Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj všichni, chtěla bych se Vám svěřit se svýma plánama na těhotenství. Je mi 18 let studuji střední školu poslední rok (architekturu a design nábytku), přítelovi je 24let voják z povolání slouží ve speciální jednotce. Oba zbožňujeme děti, a máme společné plány do života. Tento rok si chceme koupit baráček zabydlet se v něm pro mě to znamená přestěhovat se 250km od domova na což se těším
A také mi prozradil že až se vrátí z mise (již za pár dní) tak mě chce požádat o ruku. Plánujeme těhotenství na příští rok cca leden-únor abych v klidu dokončila střední a mohla se věnovat miminku. Věřím v to že budu dobrá máma a můj přítel perfektní táta, a prckovi by jsme snesli modré z nebe. Ale mám strach z komplikací v těhotenství před rokem jsem utrpěla vážné zranění páteře které mi zanedbali a měla jsem poškozené vaječníky i dělohu, vykloubené kyčle a zlomené 3 obratle se skřípnutým nervem. Bolesti a komplikace mě trápí dodnes, chtěla bych proto znát váš názor na to jestli s tím máte zkušenost (bolesti zad apod.)? Co říkáte na můj bláznivý nápad? A jak je to s mateřskou a rodičovským příspěvkem? Vím že jsem mladá, ale jsem zodpovědná, a opravdu jsem si jistá že svému dítěti dám s přítelem maximum. Děkuji za Vaše příspěvky veškeré. ![]()
myslím, že budeš rozčarovaná. Teď se těšíš na domek, odstěhování, miminko… Ale počítej s tím, že až budeš padat na hubu (a to budeš jako každá) nebudeš mít vedle sebe příbuzné, kteří by ti pomohli ať už při nemoci, hlídáním…Počítej s tím, že budeš sama, až přítel odjede na další misi - trvají dlouho a po tu dobu na to budeš úplně sama.
No a k RD a MD - pokud otěhotníš a porodíš aniž bys pracovala, tak na MD nemáš nárok, nedostaneš ani korunu do porodu. PO porodu budeš mít nárok zažádat rovnou o rodičák a vzhledem k tomu, že nebudeš mít nárok na MD, nebudeš mít nárok ani na volbu RD - tudíž ti ji dají na 4 roky (pokud se nerozhodnete a nepřepíšete to přes přítele)
Možná to je trochu rozčarovanost ale nějakou tu misi už jsem tu bez něj přečkala a přežila jsem, když odjel na první byli jsme spolu měsíc. Každá mise je min. půl roku plus cvičení který mají, práce v posilovně atd. ano s tím vším počítám. Mám spoustu kamarádek které jsou starší než já a třeba i mají mimčo a bydlí v místě kam se budu stěhovat a vím že oni by mi pomohli stejně jako jeho mamka která nepracuje takže má spoustu času na hlídání atd. takže příbuzných a kamarádů kteří mi budou pomáhat je spousta. Každý píše o mateřské a rodičovském příspěvku něco jiného takže chci nasbírat co nejvíce informací. Vím že s prckem to bude něco jiného a budou chvíle kdy to budu chtít všechno vzdát ale zároveň vím že pro něj udělám maximum, a přítel si vždy dokáže poradit i kdyby byl tisíce km daleko. Děkuji za názor.
tyjo holka vyjádřím se ti jen k té fyzičce, zbytek soudit nebudu, stejně si uděláš co chceš ![]()
Já měla vždy problémy se zády, páteří a toho okolo vůbec.. hele v těhu jsem lezla po zdi a prosila o konec tý příšerný bolesti jakýmkoli způsobem.. sic po těhu zřejmě díky prožité bolesti v něm, mi už nepříjde ta bolest taková ale zažít to znova? Nikdy
Spíš se poptej doktora a toto si ošetři než otěhotníš.. jestli by se ti dalo ulevit … ono taková bolest kdy ti lezou oči z důlků…
nic moc ![]()
Co na to napsat…je to jen a jen tvoje rozhodnutí, tvůj život, nikdo Tě nebude soudit…to, že věříš sobě i příteli je super… ![]()
Budeš to mít těžké to určitě, pokud bude přítel delší dobu na misi, ale podle mě se dá zvládnout vše…už jsem si taky přošla leččíms a vždycky se to nějak zvládá ![]()
Myslím, že se Tvými zdravotními problémy a plány na mimčo by jsi si měla zajít k ortopedovi, aby jste probrali veškeré alternativy, komplikace atd…
Držím palce ![]()
Ok je to tvůj život. ALe to, co jsem ti napsala o RD a MD je pravda - tedy pokud to do té doby než otěhotníš zase nezmění.
