Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@terinka4444 píše:
já nechci aby někdo odpovídal na sms při porodu. Ale ježiši, jsem asi fakt E. T. když máma napíše, jak to vypadá, jak se daří, tak může vzít manžel telefon a napsat, vypadá to tak a tak, zvládáme. Nebo ne?
asi ne
Nám brácha dokonce posílal i MMSku švagrové jak leží na sále. My jsme všichni viděli, že je v pořádku a že i u porodu vypadá úžasně a všichni byli happy ![]()
@terinka4444 já teda nevím, ale neznáš mou mamku. Mám jí ráda a nevím, kde jsi vzala, že jí opovrhuju, nevážím si její starosti nebo něco podobného? Moje mamka je prostě až zbytečně moc starostlivá a vím, že kdybych jí dala vědět, že jedu do porodnice rodit, jen by stresovala a hysterčila. A s přítelem jsme chtěli hned po porodu napsat všem nějakou hezkou smsku, aby byli všichni v příjemném šoku, že už je prcek na světě. A kdyby náhodou porod trval dlouho, mamka mi sama řekla, že by volala příteli, jak to vypadá a já vím, že by mě to stresovalo, protože on tam bude samozřejmě se mnou.. A o tchýni jsem nenapsala ani půl slova, mám pocit, že jsi tu začala řešit trochu jiný problém…
Rovnou píšu, že já jsem většinou na straně snachy/dcery a z vlastní zkušenosti a povahy nemám ráda některé „tlaky“, který se jiným můžou zdát normální. Když to tu někdy tady čtu, tak mi vstávaj´ vlasy hrůzou z obou táborů.
Zakladatelko - jednej jak sama cítíš. Kde to vidíš, že už to je přes tvůj limit, tak to rodičům nebo tchánům slušně řekni. Ber to tak, že je to nemusí hned napadnout. Nikdo druhýmu do hlavy nevidí. Když se jim to nelíbí a ty svoje stanovisko (např. volat až po porodu) změnit nechceš, tak je nech být a udělej po svém. Třeba o tom porodu - já nevím, ale on nikdo tj. ani rodička, ani přítel ani personál není odvázanej, když tam zvoní telefony s otázkou „už?“. Odvoz domů chápu taky. Vždyť rodiče můžou přijít na návštěvu další den. Už takhle bývá po příjezdu trochu zmatek a když se přidá návštěva je to na nic.
Jestli máš s rodiči jinak hezký vztah, tak s nimi o tom mluv.
@terinka4444 Víš, když ono je něco jiného, když někdo může přijít na rychlou návštěvu, popovídat, pomazlit miminko, vypít kafe a zase jít. A něco jiného je, když to mají daleko, a tak jezdí alespoň na dva dny. To si myslím, že by bylo prostě při sžívání s miminem dost náročné.
Když nás pustili domů s druhou dcerou - byla žlutá, nepila, já prsa jak melouny, brečela jsem bolestí. Čas jsem trávila tím, že jsem mimino nutila pít nebo jsem kapku po kapce odstříkávala ty melouny do umyvadla. Do toho šití fakt jsem si nesedla. Vydrželi jsme doma tři dny a vraely jsme se do nemocnice. A byla jsem zatraceně ráda, že jsme doma sami a žádné návštěvy na nás nečučí.
@pavlats přesně tak, já měla po porodu dělat sama co se sebou a s malou, také měla silnou žloutenku, kojení bylo jeden velký problém a do toho jsem se měla starat o návštěvu..Moje mamka, ač jí miluju, tak když k nám přijede, sedne si na gauč a skákej kolem mě. Navíc bydlí těch 100km daleko a to taky není návštěva na hodku, ale rozhodně na dva dny. Tchýně mi sem sice bez pozvání leze, ale já jí vždy hezky slušně pošlu domů. Prostě si jednou týdně bere malou na 3 hodiny, na tom jsme domluvené a ostatní nevyžádané návštevy v týdnu odmítám. Nevidím na tom nic zlého. A že to ona nechápe ani po takové době, to prostě už není můj problém.
