Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Mám stejně obavy z toho, co ty.
Chci si ty první úžasný chvilky užívat jen já s přítelem. Však je to naše mimi.
A když si na to vzpomenu, chce se mi z toho i brečet. Nechci jim nějak hnusně říct, ať nechodí nebo tak, aby to blbě nepochopili.
Přemýšlím, že všem řeknu prostě natvrdo: „s přítelem zavoláme po porodu až bude všechno v pořádku“ jenže se bojím odpovědi typu: „aha, takže ti nejsme dost dobrý aby jsme se mohli kouknout?“
A mám otázku. Babička Dělá v nemocnici sestřičku (sice jinde, než porodní, ale zná snad celou nemocnici) a já nechci, aby si odvezou mimi na kontrolu a půjde přes chodbu, tam stejně babička bude i přes moji prosbu a mimi ji dají (tak to bylo i když jsem se narodila já a sestra). Jen že to já nechci. Chci po porodu zavolat všem postupně, že už mohou přijít, a postupně ukázat, nechat je pomazlit, a vidět i ty první reakce mimi s rodinou. Takhle bych na chodbě neviděla. Jak to babičce říct (je hodně citlivá a vše si bere přímo opačně a hnusně). Mimochodem, jde to napsat nějak do porodniho přání, že si nepřeju ukazovat mimi beze mě, nebo mého povolení? Když si to tam napíšu, dodrží to vůbec? Je to pro mě fakt důležité! ![]()
@Bpc0105 píše:
Mám stejně obavy z toho, co ty.
Chci si ty první úžasný chvilky užívat jen já s přítelem. Však je to naše mimi.
A když si na to vzpomenu, chce se mi z toho i brečet. Nechci jim nějak hnusně říct, ať nechodí nebo tak, aby to blbě nepochopili.
Přemýšlím, že všem řeknu prostě natvrdo: „s přítelem zavoláme po porodu až bude všechno v pořádku“ jenže se bojím odpovědi typu: „aha, takže ti nejsme dost dobrý aby jsme se mohli kouknout?“
Já to nemyslím špatně, jen si chci prostě užít ty první chvilku jen ve 3.
A mám otázku. Babička Dělá v nemocnici sestřičku (sice jinde, než porodní, ale zná snad celou nemocnici) a já nechci, aby si odvezou mimi na kontrolu a půjde přes chodbu, tam stejně babička bude i přes moji prosbu a mimi ji dají (tak to bylo i když jsem se narodila já a sestra). Jen že to já nechci. Chci po porodu zavolat všem postupně, že už mohou přijít, a postupně ukázat, nechat je pomazlit, a vidět i ty první reakce mimi s rodinou. Takhle bych na chodbě neviděla. Jak to babičce říct (je hodně citlivá a vše si bere přímo opačně a hnusně). Mimochodem, jde to napsat nějak do porodniho přání, že si nepřeju ukazovat mimi beze mě, nebo mého povolení? Když si to tam napíšu, dodrží to vůbec? Je to pro mě fakt důležité!
Tak tohle je těžké. Co rodit jinde? Jinak když nebudeš chtít, dítě ti odnášet nebudou. Nemusíš mrně hned nechat kontrolovat. Můžeš mít bonding a pojistit se tím, že dítě bude nějakou dobu u tebe. Btw ty jsi za dítě zodpovědná a jsi jeho zákonný zástupce. Nikdo nemá právo si tvé dítě brát bez tvého vědomí.
Všímám si kolem sebe, že spousta žen třeba u druhého dítěte reaguje jinak než u prvního. U druhýho už si nenechají tolik věcí líbit což je dobře a týká se to i soukromí. Seber odvahu. Pouč i přítele a udělejte to podle toho jak cítíš! ![]()
@Bpc0105 já se obávám, že jedině rodit jinde. Moji babičce známá (z úplně jiného oddělení) bez okolků řekla, že jsem přijata do nemocnice k porodu. A to jsem měla ve všech papírech vyplněno, že informace mají podávat jenom manželovi. Oni moc dobře ví, že po nich (a rodinných příslušnících) nikdo nepůjde
. Jako nic se nestalo, ale jde o princip. ![]()
Sama jsem zdravotník a musím říct, že tady je bohužel každá rada drahá. Plně Tě chápu a jediné, co vidím jako jistě řešení je to, co už tu padlo - porod jinde.