Ahojiky
ty i se svým příběhem připomínáš mě. Mám přítele vojáka z povolání a život s ním nebyl vždy jednoduchý (cvičení, kurzy atd), ale přitom krásný. Přítelovi je 24 a mě 20. Momentálně čekáme miminko a pořizujeme si byteček. Mimčo nebylo v plánu, ale vím, že se o něj s přítelem dokážeme postarat jak po stránce citové tak finanční. A mám plno příbuzných, kteří mi rádi se vším pomohou.
Já neustále studuji (dálkové studium), ale měla jsem štěstí, že mě můj tchán zaměstnal a mám nárok na rodičovský příspěvek podobu 3 let.
Pokud nebudeš zaměstnaná nebo budeš na pracáku máš nárok jenom na rodičovský příspěvek po dobu 4 let.
Pokud budeš zaměstnaná méně než 270 dní máš nárok na neschopenku před a po porodu a rodičovský příspěvek po dobu tří let.
Kdyby si chtěla s něčím poradit tak mi písni soukromou zprávu. ![]()
Na ortopedii jsem chodila přímo k primáři který mi řekl že jediný způsob jak se zbavit bolestí je zpevnit veškeré svalstvo abych nenamáhala kosti, takže se toho držím a cvičím jak jen to jde tudíž každý den. A opravdu je to znát, nicméně s návštěvou ortopeda počítám, snad se těma bolestma nějak prokoušu. Když člověk pomyslí že ho čeká ten drobeček na konci tak si myslím že to za to stojí.
Hodně lidí mě už od začátku odrazuje od vztahu s vojákem, hlavně kvůli jejich časovému plánu a nasazení vlastního života, ale zažila jsem si už své a s tímto přítelem mi nic nechybí a jsme naprosto šťastni. Rozhodla jsem se k otěhotnění hlavně z důvodu toho úrazu protože můj gynekolog už mi několikrát dal najevo pokud budu těhotenství odkládat na několik let tak bych už otěhotnět nemusela vůbec, už teď to bude boj- dle jeho slov.
Na to že je mi 18 jsem si prožila spoustu hrůz a téměř od 14 let se starám o sebe sama, jen nocleh mi poskytují rodiče. Bojím se to nepopírám, ale nechci slyšet větu že nebudu moc mít děti.
Roxy555 píše:
Na ortopedii jsem chodila přímo k primáři který mi řekl že jediný způsob jak se zbavit bolestí je zpevnit veškeré svalstvo abych nenamáhala kosti, takže se toho držím a cvičím jak jen to jde tudíž každý den. A opravdu je to znát, nicméně s návštěvou ortopeda počítám, snad se těma bolestma nějak prokoušu. Když člověk pomyslí že ho čeká ten drobeček na konci tak si myslím že to za to stojí.Hodně lidí mě už od začátku odrazuje od vztahu s vojákem, hlavně kvůli jejich časovému plánu a nasazení vlastního života, ale zažila jsem si už své a s tímto přítelem mi nic nechybí a jsme naprosto šťastni. Rozhodla jsem se k otěhotnění hlavně z důvodu toho úrazu protože můj gynekolog už mi několikrát dal najevo pokud budu těhotenství odkládat na několik let tak bych už otěhotnět nemusela vůbec, už teď to bude boj- dle jeho slov.
Na to že je mi 18 jsem si prožila spoustu hrůz a téměř od 14 let se starám o sebe sama, jen nocleh mi poskytují rodiče. Bojím se to nepopírám, ale nechci slyšet větu že nebudu moc mít děti.
poskytují ti jen nocleh? Holčičko.. to je to nejvíc snad ne? A nepočítej s tím, že pokud si prošla nějakými hrůzami, ež tě to jakkoli připraví na dítě…
ANONYMNÍ: Ostatní lidi v mém věku kteří navštěvují školu rodiče ještě minimálně živý a neplatí si nic sami co se týče doktorů, léků, výdaje na cesty do školy, školu atd. Ale to je jedno. Vím že mě to na dítě nepřipraví, že jsem si prožila něco… ale připraví mě třeba to že pomáhám s výchovou sestřinýho synka kterému jsou momentálně 2 roky a kamarádčinýmu synovi momentálně 4 roky jsem byla skoro jako máma… a vím že napíšete že ani to mi nijak nepomůže ale někdo kdo do toho spadne z nenadání aniž by měl o děti někdy zájem to taky zvládne, je spousta maminek samoživitelek atd. a všechny to zvládli tak proč bych nemohla já… vy asi řeknete protože jsem mladá a naivní a o životě nic nevím= spousta mladých slečen je už v mém věku maminkami a já se před nimi klaním že se o dítko starají lépe než leckteré 30leté u kterých by se dalo říct že jim nic nechybí. Jen můj objektivní názor na ty vaše.
