Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pětiletý syn dělá problémy jen mně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.12.15 14:00
Ahoj,
to je hrozně zajímavé, co píšeš o mytí, náš malý 5 let přijel z prázdnin od tety a umýval se 100 krát denně, když se mu začali loupat ručky, po šíleném vysvětlování, že bacily tam nejsou mu zůstal zlozvyk, když někam sáhne rukou, foukne na ní, prý bacily odfukuje, některé situace jsou podobné těm, co píšeš…Jen se většinou u toho moc nevzteká. Dr řekla, že je to forma tiku, když to zmizí, nahradí to něčím jiným…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.15 14:03
@ala42 píše:
Ahoj,
to je hrozně zajímavé, co píšeš o mytí, náš malý 5 let přijel z prázdnin od tety a umýval se 100 krát denně, když se mu začali loupat ručky, po šíleném vysvětlování, že bacily tam nejsou mu zůstal zlozvyk, když někam sáhne rukou, foukne na ní, prý bacily odfukuje, některé situace jsou podobné těm, co píšeš…Jen se většinou u toho moc nevzteká. Dr řekla, že je to forma tiku, když to zmizí, nahradí to něčím jiným…
Ahoj. Je to někdy na bednu, že? Já mám strach, aby z toho nebyla nějaká obsese…Napadlo mě zkusit homeopata, homeopatika nám i celkem pomohly…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.12.15 14:06
Mému synovi bude pět v dubnu a dneska mi vynadal, že jsem mu oblízla lžíci. Taky jsem mu jí musela jít umýt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.15 14:08
@boball píše:
Mému synovi bude pět v dubnu a dneska mi vynadal, že jsem mu oblízla lžíci. Taky jsem mu jí musela jít umýt.
jj, to znám taky…dneska jsme šli do auta, ale chtěl tam být první, tak mě přinutil vrátit se k brance, aby mohl jít sám. Nebo když chce zrovna sám pouklízet hračky, tak je musím vrátit na místo, odkud jsem se sebrala. Je to někdy hrozně vysilující, když člověk potřebuje stíhat spoustu dalších věcí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.12.15 14:10
Já na jednu stranu chápu, že chce být samostatný a rozhodovat si o sobě, ale přijde mi, že mě šikanuje s nesmysly. Pak nevím, kde je ta hranice to ještě zkousnout a kdy se nemám nechat šikanovat. Ale když řeknu ne, je zle
- Citovat
- Upravit
10.12.15 14:10
Ahoj, to rozhodně není běžné chování 5 letého dítka…nemůže to souviset i s tím těhotenstvím? 
Každopádně nevím, jak bych si s tím doma poradila, u nás by se chudák zbláznil…nemáme myčku, ale zase máme všude psí chlupy 
…Každopádně pokud si dovolí tě i bouchnout, pak je chyba v tvé autoritě, to je věc, kterou si nesmí dovolit-maminka se nebije a přes to prostě nejede vlak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.15 14:11
Obávám se, že jsou to první příznaky obsedantně kompulzivní poruchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.15 14:14
Já se musím držet, abych ho nenapomínala, jak mě to štve…
A když ho mazlím a on foukne, tím pádem i na mě, říkám mu foukáčku a prcek se směje 
Jinak ve škole jsme se domluvili, neupozorňovat na to. Chodí do nulté třídy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.15 14:15
@krokodylek píše:
Ahoj, to rozhodně není běžné chování 5 letého dítka…nemůže to souviset i s tím těhotenstvím?
S autoritou bude určitě problém. Nevím, kde se stala chyba. A nevím, jak to napravit 
- Citovat
- Upravit
10.12.15 14:16
@Anonymní píše:
S autoritou bude určitě problém. Nevím, kde se stala chyba. A nevím, jak to napravit
Ujišťuji tě, že tyhle problémy rozhodně nesouvisí s výchovou… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.12.15 14:17
@Black Cat píše:
Obávám se, že jsou to první příznaky obsedantně kompulzivní poruchy.
Toho se bojím taky.
