Poraďte - stěhování do pohraničí a dojíždění za prací

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 24.04.19 10:08
Poraďte - stěhování do pohraničí a dojíždění za prací

Ahoj, mám dilema a prosím o vaše názory. Máme s mužem dvě děti, já budu končit rodičovskou s mladším, muž pracuje v pražské firmě, kam dojíždí 100 km cca dvakrát týdně na porady, jinak jezdí v rámci práce po republice, případně má homeoffice. Trochu by měl změnit pozici a vypadalo by to na jeden až dva dny týdně v kanclu a zbytek doma. Bydleli jsme po mých studiích v Pze, ale po prvním porodu jsme se odstěhovali dál za Prahu kvůli většímu klidu a taky financím (bylo nám jasné, že ačkoli muž vydělává docela dost, na pražský byt nebo dům to nikdy stačit nebude - já totiž v podstatě dělám charitu). Už tenkrát jsem chtěla zpět do rodného města, ale báli jsme se toho, že neseženeme odpovídající práci, proto jsme se rozhodli takto. Problém je, že jsme se tu nějak nechytili, necítíme se tu doma. Teda muži to je víceméně jedno, je pořád v práci a na nic jiného ani nemyslí, ale mně chybí podpora rodiny (kvůli vzdálenosti navštěvujeme babičku asi 5× do roka) a taky hory a příroda, místo, které znám a ke kterému mám vzpomínky. Proto zvažuju, jestli risknout stěhování do rodného města. S tím, že muž by práci zřejmě sehnal, ale max. za poloviční plat než má teď. Kdyby zůstal v původní práci (čemuž se majitelé firmy nebrání, chtějí ho a jeho to taky baví) znamenalo by to minimálně jednou týdně dojíždění do Prahy (přes 200 km). Srdce mě táhne pryč, rozum se trochu cuká. O názor chlapa se opřít nemůžu, je v jakémkoli rozhodování dost pasivní a co se vyloženě nesype, to neřeší. Cítím se „vykořeněná“ a ve městě, kde bydlíme, nijak netoužím po tom, pořídit si vlastní bydlení. Ale to provizorium nechci věčně :think:

Reakce:
di.xi.nka01
Kecalka 116 příspěvků 24.04.19 10:19

My si pořídili dům u Prahy, pak se nám narodilo dite a já chtela “domu”. Manžel má rodice v Praze já na Vysocine. Měl dobre placenou praci ale od rána do večera, byla jsem s malým pořad sama. Dům jsme prodali a i za cenu nižšího platu šli na Vysočinu. Momentálně tady stavime nový dům, čekáme druhé, manžel po půl roce našel super praci ale jen diky našim kontaktům v Praze. Děla v oboru, z domu, má služební auto a jezdí na porady apod po cele republice ale jen třeba 1 za tyden někdy ani to ne + jezdí po regionu. Naprosto te chapu já jsem teď spokojena, manžel taky ale je to trochu risk. Navíc my diky tomu ze jsme prodali dům u Prahy nemame teď na nový hypo, kdybychom si hypo museli brat asi bych do toho nesla :nevim:

Elenloth
Závislačka 4233 příspěvků 6 inzerátů 24.04.19 10:42

Myslím, že dojíždění jeden den v týdnu se dá. Těch 200 km je jedna cesta? Po jakých silnicích by jel? Za bezdětna jsem dojížděla 200 km po dálnici a šlo to v pohodě, jen zima byla občas děs. Po okreskách bych to nedala. Pokud ho dobře zaplatí, tak bych byla pro zkusit se přestěhovat. Třeba se někdy v budoucnu poštěstí a našel by dobrou práci blíž vašeho bydliště.

Ou
Kelišová 7295 příspěvků 24.04.19 11:29

Varianta že si najde práci tam nemusí být zas až tak marná, protože spolus nižšími výdělky budete mít taky nižší náklady. A zároveň pokud mu odpadne rajzování po ČR, tak taky může najednou být spokojenější - ale nemusí, to samozřejmě nikdo cizí neví. Na druhou stranu se vám do rodinného rozpočtu vrátí tvůj výdělek, pokud nepůjdeš znovu na mateřskou.

Kromě toho, jak moc je ochotný dojíždět tvůj muž, zvaž další věc.

A to jsou školy pro děti. Nejde ani tak o základku - naopak co nejmenší vesnická malotřídka v horách je pro mladší školáky ideál. Ale o střední. V případě, že jste vysokoškoláci a u dětí je předpoklad, že budou spíš chytřejší či talentovaní, tak dospívání někde, kde prostě je omezený výběr vrstevníků se stejnými zájmy nemusí být úplně ideál.

Na druhou stranu, to se dá řešit pak, pokud manžel nijak extra neprotestuje proti delšímu dojíždění (ideální varianta je dojet autem na hlavní trať a pak jezdit vlakem a ve vlaku řešit papírování do práce) a ty budeš doma vyloženě spokojená, tak bych do toho šla, jen teda bych případný barák pořizovala až tak po dvou, třech letech, kdy bude jasné, že tam chcete zůstat. Protože stěhovat se, zvykat si na návrat do práce a ještě k tomu koupit romantickou levnou chalpouku v horách, ze které se vyklube ruina co vysaje vaši sílu na rekonstrukci nená dobrá kombinace. A z každého baráku v pohraničí se nakonec vyklube ruina co vysaje spoustu sil. Což je v pořádku, ale chce aby zbytek věcí byl v klidu a stabilní.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 26.04.19 08:25

Děkuji za názory, uvidíme, jak to rozsekneme. Chtěla jsem vědět, jestli nejsem úplně šílená, když chci zpátky. Jen pro upřesnění, nejedná se o žádnou horskou samotu, ale podhorské městečko, ve kterém jsou základní i střední školy, kino, divadlo, kavárny, sportovní hřiště i bazén. Jen se potýká s malou nabídkou práce, nízkými platy a pomalu se vylidňuje, mladí odcházejí za příležitostmi jinam. No my bychom zvolili cestu „zalidňování“, tak proto ta nejistota ;-) Náklady na život jsou bohužel srovnatelné s těmi, jaké máme teď, nájem a jídlo vyjdou stejně, jen pokud bychom chtěli koupit byt nebo pozemek na dům, bylo by to kapku levnější, aspoň zatím.
Zakladatelka

Váš příspěvek
Reklama