Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@řeřicha Tak ale ona to dobrethe vi, kdyz ji to opakujes porad dokola. budes muset zakrocit razneji, to je totiz prave to nastavovani hranic.
Me deti toto samozrejme taky zkusily, I me stipnout ci kousnout (to tedy podstne driv, nez ve trech letech),u syna pomohlo durazne ne, chyceni ruky ci prikryti pusy a odvedeni pryc. Dcera je tezsi vychovny kalibr, tam jsem musela kousnout zpatky a jednou dokonce dostala pres pusu (lehce),ale zabralo to temer okamzite.Jsou veci, u kterych je zdlouhave vysvetlovani kontraproduktivni. Napriklad kdyz mi dite podruhe behem prochazky vlitne do silnice, tak pres tu prd.el dostane a okamzite bych ho odnesla domu.
@unuděná Ráznější je u nás buď fyzický trest (což spíš nechci) nebo na ni platí zákaz pohádky večer - čteme v posteli (to je pro ni fakt trest, to by ořvala). Jenže zas si říkám, když na mě prskne jednou za den, jestli ji za to ten společný rituál (čtení) brát. Přijde mi obojí zbytečně tvrdé, ráda bych našla jinou cestu.
@řeřicha píše:
Přesně toto ji říkám, že se mi to nelíbí, že to nemám ráda, že si může dupnout, nebo silou tlesknout… zatím to ale nikam nevede.
tak leda se vymezit výrazněji - i rodič má právo se cítit nepříjemně, tak to prostě dát víc najevo, popsat svoje pocity „jsem hodně naštvaná, je mi to nepříjemné, ted musím na chvíli odejít abych nekřičela“…prostě ukázat, že když ti to bude dělat, tak je to pro tebe tak nepříjemné, že přirozeným důsledkem bude, že od ní v tu chvíli odejdeš a přerušíš hru..
Taky to trvá, než to dítěti docvakne, přeci jen, než jí napadne, že má dupnout, tak jí mozek rychle poradí, že má prsknout
@řeřicha píše:
@unuděná Ráznější je u nás buď fyzický trest (což spíš nechci) nebo na ni platí zákaz pohádky večer - čteme v posteli (to je pro ni fakt trest, to by ořvala). Jenže zas si říkám, když na mě prskne jednou za den, jestli ji za to ten společný rituál (čtení) brát. Přijde mi obojí zbytečně tvrdé, ráda bych našla jinou cestu.
trest který nesouvis s proviněním je na nic, najdi nějaký přirozený důsledek její akce - třeba že budeš ty naštvaná a aby ses mohla uklidnit, tak si půjdeš na 5 minut sednout ke stolu a nebudeš s ní pokračovat ve hře
@acimedaca píše:
trest který nesouvis s proviněním je na nic, najdi nějaký přirozený důsledek její akce - třeba že budeš ty naštvaná a aby ses mohla uklidnit, tak si půjdeš na 5 minut sednout ke stolu a nebudeš s ní pokračovat ve hře
souhlas.Chce to okamzitou akci a reakci.
@acimedaca Jo, tohle je dobrý a byl by to trest v okamžiku, kdy si spolu třeba hrajeme - že bych přerušila hraní, odešla. Jenže v takových chvílích nemáme spor, nevzdoruje. Třeba včera šlo o úplnou blbost, mluvila jsem s babičkou a ona tahala za šňůru od vysavače, tahala silou - škubala, cloumala s tím, říkám - nedělej to, pokračovala, znovu opakuji, ať to nedělá, že to může vyrvat… ona pokračovala. Jdu k ní, čapnu si před ní a říkám: Tak a dost, nedělej to. Ona prskla.
Tak jsem ji odvedla na chodbu, posadila na schodek, čekala až přestane řvát a spustila „vysvětlování“.