Kvůli několika rodinným příslušníkům, kteří odmítli respektovat moje přání a požadavek soukromí v prvních pár dnech, jsem odjela rodit do vzdálené porodnice. Vřele doporučuju! Kdybych rodila v našem městě, neměla bych čas ani dítě nakojit. Takhle jsem měla svatý klid a pohodu.
@Bpc0105 pokud je to fakt důležité (a chápu to), tak doporučuji taky rodit jinde. Máma pracuje v nemocnici a taky se o tom že jdu rodit dozvěděla + pravidelné info že ještě pořád rodím (bylo to dlouhé)… Jako ve finále mi to bylo jedno, ale pak hned přišla se podívat, ale nedovolila by si nějak mi malého brát nebo cokoliv, jenom koukla, pohladila mě, zaslzela a šla…ale prostě to že se to nedozví bych tam fakt zaručené neměla…
Super, pojistim
se tím, že si napíšu bonding 2 hodiny po porodu. Někde jsem četla, že je to možný, snad i u nás v nemocnici.
Do jiné nemocnice zase nechci, je to hlavne hodina cesty.
a zase by to brala babička moc útokem.
Jenže se bojím, i když si napíšu cokoliv, tak jelikož babičku všichni znají a má všude privilegie
tak ji mimi daj i pres moje přání.
No, zkusím ji to nějak vhodné říct, a uvidím no. Snad se mi to splní. ![]()
Jinak holky, klidně napište jaké přání jste měli vy. Třeba někoho budete inspirovat. Myslím to tak, že se my ostatní dozvíme o něčem, o čem jsme ani nevěděli, že jde (např. Bonding s otcem). ![]()
A moc všem dekuju za názory ![]()
@Bpc0105
Ahoj, do přání si můžeš napsat, že si přeješ, aby dítě na všechna vyšetření doprovázel otec dítěte a ten už může ohlídat, aby ho nechoval nikdo, koho si neprejes. Vím, že by tě pak na chvíli musel opustit, ale když budeš mít bonding, tak to vychází na dobu když ti přijdou pomoci se přesunout na pokoj.
Jako chápu rodinu, že se na prcka těší, ale taky mi to přijde přehnané a hlavně neohleduplné vůči tobě, i tě tímto takto stresovat. To nemají děti? Nebo si nepamatují, jaké to je? Já teda po porodu byla unavená, měla jsem co dělat sama se sebou a fakt jsem neměla na návštěvy náladu. A nebo ještě řešit nějaké uražené tchýně atd. A moje rodina se dělila na dvě skupiny. Jedni to chápali (díky bohu za ně), přišli jen na skok do porodnice, přinesli kopec praktických věcí a za chvíli odešli. Druhé skupině šlo jen o to se sobecky s prckem pomazlit, pomalu jej chtěli budit, aby si ho mohli pochovat. Slušně ale důrazně bych jim to vysvětlila, že uvidíš, jak na tom budeš. A že si miminko určitě užijí, ale až ty se na to budeš cítit. Hotovo, tečka. Musí to respektovat. Maminka si zaslouží v šestinedělí klid a pohodu, to je důležité i pro mimčo. A neměj z toho výčitky. Pokud to nepochopí, je to jejich problém.
@Bpc0105 píše:
Mám stejně obavy z toho, co ty.
Chci si ty první úžasný chvilky užívat jen já s přítelem. Však je to naše mimi.
A když si na to vzpomenu, chce se mi z toho i brečet. Nechci jim nějak hnusně říct, ať nechodí nebo tak, aby to blbě nepochopili.
Přemýšlím, že všem řeknu prostě natvrdo: „s přítelem zavoláme po porodu až bude všechno v pořádku“ jenže se bojím odpovědi typu: „aha, takže ti nejsme dost dobrý aby jsme se mohli kouknout?“
Já to nemyslím špatně, jen si chci prostě užít ty první chvilku jen ve 3.
A mám otázku. Babička Dělá v nemocnici sestřičku (sice jinde, než porodní, ale zná snad celou nemocnici) a já nechci, aby si odvezou mimi na kontrolu a půjde přes chodbu, tam stejně babička bude i přes moji prosbu a mimi ji dají (tak to bylo i když jsem se narodila já a sestra). Jen že to já nechci. Chci po porodu zavolat všem postupně, že už mohou přijít, a postupně ukázat, nechat je pomazlit, a vidět i ty první reakce mimi s rodinou. Takhle bych na chodbě neviděla. Jak to babičce říct (je hodně citlivá a vše si bere přímo opačně a hnusně). Mimochodem, jde to napsat nějak do porodniho přání, že si nepřeju ukazovat mimi beze mě, nebo mého povolení? Když si to tam napíšu, dodrží to vůbec? Je to pro mě fakt důležité!
