Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Thomassss u nás to tak u těch nejmenších mají…dcera je sice tříletá, ale je srpnová a vyšlo to tak že spadla do tridy která je od dvou let, jsou tam právě děti kterým 3 budou až v průběhu roku. A ty to mají dnes jen na 2h. Taky se mi to úplně nehodí ale když to tak mají nastavené hádat se nebudu.
První den do školky jsem prožívala hlavně já. Jak se začlení, nebude mu smutno, nestane se mu něco, zvykne si? Tisíce otázek. Nakonec to zvládl líp než já. Ani nebrečel.
@Anonymní píše: Více
Dcera byla velice natěšená. Přišli jsme tam, začala si hrát a už jsme ji moc nezajímali. Paní učitelka jí ukázala její poličku, záchody, její věci a i náš odchod zvládala dobře. Líp než já. ![]()
Takže jsem zvědavá, když si ji půjdeme vyzvednout, co řeknou učitelky a ukážou následující dny… snad se jí tam bude líbit.
Tak temer po mesici obnovuji diskuzi. ![]()
Synovi se ve skolce strasne libi, pouze prvni dva dny sel po svacince a jinak chodi domu po obede.
Akorat tento tyden resime takovy mensi problem. Rano, kdyz jdeme do skoly a v satne ve skolce, syn poplakava, jednou se dokonce vazne strasne rozprecel, jak tam nechce.
Ale kdyz ho vyzvedavam, je naprosto nadseny, rika, co ve skolce delali, s kym si hral, co meli k jidlu…
Abych to zkratila, jak jste resili tuto ranni nechut jit do skolky? Nechci byt na syna zla nebo nejak neempaticka, ptam se, proc tam nechcte, zda se mu tam neco nelibi aj. Podle odpovedi mi prijde, ze proste jen „chce byt s maminkou“, ale jakmile se za maminkou zavrou dvere, uz je stastny v jinem svete.
Kdo jste to zazili doma s detmi podobne, jak jste to resili? Syn skutecne nema ze skolky zadne trauma a nebreci cele dny doma, ze tam nechce. Naopak nam s nadsenim vypravi, co tam delali, co se naucil a co bylo k jidlu ![]()
@Anonymní píše: Více
Taky jsem přispívala a můj syn je taky nadšený od prvního dne a vyzvedávám ho po obědě..
Asi to bude jiný případ, ale řeknu jak to bylo u nás. Jen jednou tento týden v pondělí plakal ve školce, že chce maminku, když jsem už odešla, řekla mi to pak paní učitelka. Víkend doma byl šílený, měla jsem pms (není to omluva…a nemáme otce), on řádil a já po něm trochu křičela a byla jsem hnusná a on kvůli mě ujeceny a že to řekne paní učitelce, že na něho křičím. A já řekla hroznou věc, jestli chce tak ať si zítra zůstane ve školce. Takže já jsem způsobila, že se bál, že pro něj nepřijdu a nechám ho tam a proto plakal. I když jsme se rozloučili a já mu řekla, že ě přijdu po obědě. Pak jsem to s ním probrala a omluvila se a ujistila ho, že ho mám ráda a nikdy ho neopustím a vždy přijdu. Byla to hrozná zkušenost a tyhle slova k dětem přesně zaděláváji na ta traumata a myslím, že rodič se má ovládat a pochopit, že to dítě ho miluje a věří mu. Ale to bylo u nás proč plakal.
@Anonymní píše: Více
Já myslím, že toto je vcelku standardní průběh. Nevadí mu ta školka, ale ten akt loučení, že ví, že prostě odejdeš a nebudeš kdykoliv na zavolání. Jediné, co na to pomůže, je zkrátit ráno to loučení na minimum, aby se neměl čas rozlítostnit. Většinou tato fáze tak po dvou třech týdnech odezní, jak dítě nabírá sebedůvěru, že si zvládne poradit i samo.
@Anonymní píše: Více
Dekuju! Pravdepodobne to u nas bude podobny pripad. Syn, ktery chodi do skolky, tak on i jeho mladsi sourozenec stale chodi po obede spat. Oba to potrebuji, casto spi treba i 2 hodiny. Jednou ale syn strasne moc zlobil (bylo videt, ze uz je pretazeny a potrebuje spat), tak jsem mu rekla neco ve smyslu, ze OK, kdyz tak zlobi a nechce spat doma, bude spavat ve skolce…
I kdyz jsem ho zpetne ubezpecovala, ze tam spat nebude, tak mozna to ma porad v sobe.
Vim, ze jsem to vubec rikat nemela, ale proste mi uz ujely nervy. Neni to zadna vymluva, mrzelo me to… Proste kazdy mame jenom jedny nervy a obcas rekneme detem neco, co nas pak mrzi.
Jinak k vasemu komentari. Moc dekuji za uprimnost! Myslim, ze rodice to casto maji tezke. Jsou obklopeni „dokonalymi“ rodici, kteri vzdy vi, co delat, co rict a nikdy neudelaji chybu. Jen vyjimecne se stane, ze nekdo prizna neco jako vy. Pritom si jsem jista, ze to stejne zaziva vetsina rodicu velice casto. Snazime se byt temi nejlepsimi pro nase deti, ale proste nekdy bouchneme a je to
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Ahoj, taky jsem dnes syna odvadla poprvé do školky (nemá tátu, tak to je prostě jen moje a jeho záležitost).
A chce se mi pořád. Po obědě pro něj jdu, spát tam nemusí.
No, tak on se chytl paní učitelky a šel dál, dala jsem mu pusu na tvář a ani jsme se pořádně nerozloučili. Hned se rozhlížel po třídě, těšil se na nové hračky. O školce jsme si povídali poslední dobou často v pohodě, takže uvidíme jak to bude dál, ale vstup byl bezva.
No a já se držela a když jsem vyšla, tak jsem asi pět minut bulela
Ale je to tak dojemné, jak z toho malého miminka rychle vyrostl takový kluk