Zeptat se mně „mamko, nevadí, že jsem si sáhl na vestu“? Zeptala jsem se ho, jestli by se na to ptal i táty. Odpověděl mi „tak jo, nevadí“. Přede mnou má ty reakce extrémní, před ostatními to celkem umí ovládnout. Nebo ho baví mít nade mnou převahu…nevím
- Citovat
- Upravit
10.12.15 14:19
@Anonymní píše:
jj, to znám taky…dneska jsme šli do auta, ale chtěl tam být první, tak mě přinutil vrátit se k brance, aby mohl jít sám. Nebo když chce zrovna sám pouklízet hračky, tak je musím vrátit na místo, odkud jsem se sebrala. Je to někdy hrozně vysilující, když člověk potřebuje stíhat spoustu dalších věcí
Tohle dělá náš kluk občas taky. Já zhodnotím situaci, jestli mám náladu a čas, nebo mu tedy vysvětlím, že to prostě udělá sám příště, že ted chvátáme. Někdy to pochopí, jindy se vzteká taky, podle toho v jaké je náladě i on. Já ho nechám vyvztekat a dělám, že jsem hluchá. Když vidí, že není žádná odezva, přejde ho to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.15 14:20
@Anonymní píše:
Toho se bojím taky.
Zeptat se mně „mamko, nevadí, že jsem si sáhl na vestu“? Zeptala jsem se ho, jestli by se na to ptal i táty. Odpověděl mi „tak jo, nevadí“. Přede mnou má ty reakce extrémní, před ostatními to celkem umí ovládnout. Nebo ho baví mít nade mnou převahu…nevím
ty seš jeho jistota - kotva, proto se ptá tebe - prostě ne nevadí..a víc se o tom nebavit, nerozebírat to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Omlouvám se anonym, ale je mi to strašně trapné. Máme téměř pětiletého syna a končím první trimestr s druhým těhotenstvím.
Od mala jsem si všimla, že někdy mívá sklony k pedantismu. Když ho to chytlo, tak jsme museli nějakou činnost udělat přesně tak, jak chtěl, nebo dát hračky na určité místo. Asi před 2 měsíci jsme byli v nemocnici (kapačka po silném zvracení). Od té doby měl nutkání se pořád chodit umývat a pořád se ptal, jestli nevadí, že sáhl třeba na mikinu a musí se jít umýt. Prý se bojí nemocí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že je normální sahat na věci, ale někdy chytne amok a musí konkrétní věc udělat nebo nutí mě, abych něco udělala tak, jak chce on. Chodí do školky a tam problémy nemá. Někdy po mně něco chce a já to udělám jinak, než si představuje, následuje scéna, kdy mě nutí, abych to napravila. Pokud to nejde, tak je zle. Třeba dneska jsem mu ukazovala na vánoční kolekci, které číslo okénka má otevírat. Začal zuřit, že tou rukou jsem před tím sáhla na nějaké smítko a že teď si to vzít nemůže.
Já se snažím nějakou dobu zůstat klidná, ale když prostě mele „nesmysly“ a nedá si říct, tak na něho z plných plic zařvu, protože jsem z toho strašně frustrovaná. Někdy mě začne bouchat, tak ho varuju a když toho nenechá, tak dostane facku nebo přes zadek. Dneska jsme třeba vařili omáčku, byl moc hodný (takhle strašně se nechová pořád). Chystal se nalévat omáčku a já jsem mu do ní prostě šoupla nalévací lžíci. Zase amok, že to tak nechtěl, že tu lžíci musím umýt, ale ne ve dřezu, ale že ji musíme dát do myčky. Když jsem vytekla, že mám prostě hlad a naberu si to čímkoli jiným, tak se se mnou začal přetahovat, že nesmím. Před tátou si dává pozor a nikdy se takhle nechová. Někdy třeba vyžaduje napravit něco, co chce udělat jinak, ale nikdy nedělá takové scény. Manžel bývá většinou na jeho straně, že já jsem dospělá a musím být schopná si poradit s pětiletým děckem, když on s tím nemá problém. Jsem z toho zoufalá, kdybych nebyla těhotná, tak si z té bezmoci snad něco udělám - mám pocit, že oba jsou proti mně. Připadám si neschopná a nevím, jak z toho ven. Mateřství mě nijak zvlášť nenaplňuje, ale syna mám ráda (když zlobí, tak mě ale vytáčí do nepříčetnosti). Prostě na to někdy nemám trpělivost, vyteču a pak je mi hrozně. Mám strach, že náš vztah jde do kytek a v pubertě už ho nezvládnu vůbec.