Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vibe píše:
My jsme měli podobné období, když bylo synovi kolem 3-4.měsíců. Uspala jsem ho na rukou a po položení do postýlky byl za chviličku vzhůru a začal plakat.
Vyřešila jsem to tak, že jsem ho dávala usnout rovnou do postýlky. Plakal 10 minut ten první den a nechápu jak to, ale už od druhého dne usnul sám v postýlce bez breku. A tak to zůstalo dodnes (je mu rok a půl)…prostě jakmile ho uložím, ví, že se musí spinkat a je hodný.
Přesně takto u nás, s tím rozdílem, že jsme to udělali už od prvního měsíce. Ted jsou jí dva roky a nikdy mi neplakala, že nechce spát. Takže můj názor je, že na co si dítě navyknete, to máte…chce to razantní změnu, tedy do postýlky bez kreací
pannda - takhle malé dítě je zvyklé především na kolébání, to si pamatuje z břicha, a na šumění krve a tlukot srdce matky. proto taky vyžaduje být v náručí, ptž to mu připomíná prostředí, kde strávilo dosud většinu života. postupem času se dokáže odpoutat, ale každému dítěti to trvá jinak dlouho. neexistuje žádný univerzální návod, stejně jako neexistuje „navyknutí“ nebo „zkažení“ dítěte. Dítě je „zkažené“ už z břicha. Prostě vyžaduje jenom to, na co je zvyklé.
Danilko nepíšeš, v kolik Ti malá ráno vstává. Jinak spinkání už po páté mi přijde hrozně brzy, asi se jí jednoduše ještě nechce spát. Možná bych zkusila ji vykoupat až v šest nebo i později, a zkoušet, jestli a kdy už bude unavená. U nás se ukázalo, že malého je dobré ukládat v 19,20 hod. (Neptejte se mě, jak pozná, že není třeba 19,10 hod., ale prostě to pozná
)Když jsem ho strkala do postýlky v sedm, vysloužila jsem si jenom to hodinové uspávání, co popisuješ. Posílám odkaz na knížku, která mi dost pomohla. Pekelné uspávání jsme úplně odbourali a že to byl dřív horor. http://uloz.to/…bre-spat-pdf
usta2 píše:
pannda - takhle malé dítě je zvyklé především na kolébání, to si pamatuje z břicha, a na šumění krve a tlukot srdce matky. proto taky vyžaduje být v náručí, ptž to mu připomíná prostředí, kde strávilo dosud většinu života. postupem času se dokáže odpoutat, ale každému dítěti to trvá jinak dlouho. neexistuje žádný univerzální návod, stejně jako neexistuje „navyknutí“ nebo „zkažení“ dítěte. Dítě je „zkažené“ už z břicha. Prostě vyžaduje jenom to, na co je zvyklé.
Navyknutí existuje, nemysli si…každé dítě vyžaduje něco jiného, pravda, otázka, co všechno jsi ochotna pro něj udělat, a jak daleko s rituály zajít. Díky bohu jsem ani u jedné dcery nemusela hopsat na balonu, houpat v autosedačce, uspávat u prsa a apod. Taky jsme nikdy neměly problém, že by dítě nechtělo jít spát a řvát v postýlce. A nemyslím si, že jsem jim odepřela něco, o co by přišli. Přes den měli všechno houpání a pochování jak potřebovali. První měsíc byl krutej, dítě ještě nerozeznalo den a noc, ale je potřeba ty rituály zavést, aby dítě vědělo, kdy je čas na spaní.
Ahoj,zaděláváte si na problém,my ho taky měli, dlouho..Uspávali jsme chůzí, nosili,chovali, v půl roce mi dcera nedovolila,abych si s ní sedla, řvala a řvala…Nakonec spala na nás…Hrozný… Chovala jsem ji do dvou let,manžel j ido dvou let nosil,protože mu jiak odmítala usnout,bylo to vyčerpávající…Pak jsme vynechali odpoledne spánek a nechali ji večer padnout…,naučila se normálně usínat v posteli..Synovi jsme takové manýry již víceméně nedovolili,i když zpočátku jsme chovali a nosili,ale já si pak vzpomněla na ty šílenost a raději jsme toho nechali…Musíte si ujasnit,jestli takto chcete uspávat dítě i klidně další dva roky…Možná by se ještě naučila usínat sama…
pannda - no, navyknutí existuje…samozřejmě, že jo ale každé dítě taky potřebuje něco jiného. u prvních dvou jsem žádné problémy nezaznamenala, spávaly v postýlce, u mě jen na kojení, ale nebudily se po položení do postele, spánek tvrdý, pravidelný, nevyžadovaly žádné dlouhé houpání ani kolíbání, prostě víceméně normální. třetí spalo jedině u mě na rukách, u mě v posteli, v kočáru ne, často se budilo, aby zkontrolovalo, jestli tam jsem-prostě to potřebovalo ke své jistotě. ted kolem druhého roku už spí normálně, tj. nenavyklo si, ale už získalo jistotu, že maminka neodejde pryč, i když spí. takže některé děti jsou v poho, jiné citlivější a pro pocit bezpečí potřebují neustálou přítomnost mámy. přejde je to, ale později než jiné. a proč to lámat přes koleno?
