Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si jen postěžovat a pokud někdo uvidí souvislost, tak třeba i pro radu. Mívám poměrně málo dovolene, hlavně z důvodu, že jsem OSVČ. Vykompenzováno to, naopak, mám tím, že nepracují většinu času 40hod týdne, ale třeba 30 v různém poměru pracovních dní. Takže se třeba častěji poštěstí prodloužený weekend. Co mne ale trápí je, že když už se konečně dostanu na delší, plánovanou a zahraniční dovolenou, tak už podruhé po sobě to dopadne blbě. V létě mne spolucestující v den příjezdu na místo nakazili covidem, takže jsem byla „živá“ dva dny ze sedmi, poté úplně ko a teď jsem na zimní, týdenní dovolené v horách a kamarádi přijeli opět nemocní (zatím žijeme a my jsme zdraví) a včera mi (druhý den pobytu) tady kleklo auto (nejsme v Cechach). Takže dneska, místo užívání si dovolene, sedím na apartmánu u mobilu a čekám na hovor z odtahovky. A je tedy předpoklad že abychom se vůbec mohli vrátit zpět, tak peníze, původně ušetřené na zábavu, padnou na opravu auta a to ještě v lepším případě pouze tyhle ušetřené.
Je mi jasné, že jsou na tom lidí asi hůř, že je válka, že jsme zdraví, ale já jsme prostě strašně vyčerpaná. Už druhá dovolená po sobě je pokažená a já se s tím neumím srovnat. Snažím se hledat pozitiva, ano, máme skvělé kamarády kteří tady teď pomáhají. Ale mně se pořád do hlavy dere myšlenka „proč“. Proč já a proč už zase. Díky za možnost ulevit si.
Až budeš mít decka, tak si to reknes ještě tak 25× za jeden rok
taky nám známí přivezli VĚDOMĚ na prodlouženy víkend v zahraničí covid. A my měli tou dobou 4m mimino. To bylo fakt hnusne. Samosebou jsme to od nich chytili všichni
naprosto bezne se stava, ze dítě onemocní den před dovolenou nebo v noci před odjezdem. Buď rada, ze jsi zodpovědná jen za sebe. Za me teda fnukas dost zbytecne. Dovolena ještě ani nezačala a ty už ji nazývas zkazenou.
@hospodki píše:
Až budeš mít decka, tak si to reknes ještě tak 25× za jeden rok…
Život je pestrý, furt se něco děje a nebere ohledy na tvé představy. Nejlépe nic neočekávat a naučit se prožívat každý den, umět si udělat i v běžném dni příjemnou chvíli. Jo jde to… i s dětma, i s prací, jde to. Plahočit se denně, bez chvilky pro sebe a vidinou, že až na dovči přijdou ty chvíle celodenní pohody
tak to většinou nefunguje.
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si jen postěžovat a pokud někdo uvidí souvislost, tak třeba i pro radu. Mívám poměrně málo dovolene, hlavně z důvodu, že jsem OSVČ. Vykompenzováno to, naopak, mám tím, že nepracují většinu času 40hod týdne, ale třeba 30 v různém poměru pracovních dní. Takže se třeba častěji poštěstí prodloužený weekend. Co mne ale trápí je, že když už se konečně dostanu na delší, plánovanou a zahraniční dovolenou, tak už podruhé po sobě to dopadne blbě. V létě mne spolucestující v den příjezdu na místo nakazili covidem, takže jsem byla „živá“ dva dny ze sedmi, poté úplně ko a teď jsem na zimní, týdenní dovolené v horách a kamarádi přijeli opět nemocní (zatím žijeme a my jsme zdraví) a včera mi (druhý den pobytu) tady kleklo auto (nejsme v Cechach). Takže dneska, místo užívání si dovolene, sedím na apartmánu u mobilu a čekám na hovor z odtahovky. A je tedy předpoklad že abychom se vůbec mohli vrátit zpět, tak peníze, původně ušetřené na zábavu, padnou na opravu auta a to ještě v lepším případě pouze tyhle ušetřené.
Je mi jasné, že jsou na tom lidí asi hůř, že je válka, že jsme zdraví, ale já jsme prostě strašně vyčerpaná. Už druhá dovolená po sobě je pokažená a já se s tím neumím srovnat. Snažím se hledat pozitiva, ano, máme skvělé kamarády kteří tady teď pomáhají. Ale mně se pořád do hlavy dere myšlenka „proč“. Proč já a proč už zase. Díky za možnost ulevit si.
prostě jsi unavená a otrávená, to je normál. Těšila jsi se a zas nic. Takže si zanadávej, zařiď opravu auta a vyraž ven si to užít a vytřískat z toho co nejvíc.
