Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neboj, ono si to sedne i časem, jen bych byla přísnější-míň diskutovat, míń se ve všem piplat, víc chlapsky na tu výchovu
Vzteklé dítě ignorovat, bydlení si zamykat (žádná tchyně bez pozvání apod),neustupovat mu, pokud už vydáš rozkaz, trvat na splnění (jak u psa
)
přeji pevné nervy…a chlapa s ním pošli o víkendu ven a relaxuj a ne že se vrátí dřív než za dvě hodiny
![]()
@krokodylek píše:
A je zapojenej do příprav na mimino? syn byl se mnou i na UTZ aby ho viděl, tam mu řekli, že bude mít bráchu a dmul se jako páv a pak byl bráchovi vybrat zavinovačku…prostě velkej a důležitej kluk, i jméno s námi vybíral…taky mu bylo píše: Více
Chtěla jsem, protože ve školce stejně nebyl kvůli rýmě. Tak jsem tam volala a řekli mi, že nachlazenej raději nemá chodit, aby to jiné maminy nechytly
Jinak fotky z UTZ ukazuje všem a vysvětluje, co je co. Je někdy strašně rozumnej, v posteli řešíme ufo, asteroidy, pavouky, hady,… je to s ním moc fajn. Ale tyhle jeho scény mě strašně vysilujou. Navíc když ho nechám řvát, doběhne tchýně ![]()
@Anonymní píše:
Chtěla jsem, protože ve školce stejně nebyl kvůli rýmě. Tak jsem tam volala a řekli mi, že nachlazenej raději nemá chodit, aby to jiné maminy nechytlyJinak fotky z UTZ ukazuje všem a vysvětluje, co je co. Je někdy strašně rozumnej, v posteli řešíme ufo, asteroidy, pavouky, hady,… je to s ním moc fajn. Ale tyhle jeho scény mě strašně vysilujou. Navíc když ho nechám řvát, doběhne tchýně
Podle mě tě tím tchýně před ním shazuje a tím tuplem ti to bude dělat stále. Narovinu bych ji řekla aby se starala o sebe a nechodila, že až budeš chtít pomoc tak si příjdeš a basta
@Anonymní píše:
Máš pravdu, nejsem v pohoděAle nevím, kam bych mohla vypadnout. Naši jsou taková italská rodina, co potřebuje pořád propírat cizí problémy
Možná někam do lázní…ale jako těhule nevím
Ale sama jet nechci a nikomu druhému nechci přiznat, v čem se plácám…
A co si o tom promluvit s někým nestraným? Třeba s psychologem?
@MarketaJ píše:
A co si o tom promluvit s někým nestraným? Třeba s psychologem?
Asi jo, to bude nejlepší.
@Anonymní píše:
Asi jo, to bude nejlepší.
to bude fajn, můžeš se vykecat a uleví se ti, můžeš vypadnout a hodit svoje problémy na někoho jiného. Určitě to bude fajn. To půjde, teď hlavně hoď do pohody sebe, pak můžeš srovnat tchýni a zlepší se i kluk.
Je mi líto, že o tom všem nemůžeš promluvit s chlapem.
@Anonymní píše:
Když ona ani ta facka nějak nefungujeKdyž ji dostane, tak začne o to víc ječet, vztekle dupat a chce mi to vrátit. Vidím na něm, že ho to ponižuje
To je samozřejmé, pokud se dítě nedá zastrašit násilím (což je hrozné
), tak ti to nejspíš bude vracet, dokud ho nezabiješ. V žádném případě ho nebij
Z toho, co říkáš, cítím, že to taky nepovažuješ za správné. Jenom už nevíš, co s tím
Ta posedlost čistotou by mohla časem přejít, ale k tomu lpění na správném pořadí a správné lžíci atd. - máme to doma taky, ale teda u mladšího dítěte, ale jinak se chová dost podobně. Zvládáme to dobře, předem se stanoví pravidla, jak co uděláme. A taky už mám intuici na věci, kde tuším problém, tak se radši předem ptám. Když něco předem neodhadnu, klidně ustoupím a vyměním lžíci atd, proč ne, nezhoršuje se to tím. Ničím bych nevyhrožovala, nejsem toho zastáncem. Od té doby, co jsme zavedli pravidla a jejich důsledné dodržování, tak není ani žádného vyhrožování třeba ![]()
Podle mně ustoupit tam, kde ti to nečiní potíže, nevadí, ptž to není nějaký jejich truc nebo zkouška, ale nějaká lehce nutkavá potřeba, kterou má spousta dětí, jak jsem v diskusích vypozorovala (má to mladší syn, starší to třeba neměl). Napadlo mně, pokud je to u vás časté, jestli by nepomohla hra na to zaměřená - něco stavět, malovat a vyzývat ho k tomu, aby to udělal podle svého (jak uděláme tohle, kam bys dal tohle, atd…)
Jinak je strašně prima třeba kniha Děti potřebují hranice, ale tohle myslím do toho konkrétně nespadá, ptž to není hledání hranic, je to prostě potřeba. Ale pro ostatní výchovu skvělá věc.
@Talitha píše:
Asi bych ho, pokud by to eskalovalo k nějaké scéně, vzala a odnesla do jeho pokoje.
Tak taková vazba nejsem abych unesla svého svíjejícího se syna v pěti letech ![]()
@ireeenka Tak bych ho chytla za ruku a odvedla (odtáhla, odvlekla, v klidu, bez křiku). ![]()
Nezúčastňuju se cirkusů, které občas děti předvádějí.
