Podpora mámy - hyperaktivní dítě

diky holky,

ja jsem mu prave porad za zadkem. hlavne na hristi vetsinou problem neni, on ma problem ve vetsim poctu deti- trida ve skolce a tak. na hristi je to vetsinou dobre. najde si nejakeho kamose a tam blbnou. ale nekdy se zadari, no on ma ted jeste mladsihop sourozence tak ne vzdy za nim muzu letet ikdyz maly se spis prizpusobuje nam nez my jemu, ale sve potreby take ma. jako nemam problem letet s nim u prsa, ale nejsem tak obratna …

o ty skolce, proc by mel jit pryc. pry uz jednou dite dostalo posudek ze neni schopno byt ve skolce. a hlavne jsem nerada vyslechla rozhovor ne jeho ucitelky ze skolky. oni byli spolecne na hristi. rikala to jedne mamince. ja byla sklonena a oblekala mu boty, takze me nevidely mezi skrinkama. no jak je neadaptabilni, ze to proste nejde, jak nici hracky (vim o jedne placacce co pouzil jako lopatku- dle psycholozky napadite a ma fantazii), ublizuje detem a totalne 2 zeskrabal v obliceji. jednu holcicku z nich jsem videla a s maminkou jsem mluvila. mela skrabanecek u pusinky, tak pul cm, ale mela, to jo. ona nad tim tedy mavla rukou, ze holka je take ranarka, ale me z toho tedy dobre nebylo.

proste se bojim teto nalepky, netusim zda si ho tam nechaji kdyz je jedna ucitelka na tolik capartu …

on tam pry neposloucha, neuklizi hracky, lita tam … proste doma mu to jde, funguje normalne,jenze ja mam jen jeho no. dokazu ho zamestnat. pani ucitelka nemuze zamestnavat jen jeho.

uz se to tedy hodne zlepsilo, ale on jak vidi nejake dite hazet pisek tak hazi take, ale poradne, netroskari. tak je to se vsim. nekdo do nej trosku zduchne a on to klidne zopakuje poradne 

