Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tak to ti nezavidim, byla jsem v podobné situaci, řekla jsem jí to po telefonu s tím, že chápu že jí to ublíží a bla bla…stejně se mnou několik měsíců nemluvila…teď už má taky dikybouhu dítě a je klid.
Jestli to má kamarádka takhle, tak jí podle mně raní asi každý způsob oznámení. Jestli tě má ráda bude ti to přát i přes její nezdary. Nám se taky hned nedařilo a ani by mě nenapadlo to nepřát svým kamarádkám. Celkově jsem to přála každé mamince. Jestli jí příjde normalní být naštvaná, na někoho, jen proto že se mu miminko daří hned neni uplně psychicky ok… Užívej si těhu a tímhle se netrap.
Kamarádka se s tím bude muset smířit. Pokud je to opravdová kamarádka, tak by jí snad něco takového nemělo rozhodit. Nejsi přeci žádná puberťačka, která si dítě udělala s někým na diskotéce, ne? Ani jedna z vás nemůže za to, že první se těhotenství povedlo hned a té další se nedaří. To nemůže nikdo ovlivnit. Pokud ti bude kamarádka něco říkat, tak jí jemně doporuč, aby si zašla za psychologem. Nic před ní nezatajuj, normálně jí řekni i o snažení.
Šla bych s kamarádkou na kafe a bez okolků ji řekla, že jsem těhotná.. přehnanou radost bych nečekala, spíš šok a rozpačitost. Ale víc se o tom bavit nemusíte a nechala bych jí ať se s tím srovná.. já se o druhé dítě snažila s manželem 2 roky a v té době otěhotnělo spoustu kamarádek, ano mrzelo mě, proč se nedaří nám, ale každé z nich sem to přála.. o našem snažení nikdo moc nevěděl a ty co věděli byli ve sdělování „opatrni“ což mi nebylo příjemné…
Je potřeba ji to hned za tepla sdělovat? Taky jsem to měla s jednou kamarádkou stejně. Neříkala jsem. Prozradilo to tělo samo. Je to zbaběle, ale nevěděla jsem jak.
Asi bych jí to napsala v sms, ať předejdu nepříjemné situaci osobně.
@Anonymní píše:
Tak to ti nezavidim, byla jsem v podobné situaci, řekla jsem jí to po telefonu s tím, že chápu že jí to ublíží a bla bla…stejně se mnou několik měsíců nemluvila…teď už má taky dikybouhu dítě a je klid.
Presne, taky se mi tohle stalo
Tak počkala bych na konec prvního trimestru, neb jsem svým způsobem pověrčivá a nečekala bych radost a gratulace a řekla bych to úplně normálně, tak jak to je. Věřím tomu, že ji to „bodne“ u srdce. Myslim, že když se fakt dlouho nedaří, tak je psychika v háji a ty ženský těhotenství prostě závidí a já se teda nijak zvlášť nedivím a nevím, proč někoho posílat k psychologovi
to bys tomu fakt nasadila korunu…
My jsme to s kamaradkou mely jeste zapeklitejsi. Ji zemrelo miminko na SIDS pi sestinedeli, ja otehotnela. Ptala jsem se ji, jestli o tom mam/nemam mluvit. Resily jsme vse narovinu. Vyvolavali mi porod/potrat ve 20tt, ji vysel zrovna pozitivni test. A ve finale ona porodila zdrave mimco a ja na to posilala fotku //.
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
ráda bych se s Vámi poradila jak oznámit těhotenství kamarádce. Je to možná trochu hloupé, že nevím jak na to, ale je to trochu speciální situace. Kamarádka se už několik let snaží o miminko, má za sebou neúspěšné IUI, zamlklé těhotenství po IUI, revizi a spoustu nevydařených pokusů. Nemluví prakticky o ničem jiném než o bazální teplotě, ovulaci, hormonech a tak podobně. Podle jejích slov nemůže vystát ty, které otěhotní jen tak na první pokus… No a to se přesně teď stalo mě. Mám z toho samozřejmě radost, ale nevím jak jí to oznámit a jak na to bude reagovat. Vzhledem k tomu, že byla teď celkem zakoukaná do sebe co se týká mateřství tak podle mě ani netuší, že jsme se začali snažit… Proto to pro ní bude asi absolutní šok.
Jak jí to oznámit a co nejméně ji ranit?
Díky moc za rady…
Asi bych nevydržela v místnosti s tak urputnou snažilkou. Neříkala bych ji podrobnosti, prostě jí jen řekla, že jsem v tom. Jestli je teda hodně dobrá kamarádka. Jinak bych to nechala plynout a až by bylo něco vidět, přišla by na to bez extra vysvětlování.