To je zas emocí kvůli tomu, že to někdo má jinak než já… ![]()
Zakladatelku chápu. Já mám rodit už každým dnem a stran mámy jsem soustavně bombardovaná otázkama, jestli už a kdy teda… (A já fakt nevím
)
Dneska naposled to bylo to, že až pojedem do porodnice, mám jí zavolat. Nezavolám. Až se malej narodí, všichni budou informováni co nejdřív, ale nebudu rozesílat zprávy o tom, že už vyrážíme, neb by to akorát zvedlo lavinu obav, kdyby se porod protahoval. Tímhle šetřím nervy hlavně ostatním.
A taky jako těžkej introvert chápu, že člověk nechce být hned po porodu zaplaven návštěvama, i když na druhou stranu z našich obou rodin je jen jedna osoba, kterou nechci vidět. Ano, jsem naprosto příšerná - je to má babička. Od které neznám povzbuzujícího slova, takže jí prostě nechci vidět druhý den po porodu a poslouchat, jak jsem vadná, všechno dělám špatně a vlastně jsem neměla být nikdy matka… ![]()
Máma bydlí daleko, takže chce přijet rovnou na pár dní či týden, načež jsem jí řekla, že ale já rozhodnu, kdy už na to mám a kdy ještě ne. Možná ji tak týrám, ovšem je zas pravda, že mě nevychovala a náš vztah není zrovna standardní.
Ach ten vypjatej individualismus…To jsou strašný kecy, ono to začíná už svatbou, kdy hysterické nevěsty dikutjí svatebčanům jak a co v jaké barvě si mají obléknout, aby tzv. „ladili“, neboť je to „jejich den“ a „mají právo si ho užít“…a teď koukám, že to pokračuje porodem - to je taky „jejich den“…
DOufám, že jako matka dospělého syna mě čeká s takovou pipkou očistec…
Ale já mám vlastně velikou výhodu! Mě totiž mimina a malý děti neberou, tak to abych se modlila, ať mi to vydrží.
Chtělo by to trošku soudnosti. A vy, co se pohoršujete nad drzostí, že se tchýně zajímá o váš zdravotní stav, si vzpomeňte, až budete staré a nemocné, budete třeba ležet v nemocnici jako ten vopuštěněj vořech…
Terinka to vystihla naprosto skvěle.
@Veverkaaa Nenech se tu vydeptat.
Plně chápu tvoje pocity a obavy. Mámě bych klidně sms, že rodíte poslala(snad má tolik duchapřítomnosti, že by nevolala a hlavně třeba nebude čas ani nějaký telefon řešit-já jsem po přípravě na porod poslala sms rodičům a tchánům, že rodíme a tel. vypnula a uklidila do tašky, znovu mi ho zapl až manžel po porodu, kdy on obvolával příbuzné a rozesílal sms předem společně vybraným příbuzným a známým) a pak další, že je miminko na světě, ale nikdo ti to nakázat nebo za to soudit zda pošleš či ne nemůže
Rozhodnutí je na Vás, Vy budete rodiči
Podporujte prarodiče v tom, aby si vytvořili hezký vztah k vnoučeti, nebraňte jim v kontaktu, ale zároveň sami určujte kdy a odkdy dokdy bude návštěva u vás probíhat. O těchto pevně vymezených hranicích kontaktu pak není třeba dále s nikým diskutovat. Zachováš si tak klid, budeš si tak pěstovat důslednost i důstojnost. Nikdo, kdo nezažil po příchodu domů přepadovky 5× v týdnu, kdy návštěva neměla ani soudnost, kdy je vhodné už odejít (dřepěli tu třeba 4-6hod)
Kolikrát byli ještě dotčení jak to že jsem jim hned neotevřela, že museli stát třeba 10min před dveřmi protože jsme kojili nebo jsem nebrala telefon protože jsem si šla s malou lehnout a neslyšela jsem mobil nebo byla u dr.
