Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@kaspluc to mas dobre, ze miminko chtěla od roka, jak jsem psala vyse, moje tchyne uz od pul a to jeste nejdyl. Ze prej to miminko zvladne. ![]()
@Veverkaaa Jo měla jsem úplně stejné pocity…taky jsem ze všeho nejvíc měla pocit, že mi ho snad chtějí ukrást…chovali se všichni jak praštěný…ještě rok po porodu jsem měla občas tenhle samý pocit…je to spíš jen hormonama, které se bouří…každopádně po porodu jsem byla v takové euforii, že když mi někdo napsal do porodky, jestli může přijet, tak jsem psala, že jasně, že pohoda, třetí den jsem nechtěla už nikoho vidět, a hořce jsem litovala, že jsem jim řekla ano…neměla jsem pak vůbec čas na nás dvě- sebe i malou- měla jsem velké problémy s kojením a s prsama komplet, nakonec jsem spala 2 hodiny denně, což mi nepřidalo a z porodnice mě pouštěli až pátý den, protože se mi nechtělo vůbec spustit mlíko, malá se svítila kvůli žloutence…prostě na nic jim radši nekývej…pak nemůžou být naštvaní, když jsi jim to neslíbila…a taky mě štvalo, že tchýně u nás byla minimáně 3× týdně a já opět neměla čas na nás, protože zrovna před ní bych nedala najevo, že nestíhám, tak jsem půl dne uklízela, vařila…aby mě potom probírala s někym, že mi musí pomáhat s úklidem- to fakt nikdy…teď mám v plánu u druhýho do porodky pozvat jen rodinu, a to každej jen jednou kromě manžela a malé samo, žádné kamarádky…domu to samé, max 1× týdně po dobu šestinedělí…a doufám, že domu půjdu dřív…
Není neic jednodužšího, než je hned usměrnit, když o tm začnou mluvit. Moje máti taky chtěla, abychom dali vědět, až pojedeme do porodnice. Rovnou jsem jí řekla, že to jí teda vědět nedám, protože si dovedu představit, jak bude ona za mě nervózní a bude mít tendence mě nebo chlapovi volat jestli teda už a jak to vypadá atd. A že to si klidně odpustím, protože chci mít klid a tak bude pro všechny zúčstněné lepší, když dáme vědět, až se dítě narodí. Zkoušela to na mě asi šx, pokaždý dostala stejnou odpověď, tak se s tím smířila. ![]()
Add návštěvy v porodnici, mě se lidi ptali, zda se budou moct přijít podívat. Řekla jsem jim, že v zásadě je ráda uvidím, jen že bych to řídila aktuálně podle toho, jak se budu cítit a ať návštěvy koordinují s manželem, že určitě nechci, aby se mi tam nahrnulo x lidí najednou.
Domů se mi naštěstí nikdo nezval, na návštěvy jsem se zvala já (alespoň člověk dostal v klidu najíst
).
Jinak vození v kočáře jsou většinou keci v kleci - většina lidí totiž chce vozit jen když se JIM to hodí, což se většinou zcela neslučuje s potřebami maminky nebo režimem miminka. ![]()
@zulitvi píše:
@kaspluc to mas dobre, ze miminko chtěla od roka, jak jsem psala vyse, moje tchyne uz od pul a to jeste nejdyl. Ze prej to miminko zvladne.
Naférovku bych jí řekla, že o ní nepochybuji, ale že si zcela nejsem jistá tím, zda to zvládne to miminko a to bude určující. ![]()
@Veverkaaa
Díky za tohle téma, mluvíš mi z duše a cítím s Tebou ![]()
Mám 3dny do TP a jsem na tom stejně tak budu držet palečky ať to všichni ustojíme a neboj se říct ne.
Pohodový porod a zdravé miminko přeju ![]()
Tak u mě to bylo podobné s tchýní. už v průběhu prvního těhotenství jsem měla nervy na pochodu. po porodu si doma tchýně pořídila postýlku a kočárek. v postýlce spal syn jednou a to v 17 měs.,kdy já měla střevní chřipku, manžel musel do práce a tak ho hlídala přes den. v tom kočárku spal taky jednou a to když jsme tam byli na návštěvě. takže nyní: kočár je pryč a postýlka je zaházená nějakýma věcma… teď bláznila, že musí pořídit nějaké golfky, ať se nemusí tahat s tím naším kočárem, dle jejích slov: "AŽ BUDE MÍT SYNA V LÉTĚ NA HLÍDÁNÍ "
já i manžel jsme jí řekli, ať to nehrotí, tak je klid
teĎ v druhém těhotenství mám opět nervy na pochodu. tchanovci byli u nas na navsteve (jsou tu 2× týdně - bydlí 10 min. autem) a jak odcházeli, tak tchýně na syna (19 měs.), jestli jde s nima a začala: však by vydržel přes noc, neee?! by si mozna trochu poplakal, ale to by zvladl…vsak si musi zvykat, az bude jezdit na prazdniny… ja byla zticha a pak jen dodala: az bude vetsi, tak pak jo
ach, proste si chci syna taky uzivat, nez budeme mit druhe…
@evulkanov My máme tchýni 15 minut pěšky a postýlku pořídila s tím, že prý když tam budeme na návštěvách, tak aby se malý odpoledne pohodlně vyspal.