lena123456 píše:
Ahoj,zaděláváte si na problém,my ho taky měli, dlouho..Uspávali jsme chůzí, nosili,chovali, v půl roce mi dcera nedovolila,abych si s ní sedla, řvala a řvala…Nakonec spala na nás…Hrozný… Chovala jsem ji do dvou let,manžel j ido dvou let nosil,protože mu jiak odmítala usnout,bylo to vyčerpávající…Pak jsme vynechali odpoledne spánek a nechali ji večer padnout…,naučila se normálně usínat v posteli..Synovi jsme takové manýry již víceméně nedovolili,i když zpočátku jsme chovali a nosili,ale já si pak vzpomněla na ty šílenost a raději jsme toho nechali…Musíte si ujasnit,jestli takto chcete uspávat dítě i klidně další dva roky…Možná by se ještě naučila usínat sama…
Neřekla bych, že si tím každý musí zadělat na problém. Je to hodně o tom co vyhovuje rodičům a především mamince. Dcera mi usínala u prsu, občas jsem ji nosila, občas jsme spaly spolu, když jsem já si prostě řekla a šla jsem rovnou spát s ní, protože jsem byla unavená. Takhle jsme na sebe byly „závislé“ asi půl roku, pak pohoda. Žádné vyřvávání u nás nikdy nebylo. Pouze jsem se jí snažila vyjít vstříc a hlavně do té míry, dokud jsem to byla schopná já akceptovat a nevadilo mi to. Je to hodně i o rodičích, univerzální návod dát do postýlky, nechat být je podle mě hloupost, každé dítě a každý rodič má své potřeby.
Máme to taky tak.
Neusne sám. Zavinuju, houpu, nejvíc pomáhá bílý šum.
Monotónní zvuk vodopádů, vysavače, fénu nebo prostě šššššš dělené pusou. Děti to obvykle uklidňuje, připomíná jim to zvuk proudící krve, co slýchaly v děloze.
Souhlasím s názorem, že univerzální recept na uspávání dětí neexistuje. My měli to štěstí, že naše Zuzanka je od miminka spavé miminko, takže v 6nedělí jsme uspávali chováním, po 6nedělí jsem večer (v 18 hodin) položila do postýlky, sedla si k ní a když začala plakat, tak jsem dala dudlíček, pohladila, ale nevyndávala z postýlky…postupem času už jsem u ní nemusela sedět. Položím do postýlky a jdu uklízet po koupání a Zuzanka si sama usne. Moje kamarádka má dceru o 2 měsíce mladší, po 6nedělí zkoušela stejný postup jako my a její holčička řvala a řvala a řvala, dokud jí nevyndali. Usínala až kolem půlnoci a spala max.3 hodiny, pak museli znovu uspávat…Takže stejný postup u dvou dětí a u jedné fungovala u druhé ne!
Janik101 píše:
Souhlasím s názorem, že univerzální recept na uspávání dětí neexistuje. My měli to štěstí, že naše Zuzanka je od miminka spavé miminko, takže v 6nedělí jsme uspávali chováním, po 6nedělí jsem večer (v 18 hodin) položila do postýlky, sedla si k ní a když začala plakat, tak jsem dala dudlíček, pohladila, ale nevyndávala z postýlky…postupem času už jsem u ní nemusela sedět. Položím do postýlky a jdu uklízet po koupání a Zuzanka si sama usne. Moje kamarádka má dceru o 2 měsíce mladší, po 6nedělí zkoušela stejný postup jako my a její holčička řvala a řvala a řvala, dokud jí nevyndali. Usínala až kolem půlnoci a spala max.3 hodiny, pak museli znovu uspávat…Takže stejný postup u dvou dětí a u jedné fungovala u druhé ne!
A o tom to právě je...........