V první řadě dítě má právo na nepřetržitý kontakt s rodičem, takže miminko vůbec nemusíš nechávat samotné, na jakékoliv vyšetření můžeš jít s ním. V jakékoliv nemocnici, to je zákon.
Já tohle nechápu. Tak mámu/babičku informují, že pořád rodím a? Nevím, proč by babi nemohla na mrně juknout o den dřív, než já to milostivě povolím ![]()
@Vesničanka1 Na tohle si vzpomeň, až bude tvoje dcera jednou rodit a ty budeš očekávat první vnouče. Ona totiž nejenom ta novopečená maminka má nějaké city a pocity, ale mají je i její nejbližší. Asi je to ale celkově o tom, jak jste spolu zvyklí jednat a jaké máte vztahy. Pro mě je to, co jsi napsala, úplná černá můra. Absolutně si nedovedu představit, že by mi dcera řekla, že mě klidně vyhodí. Pravda je, že jsem nikdy nechodila a nechodím bez předchozí domluvy, ale vnitřně vím, že kdybych se někdy náhodou objevila nečekaně, tak by mě opravdu nevyhodila. Taky je super být jako babička odstavená na vedlejší kolej a čekat, až dostane milostivé povolení podívat se na vnouče, ale zároveň bý připravená naklusat v plné polní, když maminka bude potřebovat pomoc. Moje dcera mi ráno v půl sedmý poslala zprávu, že jí praskla voda a jede do porodnice. Celý den jsem byla v myšlenkách s ní a dodneška si pamatuju, když mi pak volala ještě ze sálu, malá už byla na světě, jak strašně silný moment to i pro mě byl. Nejenom, že se mi narodilo první vnoučátko, ale zavalila mě ohromná láska i k mé dceři, obdiv, že to zvládla a najednou jsem z jejího hlasu cítila tu proměnu, jak se z ní stala máma. To se špatně popisuje. Chci tím jenom říct, že pokud není nastávající babička nějak extrémně „patologická“, tak je hloupost stavět už od počátku nějaké bariéry a umělé mantinely. Narození dítěte je obrovská událost pro celou rodinu, to miminko je všemi milováno už předtím, než se narodí. Kdyby mi moje dcera udělala to, co ty své mámě, asi by mi to zlomilo srdce. Boha - mami, jestli se přijdeš na vnouče podívat bez ohlášení, tak tě vyhodím - prosím tě, napiš, že jsi to krapet vyšpičkovala a ve skutečnosti od tebe nic tak příšerného nezaznělo.
@Vesničanka1 Tak v tomhle případě tě chápu. Tvoje matka se řadí k těm „patologickým“.
@terinka4444 píše:
" mluvím o vašich rodičích, o lidech, co vás porodili, starali se o vás, vychovali vás, milují vás, tak tito lidé nesmí 14 dnů navštívit své čerstvě narozené vnouče, protože hormonama hysterická matinka se zžívá s miminem.
No tak ta matka má aspoň tu omluvu, že je zfetovaná hormonální, roztrhaná, unavená a nevyspalá, ale jakou výmluvu má v tom tvém scénáři babička, že je tak hysterická z toho, že si nemůže TEĎ HNED pochovat dítě, které neporodí?
Po porodu se má brát ohled na šestinedělku, ne na babičku. A moje „tchýně“ říká to samé, btw. Tvoje komentáře mi přijdou fakt ujetý. Babička by vzala porod na sebe a vnímá vnoučata jako vlastní děti? Eiw ![]()
Edit: teď jsem si všimla, že začátek diskuze už je starý ![]()
@Veverkaaa píše:
@vlezdo.prdelka já vím, že se všichni těší, ale musí pochopit, že se samozřejmě těším i já a přítel. A že to bude jen naše dítě, o kterém budeme rozhodovat jen my a vychovávat ho budeme jen my. A podle všeho si to nikdo nemyslí.
ale to je prece pitomost - dite neni jen vase, neni to majetek, ale osobnost - tak je k nemu potreba pristupovat (byt maminky byvaji casto majetnicke), dite nevychovavaji jen rodice, ale take sirsi rodina a celkove okoli… poku zacnes tvrde nastavovat hranice, davat zakazy a prikazy, aby ses najednou nedivila, ze babicky a dedove o vnouce najednou uz nejevi zajem…