Podivné stavy mysli

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 18:09
podivné stavy mysli

Ahoj všem.

Na základě probíhající diskuze o týrání v dětství jsem se rozhodla napsat něco málo o sobě. Omlouvám se, bude s největší pravděpodobností dlouhé…

Jednou za čas mívám podivné stavy mysli. Nevím, jak bych je jinak pojmenovala, proto zkusím popsat: Jedná se o stav, kdy se velmi hluboko zasním, ztratím pojem o dění kolem sebe, přestanu vnímat. Často se to stává při dlouhé monotónní činnosti (30 min jízda autobusem…). Spadnu do jistého „příběhu“, který na pokračování probíhá v mé hlavě, nicméně fyzicky i psychicky vše prožívám. Příběh je v podstatě velmi prostý. Jsem v jakémsi hradu, pevnosti, která žije svým vlastním životem, údajně kdesi hluboko v lesích. Žije v ní asi 80 žen a kolem 200 mužů, možná více. A celé to řídí jeden jediný člověk. Tento „předseda“ má absolutní moc nad lidskými životy. Je to dokonalý manipulátor a psychopat. Má oči, které dokáží v lidech číst. Velmi citlivě vnímá vaše chování, vaše gesta. Dokáže lidi odhadnout, dokáže v nich vidět, po čem touží, co nesnáší, co si myslí. Kdybych věřila, že jde lidem číst myšlenky, bez váhání bych řekla, že tento člověk to umí. Je neuvěřitelně chladný, citově jakoby na jiné úrovni. Je mu úplně jedno, co si o něm kdo myslí, jakou bolest komu způsobuje. Jediné, co na tom prožívá, je vlastní potěšení. Je to sadista nejvyššího kalibru. Vyžaduje absolutní poslušnost, jakékoliv pochybení nebo vybočení z řady je krutě postrestáno. Nesnáší lež. Za pokus (pouhý!) o lhaní, za pouhou myšlenku (a že on to pozná) například stáhne člověka za živa z kůže.
Celý tento objekt je v chodu díky těm mužům. Má jasná pravidla, všichni kromě „předsedy“ tu chodí nazí, jediný on je oblečen v černém, s dlouhým černým pláštěm. Ženy (ve skutečnosti dívky 15+) tu jsou jako hračky, pro něj. Trénuje si je jako zvířata, driluje je. Fyzické týrání je na denním pořádku, psychické je nonstop. Deprivace pocitové, citové, spánkové… netřeba ani zmiňovat. Sexuální zneužívání takového kalibru, že se to těžko popisuje a myslím, že je to daleko za hranicí představivosti. A já jsem jeho „oblíbenkyně“, často si se mnou „hraje“, často mě bije, znásilňuje, týrá všemi možnými způsoby. Mnohem více, než kteroukoliv jinou ženu tam.

A tohle všechno se děje od doby, co si jen pamatuji. Mám výbornou paměť, pamatuji si, když mi byly cca 2-3 roky. A už v té chvíli, aniž bych tušila, co nějaký sex je, jsem ho vlastně prožívala. masturbuji, co si mapatuji, aniž bych věděla, co to vlastně dělám.

Nemyslím si, že by se moje dětství bylo hrozné, nemyslím si, že bych byla týraná. Ale byla jsem bita, bylo to občas neprávem. Cítila jsem jistou citovou deprivaci. Jednou jsem řekla, že mě nikdo nemá rád, slyšela jsem za to téměř jen výsměch. Byla jsem vyhozena před dům dvakrát, zamkli dveře, bylo to večer, já v noční košili - za neuklizený pokoj. Poprvé mi bylo otevřeno a tím jsem byla „pozvána“ zpět domů. Podruhé jsem si s sebou vzala klíče, ale nechali klíč z druhé strany zastrčen, takže jsem si odemknout nemohla. Nikdo mi podruhé neotevřel, jen povytáhli klíč. A já nevěděla, jestli smím domů… Nebyla jsem jednoduché dítě, vím to. Jsem šíleně tvrdohlavá, byla jsem drzá, bordelář. Do téměř šesti let na noc s plínou. Pravděpodobně společensky zaostalá - nechtěli mě do první třídy kvůli tomu, nakonec jsem nastoupila na základě velmi nadprůměrných IQ testů.