diky, ze s vekem se to zlepsi. u nas je to jeste asi trochu zhorsene tim prckem

jo jinak jsem z velkeho mesta, takze hrist spousta, ale take spousta lidi …

diky, nesel mi net tak jsem reagovala az ted u vecernicku 

Ahoj Cacorko, shodou okolností jsem nejdřív četla asi měsíc starou diskusi, kde jsi psala o problémech ve školce a jak se k chování synka postavit. Tvůj synek bude hodně inteligentní v kombinaci s novým „vetřelce=sourozencem“ do rodiny a vývojovým obdobím, kterým prochází. Využij toho, že je chytrý, to je tvoje zbraň na něj. V žádném případě na něj nepoužívej tělesné tresty, to by se obrátilo proti vám a nic to stejně dlouhodobě neřeší. Neodsuzuj ho hned pokáráním, za to, co kde udělal, ale zkus mu pomoct se vyrovnat s jeho pocity - nejčastěji vztek nebo rivalita, frustrace, žárlivost - oni chudáčci ani dle mého názoru neví, jak se s tím vypořádat. Zjisti, co ho naštvalo, že zareagoval agresivně: někoho shodil,praštil, něco rozházel. Vím, že jsi psala, že se synek o tom nechce bavit, ale potvrď jeho pocity (on to nečeká, čeká pokárání) a řekni třeba: „to tě musel chlapeček hodně naštvat, že jsi do něj strčil!“ Počkej, co na to sám řekne, jestli se nerozmluví, potvrď mu, že mu rozumíš, že je naštvaný a zkus ho nějak navést k tomu, aby zjistil, že může reagovat i jiným způsobem. Je to hodně o důvtipu a trpělivosti. Používej jen krátké výrazy, jako „opravdu?“, „to je neuvěřitelné“, „aha“. Pokud u stejné situace budeš přítomna a uvidíš, že se k něčem podobnému schyluje, tak musíš podpořit i cizí dítě ve smyslu: „ty si chceš taky házet písek na rozhoupanou houpačku, zda se ti to zábavný?“ Můžete pak i spolu vymyslet nějaké lepší metody, jak může vyjadřovat svůj vztek a zároveň tím nikomu neublíží - napadá mě vzít klacek a silou jím malovat tlusté čáry na zemi, nebo bouchat do míče vší silou. napište si seznam všeho, co ho napadne a pak spolu vyškrtejte, co bude nesmysl a domluvte se na nějakých společensky únosných. Můžete to zaznamenat do nějakého jeho deníčku, který spolu vyberete. Doporučím Ti knížku, ze které se dá o komunikaci s dětmi hodně naučit, doporučuje ji jedna dětská psycholožka - sama to na svých dětech trénuji a mám v některých oblastech fakt veliké posuny v komunikaci, ale chce tomu fakt věnovat čas. Knížka: Jak mluvit, aby nás děti poslouchali, Jak naslouchat,aby nám děti důvěřovali. Autorky: Adele Faber, Elain Mazlish. Ještě mám tip na další, ale tu teď nemám u sebe. Jinak nepřemýšlela jsi o změně školky? To co popisuješ mi přijde, že si na hošíka trochu zasedli. Myslím, že je hodně neprofesionální, že se o tvém dítěti baví za Tvými zády s jinými maminkami- to by měla řešit jen s Tebou. Psychologa si pozvali na Vaši žádost nebo to byla jejich iniciativa? Za psychologem s ním přeci můžeš zajít sama, ne? Nicméně učitelka by přeci měla umět pracovat s různým typem dětí, nejsou všichni přes kopírák, jsou mezi nimi i temperamentnější děti, což by měla učitelka zvládnout ukočírovat a kluka nějak zaměstnat.
Přeju Ti pevné nervy a velikou dávku trpělivosti!

Cacorko, je to jako by jsi psala o nasem Adamovi. Beze srandy, kopie, hlavne jak popisujes, ze okamzite reaguje na ostatni, ale s vetsi silou. Ja to resila u psycholozky, rikala, ze vysvetlovat, ze je to boli (to uz jsme delali predtim), neukazovat pred nim nasili (v tom teda bohuzel, Adamkova vychova je cukr a bic, bohuzel, ale plati na nej 100 procentne, navic on to nasili vidi u ostatnich deti, ty jenom umeji zabrzdit a nedovoli si vic…). Vysvetlovala mi to tou jeho impulzivitou, on ma proste v tu chvili jako kdyby cerno pred ocima a jede. Pry to chce cas.

Je jasny, ze to ve skolce s nim nemaji lehky, s nasim Adamem taky nemeli, popravde prvni rok skolky (mezi 3 a 4 rokem) byl pro vsechny utrpeni. Choval se presne jak popisujes, ja ho tam davala jen na dopoledne, taky jsem od prosince doma mela miminko. Ale cely rok na dopo dochodil, protoze to ze se neumi chovat v kolektivu neznamena, ze ho z nej mas vyradit, on se to nauci jen v tom kolektivu. Doma je to taky zlaticko (az na ty zachvaty), ale jak je s hodne detmi, tak se rozdovadi a neposloucha.

Nejak si nedokazu predstavit ten posudek o jakymkoliv diteti, ze neni schopno byt ve skolce. My teda sli k psycholozce az ve ctyrech letech, rikala jsem si, ze adaptovat by se v tech 4 uz mel. Jenze po prazdninach zadna zmena, tak jsem ho objednala, oni nas ale vzali az za dva mesice, a par dni pred prvnim sezenim (Ada o nem nic nevedel) se uplne zmenil. Jako nebylo to idealni, ale pokrok tam byl. Bez problemu je ve skolce konecne letos, v peti letech, pristi rok jde do skoly, tak jsem zvedava tam. Ale doufam, ze mu skola jen prospeje (je nadprumerne inteligentni jako vetsina techto deti). Prave tuto spatnou adaptaci mi psycholozka vysvetlovala urcitou socialni „zaostalosti“, on se proste ve trech chova jako dvouletak atd…Je fakt, ze je videt, ze v te socialni oblasti neni nejsilnejsi, ale v jadru je opravdu hodny a dobry, pri hrach nepodvadi, nelze (zatim), pujcuje hracky, souciti s ostatnimi, kdyz je zle. Jen nedokaze tak uplne predvidat, co se diky jeho cinum stane…