@Mamazkoncesveta píše:
Tak počkala bych na konec prvního trimestru, neb jsem svým způsobem pověrčivá a nečekala bych radost a gratulace a řekla bych to úplně normálně, tak jak to je. Věřím tomu, že ji to „bodne“ u srdce. Myslim, že když se fakt dlouho nedaří, tak je psychika v háji a ty ženský těhotenství prostě závidí a já se teda nijak zvlášť nedivím a nevím, proč někoho posílat k psychologovito bys tomu fakt nasadila korunu…
No, zítra mám první screening… Takže to není „sotva zaschnutý test“… Co se týká toho psychologa, tak si upřímně myslím že by ho potřebovala, protože už neřeší opravdu nic jiného. Po třítýdenní dovolené mi řekla jo bylo to fajn, málem nám uletělo letadlo, spálila jsem se v Singapuru… no a zítra musím zavolat do CARu a domluvit si další termín… Takže třítýdenní dovolenou kam jí odvezl manžel aby taky začala myslet na něco jiného shrnula ve třech větách. Jenže já už teď nemůžu vlastně nic říct, protože já jsem ta co se jí to povedlo hned a nemůžu tomu rozumět…
My se s mužem taky marně snažíme nějaký ten rok a mezitím otěhotnělo hodně kamarádek a švagrových, přála jsem jim to, jen mě trošku bylo líto, že my pořád nic. Ony za to nemohou, že se nám nedaří, takže jsem to vždycky vzala v pohodě a přála jim, ať je všechno v pořádku a radovala se s nima
Jen s jednou kamarádkou jsem skončila, nic mi neřekla, aby mi neublížila, že nevěděla jak, tak to nechala tzv. vyhnít. Začalo být teplo a nastala doba upnutějšího oblečení, potkala jsem ji náhodou ve městě a koukám, že má břicho, to bylo velmi trapné, nevěděla jsem, jestli dělat, že jsem si nevšimla, nebo co to jako má znamenat
Jen jsem čekala, jestli začne a ona jen klábosila nějaké obecné plky, tak jsem jí ukázala na břicho a říkám, gratuluju a nevěděla jsem, že si takové důležité události už nesdělujeme, přeju hodně zdraví a měj se krásně
Přitom jsme 2 měsíce před tímhle setkáním byly navštívit jinou kamarádku v porodnici a to v tu dobu už měla i po 1.screeningu, opravdu takovouhle kamarádku nepotřebuju ![]()
@Anonymní píše:
No, zítra mám první screening… Takže to není „sotva zaschnutý test“… Co se týká toho psychologa, tak si upřímně myslím že by ho potřebovala, protože už neřeší opravdu nic jiného. Po třítýdenní dovolené mi řekla jo bylo to fajn, málem nám uletělo letadlo, spálila jsem se v Singapuru… no a zítra musím zavolat do CARu a domluvit si další termín… Takže třítýdenní dovolenou kam jí odvezl manžel aby taky začala myslet na něco jiného shrnula ve třech větách. Jenže já už teď nemůžu vlastně nic říct, protože já jsem ta co se jí to povedlo hned a nemůžu tomu rozumět…
A musíš jí říct, na kolikátý šťouch to bylo?
Já bych s takovou nešťastnicí nenašla společnou řeč. Jsem ráda, že jsem se nemusela bát říct své bezdětné kamarádce prostě a bez obalu, jsem v tom. I na ni se po pár měsících usmálo štěstí.
No nedávno tu byla diskuze zalozena snažilkou, že byly doslova dohodnuté, že jediné, co si žádá je, aby ji to těhule řekla osobně
no co čert nechtěl, dozvěděla se jinak a bylo po přátelství
pozvala bych ji za dva, tři týdny na kávu, že jste se „poslední měsíce“ snažili a vypadá to, že to vyšlo. Přehnane to neříkej, normálně se snaz. A během těhotenství bych s ní úplně neřešila všechno.
Ahoj všem,
ráda bych se s Vámi poradila jak oznámit těhotenství kamarádce. Je to možná trochu hloupé, že nevím jak na to, ale je to trochu speciální situace. Kamarádka se už několik let snaží o miminko, má za sebou neúspěšné IUI, zamlklé těhotenství po IUI, revizi a spoustu nevydařených pokusů. Nemluví prakticky o ničem jiném než o bazální teplotě, ovulaci, hormonech a tak podobně. Podle jejích slov nemůže vystát ty, které otěhotní jen tak na první pokus… No a to se přesně teď stalo mě. Mám z toho samozřejmě radost, ale nevím jak jí to oznámit a jak na to bude reagovat. Vzhledem k tomu, že byla teď celkem zakoukaná do sebe co se týká mateřství tak podle mě ani netuší, že jsme se začali snažit… Proto to pro ní bude asi absolutní šok.
Jak jí to oznámit a co nejméně ji ranit?
Díky moc za rady…