Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Poporodní pýcha
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Myshka
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.7.08 11:08
Myshko, já to mám zas obráceně 
. Měla jsem porod vyvolávaný, dlouhý (36hod) a těžký ( už to vypadalo na císaře, nakonec se to konečně hnulo a já rodila normálně). Byla jsem šíleně histerická,fakt byly chvíle, kdy jsem myslela, že už to nepřežiju. Ještě na odd.šestinedělí se vyprávěly zkazky o té, co měla tak šílenej porod ( to jako o mně). No, měla jsem docala pocit provinilosti a kdybych to samé měla absolvovat dnes, asi bych tak nevyváděla. TAK TAKHLE TO VIDÍM JÁ. Ale: celou dobu tam se mnou byl partner ( žijem spolu 10 let,takže se známe skrz na skrz) a říkal, že jsem byla skvělá,že si myslel, že budu jančit mnohem víc a že tam byly ženský, co dělaly mnohem větší scény při „dvouhodinovým porodu“. Že se vůbec nemusím stydět.
Takže jestli jseš na sebe pyšná, tak BUĎ. Vždyť máš být na co 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 12:01
Po prvním porodu jsem cítila to samé. nehoráznou, obrovskou pýchu na to, co jsem dokázala. A taky neskutečný obdiv ke všem ženským, které přivedly na svět dítě. Prostě porod je fuška, co si budeme povídat - a myslím, že je na co být pyšná a hrdá, když to zmákneš:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 12:03
Ahoj.
Mám pravej opak 
Rodila jsem 3 dny, nakonec porod skončil císařem. A pořád v sobě mám, že nejsem pořádná ženská, co nedokáže porodit svoje dítě 
Po týhle zkušenosti jestli se mi druhý dítko podaří porodit od začátku do konce, budu „namachrovaná mamina“ snad celej zbytek života 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 12:03
Pehot,
i Ty buď na sebe pyšná!
Porod je prostě „porod“
Od té doby dávám mamce dárek i na svoje narozeniny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 12:04
Pokud na sebe jsi pysna tak bud protoze je opravdu na co!!!
Vzdyt porod da zabrat-co si budem povidat
Taky jsem hrda na to ze jsem to zvladla(i kdyz prede mnou to zvladly vsechny zeny)vzdyt je to to nejkrasnejsi co jsem v zivote dokazala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 14:01
zu děkuju. A taky asi budu mamce dávat dárek na svoje narozky. Od tý doby, co jsem porodila, při "každoměsíčních " narozeninkách (chápete? ) si řikám, že narozeniny by neměly slavit děti, ale rodičky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 14:27
Myshko, myslím, že je to fakt normální. Já sama zažila porod čtyřikrát a i teď jsem na sebe celkem pyšná, i když by se dalo říct, že s takovou frekvencí porodů je to u nás „rutina“ (něco jako, že jsem si odskočila od plotny porodit) Ahoj, M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 14:33
Pehot u nas se taky slavi „kazdomesicni“ narozeninky Zatim jen jedny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 15:05
Rozhodně máš právo být pyšná, proč by ne. Být tebou, tak se za to nestydím, užívej si ten krásný pocit.
Já tedy porod neměla takový jako ty - dlouhý, bolestivý, fáze tlačení byla k ránu, kdy už nebylo moc sil, a nakonec stejně císař, přesto jsem „nechápala“ holky, které odrodily a říkaly, že už nikdy víc apod.
Hned jak jsem se probrala z narkózy a viděla tu malou princeznu, jsem byla šťastná a brečela jsem radostí. „Pýcha“ se sice nedostavila, ale zato koňská dávka endorfinů 
nebo čeho. Přes všechny problémy, které jsem měla ještě po porodu, jsem to brala z té dobré stránky. Pořád jsem si říkala, jaké je to štěstí, mít takovou holčičku.
Jak psala Pehot že „Od té doby dává mamce dárek i na svoje narozeniny“, myslím, že to začnu praktikovat taky
a ještě jeden postřeh - teprve po porodu jsem pochopila, proč je svátek matek. Tenkrát jsem mámě přála poprvé ne ze zvyku, ale proto, že jsem pochopila, co to je být mámou a že každá, která se stará o dítě - ať už vlastní nebo cizí, si zaslouží poklonu (ten svátek by neměl být jen jedenkrát ročně), protože to je fuška (ale překrásná)
Sandra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 19:33
Holky krásný slova!! Normálně tu bulím..že by mi ještě lítaly po 10 měsících hormony??
Sandrik to napsala krásně o tom svátku matek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.08 22:03
pýcha
Mám úplně stejné pocity.Jsem na sebe hrdá,i když to zní divně,ale proč ne?Proč bych nemohla?Porodila jsem zdravou krásnou holčičku a jsem matka,co hezčího je na světě než mateřství?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.7.08 21:00
to je krásná diskuze
i já jsem se cítila neskutečně na sebe hrdá, jak jsem to všechno porodila a cítím to i dneska tak a myslím, že budu na sebe hrdá celý život protože je to opravdu to nejkrásnější, co se mi v životě přihodilo - být mámou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myshka
1.8.08 09:59
…řeknu Vám…, teď jsem koukala na několik videí na netu z porodu „on-line“ a úplně jsem se do té hrůzy vcítila a uvřejněné „HEPYJENDY“ jsem normálně obrečela dojetím.
Pýcha, nepýcha podruhé se mi do toho chce čím dál tím míň
- Citovat
- Upravit
7.8.08 11:35
ahojte
opravdu jsem při čtení zámáčkla slzu,
já skončila nakonec na císaři, kterého jsem hrozně obrečela, protože je mi hrozně líto, že jsem nemohla porodit normálně. ležela jsem 4dny na ipce, nějak jsem si neuvědomovala že jsem maminka, bylo mi hrozně zle.
DOufám, že podruhé porodím přirozeně a že si to víc vychutnám, i když manžel tvrdí že ho k porodu už nikdo nedostane
nicméně tak či tak jsem nesmírně pyšná na svou dceru a miluju jí jak nejvíc asi matka své dítě může milovat i když třeba zapatlá sedačku oplatkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Zdravím všechny mámy.
Jsem něco přes deset týdnů po porodu a ještě pořád mě nepřešla jakási divná „pýcha“.
Porodu jsem se nijak obzvlášť nebála, neboť jsem žila v pocitu, že je to jedna z nejpřirozenějších věcí na světě vůbec a že to zvládl každej, tak já musím taky a že výroky kamarádek „o mnohem strašnější než jaký strašný jsem čekala“ jsou přitažený za vlasy. Navíc jsem zasloužilý pacient po 12ti jiných a rozhodně ne nebolestivých operacích, tak už jsem přeci jen na ledacos zvyklá.
No bylo to rozhodně strašnější než jaký strašný jsem očekávala. Trvalo to 12 hodin, přičemž samotné aktivní tlačení se táhlo 2 hodiny až do nástřihu. Byl to děs, úděs a předěs, bolest převeliká, nervy šílené, strach o mimi obrovský…
Nicméně od té doby cítím jakousi zvláštní hrdost a pýchu na sebe samu a furt se plácám po ramenou, jak jsem to hezky zvládla. Svým těhotným kamarádkách na jejich dotazy ohledně porodu chci vždy odpovědět, ale po prvním nádechu se stáhnu k pouhému: „Víš co, na to se nedá připravit, však uvidíš sama, to musíš prostě zažít…“
Máte to taky taK? Jste „namistrovaný“ maminy?