Jako by nemohl spát v kočáře a jestli si myslí, že u ní budu nasáčkovaná každý den, tak to fakt ne. začátkem května mám termín a koncem května jedem k mé mamce na víkend na dětský den pomáhat a mamka že prý je zbytečný kupovat cestovní postýlku, že se prckovi vystele koš na prádlo a je to.
![]()
Ha ha haaa, nesměju se tobě, ale já to mam stejně s mojí tchyni, ta mi skoro ani nedoprala nakoupit si vybavicku a už teď mi do všeho kecá..jak kdyby mělo být to dítě její..tak se snažím na to nemyslet, prcka v klidu donosit a pak uvidim, co bude.
Ja nikomu vedet nedala ze jsme odjeli do porodnice, az kdyz byl malej na svete jsme volali, domu nas vezl manzel, to bych ani jinak nechtela, navstevy jsem rekla rovnou ze hlasit dopredu, zadny prepadovky, ted podruhy to bude stejny, proste kdo se neohlasi, smula. Musis byt proste tvrda a neoblomna, ted jste rodina vy a vy si budete rozhodovat, ne ostatni za vas, jak slevis jednou, dvakrat, zvyknou si a bude to horsi a horsi.. mozna se nakrknou, ale pak to jinak odskace klid mezi vami trema
Bože, to je hrozné, ti příbuzní
Buď se starají málo, nebo se starají mooooc. Proč nejsou všichni dokonalí?
@Veverkaaa prosimte bud rada, mas nadeji, ze ti v budoucnu s deckem nekdo pomuze a to je fakt k nezaplaceni.
To je vždycky jen plna huba kecu a realita je stejně jinde. Oni to proste musí takhle říkat, aby se ujistili, ze jednou to vnouče opravdu na prázdniny budou mít. U nás to vydrželo jen moji mamce, která se ale snaží opravdu diplomaticky a netlacit, takze se vždy jen zeptá, jestli půjčím a v pohodě bere i to, ze občas nepujcim ![]()
Ale na druhou stranu si myslím, ze bys mela byt spis rada, ze mají zájem. Jinak by tu zas byla diskuze, ze nemají zájem a štve tě to. Proste se musíš naučit jim reálně odpovídat - toto ano, toto ne. Bude to potřeba víc a víc, hlavne pak ve vazbě na výchovu. Proste odteď už budes porad v pozici rodiče, který něco zakazuje, nebo odmítá, to je taky úděl matky ![]()
Mmch mi nepřijde nic nenormálního na tom, napsat po cestě do porodnice třeby tchyni, že jedeme rodit
Já jsem ráda, že i při šestém vnoučeti projevuje zájem a že má moje děti ráda a ona si jistě ráda prožije to čekání, až se mimino narodí. Že by mi tam každou chvíli někdo volal se teda nebojím, protože všichni naši příbuzní mají IQ nad 50.
Pokud nechci dítě někomu půjčovat na procházky, tak slušně poděkuji a odmítnu. Není nic jednoduššího. Návštěvy v porodnici taky nechápu. Já byla ráda za každou, hlavně že jsem tam nemusela trčet sama.
Odvoz od rodičů z porodnice taky nechápu proč zakladatelka řeší. Tak prostě řeknu, že je to v pořádku, že si pro nás přijede partner a hotovo. Nebo jsou snad tví rodiče tak šílení, že tam přesto pojedou a budou vám novorozeně rvát z ruky?
Moc to hrotíš a nemáš k tomu absolutně důvod. Vsadím se, že kdyby se nezajímali, tak si budeš stěžovat taky
@Veverkaaa píše:
@vlezdo.prdelka já vím, že se všichni těší, ale musí pochopit, že se samozřejmě těším i já a přítel. A že to bude jen naše dítě, o kterém budeme rozhodovat jen my a vychovávat ho budeme jen my. A podle všeho si to nikdo nemyslí.
upřímně z hloubi své duše doufám, že vychovám své vlastní dcer tak, abych se od nich nedočkala podobného uvažování, jako máš ty. Víš co, moje maminka říká, že miluje moje děti, svoje vnučky stejně, jako milovala nás, že je to stejné. Když jsem jela do porodnice, byla úplně hotová, že to byl strašný pocit, když věděla, že její dcerunka, jako já, kterou miluje jede a čeká jí porod, že by to vzala nejraději na sebe, na miminko se těšila, jak kdyby to mělo být ´její dítě, když pak byla malá špatná, ta bolest byla dvojnásobná, bála se o ní jako my, navíc se musela dívat na to, jak já trpím, to prý bylo to nejhorší, co mohlo být, koukat na mě a nemoct nic udělat. Je logické, že máma prožívá porod své dcery. A být takový sobec, a tlachat něco o tom, že je to mé dítě a můj porod a nechci psát matce, že mě píchlo…ach jo, nemáš děti, jednou si vzpomeneš a pochopíš, co jsem ti tím chtěla napsat. A jednou za spoustu let budeš očekávající babičkou a budeš doufat, že ti tvoje děti nevrátí tvé chování. Nedělá nic špatného, nechce ti sebrat dítě, prostě se jen těší. Nakonec moudro a jdu, páč mě podobné uvažování vůči vlastní mámě točí…každý člověk, který miluje tvé dítě, je pro to dítě darem a obohacuje jeho život.