Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pomalý vývoj dítěte 4,5 roku
- Fotoalbum (8)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.6.18 21:39
@cran-berry píše:
Zakladatelko, tobě vážně vadí/vidíš jako chybu, že staví lego podle své fantazie a ne podle návodu? Proč?
Taky nechapu. At zije fantazie, ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:46
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,
velmi se trápím s vývojem svého syna, je to pro mě hodně citlivé téma, proto píši anonymně.
Od početí mám pocit, že je kde co špatně, těhotenství bylo extrémně stresující, porod komplikovaný, od 3 měsíců silný atopický ekzém. Absolvovali jsme tolik doktorů, že jsem je už přestala počítat. První slova začal říkat později, ale ve 2 letech mluvil ve větách, chodil od 13 m. Po této stránce ok. Kolem 2. roku byl mentálně dokonce napřed (znalost barev, písmen, kde čeho). Pak se vývoj začal jakoby zpomalovat. Teď jsou mu 4,5 roku a i když mluví ve dlouhých souvětích (jsou to většinou smyšlené příběhy), ale nedokáže rozumně povykládat, kde byl, co tam viděl, aby to mělo hlavu a patu. Je manuálně dost nešikovný, neuroložka mu diagnostikovala lehkou dyspraxii.
Bez plenek přes den zvládl až od 4. roku, v noci má stále plenku a ráno je počuraný. Na odrážedle (kolo bez šlapátek) zvládl teprve po 4. roce. Co mě ale naprosto děsí a trpím tím každý den, je to, že mu nedochází spousta věcí, které by podle mě měl naprosto přirozeně ovládat. Jsou to jakoby drobnosti, které se slívají v jeden špatný celek: nemůže pochopit, jak se zakrýt peřinou (napůl přeloženou) - řešíme to každý večer, pokaždé chňapne spodní část a přetáhne ji přes sebe, vůbec nechápe jak je peřina složená, byť mu to každý večer vysvětluju a ukazuju.
Nekreslí, nebaví ho to a neumí. Teprve před týdnem přestal kreslit hlavonožce, ale postava je velmi chudá, klidně jí chybí nos, pusa, vlasy, uši, nohy. Když řeknu, že mu něco chybí, výše uvedené sám dokreslí a už slézá ze židle, že nechce. Postavička ale vypadá jako od dvouleťáka.
Pro mladší dceru jsme pořídili bezpečnostní dvířka do pokoje, kde chybí dveře. Otevírají se stiskem tlačítka, nadzvednutím a zatlačením na jednu nebo druhou stranu. Už máme dvířka 14 dnů a syn se díky nim stal prakticky nemobilní, protože si je neumí otevřít (částečně chápu že je to tou dyspraxií, nemá dostatečnou sílu, dělá mu problém zkoordinovat pohyby, nicméně pro mě šílené je to, že mu většinou nedojde, že má na dvířka zatlačit k sobě nebo od sebe!)
Každý den máme problém s oblékáním ponožek - ještě před 3 měsíci nepoznal, kde je na ponožce pata. Teď už pozná, ale zda si ji k sobě správně natočí je otázka náhody. Vysvětluji každý den, už nevím co víc udělat aby pochopil a další ráno je to zase to samé!
Rád si staví z Lega, ale nedokáže postavit dům, který má stěny a strop. Stavíme s ním, ukazujeme, nic. Složit něco sám podle návodu také neumí. Skládá jen podle vlastní fantazie.
Taky neumí skládat puzzle. Teda poslední dobou už složil celkem obstojně puzzle 25 dílků, ale jak je jich víc nebo něco neznámého, tak je zase problém. Jakoby mu totálně chyběla prostorová představivost či co nebo logické uvažování?
Na druhou stranu na tabletu umí najít cestu bludištěm (pochopil až ve 4 letech), od 4 let hrajeme dospělácké Člověče nezlob se, umí Domino a Černého petra. Víc jsme s ním nezkoušeli. Od 2 let zná všechna velká písmena abecedy (velmi ho to bavilo) a teď jsem zjistila, že zná i většinu malých. Začíná číst kratší slova typu MÁMA, TÁTA, KOLO. Případně pokud mu to nejde přečíst, přečte po písmenech a pak si slovo složí a řekne (takové dvojí čtení). Pozná čísla asi do 100, umí je přečíst (třeba 69 řekne šedesátdevět), ale co je větší menší nechápe.
