Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, zajímalo by mě, jestli si pamatujete na moment, když jste poprvé uviděli svého mladšího sourozence. Ptám se spíše těch sester, které jsou starší maximálně o dva až tři roky. V tomto věku jsou děti nejupřímnější a řeknou to co vidí a pak z toho vznikají rodinné historiky na které se nezapomíná.
Já mám bratra mladšího o tři roky a vůbec si třeba nepamatuji kdy mi ho poprvé ukázali, nepamatuji si ani mámu s bříškem, nic. A kamarádka v úplně stejně početní situaci kdy má o tři roky mladší sestru si pamatuje první momenty s ní. A jak to máte Vy? ![]()
@Emmi211 já mám děti 3 roky a 3 měsíce od sebe, starší dcera říká, že si pamatuje první setkání, ale je to proto, že máme fotky a video jak tam říká, ty moje sestřičko, já jsem se na tebe tak těšila
spíš si myslím, že si pamatuje to video než realitu ![]()
Mám sestru mladší o 4,5 roku a vůbec si to nepamatuji. Pamatuji si jen jak mamka jela do porodnice, že jsme tam za ní byli s tatkem mezi dveřmi na návštěvě. Pak si matně něco pamatuji když začala lézt.
Ahoj, já mám mladší ségru o 3,5 roku a přesně si na to pamatuji, jak s ní přišli domů, jak ji položili na postel, přesně si vybavuji i jaká deka byla na posteli..pamatuji si i jak nám maminka mávala z okna porodnice, jakou měla na sobě košili…pro mně to bylo asi hodně emotivní… Ještě se mi vybavuje jak sme seděli já, maminka a tatínek v ložnici na posteli a vybírali jsme ména…kluk byl jasnej po tátovi a holka- já s taťkou jsme chtěli Jana jako maminka, ale ona nechtěla, že pak bude „stará Jana“, a ségra je stejně Jana 🙂 Vybavují si i jak mě zavedli k babičce, když jeli do porodnice, pak jak mě táta sprchovat (první krát v životě) tak že mi nechal oblečené tílko 🙈 Pak si vybavuji i hodinky, které maminka dostala po porodu..Je to srandovní, je mi 38 let a pamatuji si toho dost, já jsem se na ségru hodně těšila 🙂
Ano, pamatuju, bylo mi pět let, pamatuju si jak jsme byli s rodiči v nemocnici, asi mamka na kontrole, potom jak jsem se jeden večer ptala kam se mamka obléká, potom jak mě taťka vezl vlakem k babičce a potom už jak novorozeného brášku hladím opatrně po světlé hlavičce. Jo a potom jak jsem ho vyklopila z kočáru ![]()
Mě bylo 4,5, když de narodila sestra. Pamatuju si toho docela dost, asi proto, že jsem se na ni těšila. Pamatuju si, jak mi mamka oznámila, že bude mít miminko. To jsem pořád zkoumala kde, když nemá břicho s pořád otravovala, kdy už vyroste. Pak si pamatuju, mamku s břichem, ale to jen matně. Dost detailně si pamatuju cestu do porodnice, jela jsem s našima, otec mě pak bral k babičce. Pamatuju si telefonát z porodnice, kdy jsem se na mamku strašně naštvala, že sestru pojmenovala Kateřina a ne Eva (dodnes se mi jméno Kateřina straně nelíbí, ale tak aspoň nevyšlo na mě
). Pak si pamatuju, když jsem ségru poprvé viděla, ležela v ložnici na posteli a já si s ni hned začala hrát a totálně ignorovala mamku a babičku, které se bály, abych jí nic neudělala. Pamatuju si přebalování, to se mi později hodilo u mých dětí, taky jsem používala látkovky. Pamatuju si třeba, jakou barvu a vzor měly ségřiny plenkové kalhotky. Hodně si pamatuju na koupání. A taky na vození v kočárku. A ještě spoustu dalších věcí, to by bylo na dlouho.
Já jsem jedináček, ale pokud můžu, vzpomínku mé maminky, když se jí narodila ségra - mamce bylo 2 roky 8 měsíců - dopředu nevěděla nic, najednou se v pokoji objevil kočárek a v něm miminko, mamka byla nadšená a začala miminku nosit všechny své hračky, dávala je do toho kočárku na miminko, ať si hraje - najednou do pokoje vlítla matka a začala strašně křičet, moje maminka nechápala proč, když je na miminko tak hodná a začala brečet,
druhá situace - jsou s miminkem na balkóně a z protějšího činžáku známá paní volá „co to máte, holčičku nebo chlapečka?“ - a moje maminka jako dítě odpovídá „miminko“ - nevěděla vůbec, že existují holčičky a chlapečci ![]()
Mám dvě sestry, o 3 roky mladší a o 8 let. U té starší si nepamatuju nic, ani jak byla malá, možná až tak když jsme byly ve školce (ale ona chudák nemá žádné fotky, tak možná je to i tím, že si člověk pamatuje ty fotky).
U té mladší si pamatuju jak jeli do porodnice, ale na první setkání si taky nepamatuju. Ale jak byla miminko ano, jak jí máma kojila, jak jsme jí přebalovaly, koupaly atd.
Mám bratra o tři roky mladšího a je to moje vůbec první vzpomínka v životě, jak jsme s tátou stáli před porodnicí a mávali do okna mamce. A potom jak jsem čekala před domem na zahradě na sanitku, která je přivezla z porodnice a ona ho přinesla domu, rozbalila na posteli že zavinovačky a on se obloukem počůral. Vůbec nic před jeho narozením si nepamatuju.
@Emmi211 mám bratra o 2r a 3m mladšího a nepanatuji si, ale mám vzpomínku na těhotnou mamku, i že jsem slýchala, že je těhotná, ale určitě jsem nechápala, co to znamená, pak jsem zaznamenala jak byla pryč v porodnici a já si myslela, že je to kvůli mě, slovo těhotná jsem pochopila tak, že jsem už těžká a jak mě nosila, tak si ublížila. První setkání s bráchou si určitě nepamatuji i tamto jsou jen záblesky, taková vyprávěná historka je, že když jsem brášku viděla kojit se, tak jsem se rozbrečela, protože jsem myslela, že mi spapá maminku, tak jsem to i řekla.
Moc si toho nepamatuju, jen jak je v peřince v kočárku. Je mladší o 2,5 roku. A pak už jak jsme si hrály a to už seděla
často mě udivuje, když vidím jejího chlapečka, jak je jí podobný, jako bych se znovu dívala na ségru ![]()
Pro mě bylo hodně emotivní, když jsem řekla naší malé, že budeme mít Mimi. Bylo jí dva a něco a usmála se tím nejkrásnějším úsměvem, vystrčila úplně všechny zuby
a stejný úsměv jsem u ní viděla už jen jednou, když Mimi poprvé viděla v porodnici. To jsem teda brečela
a teď už se perou ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.