Já už třikrát měnila termín jedné dovolené, vždy večer předtím odpadne některé z dětí, už mě to neba, ani se mi moc nechce a mám nervy jestli příště odjedeme…no co, tak odjedeme, nebo ne, ale chápu, že se jeden těší a pak…
@axlpol hele děti jsou proste super.. když chci někoho vidět a domluvíme sraz, tak to většinou nějaký dítě pokaka
horecka, vyrážka, soply, nebo vstane pr.deli napřed a nedostane zmrzlinu když je minus 10 a leje…
ale zase už jsem se na decka parkrat vymluvila když se mi někam nechtělo a sli jsme někam na hřiště ![]()
Tak jednu dovolenku jsne místo na pláži se švagrovou strávili v Nemocnici. Synovec dostal oboustranný zánět středního ucha… dovolená na kterou se nezapomíná…
Ve Francii zase rychlá odvezla manžela do nemocnice, taky to bylo fajn, ještě stávka dopravců, takže nic krom taxi nejezdilo…
A na jednu dovolenku se nedostavil ex, dlouhá story, docela drahá dovolená, jsem tehdy objednávka všechny fakultativní výlety, abych neseděla zhroucena na hotelu a brečela do polštáře…
Ne vždy jde vše podle plánu…
Moc děkuji za všechny podněty. Odpovím hromadne-ja dítě mám. A o to víc mne to mrzí. A ještě proto, že jsem s ní sama a tudíž ani tak ve vate, že by mi ty výdaje byly jedno. Očekávání se, samo, snažím snížit na nulu, ale tady jde o, že se mi to stalo podruhé po sobě. Tak prostě hlodá ten hnusnej cerv „za co“,„proč“,„co jsem komu udělala“. A dřív se mi to nestávalo a to nás jezdilo třeba dvacet i s dětmi. Ale v Cechach. A tohle jsou dvě zahraniční dovolené po dlouho době (covid, peníze apod) a dopadne to takhle. A samo bych to nechtěla úplně vzdát, jen jsme tu do soboty a momentálně už hodinu a půl jen sedím přikována k tomu telefonu a čekám na pokyn, že se mám přesunout na odtah. Takže o uzivani nemůže teď být řeč, protože se nemůžu nikam vzdálit nebo jít lyžovat, projít se.
@K82 věř, že čekat na odtah je 100 x příjemnější, než čekat na příjmu v nemocnici a zařizovat všechny papíry, aby vše bylo krylo pojištění…
Prostě ne vždy to vyjde…
Musíš to překonat a nevzdat se, další dovolená už vyjde, uvidíš. A když ne, tak hned ta další.
A souhlasím s někým výše, zkus z toho vytřískat co nejvíc i když to nezačalo nejlépe. Nekaž si náladu ![]()
Jojo, jak se tu zmiňují děti, je to tak.. Dítě může dostat horečku i hodinu před odjezdem. A i s chlapem to někdy není jednoduché.. S jedním bývalým Italem jsme měli za dob mých Erasmus studií naplánovanou skvělou okružní jízdu vlakem Španělsko-Portugalsko během Vánoc a pár dní po, když jsme měli zkouškové období..Jezdila jsme na studentský interrailway ticket, on měl díky otci režijku. Sejít jsme se měli v Madridu, kam jsem dojela z Coimbry. Čekám na nádraží Atocha ( jo, tam, kde byl ten bombový útok) a nic. Hodinu, dvě, tři - to už kolem mě začali chodit zaměstnanci, tak jsme to po 4 hod vzdala a šla na hostel - tam čekala zpráva, že mu ujel vlak a přijede o den později..Tehdy nebyly roamingy takovou samořejmostí, takže sms nepřišla… No, mohla bych bývala jít alespoň do Prada (muzea), kdybych to věděla, je kousek od toho nádraží.. Štědrý den jsme strávili v Seville, chtěla jsem jít večer do katedrály - jedné z největších gotických katedrál na světě..Tak prvně jsme kvůli siestě a vánocům nemohli najít místo, kde se najíme. Nakonec jsme našli stánek, kde měli jen paellu, kterou fakt nemusím. A do katedrály jsme se vůbec nedostali, večer chtěl být na pokoji v hostelu, nechtěl se hnout a na štědrovečerní večeři jsme jedli zavařený maso ze skleničky a chléb, co jsem jednu malou s sebou vzala, co kdyby náhodou. ![]()
Pak ho na druhý svátek vánoční v Cordobě (jedno z nejhezčích měst ve Španělsku) začalo bolet ucho, tak jsme místo prohlídky historického centra, kde jsme byli ubytovaní v krásném hostelu, vyrazili do normálního města, kde jsme hledali lékárnu, kde budou mít Propolis, neb nic jiného nechtěl..Hledali jsme ji asi 3hod, tehdy fakt google maps nebyly moc v provozu a o Vánocích moc lékáren samozřejmě otevřeno není..