Velmi se mu věnujeme, až enormně, každý úspěch, malý krůček je pro nás ohromně moc. Peklo bylo naučit ho třeba obouvat páskové boty, vůbec nechápal, stejně tak později chápal otevírání dveří klikou (zvládl až kolem 3. roku). Velmi se do jeho chování promítá ta dyspraxie, protože je neobratný, na vše reaguje pomalu. Navíc teď odmlouvá.
Byli jsme u psycholožky, kde nespolupracoval natolik, aby s ní dokončil nějaké testy. Naše pediatrička, které důvěřuji, je s ním v pohodě, chválí ho. Zejména jak mluví (logopedka říkala, že používá slovní obraty jako starší děti). Ale aby srozumitelně povykládal, co je na obrázku, to teda ne.
Jenže mu nedochází naprosto jasné věci. Např. spočítá předměty, ale když se ho zeptám, kolik mám jablek, když ke dvoum přidám ještě jedno, tak neví. Je stále jakoby zasněný, pořád je samý vymyšlený příběh, samá průpovídka, ne vždy to má hlavu a patu.
Máte někdo prosím taky takové dítě, vyrostl z něj „chytrý“ človíček? Mě strašně děsí jak mu nedochází ty jednoduché úkony typu ponožky, peřina, puzzle. Aby složil kostky od největší po nejmenší po něm z obavy z neúspěchu raději nechci. S nevy jsem každý den už na dně.
Kdo dočetl až sem, děkuji za vytrvalost. Máte prosím někdo podobnou zkušenost? Strašně bych potřebovala pozitivní odezvu… Všem děkuji.
Cožééééé, taková máma fakt existuje 
seš totální maniak naprosto nechápu co řešíš. Učíš dítě hovadiny, jako číst psát a nevím co a tím zaměstnáváš jeho mozek napřed a bráníš mu v tom, aby se naučil normální věci. Že nechápe složení peřiny, že si postaví něco podle sebe, že kreslí to co cítí, ty mu bereš právě tu fantazii a chceš aby uměl věci na který má času dost. Vymyšlené příběhy jsou normální. No já nemám slov, na to se snad ani nedá nic napsat. A ani se nedivím, že ho nebaví kreslit, když mu to pokaždé zhaníš a řekneš mu co mu tam chybí, bože chudák. Uvědom si, že děti nemyslí jako dospělý A nezapomeň s ním hlavně oběhat co nejvíc doktorů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:48
Doporucuji zajit se nekdy podivat do skolky aby ses zakladatelko dostala do realu. Mas dost zkreslene predstavy o tom, co ma umet ctyrlete dite. A postavicka jako od dvouletaka me taky rozesmala, do tri let je normalni obdobi caranic Nebo si precti nejakou odbornou knihu, treba nejakou diagnostiku deti predskolniho veku, kde se doctes, co by melo dite zhruba umet v urcitem veku v urcite oblasti. Hlavne se uklidni a prestan ho tak pozorovat, nech mu prostor pro prirozeny vyvoj a spontanni hru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:50
Ja hlavne nevim, z ceho ses kazdy den s nervy na dne 
nech ho si uzivat detsvi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:55
@Icestar píše:
Tohle mě zarazilo. Kluka budu mít teď tříletého a zrovna jsme pokročili k malování dlouhé čáry s pražci coby „koleje“. Lidská postava je sci-fi. Fakt existuje dvouleťák, co dělá víc než šmouhy?
