Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ráda bych se zeptala těhulek ve 3.trimestru jak se cítíte? Taky vám vadí věčně se opakující otázky? Pořád se mě všichni ptají, jestli se bojím porodu. Jen někam příjdu tak všichni komentují jak vypadám a že když jsem šťastná tak určitě budu mít hodné miminko. Všichni se snaží do mě cpát jídlo a když řeknu, že jsem před chvílí dojedla oběd tak je všem divný, že hned nemám zase hlad… Všichni si plánují jak hned přijedou zamnou do porodnice až porodím a já se jen děsím těch zástupů návštěv. Termín porodu mám za měsíc a ty pocity ve mě jsou hrozný. Jeden den se těším a pak mě najednou přepadne strach. Vím, že možná budu ráda, že zamnou třeba tchyně přijede a pomůže mi ale co když budu chtít být sama a oni to nebudou respektovat a budu ta zlá, že jim nechci ukázat miminko..
O tom, kdo přijede v šestinedělí na návštěvu, rozhoduješ ty. Cpát neustále těhotné jídlo je takový otřepaný zvyk. Odmítni a je to. Na kecy kolem tvé osoby si zvykni, pak budou řešit jestli kojíš, nekojíš, kolik váží, měří, jestli už pase hříbata. Okruh otázek se bude stáčet pořád na pár témat. Jako by porodivší žena nemohla konverzovat na jiné téma.
Taky se me kamarádky pořád vyptávají a pokud to nijak neprožívám, nehladím si břicho a nemluvím na něj, tak jsem divná a ony se modlí aby se ve mně probudila láska
no už ted mám lidí plný zuby. Návštěvy jsem nikdy nemusela, tak už jsem informovala dopředu, že až se budu cítit prostě vyjedu ven a na neutrální půdě ukážu. Jelikož většina lidí se ti doma usádlí a akorát tě zdržuje. Myslím, že budeme mít práce samy se sebou abychom se s tou novinkou sžily ![]()
Nesnášela sem to.. dokonce máma mi volala i 3krat denně a když sem telefon nezvedla už chtěla sednout do auta a priject zda sem se nerozrodila doma a třeba neupadla .( Bydlíme na samotě u lesa a manžel hodně vytížený .) Každej den zprávy zda sem ještě neporodila … Dokonce jedna kamarádka po porodu napsala,že dorazí do porodnice -psala sem ji,že se omlouvám,ale na návštěvu se necítím -uz sem jich měla ten den dost a že se domluvíme na prochajdu až mě pustí- i přes to přijela
..
No jo, Bože. Ano, lidé se ptají, protože chtějí ukázat, že mají zájem. Co taky jiného se mají ptát, když chtějí dát těhotné najevo, že jim její těhotenství není ukradené… Kdyby se nikdo nic neptal, bylo by zas zle, že se nikdo nezajímá. Trvá to jen chvilku, tak prostě člověk odpoví 50× na stejnou otázku a pak porodí. A ty zástupy taky nebudou tak horké. To vždy všichni říkají a pak se stěží najde někdo, kdo by povozil na hodinku kočárek. Do porodnice se za ty 2 dny nikdo stejně moc nedostane. Klid. Tyhle výkřiky, když se ještě nic neděje jsou naprosto zbytečné. ![]()
Mě se na konci pořád vyptávali, jestli pořád nic a muž se mě pro jistotu 2× denně ptal,jestli už nerodíme
A ty návštěvy v porodnici - to byl děs. Manžel ok, ale ostatní lidi mě neskutečně štvali. Švagr a tchán mi jednu chvíli stáli za zády a na střídačku mi pokládali dotěrné dotazy na průběh porodu a tak, neskutečně mi to lezlo na nervy.
Na to nejde říct nic jiného, než trénuj asertivitu. Po porodu zase přijde mrak nevyžádaných rad k péči o miminko, k příkrmům atd. atd, pořád něco
. Čím dřív si ty hranice nastavíš, tím líp pro tebe do budoucna.
Mě se vyplatilo na trapné dotazy odpovídat tak, aby se dotyčný sám tak trochu zastyděl. V těhotenství s dvojčaty mě např.naprosto vytáčela otázka „to máte přirozeně nebo jsme byli na umělym“
Co je komu do toho. Takže jsem pak odpovídala, že to máme se sexu nebo otázkou „a vy smanželem souložíte jak často?“. Dotyčným to většinou došlo, že ta otázka nebyla uplně vhodná.
U první dcery taky pořád všichni prudili
a na konci se každej den ptali jestli rodíme
teď jsem 31tt a mám klid, protože jsem dala hned najevo že mě to prostě nezajímá a ať se na nic nikdo neptá, vcelku všichni pochopili ![]()
Ja otevrela dvere masny. Prodavacka spraskla ruce a na cely obchod rvala „Vy jste jeste neporodila? To je ohromny bricho! Kdy mate termin?“ Nebo na svatbe kamose. „kdy mas termin? Bude to holka, vid?“ Asi jsem vypadala hrozne.
Porad na mne pokukovali, zda mi neprasne voda a ja svatebcany neobstastnim porodem v primym prenosu.
