Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hezky vecer, mam takovy problem, ktery se tyka me sestilete dcery. S jejim otcem nezijeme od jejich dvou let. Odstehoval se 150km od nas. Do ctyr let ji obcas navstevoval nebo si bral k sobe. Loni ji mel za cely rok jen v unoru na vikend a pak az letos v unoru. Naposledy si na ni vzpomnel na zacatku prosince. Moc se k nemu tesila. V patek vecer cely probrecela kvuli styskani po me. V sobotu pres den dobry ale kdyz se blizil vecer tak to zacalo znovu. Dokonce se z toho stresu mu pozvracela. Takze mi ji v sobotu vezl zpatky kvuli nemoci. Ale po prijezdu jsem zjistila, ze ji nic neni. Holka mi tvrdi, ze tam na ni byli osklivi, porad na ni rikali ty vole. Otec tvrdi, ze byli na ni vic nez hodny. Dcera uz tam nikdy jet nechce. Nicmene po tomto zazitku odmita spat i u babicky a dedy, odkud me vzdycky vyhazovala at uz jdu domu. Nemate s tim nekdo zkusenost? Nebo nejakou radu jak to resit? Aby se prestala bat spat opet u babicky? Nevim, jestli nemuze byt hlavni duvod v mem tehotenstvi, rodit mam v kvetnu. O miminku dcera vi od konce zari a vse bylo v pohode. Na sestricku se moc tesi. Dekuji moc
Já bych šla spíš k psycholožce. Až máte radši doktorkou potvrzene že dcera snaší špatně navštěvy u otce aby tam případně až si otec někdy vzpomene nemusela jet, nebo aspon ne na noc
Zažila jsem s dcerou, která teda byla mladší. Poprvé ve 2,5 letech (to jí začalo mým odjezdem na 3 dny), podruhé ve 3 a čtvrt letech, kdy to měla ze školky a mého nástpu do práce).Taky přestala chodit k babičkám, zvracela,…Ze začátku jsme z toho byla na nervy, řešila jsem to, s ní, v sobě,…užíralo mě to.Pak jsem řešit přestala, se školkou teda nepovolila, ale jinak byla stále se mnou, k babičce jsme jely jen na návštěvu společně a pak zas společně domů…Potom jsem ji nechávala u babiček třeba na 20min, postupně prodlužovala. Obrat k normálu nebyl hned, ale postupně ty její úzkosti a strach vyšuměly.(ťukám)Byly jsme teda i u psycholožky, ta poradila to stejné, co už jsem dělala. Dát jí pocit jistoty, bezpečí a čekat. Být tebou, tak pokud by měl otec zase zájem ji vidět, tak bych se s ním domluvila, že prostě za ní dojede k vám a pobude s ní jen v domácím prostředí. a jinak u naší malé ta panika taky rostla s přibývajícím časem, jak se setmělo, konec, řev, zvracení, hysterie.
@luca241 holka vydrzi u nasich klidne cely den bez problemu, ale jak padne vecer, tak se zacne u babicky ujistovat jestli opravdu prijdu a pujdeme domu a o nicem jinem nemluvi a chce brecet. Tatovi jsem jiz rekla, ze k nemu nechce a muze prijet za ni. Pry ji nutit nebude, tak snad to tak bude. Kazdopadne moc dekuji za vasi zkusenost. Nebudeme tlacit na ni a casem to snad povoli.