Můj mladší má 2 roky a 3 měsíce, kreslí hrozně rád, ovšem jeho kresby jsou pouhé čmáranice, občas se zadaří šišaté kolečko a to má velkou radost. Nějaké postavičky nehrozí ani náhodou. No a starší syn, ten nakreslil první „postavu“ čili hlavonožce přesně ve 3 letech. Taky neznám žádného dvouleťáka co by kreslil postavy. Ale v knížce od Matějíčka se píše: „Zatímco běžná norma dvouletých dětí se spokojí s napodobením svislých a vodorovných čar, najdou se děti výtvarně nadané, které už kreslí "tatínka“ a „maminku“, samozřejmě auta, ale i domy a stromy a jiné věci. V mnohých rodinách se pak uchovávají pozoruhodné výtvory dětí právě tohoto věku" Takže možné to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:56
@natyber Ja pochopila, ze ho to neuci. Ze ho to proste zajima. Dceru i syna taky zajimala cisla a pismena od 2 let, tak je ve 2 letech umeli, zas kdyz ukaze dite na pismeno A a zepta se: „Co to je?“, tak mu nereknu „Neptej se, na to jsi moc mala/y.“ Stejne, jako kdyz se moje deti ptaj, co to je, rikam preslicka, jetel a ne kytka. Na jednu stranu zakladatelku chapu, neumet si nazout ponozky se v zivote vic pozna nez neumet resit diferencialni rovnice, ale asi bych na to sla jinak, nenasilne, a ne - jak to vyznelo - pres kazdodenni vysvetlovani, jak se spravne prikryva perinou. Snad jsme ji aspon uklidnily, ze to nebude tak zle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 21:59
Podle mě to to přehánís a to Moc, když jsem si to přečetla, tak jsem se zhrozila, že moje čtyřletá dcera neumí pořádně počítat, číst, namaluje maximálně sluníčko, večer ji prikryvam sama a vůbec to neřeším a hlavně je to šťastná holčička, kterou rodiče neprudi jako ty svého syna.Hod se do klidu a užívej si syna, za chvíli ti vyroste a ani nebudeš vědět jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 22:15
Nalej si sklenku vína a přestaň ze svého syna dělat génia. Chudák kluk, nech ho dýchat… Jedno dítě si obleče ponožky ve dvou letech a druhé umí ve 4 počítat. Myslím, že léčbu bys potřebovala ty a ne tvůj syn. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 22:19
Já bych naopak řekla, že bude určitě nadprůměrně inteligentní - viz. to čtení ve 4 letech, to je prostě jeden ze znaků. A ano, může to taky znamenat, že v praktickém životě bude mimo, bude vyčnívat, bude těžko hledat kamarády. Ale chytrej je určitě, základní věci se naučí postupně a na zbytek bude mít třeba jednou lidi (kuchařku, uklízečku, vlastního řidiče…). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.18 22:20
@Hobitka píše:
@natyber Ja pochopila, ze ho to neuci. Ze ho to proste zajima. Dceru i syna taky zajimala cisla a pismena od 2 let, tak je ve 2 letech umeli, zas kdyz ukaze dite na pismeno A a zepta se: „Co to je?“, tak mu nereknu „Neptej se, na to jsi moc mala/y.“ Stejne, jako kdyz se moje deti ptaj, co to je, rikam preslicka, jetel a ne kytka. Na jednu stranu zakladatelku chapu, neumet si nazout ponozky se v zivote vic pozna nez neumet resit diferencialni rovnice, ale asi bych na to sla jinak, nenasilne, a ne - jak to vyznelo - pres kazdodenni vysvetlovani, jak se spravne prikryva perinou. Snad jsme ji aspon uklidnily, ze to nebude tak zle.
Můj syn se taky zajímá o čísla a písmena a když se ptá tak mu vysvětlím. Ale zakladatelka se diví, že její dítě nechápe které číslo je menší a větší, nebo pro ní naprosto jasné věci jako že má dvě jablka a jedno přidá 
píše, že se mu až enormně věnují, ale jak? Právě, že mu berou tu vlastní fantazii a požadují, aby všechno chápal, nemá přirozený prostor pro svůj osobní rozvoj. Zakladatelka si neuvědomuje, jak jeho mozek určité věci chápe a je z toho totálně zdrcená Zaměstnává tak moc jeho mozek, že mu pak trvá déle navléct si ponožky a obout boty atd. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.6.18 23:22
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,
velmi se trápím s vývojem svého syna, je to pro mě hodně citlivé téma, proto píši anonymně.