Bála jsem se a dodnes se bojím společnosti. Bojím se lidí. Občas se v noci probujím a vidím v pokoji postavu v černém plášti. Není to ten „předseda“, tím jsem si jistá. Ta postava stojí přesně na místě, kde stávala moje matka, když na mě křičela. Hodněkrát jsem utíkala od rodiny jinam, celé dny jsem trávila mimo domov, domů jsem se chodila vyspat a najíst. Nevěřím rodičům, nesvěřuji se jim, odmítám jim říkat jakékoliv podrobnosti o svém životě. Ale nemyslím si, že by to bylo týrání, ačkoliv jak to píšu, věřím, že to tak zní. Bylo i spoustu hezkých chvil. Bohužel, má paměť si velmi dobře pamatuje ty špatné. Mohla bych jich vypsat opravdu hodně. A není to proto, že by jich bylo více než u jiných, myslím. Spíše proto, že si jich více pamatuji a že jsem na ně velmi přecitlivělá.

Své stavy jsem řešila s psychologem, bohužel mám dost problém se sdělováním takových věcí z očí do očí. Mám problém toto komukoliv říci. Ví to teď všehovšudy dva lidi na světě. A ani jeden není má rodina nebo kamarád.

Ani nevím, proč to píšu, nehledám úplně rady, možná spíše názor, jiný pohled na věc.

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 18:41

To je šílené zažívat ne? Nebo vadí ti to vůbec? Taky jsem byla bita a taky jsem se pomočovala, sice ne do šesti. A s tou citovou deprivací tě chápu.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 18:47

Je šílené to zažívat v danou chvíli. To opravdu ano. Ale v běžném životě ne. Je to jako dva oddělené životy. V normálním nevnímám útrapy toho druhého, v tom druhém nevím o tom „normálním“.

Upřímně si myslím, že citová deprivace v dětství se nějak do tohoto promítla. Já jsem pro toho „předsedu“ v jistém smyslu ta nej. Ale hodně zvláštvím způsobem. Nejtýranější a nejmilejší v jednom. Nevím, jak to lépe popsat… Ta dětská bezmoc proti rodičům je vlastně ta samá, jako bezmoc proti tomuto člověku.

 
rosmarine
Kecalka 205 příspěvků 02.11.18 20:09

Zijes paralelni zivot se svym „virtualnim“ kamaradem. To ma hodne deti,ktere potrebuji aby jim nekdo rozumel,byl na jejich urovni. Tobe to vydrzelo do dospelosti,v pri­behu jsi hlavni postava,tedy temer, ale mas v nem velikou dulezitost,souvisi to s tvoji psychkou,chces a potrebuje byt pro sebe i ostatní dulezita,nechces hrat druhe housle. Prozivas ve svém pribehu sexualitu protoze ta je zenam vlastni,casto ji pouzivaji jako zbran,k manipu­laci,ovladnuti nekoho. Tebe ale ovlada predseda,ma nad tebou moc,cte ti myslenky. Ten pribeh je o tve vzpoure k zivotu jaky zijes, o potrebe lasky kterou nedostavas, o ponizenosti,jak se citis a o vasnivosti se kterou k zivotu pristupujes ale bohuzel bez valneho naplneni. Ti ostatni v pribehu nehraji roli,jsou komparzisti.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.11.18 20:26

@rosmarine Př čtení tvého příspěvku jsem seúplně zachvěla… Myslím, že jsi natrefila na něco důležitého. Je pravda vše, co jsi napsala, jsem hodně emocionálně založená a mám pocit, že to není naplněno. Mám pocit, že jsi z toho příběhu vyčetla to, co jsem sice nenapsala, ale je to tam. Díky, budu nad tím hodně přemýšlet! Ty se takovými věcmi nějak více zabýváš?

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají... číst dále >

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Články z Expres.cz

Kalousek káže o morálce, sám má máslo na hlavě, hřímá Klaus ml.

Kauza Andreje Babiše a jeho syna, která aktuálně hýbe (nejen) Sněmovnou,... číst dále >

Řepka: Ženy mě využívají pro mou slávu! Jsem pro ně vstupenka do jiného světa

Za pár dní, konkrétně 20. listopadu, jde na trh už čtvrtá knihy bývalého... číst dále >

Články z Ona Dnes

RETRO: Jak se cvičilo za socialismu. Televizní hopsání i spartakiády

Sexy vykrojené trikoty, pletené návleky, čelenky a nadšené poskakování... číst dále >

Zpověď moderátorky: Proč ten porod tak moc bolí?

Prý to každá zvládne. Prý jsme stvořené proto, abychom porodily. Tak proč to... číst dále >