Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
No je to nemilé. Asi bych to narovinu vybalila na sestru toho švagra a příště už bych nic neřekla.
Ženský bohužel neumí udržet tajemství
.
Hádám, že máma mlčela, ale sestry se podělily se svými manžely. A když se někdo dozví tajemství z druhé ruky, rozhodně necítí povinnost mlčet.
Tvůj manžel se to dozví. Být na tvém místě, asi bych mu to řekla sama a snažila se mu vysvětlit, že některé věci má ženská potřebu sdílet. I tak můžeš počítat s tím, že se rozčilovat bude
.
Vůči švagrovi bych hrála mrtvého brouka. Ono ho to přestane bavit.
Sestrám bych se už nesvěřovala.
Mamina… no, tam to zvaž. Záleží na tom, jaká je.
Tak já mám zkušenost, že pokud nechci, aby někdo něco věděl, tak to nesmím říct živé duši. Toliko poučení do budoucna…
A pokud je švagr manžel sestry, která to od tebe věděla, tak je to poměrně jasné. A to se ona mohla jen zmínit, že se snažíte a zbytek mohl „kreativně dotvořit“ švagr (to záleží na tom, jaká je povaha). Chápu, že tě to mrzí (já bych byla vzteklá), ale na druhou stranu se jí nemůžeš tak moc divit. Manželé si takové věci prostě řeknou.
Se švagrem bych to neřešila, ale se sestrou ano. Řekla bych jí, že mě to na ni mrzí, že nebyla diskrétní, i když si ji o to žádala a nechala bych na ni, aby svého manžela srovnala (když už mu to vyslepičila, tak ať to urovná).
A v rodině (mamce a sestrám) bych oznámila, že od teď s nimi tuto záležitost dál nebudeš řešit, protože se nechceš v budoucnu dozvědět z druhé strany nějaké „story“, takže ať se tě na tuto záležitost už ani nikdy nevyptávají. (A v tom bych byla tvrdá a dala skutečně nekompromisně najevo, že se o tom odmítám bavit.)
Lepší je hledat podporu třeba tady na webu. Internet nabízí úžasné možnosti v podstatě se anonymně vyplakat druhým na rameni a získat podporu (viz zdejší diskuze snažilek).
S manželem ti neporadím. Můj by se vzteknul. Chlapy obecně nesnáší, když se o jejich intimním životě baví „3.osoby“. Asi bych se před manželem tvářila překvapeně a nechápavě, že nevím, kde se to mohlo vzít. Páč jinak bych to asi schytala… ![]()
Wiollo, vystihla jsi to asi přesně. I s tou možnou reakcí od manžela. Jsem nána pitomá, on mi totiž vtloukal do hlavy,ať to nikomu neříkám a já husa, navyklá na drahé sestřičky, jsem si postěžovala. Je to dobrá životní lekce, jak si příště zavřít h..u
Taky jsem nemohla otěhotnět, ale nejprve jsme to zkoušeli jen pod prášky. I tak jsem si připadala pod velkým tlakem, a ZÁSADNĚ jsme se s manželem dohodli, že to nebudeme říkat v rodině. Svěřila jsem se jen kamarádkám, takovým, co nemají napojení na mé nejbližší okolí. Protože podpora rodiny je pěkná věc, ale když se na mě maminka podívá, pokaždé vidím v jejích očích otázku: „Tak co, už?“ Tohle já nemám zapotřebí. A kde že se jí ta otázka v očích vzala? Jednou, když mi potisící říkala, že už jsme si dááávno měli pořídit miminko, tak mi ruply nervy a já nadhodila: Kdyby to bylo tak jednoduchý, nemyslíš, že bychom to miminko už dávno měli?! No a tajemství bylo venku. Od té chvíle náš vztah s maminkou hodně utrpěl, protože „to“ tam pořád bylo. Maminka se trápila, že nejsem těhotná a já se trápila, že nejsem těhotná, takže z předpokládané podpory rodiny se stal další přítěžek, který trval další rok, než se mi podařilo otěhotnět. Momentálně jsem šťastná maminka 1,5 roční dcery, právě se snažím odstavit kojení, a pokusíme se o další mimčo. Držte mi palce.
No zakladatelka teď už taky ví, že to říkat neměla. Teď jde spíš o to, jak z té šlamastyky ven. Možná bych zvažovala nějakou uvěřitelnou „pohádku“ o tom, že teď cca na 1 rok snažení odložíte, protože chcete: cestovat, vystudovat VŠ, doporučili to doktoři… nebo něco takového. Aby se na to prostě zapomnělo.
My když jsme se s manželem začali snažit, tak jsme mlžili co to šlo. Je fakt, že moc dotazů na vnoučata už nebylo (byly jsme považování za kariéristy), ale pokud ano, tak jsme říkali, až tak za rok, za dva, teď budujeme firmu apod. Takže když jsem pak oznámila, že jsem těhotná, tak to pro moje rodiče byl obrovský (příjemný) šok, protože už ani nepočítali, že se nějakých vnoučat dočkají. ![]()
Wiolla píše:
No zakladatelka teď už taky ví, že to říkat neměla. Teď jde spíš o to, jak z té šlamastyky ven. Možná bych zvažovala nějakou uvěřitelnou „pohádku“ o tom, že teď cca na 1 rok snažení odložíte, protože chcete: cestovat, vystudovat VŠ, doporučili to doktoři… nebo něco takového. Aby se na to prostě zapomnělo.My když jsme se s manželem začali snažit, tak jsme mlžili co to šlo. Je fakt, že moc dotazů na vnoučata už nebylo (byly jsme považování za kariéristy), ale pokud ano, tak jsme říkali, až tak za rok, za dva, teď budujeme firmu apod. Takže když jsem pak oznámila, že jsem těhotná, tak to pro moje rodiče byl obrovský (příjemný) šok, protože už ani nepočítali, že se nějakých vnoučat dočkají.