tak nemůže nikoho soudit. Jsou maminky, které chtějí po porodu opravdu klid, nabrat síly a trošku se s miminkem sehrát/poznat (v porodnici je na to sakra krátká doba a hlavně to po příchodu domů bývá jinak) a né mezi krmením a přebalováním ještě obskakovat návštěvy..jiné maminky si zase potrpí už od porodu být obklopeni rodinou a přáteli-pochlubit se apod., ale lidé jsou různí. Hodně štěstí a nervovat se dopředu opravdu nemá smysl, třeba to vše dopadne úplně jinak. ![]()
@karlle píše:
@Veverkaaa Nenech se tu vydeptat.Plně chápu tvoje pocity a obavy. Mámě bych klidně sms, že rodíte poslala(snad má tolik duchapřítomnosti, že by nevolala a hlavně třeba nebude čas ani nějaký telefon řešit-já jsem po přípravě na porod poslala sms rodičům a tchánům, že rodíme a tel. vypnula a uklidila do tašky, znovu mi ho zapl až manžel po porodu, kdy on obvolával příbuzné a rozesílal sms předem společně vybraným příbuzným a známým) a pak další, že je miminko na světě, ale nikdo ti to nakázat nebo za to soudit zda pošleš či ne nemůže
Rozhodnutí je na Vás, Vy budete rodiči
Podporujte prarodiče v tom, aby si vytvořili hezký vztah k vnoučeti, nebraňte jim v kontaktu, ale zároveň sami určujte kdy a odkdy dokdy bude návštěva u vás probíhat. O těchto pevně vymezených hranicích kontaktu pak není třeba dále s nikým diskutovat. Zachováš si tak klid, budeš si tak pěstovat důslednost i důstojnost. Nikdo, kdo nezažil po příchodu domů přepadovky 5× v týdnu, kdy návštěva neměla ani soudnost, kdy je vhodné už odejít (dřepěli tu třeba 4-6hod)
Kolikrát byli ještě dotčení jak to že jsem jim hned neotevřela, že museli stát třeba 10min před dveřmi protože jsme kojili nebo jsem nebrala telefon protože jsem si šla s malou lehnout a neslyšela jsem mobil nebo byla u dr.
tak nemůže nikoho soudit. Jsou maminky, které chtějí po porodu opravdu klid, nabrat síly a trošku se s miminkem sehrát/poznat (v porodnici je na to sakra krátká doba a hlavně to po příchodu domů bývá jinak) a né mezi krmením a přebalováním ještě obskakovat návštěvy..jiné maminky si zase potrpí už od porodu být obklopeni rodinou a přáteli-pochlubit se apod., ale lidé jsou různí. Hodně štěstí a nervovat se dopředu opravdu nemá smysl, třeba to vše dopadne úplně jinak.
Holky je fakt, ze bohuzsl tchyne je temer vzdy jakoby pro snachu horsi a nechceme jim deti davat. Ale ja nechci ani nasim. Proste fakt o zadne hlidani nestojim a nemam potrebu ukojovat touhy tchyne. Ted uz vi, ze umim rikat NE. Takze se me i pta, zda si muze malou vzit do naruci. A to je hoooodne jinak oprskla. Ale ihned nejak po porodu jsme meli konflikt a my s manzelem ji oba rekli, ze to vidime s vychovou male jinak, ze jinde, nez doma spavat nebude, ze ji odkladat ani pres den nebudeme, ze my jsme jeji rodice a chceme, at je predevsim s nama. Dokonce muj muz nesnasi, kdyz ji ona taha na rukach. Mala tk nema rada, tak smutne kouka na nas
. Ona ji jeste velmi rada prehazuje z ruk do ruk. Kdyz jsme nekde na oslave, strka ji svym dalsim synum, sestre, jejim dceram atd
. To jsem ji ted o vikendu malou uz vzala se slovy… prosim te, moje dcera neni horky brambor, aby si ji predavala cela tvoje rodina, kterou temer nezna. Pak se k nam cpe wx tydne, to ale uspesne koriguju na 1× tydne. Proste reknu, nemame cas, mame jine plany, domluvime se dalsi tyden, ahoj. Proste je to blbe, ale tchyne bude vzdy jen tchyne a pro malou JEN babicka. Neni potreba prehnaneho kontaktu. Az bude velka, at si sama mala rekne, zda tam chce byt. Velka myslim treba 10 let, do te doby je mi jasne, ze ji babka bude kde cim uplacet, aby k nim chtela jit.
