Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Black Cat píše:
Obávám se, že jsou to první příznaky obsedantně kompulzivní poruchy.
to mi přijde nesmysl - ve školce problémy nemá a s otcem to taky nedělá… kdyby měl tuto poruchu tak to dělá vždy a všude
@boball píše:
Tohle dělá náš kluk občas taky. Já zhodnotím situaci, jestli mám náladu a čas, nebo mu tedy vysvětlím, že to prostě udělá sám příště, že ted chvátáme. Někdy to pochopí, jindy se vzteká taky, podle toho v jaké je náladě i on. Já ho nechám vyvztekat a dělám, že jsem hluchá. Když vidí, že není žádná odezva, přejde ho to.
Díky. Akorát že u nás si nedá říct skoro nikdy. Když budu dělat, že jsem hluchá, začne mě tahat nebo se na mě sápat. A zase to skončí řevem nebo plácnutím. Měla bych reagovat jinak, protože to má vždycky stejný výsledek. Ale nevím jak.
@Black Cat já myslím, že souvisí, pokud to s tatínkem nedělá, tatínek má asi jiný přístup…ale rozhodně souhlasím s tím, že mi jeho reakce přijdou přehnané a mohlo by se jednat i o nějakou poruchu… ![]()
Příspěvek upraven 10.12.15 v 14:25
Jasně stanovit pravidla a mluvit o věcech. není dvoleté dítě, prostě se s nim dolmluv. stanovte - OBA - tak to bude, tak to udělejte. a stanovte i „trest“. tedy : myju nádobí: uděláme to tak a tak. ať si to řekne sám jak to chce. vysvětli mu, že když to neřekne, nemůže to po tobě chtít. a do lidí se nebouchá!!! ale dodržuj to i ty. co je to za pravidlo že on nemůže a ty jo? na našeho než bouchnutí stokrát líp fungujou věci typu nebude pohádka, hřiště a podob. hlavně ta pravidla dodržovat!
@jdukolem píše:
to mi přijde nesmysl - ve školce problémy nemá a s otcem to taky nedělá… kdyby měl tuto poruchu tak to dělá vždy a všude
Jenže tam možná jen nemá čas „nad špínou a bakteriemi“ přemýšlet…
Já si tím prošla, takže nestřílím jen tak od boku. Zašla bych pro radu k odborníkovi… člověku to dokáže děsně zkomplikovat život…
@Anonymní píše:
Já na jednu stranu chápu, že chce být samostatný a rozhodovat si o sobě, ale přijde mi, že mě šikanuje s nesmysly. Pak nevím, kde je ta hranice to ještě zkousnout a kdy se nemám nechat šikanovat. Ale když řeknu ne, je zle
A proč by nešikanoval, když se necháš. ![]()
POkud to není OKP zde zmíněná (psycholog?), tak bych se nenechala a trvala bych na svém.
@Anonymní píše:
Díky. Akorát že u nás si nedá říct skoro nikdy. Když budu dělat, že jsem hluchá, začne mě tahat nebo se na mě sápat. A zase to skončí řevem nebo plácnutím. Měla bych reagovat jinak, protože to má vždycky stejný výsledek. Ale nevím jak.
To asi neporadím, tohle kluk nedělá. Jen ječí. U nás vcelku fungovalo i když to bude asi znít hloupě, když se děti vztekaly začít se smát. Můj muž to umí skvěle, che che uřvánek, neumí nic jen ječet atd. Kupodivu to fungovalo, že přestaly.
@Black Cat píše:
Jenže tam možná jen nemá čas „nad špínou a bakteriemi“ přemýšlet…Já si tím prošla, takže nestřílím jen tak od boku. Zašla bych pro radu k odborníkovi… člověku to dokáže děsně zkomplikovat život…
tak konzultovat to s odborníkem není od věci a jistě bych byla pro..
@Alyss1 píše:
Jasně stanovit pravidla a mluvit o věcech. není dvoleté dítě, prostě se s nim dolmluv. stanovte - OBA - tak to bude, tak to udělejte. a stanovte i „trest“. tedy : myju nádobí: uděláme to tak a tak. ať si to řekne sám jak to chce. vysvětli mu, že když to neřekne, nemůže to po tobě chtít. a do lidí se nebouchá!!! ale dodržuj to i ty. co je to za pravidlo že on nemůže a ty jo? na našeho než bouchnutí stokrát líp fungujou věci typu nebude pohádka, hřiště a podob. hlavně ta pravidla dodržovat!