Nebo otazky: kolik jsi pribrala? Druhy cisar? To se nebojis? Vis, ze je to vetsi riziko? Zase kluk? No, jak to tam sama zvladnes, to si nedovedu predstavit! Jezis, kolik jsi pribrala? To bude snad jen voda no…
a ted… Kojis? Jedno dite, zadny dite, co?
uz je ockovany? Pase? Smeje se? Jak ho prijmul bracha?…
hele dlouho se mne nikdo nezeptal, jak se mam treba… ![]()
Já se s tím moc nesetkávám. Asi je to tím, že jsem už víc jak čtyři měsíce na neschopence, takže se s nikým moc nevídám. Moje i manželova rodina jsou v pohodě, spíš se ptají jak se mám a třeba jak dopadla kontrola…
Jediný co mě trošku nadzvedlo bylo, když jsem zjistila, že moje švagrová s tchýní automaticky počítají s návštěvou v porodnici. Čekáme totiž dvojčata… Rozhodně nechci malovat čerta na zeď, ale manžela jsem už upozornila, že návštěvy nebudou automaticky, ale až podle toho jak to všechno bude a hlavně jak se budu cítit já… ![]()
Anonym proto, že nevím jestli sem nechodí švagrová a ráda bych si klid, který zatím prožívám udržela co nejdýl ![]()
Přesně,taky jsem řekla,že návštěvy až podle toho jak se budu cítit.Jen babička manžela to nemůže pochopit a řekla že hned přijede do porodnice.Moc se nemusíme a je to ten poslední člověk,kterýho bych tam potřebovala vidět tak musím promluvit s manželem aby jsme si vyjasnili,že mojí a jeho maminku ano ale babička vydrží,až budeme doma.
@Anonymní píše:
Přesně,taky jsem řekla,že návštěvy až podle toho jak se budu cítit.Jen babička manžela to nemůže pochopit a řekla že hned přijede do porodnice.Moc se nemusíme a je to ten poslední člověk,kterýho bych tam potřebovala vidět tak musím promluvit s manželem aby jsme si vyjasnili,že mojí a jeho maminku ano ale babička vydrží,až budeme doma.
Tak to si rozmysli, protože v porodnici je návštěva rychlá, v klidu kvůli vsudypritomnym sestrám a budeš mít odbyto. Doma by to mohlo byt o dost horší. A lidi se ptají no, o nic nejde, proste chtějí projevit nějaký zájem.
Jo jo, něco jsem přecházela, ale třeba měli jsme z krve potvrzeného kluka už 10tt a furt se mi někdo snažil namluvit, že to třeba bude holka… Taky jsem na to byla alergická. Teď na všechno odpovídám jo jo a mám klid. Návštěvy nemusím doteď, všichni jsou hrozně rozjiveny
já jsem zvyklá na svůj klid a když přijede víc lidí na jednou
a taky kdyby přijeli na hodinu, ale jsou tu i tři
třeba tchán sedne k malemu a povídá mu, to je super …ale moje máma potřebuje dvacet fotek s bleskem (zakázala jsem
)a rozcuchej mu vlasy, proč ho máš tak uliznutyho ![]()
@Tichošlápek píše:
Tak to si rozmysli, protože v porodnici je návštěva rychlá, v klidu kvůli vsudypritomnym sestrám a budeš mít odbyto. Doma by to mohlo byt o dost horší. A lidi se ptají no, o nic nejde, proste chtějí projevit nějaký zájem.
Pravda pravda… On totiž doma kolikrát vůbec větší klid není… A nedá ti to neuklidit atd.
Na termín se ptaly i prodavačky v supermarketu, v pekárně a prostě úplně všude kam jsem přišla. Spolu s tím, jestli je mi dobře, nepotřebuju si sednout a nechci trochu vody. Přišlo mi to hrozně milé.
Návštěvy mě štvou, přece jen člověk toho moc nenaspí, chce mít klid a teď v šestinedělí by sem tchýně chodila nejradši co čtrnáct dní. Blbé je, že předtím jsem jí za ty roky co s chlapem jsme, viděla osmkrát, nebyla jsem k nim zvána. Takže si s ní absolutně nemám co říct a ani není pomáhací typ, vnouče si pochová jen aby s ním měla fotku a mohla se chlubit známým.
Ale tak jednou je to chlapova máma, jeho i dítě má ráda, tak nejsem mrcha abych jí omezovala přístup k vnoučeti. ![]()
Ráda bych se zeptala těhulek ve 3.trimestru jak se cítíte? Taky vám vadí věčně se opakující otázky? Pořád se mě všichni ptají, jestli se bojím porodu. Jen někam příjdu tak všichni komentují jak vypadám a že když jsem šťastná tak určitě budu mít hodné miminko. Všichni se snaží do mě cpát jídlo a když řeknu, že jsem před chvílí dojedla oběd tak je všem divný, že hned nemám zase hlad… Všichni si plánují jak hned přijedou zamnou do porodnice až porodím a já se jen děsím těch zástupů návštěv. Termín porodu mám za měsíc a ty pocity ve mě jsou hrozný. Jeden den se těším a pak mě najednou přepadne strach. Vím, že možná budu ráda, že zamnou třeba tchyně přijede a pomůže mi ale co když budu chtít být sama a oni to nebudou respektovat a budu ta zlá, že jim nechci ukázat miminko..