Podařilo se nám po dvou dnech na pokoji pokračovat v cestě do Portugalska, kde jsme v Lagosu mezi svátky strávili půl dne na pohotovosti..Řešilo se placení, tehdy tam moc neuznávali formulář evrpského pojištění, ale nakonec jse to nějak udělalo. To ještě nebyly kartičky, které uznává celá EU..
Pak se už pokračovalo až do Coimbry přes Lisabon celkem v pohodě. Byla jsme šťastná, že jsem s ním nejela do Maroka, tam jsem byla se sestrou.
Když byl pak u nás v Čechách, tak byl také hned nemocný, musela jsem s ním obejít místní 3 lékaře, jeden mi řekl nenápadně a ne takto otevřeně, že je hypochondr..
Pokračovat v cestě jsme ve Španělsku a Portugalsku museli, neb většinu hostelů jsme měli zaplacených předem, tehdy nefungovaly možnosti rušení rezervace v malém předstihu před příjezdem..A jako studenti jsme na to fakt dlouho šetřili..I těch z dnešního pohledu pár eur ( ceny byly nižší) to bylo pro nás hodně peněz..
Můj současný chlap sice má chlapské „rýmičky“, ale při srovnání s Italem je tak na 5-10% ![]()
Takže doufám, že jsem Ti zpestřila čekání na odtah „veselými“ historkami z cestování.
Příspěvek upraven 15.03.23 v 11:14
Text jsem ještě upravila, zapomněla jsem zmínit jak jsme neviděli katedrálu a štědrovečerní extra super večeři. ![]()
Jo a na dovolené na Šumavě se se mnou tehdejší přítel rozešel…super to bylo, zaplacený pobyt…
Tak jsem jela napůl stopem abych se dostala na vlak…
Před dítětem jsme jezdili na prodloužené víkendové pobyty
Každý náš výlet začínal tím,, že jsme se nemohli dopátrat konkrétního penzionu a několik minut kroužili kolem něj
Každý z pobytu začínal 2 denní průtrži. Kam se v silným dešti člověka si poradne podívá? Kromě toho posledního, to pro změnu mrzlo.
No a když už se nám podařilo vyjet na dýl. Tak to kazila tchýně ( tenkrát do i platila). Jednou řídila a ztratila se, neustále jsme zastavovali, jednou se málem ztratila ( šla na jinou stranu než byl penzion) a vlastně se s ní člověk nikam moc nedostal páč by se muselo všechno platit, jsou ta lidí, je to dráhy, bolí mě nohy, je mi horko, honem čůrat…
No, vysloveně se těším na další.
![]()
Ital z příspěvku výše samozřejmě přijel o den později, ne o den dříve
, už opraveno.. ![]()
Soucítím, ale nejsi sama. Naše děcka zase naprosto na každé prázdniny jsou nemocné. O Vánocích, teď jarňáky opět trávíme doma. Loni covid, v létě třeba neštovice nebo angína. Proto já žádný velký dovolený neplanuju, v létě jezdíme po ČR do kempů nebo soukromí.
Ahoj, jdu si jen postěžovat a pokud někdo uvidí souvislost, tak třeba i pro radu. Mívám poměrně málo dovolene, hlavně z důvodu, že jsem OSVČ. Vykompenzováno to, naopak, mám tím, že nepracují většinu času 40hod týdne, ale třeba 30 v různém poměru pracovních dní. Takže se třeba častěji poštěstí prodloužený weekend. Co mne ale trápí je, že když už se konečně dostanu na delší, plánovanou a zahraniční dovolenou, tak už podruhé po sobě to dopadne blbě. V létě mne spolucestující v den příjezdu na místo nakazili covidem, takže jsem byla „živá“ dva dny ze sedmi, poté úplně ko a teď jsem na zimní, týdenní dovolené v horách a kamarádi přijeli opět nemocní (zatím žijeme a my jsme zdraví) a včera mi (druhý den pobytu) tady kleklo auto (nejsme v Cechach). Takže dneska, místo užívání si dovolene, sedím na apartmánu u mobilu a čekám na hovor z odtahovky. A je tedy předpoklad že abychom se vůbec mohli vrátit zpět, tak peníze, původně ušetřené na zábavu, padnou na opravu auta a to ještě v lepším případě pouze tyhle ušetřené.
Je mi jasné, že jsou na tom lidí asi hůř, že je válka, že jsme zdraví, ale já jsme prostě strašně vyčerpaná. Už druhá dovolená po sobě je pokažená a já se s tím neumím srovnat. Snažím se hledat pozitiva, ano, máme skvělé kamarády kteří tady teď pomáhají. Ale mně se pořád do hlavy dere myšlenka „proč“. Proč já a proč už zase. Díky za možnost ulevit si.