Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Zupa, s maminkou je mi to lito
. Ale jo, kamen ze srdce ti spadne. Jo, o dite budes mit strach, ale budes ho mit. Ja kdyz mi ji na sale ukazali, tak jsem brecela radosti… A ty hodne silny hormony stesti pretrvavaly nekolik mesicu, kdyz pak porodila nejaka moje kamardka, tak jsem tu slzela, protoze jsem si vybavila muj porod a chtela jsem nejlepe hned dalsi mimi ![]()
Tak mi přišly negativní výsledky z toho KETu. Cítím se naprosto příšerně. Nejhorší je to říct přítelovi. Pořád mu jen říkám, že si ho nezasloužím. On mě sice utěšuje, že to není pravda, ale já se v koutku duše bojím toho dne, kdy mě kvůli tomu opustí. Víte on hrozně miluje děti a já ho chci prostě jen udělat šťastnýho.
Kdybych jen mohla říct jak moc nenávidím svoje tělo, že nemůže normálně fungovat.
Jo, pochopila bych to, kdybych třeba chlastala, kouřila a fetovala, ale já nepiju ani blbý kafe.
@Nagini píše:
Tak mi přišly negativní výsledky z toho KETu. Cítím se naprosto příšerně. Nejhorší je to říct přítelovi. Pořád mu jen říkám, že si ho nezasloužím. On mě sice utěšuje, že to není pravda, ale já se v koutku duše bojím toho dne, kdy mě kvůli tomu opustí. Víte on hrozně miluje děti a já ho chci prostě jen udělat šťastnýho.
Kdybych jen mohla říct jak moc nenávidím svoje tělo, že nemůže normálně fungovat.
Jo, pochopila bych to, kdybych třeba chlastala, kouřila a fetovala, ale já nepiju ani blbý kafe.
už nebudu anonymní L., je mi to moc líto, že KET nevyšel
Nesmíš se až tak bát, že tě manžel opustí. Věř, že se miminka dočkáte, i když třeba jinou cestou. Moc ti držím palce. Zregeneruj se, a pak zase šup do snažení! Vím, že je to vše psychicky náročné. Já kdybych to teď řešila, asi bych zvolila i pomoc psychologa, protože mě to snažení, IVF strašně deptaly - teda ten neúspěch.
Nagini, je mi lito, ze KET nevysel a vim, jak se citis, ja jsem nekolikrat manzelovi rekla, kdyz se nam nedarilo, at si najde nekoho, s kym bude moct mit deti. Nastesti me manzel miluje a vzdy mi jen rekl, ze s jinou by to stejne nemuselo vyjit… Ty neuspechy jsou fakt narocny, ale verim, ze se vam taky zadari. Porad jsem si opakovala, ze vetsine zenskych s PCOS se otehotnet podari! Je to jen otazka casu. Mate jeste mrazacky?
@Nagini znám tyhle pocity, ale nesmíš se v nich uvelebit - zahoď je! Važ si svého přílete, všechno spolu sdílejte - z druhé stránky - vždycky když ti bude smutno, tak si uvědom, že i kdybys dítě měla, k čemu by ti bylo pokud bys ztratila chlapa, kterého miluješ? Vím, že je to asi drsné, věř mi, že to špatně nemyslím, ale ono je to tak. Hodně holek mi to psalo, nevěřila jsem jim, ale postupem času zjišťuji, jak moc měli pravdu:) Bude líp
věř tomu
A i kdyby jste časem měli mít miminko adoptované, pořád bude vaše a budete ho milovat, jako by bylo bio. Podle mě první úspěch je být psychicky v pohodě
Mě k tomu pomohlo to, když jsme se s manželem domluvili, že ať budeme mít vlastní děti nebo ne, tak alespoň jedno miminko adoptujeme - né kvůli nám, ale kvůli tomu, že chceme tomu dítěti dát rodinu, kterou by jinak nemělo. A tím, že to nebereme jen jako „poslední možnost“ tak to přijímáme oba moc pozitivně a těšíme se na to ![]()
No to nejhorší už snad mám za sebou. ![]()
Akorát mě všichni tlačej ať to nevzdávám a snažíme se dál, ale já mám strach, že to dopadne stejně jako s těma vlasama.
Vím jaký to je se zklamat x krát za sebou a pak akorát litovat, že za ty prachy jsem mohla vegetit na Bora Bora.
Taky jsem si při každé nové kůře a vitamínech říkala: to je určitě ono, teď to určitě zabere.
Prostě se bojím dálšího zklamání.
@Nagini nesmíš to tak brát… Pokud půjdeš do dalšího pokusu IVF, ano, můžeš, ale jen s pozitivní náladou a neskonalou důvěrou, že je právě tohle ta správná cesta. Jinak to podle mě nemá cenu. Ano, tohle všechno co tu holky píšou ohledně pocitů je pravda, myslím, že to prožíváme všechny - připadáme si méněcenné, protože partnerovi nemůžeme dát dítě po kterém tak touží. Ale on nás i přesto miluje - což je vlastně to nejdůležitější
Tedka se na mě nezlob za to co napíšu, ale myslím to nejen na tebe ale obecně jako „problém“ dnešní doby - spoustu z nás si přeje děťátko svoje, prochází IVF a dalšími procedurami, jen aby mělo mělo miminko, které si tolik přeje. Ano, to všechno je sice pravda a je to hezké, že si mimčo přeje - ale dítě je především dar a dar si člověk jen těžko vynutí. Dítě je host v našem životě, kterého máme připravit na cestu v dospělosti a pokud bychom byli schopni překousnout vlastní hrdost a takové ty „chci aby byl podobný na manžela, chci si zažít těhotenství,…“ tak bychom rychle pochopili, že to je především naše vlastní „sobeckost“, která nám k cestě k miminku brání. A to vše píši jako skoro 3-letá snažilka, krerá po ničem netouží tak, jako po miminku…
Musis to brat tak, ze pokud se nebudes snazit, tak to vysledek neprinese… Ano, nas to stalo taky hodne penez, ale nikdy jsem toho nelitovala, naopak pokud bych to nezkousela, tak bych pak litovala…