Ja prave myslela, kdybys byla z vesnice, ze potkavas porad ty stejny lidi a ti si proste zvyknou, tak jak je tomu u nas. Ja nemam problem s tim, kdyz Adamka upozorni jina maminka, ze se to nedela a oni mi zase nevycitaji, jak se chova, protoze vedi (doufam), ze za to tak uplne nemuze. Aspon ne vzdy 

opravdu diky moc holky, nekdy podle reakci soudim, ze jen ja mam to zle dite a vsichni ostatni jsou vychovani … opravdu to neni tak, ze bych ho na hristi nechavala samotneho, porad ho kontroluji, ale nekdy proste prekvapi. na hristi mi to uz posledni dobou prislo dobre, byla to opravdu vyjimecna situace kdyz se neco semlelo.

jinak na respektova a byt respektovan jsem chodila do kurzu a po vecerech si to cetla, jak mluvit mam tez, v podstate je to to respektovat. takze se snazim jit tou cestou, ale proste po te dobe jsem ji prestala duverovat. jenze to jsem nepremyslela ze by byl hyper. to v nejake vypjate situaci na zadek proste uz dostal. toho bych se ted chtela vyvarovat. asi budu potrebovat psychologa sama 

take jsme chodili do montessory kurzu ze snad mu to pomuze se trochu uklidnit. diky tomu doma prelevame vodu, presypavame a tak. je to fajn, ma to rad.

libi se mi napad s tim ze mam mu dat najevo ze chapu jeho pocity, ale bojim se, ze na hristi me ty maminy sezerou chteji krev za krev, ne nejake rozmluvy. pak jim pripadam jak z jineho sveta … ale co, kdyby to melo pomoci, ze?

on proste nevi. nevi proc to dela ale vi, ze to delat bude. tot vse.ja se snazim mu rict, ze kazdy nekdy zlobi, i ja nebo tata, ale zalezi co provadi. ze urcite veci se proste nedelaji. hlavne tedy to bouchani a tak. pak kdyz doma udela neco dobre (ten uklid napr) tak ho chvalim a jeste k tomu pripojim ze i ve skolce uklizeji aby to tam meli tak pekne a mohli vse co potrebuji najit …

k psycholozce jsem sla z vlastni iniciativi, ale ve skolce to doporucila pani ucitelka zda by nestalo za to se tam stavit. ale sama mi pak rekla, ze necekala ze to vezmu tak rychle jenze my ji mame u domu tak jsem tam proste rovnou zasla. navic mame psychologa v rodine, ale touto cestou to resit nechci, myslim, ze to muze ovlivnovat. uvidim pozdeji.

skolka- i podle psycholozky, maminek je ta nejlepsi v okoli, takze nerada bych menila. mozna si proste s tou pani ucitelkou nesedi. s ni si tedy nesedi ani muj muz kdyz na nej po ranu pred zase jinou mamkou spustila nejaky divadlo. on je hodne klidny, ale nazval ji hysterkou… tak pry radeji sel, ze nebyla schopna se s nim bavit v klidu.