Od početí mám pocit, že je kde co špatně, těhotenství bylo extrémně stresující, porod komplikovaný, od 3 měsíců silný atopický ekzém. Absolvovali jsme tolik doktorů, že jsem je už přestala počítat. První slova začal říkat později, ale ve 2 letech mluvil ve větách, chodil od 13 m. Po této stránce ok. Kolem 2. roku byl mentálně dokonce napřed (znalost barev, písmen, kde čeho). Pak se vývoj začal jakoby zpomalovat. Teď jsou mu 4,5 roku a i když mluví ve dlouhých souvětích (jsou to většinou smyšlené příběhy), ale nedokáže rozumně povykládat, kde byl, co tam viděl, aby to mělo hlavu a patu. Je manuálně dost nešikovný, neuroložka mu diagnostikovala lehkou dyspraxii.
Bez plenek přes den zvládl až od 4. roku, v noci má stále plenku a ráno je počuraný. Na odrážedle (kolo bez šlapátek) zvládl teprve po 4. roce. Co mě ale naprosto děsí a trpím tím každý den, je to, že mu nedochází spousta věcí, které by podle mě měl naprosto přirozeně ovládat. Jsou to jakoby drobnosti, které se slívají v jeden špatný celek: nemůže pochopit, jak se zakrýt peřinou (napůl přeloženou) - řešíme to každý večer, pokaždé chňapne spodní část a přetáhne ji přes sebe, vůbec nechápe jak je peřina složená, byť mu to každý večer vysvětluju a ukazuju.
Nekreslí, nebaví ho to a neumí. Teprve před týdnem přestal kreslit hlavonožce, ale postava je velmi chudá, klidně jí chybí nos, pusa, vlasy, uši, nohy. Když řeknu, že mu něco chybí, výše uvedené sám dokreslí a už slézá ze židle, že nechce. Postavička ale vypadá jako od dvouleťáka.
Pro mladší dceru jsme pořídili bezpečnostní dvířka do pokoje, kde chybí dveře. Otevírají se stiskem tlačítka, nadzvednutím a zatlačením na jednu nebo druhou stranu. Už máme dvířka 14 dnů a syn se díky nim stal prakticky nemobilní, protože si je neumí otevřít (částečně chápu že je to tou dyspraxií, nemá dostatečnou sílu, dělá mu problém zkoordinovat pohyby, nicméně pro mě šílené je to, že mu většinou nedojde, že má na dvířka zatlačit k sobě nebo od sebe!)
Každý den máme problém s oblékáním ponožek - ještě před 3 měsíci nepoznal, kde je na ponožce pata. Teď už pozná, ale zda si ji k sobě správně natočí je otázka náhody. Vysvětluji každý den, už nevím co víc udělat aby pochopil a další ráno je to zase to samé!
Rád si staví z Lega, ale nedokáže postavit dům, který má stěny a strop. Stavíme s ním, ukazujeme, nic. Složit něco sám podle návodu také neumí. Skládá jen podle vlastní fantazie.
Taky neumí skládat puzzle. Teda poslední dobou už složil celkem obstojně puzzle 25 dílků, ale jak je jich víc nebo něco neznámého, tak je zase problém. Jakoby mu totálně chyběla prostorová představivost či co nebo logické uvažování?
Na druhou stranu na tabletu umí najít cestu bludištěm (pochopil až ve 4 letech), od 4 let hrajeme dospělácké Člověče nezlob se, umí Domino a Černého petra. Víc jsme s ním nezkoušeli. Od 2 let zná všechna velká písmena abecedy (velmi ho to bavilo) a teď jsem zjistila, že zná i většinu malých. Začíná číst kratší slova typu MÁMA, TÁTA, KOLO. Případně pokud mu to nejde přečíst, přečte po písmenech a pak si slovo složí a řekne (takové dvojí čtení). Pozná čísla asi do 100, umí je přečíst (třeba 69 řekne šedesátdevět), ale co je větší menší nechápe.