@Poustevnice tak promin, ale porod je snad opravdu den POUZE RODICKY a ne tchyne ne??? Je to docela intimni okamzik a o tom tchyne fakt detaily muze postradat. Svatba je trosku neco jineho. Ale dite je predevsim matky a otce, nicmene rodi ho zena, tak ma pravo si rict, kdy kdo ji pujde domu na navstevu…
@kaspluc A není to škoda, ochudit dcerku o kontakt s milující babičkou? Když jim nedáš šanci, aby si k sobě vytvořily vazbu už od útlého dětství, tak můžeš být v klidu, v těch deseti letech k ní dcera pravděpodobně chtít nebude. Budš pak spokojená? Mně to připadá zbytečný, dělat takový věci v rámci nejužší rodiny. Sama už babička jsem, mám teda vnučku od dcery, tak jsem na tom možná líp, než kdybych byla babička-tchyně. Ale pamatuju si, jak moc jsme se všichni na malou těšili, řešili jsme výbavičku, dcera mi volala po každé poradně, jak na tom je, když pak jela rodit, tak mi přišla semska, už je to tady, jedu a po narození malé mi volala ještě z porodního sálu. Malou (teď skoro dva a půl roku) vídáme pravidelně minimálně jednou za týden, od cca roka a půl u nás občas přespí… Kdyby mi dcera dávala najevo, že jsem JEN babička a častější kontakt tím pádem netřeba, přiznám se, zlomilo by mi to srdce.
@Denisa56 vidis,ale ja mam s mamkou vztah stejny. A vidame se tak 2× tydne plus denne volame. Ja nevim, tchyni beru jinak. Neni zla, jen moc vlezla a lidi si kupuje a bohuzel, co nevi, nepovi. Tak ji ani nemohu nic rict. Ale i tak, 1× tydne se vidime. Jen tak nejak podvedome chci, at se mala vida vice s mymi rodici. A s tim spanim v noci, neuznavame to s muzem, malou do 3 let min urcite nikam davat nebudem. Pokud nastane situace, ze bysme meli jit vecer pryc, muzou pohlidat u nas nez dorazime. Jinak ne…jo a me rodila teta, takze mamka mela info podrobne. Jen fakt na to, abych psala ja nebyl cas. Jinak ja to s navstevama v porodce mela hekticke, precti si me na svni strane. I domu k nam babicky obe dojely hned druhy den
. A asi kdyz se zamyslim, budu rada, kdyz dcera k bab.na noc nebude chtit chodit. Mame ji radi doma a nevidim jediny duvod ji nekam odkladat.
@kaspluc To ale přece není odkládání dítěte, když občas přespí u vlastních prarodičů. To jsou naprosto normální a přirozené rodinné vazby. Nebo ty jsi taky nikdy nespala u babičky a u dědy, Možná ne, tak proto máš takový názor. Samozřejmě, dělej, jak uznáš za vhodné. Já mám jiný názor, podle mě každý člověk, který to dítě miluje, je pro něj moc důležitý. Rodiče jsou vždycky na prvním místě, to nemíním jakkoli popírat. Ale i prarodiče mají v životě malých dětí důležité místo. Pamatuju, jak jsem milovala víkendy u babičky, měla na mě vždycky hromadu času, neskutečné množství trpělivosti, rozmazlovala mě, cítila jsem se u ní jako princezna. A to jsem měla strašně hodné rodiče. Ale u babičky to prostě bylo jiné. Teď je mi dvaapadesát a často si na babičku vzpomenu, na ty dbny, kdy jsem byla s ní a vždycky je mi při těch vzpomínkách moc hezky. A to samé chci i pro svou vnučku. Ne ji ukrást jejím rodičům, ale být babička, která jí ten život obohatí, rozkošatí, hlavně citově. Lásky pro dítě není nikdy dost a bránit prarodičům v jejich přirrozené lásce ke svým vnoučatům, je kruté a hlavně strašně, strašně zbytečné. Pokud to teda nejsou nějací asociálové apod.
já nevim, teda…třeba můj tchánovec volal i doktorům, mě to příjde zbytečný:-/chtěl informace, já jsme ho v tom papíru napsanýho neměla, tak mu nic neřekli, ježiš proč..tak si počkám, proč musí být všichni ovšem informovaní hned.. naši prostě počkali až jsem jim napsala, je jasný, že měli strach, ale při operaci jim taky nikdo nevolá, divný přirovnání..