s tim co vymyslet kdyz bude chtit nekoho zduchnout jsem „vymyslela“ at se placne pres prsty. uz jsem to zkousela. obe ruce ma vzdy po ruce jsem si rikala, nejaky poustarek na vybiti u nas nema smysl vzhledem k me zapomnetlivosti tak to zkusim byt duslednejsi. nechci aby si ublizoval, to ne 

nu a pak kdyz jsem se ho ptala proc to ci ono udelal tak mi casto odpovidal ze ten kluk ho zduchnul, mu neco vzal … jenze ja to nevidela, bohuzel nas kluk je videt vzdy.

ale uspech to asi ma, protoze casto na hristich se spis brani a az pak jde do toho na plno. jenze kdyz se sejde vice zduchacu tak je veselo.

myslim, ze i ty deti maji nejaky zebricek oblibenosti, prijde mi, ze nektere deti mu vyslovene nesedi a to dochazi temer hned ke konfliktu. casto jsou mu v urcitych ryech dost podobni. take je jedno zda kluk nebo holka

Sopky: jj, to by byl pech Na druhou stranu bych za to syna karala a nadala mu, tak by to asi nechapal. Ja proste vsude vidim, co se muze stat, uz jsem takova, bohuzel se mi to kolikrat vyplni, coz me v tom „videni“ utvrzuje
Jinak se mi opravdu libi, jak si s dcerkou vyresila, kdyz se proti ni ty dve pustily. Ono je to vzdy, kdyz jsou holky tri spatny, dve jsou kamaradky a ta treti je pak v opozici, i kdyz nechtene. U kluku to neni tak vzdycky, nevim, co my baby porad mame
Jinak o tech ucitelkach nevim, pokud jsou to profesionalky, tak by se mely snazit najit i v tech detech co jim nepasuji, neco dobreho. U nas je to jedina skolka na vesnici, kdyz tam Ada nastoupil, bylo tak takovych kluku sest a ten rok byl opravdu strasny pro vsechny. O prazdninach ale na sobe a programu ve skolce reditelka tak zapracovala, ze klobouk dolu. Ony se proste musi prizpusobovat tem detem, co tam chodi. Ale uznavam, ze pomlouvat za zady by nemely. U nas je to zase naopak, kdyz Adamek neco nekomu udelal, tak mi to reknou, ale kdyz nekdo nahodou ublizi jemu, tak mi nereknou jmeno. Ono se to diky malosti nasi vesnicky brzo proflakne, ale snazi si udrzet urcitou profesionalitu. A ja driv chtela delat ucitelku v MS, ted jsem opravdu stastna, ze jsem do toho nesla  

Cacorko: a funguje to, s tim placnutim pres prsty? Nas Adam by asi nejdriv uhodil, a pak se na oplatku placl pres prsty, ale ze by si to uvedomil jeste predtim, nez by uhodil (moc to nevidim, nekdo jde proti nemu s naprazenou rukou a on se placne pres prsty misto prvni reakce (prehnane), ze ho rovnou bouchne).
Adamek je taky videt vzdy, vim proc je tomu tak u nas. On je hrozny tvrdak a nerekne, kdyz spadne, kdyz ho nekdo bouchne, snazi si to vyresit sam. Jenze kdyz mu nekdo neco udela, tak mu to vrati a ten druhy uz zacne vetsinou brecet, takze je videt pouze to, ze Adam nekoho bouchl.
A hlavne se bije s vrstevniky a kluky, kteri jsou hyperaktivni stejne jako on, mas pravdu. Starsi ani mladsi deti, tam neni problem, bud se stara jako velkej bracha ci kamarad, nebo se rad zapoji do her starsich. Ale vrstevnici, to jsou boje Jeste si pekne hraje s holkama Ho proste ty deti strasne ovlivnuji
Jj, rybi tuk taky davame, ted jsem na netu nasla prirodni leky eye q, tak zkusime mozna toto.
Super, ze ho bavi kresleni, to je dalsi nas problem, spatna motorika, a co mu nejde, to ho moc nebavi. Ale ted je to lepsi, co je v predskolacich a pripravuje se do skoly, tak kresli a vykresluje rad, vi ze mi tim dela radost, tak se snazi