Velmi se mu věnujeme, až enormně, každý úspěch, malý krůček je pro nás ohromně moc. Peklo bylo naučit ho třeba obouvat páskové boty, vůbec nechápal, stejně tak později chápal otevírání dveří klikou (zvládl až kolem 3. roku). Velmi se do jeho chování promítá ta dyspraxie, protože je neobratný, na vše reaguje pomalu. Navíc teď odmlouvá.
Byli jsme u psycholožky, kde nespolupracoval natolik, aby s ní dokončil nějaké testy. Naše pediatrička, které důvěřuji, je s ním v pohodě, chválí ho. Zejména jak mluví (logopedka říkala, že používá slovní obraty jako starší děti). Ale aby srozumitelně povykládal, co je na obrázku, to teda ne.
Jenže mu nedochází naprosto jasné věci. Např. spočítá předměty, ale když se ho zeptám, kolik mám jablek, když ke dvoum přidám ještě jedno, tak neví. Je stále jakoby zasněný, pořád je samý vymyšlený příběh, samá průpovídka, ne vždy to má hlavu a patu.
Máte někdo prosím taky takové dítě, vyrostl z něj „chytrý“ človíček? Mě strašně děsí jak mu nedochází ty jednoduché úkony typu ponožky, peřina, puzzle. Aby složil kostky od největší po nejmenší po něm z obavy z neúspěchu raději nechci. S nevy jsem každý den už na dně.
Kdo dočetl až sem, děkuji za vytrvalost. Máte prosím někdo podobnou zkušenost? Strašně bych potřebovala pozitivní odezvu… Všem děkuji.
Ahoj holky (snad se některá neurazíte za oslovení 
,
moc vám všem děkuji za komentáře - i ty ve stylu, že já jsem ta vadná a mám se jít léčit. No možná jo. I když mě teda u některých překvapilo, jak mě odsuzují a přitom vůbec neznají pozadí, které je tak obsáhlé, že do jednoho příspěvku nelze vepsat. Takže budu reagovat postupně na některé.
Obecně: Co se týče doktorů, nad kterými se některé podivujete, táhne se to už od narození. Synovi zjistili ještě v bříšku nestandardní útvary na některých vnitřních orgánech, strašně se to sledovalo, každým dnem jsme se s mužem báli, že nám doporučí potrat. Párkrát to viselo na vlásku. Jako těhotnou nás posílali na různá vyšetření, vč. magnetické rezonance. Po porodu akutním císařem vyšetření pokračovala, nakonec vše ok. Od mala ale máme se synem problémy, že nesnáší děti a svého času i cizí dospělé. K tomu manuální neobratnost. Problémy jsme řešili u psychologa. Ve 3 letech syn podstoupil urologickou operaci, po které na půl roku přestal chodit. Musel se znovu naučit. Rozjelo se kolečko dalších vyšetření vč. neurologie. Tam jsme byli ostatně 2× a podruhé nám paní doktorka už diagnostikovala dyspraxii (ano, většinou se diagnostikuje až na ZŠ, nám říkala že to tak ale nejspíš bude a napsala nám to jako jasnou věc i do zprávy). Když jsme byli před nástupem do školky (do které ještě nechodí) u druhé psycholožky kvůli opakujícím se strachům z dětí, naprosto nás šokovala. Děti vůbec neřešila, ale nechala si syna v ordinaci a mě s manželem poslala za dveře. Bylo to vůbec poprvé (ve 4 letech), kdy syn s někým cizím vydržel sám za zavřenými dveřmi. Potom jsme se dozvěděli, že ho testovala na úroveň grafomotoriky, skládání puzzle a ještě cosi. Syn nespolupracoval, byl vyjevený, vše ho rušilo. Malba a puzzle jsou fakt zrovna věci, co mu nešly a já jsem mu je holt nijak nenutila. Při návratu do ordinace první slova, která nám řekla, byla, že „syn není retardovaný, ale čekala lepší výsledek“. Byli jsme naprosto otřesení, kdybych věděla, že ho chce testovat, vůbec bych ho nenechala. Navíc jsem tak špatný dojem z něj nikdy neměla. Dostali jsme doporučení, ať s ním trénujeme kresbu, ať kreslí postavu, ať trénujeme grafomotoriku (čáry, tvary). A i jiné schopnosti. Naprosto nás odrovnala. Doporučila nám další vyšetření vč. EEG, protože syn nespolupracoval.