Už to nemůžu přesně určit, třetímu dítěti je 11, čtvrtému 1 rok, takže ti starší to už nedělají, nejmladší to ještě nedělá. ![]()
Záchvaty vzteku si pamatuju u třetího, odnášela jsem ho do jeho postele, tam jsem ho položila a odešla.
@Talitha píše:
@ireeenka Tak bych ho chytla za ruku a odvedla (odtáhla, odvlekla, v klidu, bez křiku).
Nezúčastňuju se cirkusů, které občas děti předvádějí.
Už to nemůžu přesně určit, třetímu dítěti je 11, čtvrtému 1 rok, takže ti starší to už nedělají, nejmladší to ještě nedělá.
Záchvaty vzteku si pamatuju u třetího, odnášela jsem ho do jeho postele, tam jsem ho položila a odešla.
Kolikrát jste to tak průměrně opakovali? ![]()
@ireeenka Nevím. Možná zpočátku se hystericky vracel, ale byl vrácen, potom už řval až usnul v posteli. Moc víc si toho nepamatuju.
Tak jsem to dneska ustála. Ráno jsme chtěli jít ven, ale měli jsme zase problém s tím, že tepláky prý byly položené jinak a chtěl po mně, abych je dala na původní místo. Ale tentokrát si je sundával sám, takže já jsem s nimi neměla vůbec nic společného. Když jsem odmítla a chvíli se neúspěšně snažil si to vyzuřit, tak zase vznikl problém s tím, že mám položit bundu tak, jak byla. Celé vypravování nám trvalo něco přes hodinu, chvílemi lítal, řval, plácal, prosil, říkal, že mě má moc rád a když to udělám, už mě nebude obtěžovat (to mě fakt rozesmálo), spínal ručičky, chtěl si střihnout - to jsem svolila, ale stejně prohrál
. Byla jsem úplně v klidu a nenechala jsem se vytočit, ani jsem nezvýšila hlas a ani jsem ho nepleskla. Nakonec jsem mu dala napít, to trochu narušilo celý ten program. Po napití se se mnou snažil docela klidně vyjednat, jak to teda uděláme. Nakonec jsme se domluvili, že já se nebudu dívat, on se může sám obléct a zavolat na mě, až sám dojde dolů ke dveřím. Celkem to zabralo 20 minut, já jsem v zimní bundě a v rukavicích stála se zavřenýma očima u radiátoru a čekala, až to na sebe konečně navleče. Nešel mu zapnout zip, tak jsem mu docela klidně radila - bez dívání - co se občas stává s bundou mně a jak to řeším. Někdy totiž nesnáší, když mu poradím něco, na co chtěl přijít sám. Opravdu mi to dodalo sebevědomí, že to jde. Otázka je, co bude, až budeme někam spěchat ![]()
@Anonymní píše:
Tak jsem to dneska ustála. Ráno jsme chtěli jít ven, ale měli jsme zase problém s tím, že tepláky prý byly položené jinak a chtěl po mně, abych je dala na původní místo. Ale tentokrát si je sundával sám, takže já jsem s nimi neměla vůbec nic společného. Když jsem odmítla a chvíli se neúspěšně snažil si to vyzuřit, tak zase vznikl problém s tím, že mám položit bundu tak, jak byla. Celé vypravování nám trvalo něco přes hodinu, chvílemi lítal, řval, plácal, prosil, říkal, že mě má moc rád a když to udělám, už mě nebude obtěžovat (to mě fakt rozesmálo), spínal ručičky, chtěl si střihnout - to jsem svolila, ale stejně prohrál. Byla jsem úplně v klidu a nenechala jsem se vytočit, ani jsem nezvýšila hlas a ani jsem ho nepleskla. Nakonec jsem mu dala napít, to trochu narušilo celý ten program. Po napití se se mnou snažil docela klidně vyjednat, jak to teda uděláme. Nakonec jsme se domluvili, že já se nebudu dívat, on se může sám obléct a zavolat na mě, až sám dojde dolů ke dveřím. Celkem to zabralo 20 minut, já jsem v zimní bundě a v rukavicích stála se zavřenýma očima u radiátoru a čekala, až to na sebe konečně navleče. Nešel mu zapnout zip, tak jsem mu docela klidně radila - bez dívání - co se občas stává s bundou mně a jak to řeším. Někdy totiž nesnáší, když mu poradím něco, na co chtěl přijít sám. Opravdu mi to dodalo sebevědomí, že to jde. Otázka je, co bude, až budeme někam spěchat
závody? ![]()
vsadím se, že se nestihneš oblíct než napočítám do dvaceti… tři dva jedna start.. můj malej je pak jak vítr ![]()
Ano, to děláme taky. Buď počítám, nebo závodíme, kdo bude rychlejší. ![]()
A nejlepší teď, když jsme šli večer odpoledne. Zase na mě zkoušel, abych dala tepláky jak byly. Řekla jsem mu: „Domluvme se dopředu, že já nebudu tepláky ani nic jiného spravovat. Můžeš se vztekat, ale prostě nebudu. Ty chceš jít ven a za chvilku bude tma. Takže bychom se neměli zdržovat, nebo nebudeme vidět na balón. Dáme si závod. Já potřebuju vytřít, takže uvidíme, kolik toho stihnu, než se sám oblečeš.“ Naházel to na sebe v rekordním čase a šel čekat ven ![]()