Ano, chápu, že si asi získávala pozornost, ale věnuji ji 95% pozornosti, toto na mě mluvila babička - její prababička, šlo o pár vět, jinak se tam věnujeme ji, hrajeme si…
@řeřicha Tak ji nauc hrat si sama.Ta veta o 95% casu je alarmujici, neni to miminko. Prilisna pozornost v tomto veku je spis ke skode.Ted jsem zakladala diskuzi o tom, kolik casu se maminky venuji svym detem a vetsinovy nazor je moc to zase neprehanet ![]()
@řeřicha tak zkus jestli by nezabralo řešit ty „zákazové“ situace trochu jinak. U nás třeba pomáhá mluvit bez záporu místo „netahej to“ říct „pusť šňůru“ a nebo říct „vysavač je na luxování, tahat můžeš…kočárek (ted mě nic nenapadá co se dá tahat)“.
Případně když to tahá zareagovat „ted mluvim s babičkou, dořekneme si to a já pak s tebou vyndám tu šňůru ze zásuvky“. Třeba potřebovala jen pomoct tu šňůru vytáhnout. Nebo prostě říct „budeme ještě luxovat, šňůru potřebujeme mít zastrčenou v zásuvce“
@unuděná jj, do diskuze jsem přispívala, malé jsem věnovala 100%, teď mám druhé (10m) a vidím ten rodzíl i to, že přístup k druhému je zdravější - nemít všechnu pozornost. Souhlas. ![]()
@řeřicha vim jak to mysli, jak taky dupala
, ale vadi mi to
. Taky nechci potlacit emoci jako takovou, jen ten projev…a spis nez potlacit, tak " zmenit" na nejaky jiny, ale je to otazka veku a temperamentu. Proto to s ni resim az vecer v klidu, bez kriku, reknu svoje a ona taky a pak se snazime najit nejakou stredni cestu. Ono ji to rychle prejde, videla jsem to I u kamaradcinych deti…asi je to celkem bezny projev.
Mam tri deti a u vsech delam to stejne. To treti ted bude mit teprve 14mesicu a uz ted, kdyz ji neco vezmu nebo nedovolim a ona to opravdu chce, spusti rev, jako by ji nekdo strasne ublizoval
…no a v techto chvilich, nezavisle na veku nahodim tvrdy vyraz a se slovy tohle na me neplati…to proste nedovolim/nedam a basta…a musim rict, ze tohle proste funguje nejlip, at deti bojuji s jakkoliv silnou emoci, brzo vedi, ze to nema smysl, ze ten boj je jen ztrata casu. Ale nesmi se opravdu ustupovat a v obdobi vzdoru uz to maji dost „zazite“ a hodne to pomuze.
@Lenka_Hal píše:
brzo vedi, ze to nema smysl, ze ten boj je jen ztrata casu. Ale nesmi se opravdu ustupovat a v obdobi vzdoru uz to maji dost „zazite“ a hodne to pomuze.
A v kolika letech to tak pochopí, že to nemá smysl. Šest je ještě brzy? ![]()
@rena621 píše:
Nevim nezkousela sem, i me to pride krute, ale zoufalstvi nas nekdy muze dohnat k tomu.Příspěvek upraven 16.02.18 v 10:09
No, muze. Ale to uz radeji placnu pres zadek. Kdyz to neni denne kvuli kazde prkotine, myslim, ze je to lepsi, nez dite psychicky vydirat.
@řeřicha píše:
@Limi123 Právě ji říkám, že se tak k sobě nechováme, asi by ji překvapilo, kdybych prskla taky, ale popřela bych celou argumentaci, co tu vedu už měsíc…
Hmm… Ja jsem take dlouho vysvetlovala, ze to maminku boli a ze se mi to nelibi a kdesi cosi. Ale kdyz to dejme tomu mesic nepomahalo, tak jsem to obratila na " je, ty se chces zase stipat? Mne se to nelibi, ale jestli to opravdu chces…" a stipla jsem ho. Priste kdyz zase stipnul, zeptala jsem se zase „je, ty se chces zase stipat?…“ no - parkrat rekl, ze ano… A pak obratil. Jestli jsem ho musela stipnout celkem 4×? Vzdy jsem mu rekla, ze se mi to nelibi a neni to spravne, ale jestli tedy chce, tak ale stipame oba…
Je ale pravda, ze v tu chvili nebyl v amoku. Jrn se zlobil, ale nebyl to takovy ten stav, kdy nevnima…