Opravdu nás naprosto odrovnala. My jsme ale syna pochválili, jak s paní vydržel a on o ní doteď mluví jako o „té hodné paní doktorce“. Naše pediatrička, které paní psycholožka zaslala zprávu, to s námi řešila, prý ať jsme úplně v klidu, našeho syna zná lépe než paní psycholožka, z její zprávy a přístupu byla dost překvapená. Podle ní je šikovný, prý ho spíš vidí jako člověka s encyklopedií v ruce než s míčem 
Nicméně nervy od té doby opravdu pracují, hodně jsem se na syna zaměřila, dle doporučení jsem zakoupila grafomotoriku a trénujeme kresbu. Takže nakreslí šikmé čáry, kolečka, čverce, trojúhelníky, podle vzoru domeček (s trochou představivosti), strom, celkem pěkné sluníčko. Jenže jsme šli na logopedii a paní logopedka s ním skládala puzzle (jako FAKT NECHÁPU, PROČ NA LOGOPEDII CHTĚJÍ S DĚCKEM SKLÁDAT PUZZLE???) a chtěla aby jí maloval. To bylo na vstupní prohlídce. A i tak nám řekla a do zprávy napsala, že je v kresbě opožděný a máme s ním prý trénovat. Přikládám postavičku, co před týdnem syn nakreslil. Mně to zase tak šílené nepřijde, ale já se v tom nevyznám. Sama jsem kreslila lépe před 3. rokem, ale já byla „talentovaná“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.6.18 23:30
@Icestar píše:
Tohle mě zarazilo. Kluka budu mít teď tříletého a zrovna jsme pokročili k malování dlouhé čáry s pražci coby „koleje“. Lidská postava je sci-fi. Fakt existuje dvouleťák, co dělá víc než šmouhy?
Jistěže. Moje maminka schovávala mé obrázky. Schválně přikládám. I když uznávám, že já byla „talentovaná“, při ZŠ jsem vychodila i ZUŠ a pak se rozhodovala, zda nejít na střední uměleckou. Má kresba a kresba syna je opravdu HODNĚ rozdílná a neřešila jsem to do doby, než jsem se od povalaných dozvěděla, že hlavonožec je ve 4 letech prý opožděný a máme to řešit tréninkem kresby! Viz můj předchozí příspěvek, co jsem posílala před chvílí.
Obrázek s jednou postavou jsem malovala ve 2 letech a 10 měsících, obrázek se dvěma postavami ve 3 letech a 2 měsících.
Ještě pro případné reakce - tazatelka se ptala, proto jí odpovídám. Ne proto, abych se náhodou „vychloubala“, protože to nemám zapotřebí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.6.18 23:31
@milwinka píše:
Můj mladší má 2 roky a 3 měsíce, kreslí hrozně rád, ovšem jeho kresby jsou pouhé čmáranice, občas se zadaří šišaté kolečko a to má velkou radost. Nějaké postavičky nehrozí ani náhodou. No a starší syn, ten nakreslil první „postavu“ čili hlavonožce přesně ve 3 letech. Taky neznám žádného dvouleťáka co by kreslil postavy. Ale v knížce od Matějíčka se píše: „Zatímco běžná norma dvouletých dětí se spokojí s napodobením svislých a vodorovných čar, najdou se děti výtvarně nadané, které už kreslí "tatínka“ a „maminku“, samozřejmě auta, ale i domy a stromy a jiné věci. V mnohých rodinách se pak uchovávají pozoruhodné výtvory dětí právě tohoto věku" Takže možné to je.
Ano, u mě to bylo zrovna tak. Viz můj příspěvek @Icestar.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