Ahojky, docela Tě chápu. Vždycky jsme měla ráda děti a kdyby mě někdo řek, že čím dýl je budu mít, tak tím se moje šance na otěhotnění zmenšujou, tak bych se asi taky bála a těžko říct, co bych udělala.. Jsou tady i mladší maminy a všechno zvládly. Přeju hodně štěstí. Každopádně si ještě všechno dobře promysli a doufám, že budeš šťastná..
Moje máma otěhotněla ještě na střední,v 18ti porodila,za měsíc odmaturovala a pak měla ještě další dvě děti.O všechny tři se zvládla i bez babiček postatrat(samozřejmě i s taťkou,který ale byl taky pořád v práci).Já osobně bych to takhle neřešila,myslím,že lepší by bylo zkusit si ,jak se vám vlastně bude spolu žít,ale ještě před „několika“lety to bylo úplně normální mít dítě v 18ti
Takže pokud jsi opravdu rozhodnutá,domluvila bych se spíš s ortopedem,co on na to.
Ahojky, moc Ti držím palce. Myslím, že úmysl otěhotnět bys měla co nejdřív konzultovat jak s ortopedem, tak s gynekologem - ve smyslu, že UŽ SE CHCEŠ SNAŽIT, aby se začalo něco dělat ještě před Tvým případným otěhotněním - ono totiž snažit se můžeš začít v 18 a otěhotnět v 28… omlouvám se, že to zní asi tvrdě, ale tak to je. Takže Tvé mládí bych teď fakt nepovažovala za nějak „pohoršující“.
Nemám zkušenosti se zdravotním problémem, jako máš Ty, ale asi nemá smysl si nalhávat, že to nebude bolet, je mkožné, že můžeš dejme tomu část těhotenství proležet, nebo já nevím. Každopádně… opravdu Ti držím palce, myslím, že naivní nejsi - můj dojem a řekla bych, že o tom naopak dost uvažuješ. Kdyby ne, nepíšeš tady a rovnou do toho vlítneš. Asi by ses ale měla připravit na to, že ne každý to pochopí a ne každý je přející - ale na to se vykašli. Potkala jsem už pár mladých maminek a některé starší by se od nich mohly učit. Držím palce ať vše vyjde a ať jsi šťastná. ![]()
Maddlen píše:
Ahojky, moc Ti držím palce. Myslím, že úmysl otěhotnět bys měla co nejdřív konzultovat jak s ortopedem, tak s gynekologem - ve smyslu, že UŽ SE CHCEŠ SNAŽIT, aby se začalo něco dělat ještě před Tvým případným otěhotněním - ono totiž snažit se můžeš začít v 18 a otěhotnět v 28… omlouvám se, že to zní asi tvrdě, ale tak to je. Takže Tvé mládí bych teď fakt nepovažovala za nějak „pohoršující“.Nemám zkušenosti se zdravotním problémem, jako máš Ty, ale asi nemá smysl si nalhávat, že to nebude bolet, je mkožné, že můžeš dejme tomu část těhotenství proležet, nebo já nevím. Každopádně… opravdu Ti držím palce, myslím, že naivní nejsi - můj dojem a řekla bych, že o tom naopak dost uvažuješ. Kdyby ne, nepíšeš tady a rovnou do toho vlítneš. Asi by ses ale měla připravit na to, že ne každý to pochopí a ne každý je přející - ale na to se vykašli. Potkala jsem už pár mladých maminek a některé starší by se od nich mohly učit. Držím palce ať vše vyjde a ať jsi šťastná.
Roxy, pokud ti už teď říkají doktoři, abys s miminem moc neotálela, tak je rozumné se pokoušet co nejdřív. Tohle mi někdo říct tak asi taky budu vymýšlet jak to udělat, abych děti mít mohla a nemusela si za pár let nic vyčítat. Jen bych být tebou počkala se snažením tak na duben - květen. Jak si tu popsala svůj zdravotní stav, tak kdo ví jak budeš těhu zvládat a v nějakých bolestech se snažit učit na maturu asi moc nepůjde. Ty 3 měsíce čekání navíc už tolik neublíží a ty pak budeš moc v klidu lenošit a odpočívat atd.
Jen bych se ještě vzhledem k povolání přítele zamyslela na svatbou. Náhoda je blbec a být jednou bez partnera a ještě bez peněz by nebylo nic moc.