jak už jsem psala, máš hodně podobné postřehy - říct, že to odkládáme mne napadlo asi před hoďkou. Rozjíždím firmu, jsem permanentně přetažená, chci si zase dát dokupa figuru po prvním mimi, nestíhali bychom dvě mimi, lépe se věnovat jednomu pořádně, než dvěma napůl - argumentů, co se dají použít je více. Ty co jsem vyjmenovala jsou navíc na mou situaci použitelné.
A časem to můžeš přiživovat hláškami, že čím je dítko starší, tím je to s ním náročnější a že je vlastně jedno dítě až až a nechápeš, jak někdo může zvládat dvě. Ještě že máš jen jedno! ![]()
To ti zbaštěj, to bude dobrý. Sice se o tobě po rodině možná bude říkat, že jsi workoholik/kariéristka nebo že děláš vědu z jednoho dítěte, ale to už si nevybereš..
Hlavně nebudou ty otázky v očích: Tak už?
Tak se drž a já jdu na kutě. ![]()
to je jeden z duvodu, proc jsem to nasim nerekla… moje mama se zaprisaha a pak …
oni jsou desny, davaji trebas segriny holce maso (segra je vegetarian) a pak se predemnou chlubi, jak ji to chutnalo … atd…
mama je drbna, nastesti moc lidi nezna, takze by to roztroubila jen po rodine, ktera je celkem mala, ale stejne…
bohuzel segra je stejna
Tak to dopadlo dobře. Dneska manžel prohodil, co mu švagr řekl za drb o druhém švagrovi. Tak jsem využila situace a říkám: „Tomu nemůžeš věřit, víš jaký je. Jak strašně si vymýšlí.“ Na to konto se zeptal, jestli něco vím a já, že jo a že jsem mu to ani nechtěla říkat, že mne to moc ranilo.. tak jsem mu řekla co se stalo. Vzal to vklidu, jen prohodil, že i kdyby to byla pravda, tak je každému po tom hovno a pak klidně mi řekl, že jsem to neměla říkat mamině, že ta to řekla segře a ta švagrovi. Takže nakonec dobrý. Pak jsme svorně zanadávali, jak je švagr „hrozný“, jak roznáší drby a lži a bylo vše OK
Ale mne to neopustilo, máme jet na společnou dovču a vůbec se mi do toho nechce. Díky všem za názory.
Zakladatelko, tak aspoň, že to máš s manželem dobrý. A na společnou dovolenou by se mi také nechtělo. To chce vymyslet něco chytrýho, jak z toho ven… ![]()
Pudlo, kde je hrášek! ![]()
ja bych chytrakovi svagrovi rekla, ze diky tomu, ze jste do umelka vrazili 100 tisic, tak na dovolenou nemate… ![]()
no s nekym takovym bych taky dovcu spolecne travit nechtela…
nekteri chlapi jsou vetsi drbny a prekrucovaci nez zensky… ![]()
Wiolla píše:
Zakladatelko, tak aspoň, že to máš s manželem dobrý. A na společnou dovolenou by se mi také nechtělo. To chce vymyslet něco chytrýho, jak z toho ven…![]()
Pudlo, kde je hrášek!
hrasek byl u predchozi fotorgrafie v metrikuz, uz jsem to opravila
Pudloslava píše:Wiolla píše:hrasek byl u predchozi fotorgrafie v metrikuz, uz jsem to opravila
Zakladatelko, tak aspoň, že to máš s manželem dobrý. A na společnou dovolenou by se mi také nechtělo. To chce vymyslet něco chytrýho, jak z toho ven…![]()
Pudlo, kde je hrášek!
No právě! Já se po něm sháním. Mě chybí… ![]()
Holky, měníte fotky a já pak nevím, kdo je kdo. Ty jsi změnila fotku dítěte, Angua fotku profilu, já ztrácím kontinuitu a přehled… ![]()
Ahoj holky, ani nevím, zda mám dotaz a nebo se chci vypsat. Možná chci slyšet názor, jak s tím… Máme za sebou pár inseminací. Ví o tom mamka a sestry. Brala jsem je jako podporu, když jsm si chtěla pokecat o tom, jak moc bych chtěla mimi a že to né a né nejde. Slibovaly, že je to jen mezi námi. Dneska jsem se dozvěděla, že švagr roztrubuje po rodině, že „do umělého oplodnění jsme strčili už minimálně 100 tis.“ Hrozně mne to vzalo, když pominu fakt, že nemám za sebou ještě ani jedno IVF a že IUI nás stojí jen 300Kč, tak mi přijde příšerné, že toto někdo řeší a navíc to vykládá člověk, který to ani neměl vědět. Já ani nevím, co ví a co si domýšlí. A nyní nevím, zda mám nějak regaovat. Mnaželovi to říct zatím nechci, pohádal by se akorát, že jsem to někomu řekla. Nevím, zda vykládat, že to není pravda a nebo dělat mrtvého brouka s tím, že kdyby se někdo ptal, říct, že je to nesmysl… achjo - holt jsou věci, které zamrzí, příště radši nevykládat nic ani vlastním segrám a mamině