklad. starala jsem se v zahranici celkem 6 let v rodinach intenzivne o CIZI deti a myslela jsme si, jak jsme nad veci,a td. a to jsme si myslim velice zkusena co se tyce deti, hlidani, atd.ale ouha, jak se narodilo vlastni, konec. vsechno je jine, ale LEPSI. je to proste jine…matka,at uz adoptovaneho ditete nebo ze zkumavky a zena, ktera deti nema, stale vidim rozdil. pisu i matka adoptovaneho, protoze u me matka adoptovaneho ditete je stale plnohodnotna matka,akorat ze ne biologicka. o dite se stara, je snim kdyz zaziva radosti, starosti, nemoc, vse…ne ten, kdo ho porodi. uf.....koncim
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
naprosto souhlasim, taky matka polosirotka