Chtěla jsem, aby mi navrhl, jak by to vyřešil s tou „kontaminovanou“ vánoční kolekcí. Ale začal zoufale řvát „já nevím“ a opakoval to pořád dokola. Zkoušela jsem mu i říct „když budeš zlobit, nebude to a to“. To se zase naštve a začne dělat scénu, že tu danou věc chce.
@Alyss1 hmm,u nás fungovalo, že akce vyvolá reakci-v mém případě to byla pořádná facka. Dítěti jsem pak vysvětlila, že když mě praští, praštím ho taky, tak pokud se mu to nelíbí, ať to nedělá…co nechceš aby ti jiní činili, nečiň ty jim…stačilo jednou a pochopil…nebiju jinak svoje děti, tak nemají důvod k reakci
Ale zase na každé dítě funguje něco jiného, mladší syn nic podobného nepotřeboval, jemu to stačilo vysvětlit
,prostě s ním byla úplně jiná domluva (zákazy čehokoli zase nefungují u nás, dětem je to celkem šumák, najdou si jinou zábavu)
@Talitha píše:
A proč by nešikanoval, když se necháš.
POkud to není OKP zde zmíněná (psycholog?), tak bych se nenechala a trvala bych na svém.
Když já se nechci nechat
Ale když trvám na svém, je scéna. Jak ji mám řešit? Vždycky to pak eskaluje do řevu nebo do „násilí“ ![]()
@Anonymní píše:
Chtěla jsem, aby mi navrhl, jak by to vyřešil s tou „kontaminovanou“ vánoční kolekcí. Ale začal zoufale řvát „já nevím“ a opakoval to pořád dokola. Zkoušela jsem mu i říct „když budeš zlobit, nebude to a to“. To se zase naštve a začne dělat scénu, že tu danou věc chce.
S tou kolekc. Dala bych mu něco třeba okenu at si umeje to okénko a řekla mu, že tohle je požírač bacilů. Já myslím, že ho to časem přejde. Ten zážitek z nemocnice je čerstvej.
@krokodylek píše:
@Alyss1 hmm,u nás fungovalo, že akce vyvolá reakci-v mém případě to byla pořádná facka. Dítěti jsem pak vysvětlila, že když mě praští, praštím ho taky, tak pokud se mu to nelíbí, ať to nedělá…co nechceš aby ti jiní činili, nečiň ty jim…stačilo jednou a pochopil…nebiju jinak svoje děti, tak nemají důvod k reakciAle zase na každé dítě funguje něco jiného, mladší syn nic podobného nepotřeboval, jemu to stačilo vysvětlit
,prostě s ním byla úplně jiná domluva (zákazy čehokoli zase nefungují u nás, dětem je to celkem šumák, najdou si jinou zábavu)
Když ona ani ta facka nějak nefunguje
Když ji dostane, tak začne o to víc ječet, vztekle dupat a chce mi to vrátit. Vidím na něm, že ho to ponižuje ![]()
@boball píše:
S tou kolekc. Dala bych mu něco třeba okenu at si umeje to okénko a řekla mu, že tohle je požírač bacilů. Já myslím, že ho to časem přejde. Ten zážitek z nemocnice je čerstvej.
jj, já jsem mu nabízela, že mu to utřu navlhčeným papírem ![]()
@Anonymní píše:
Když já se nechci nechatAle když trvám na svém, je scéna. Jak ji mám řešit? Vždycky to pak eskaluje do řevu nebo do „násilí“
Nevím, no. Kdybys nikdy neustoupila, ví, že nikdy scénou nic nevyřeší.
Ale těžko říct, třeba má opravdu nějaký problém.
Mi se zdá, že doma jsme pokaždé nejdál došli s láskyplnou důsledností, řádem, pravidly. Děti pokaždé věděly, co a jak a co bude, když a co nebude, když.
Asi bych ho, pokud by to eskalovalo k nějaké scéně, vzala a odnesla do jeho pokoje. Nehrála bych jeho hry.