Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Postižený sourozenec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.3.08 07:17
Luciáašku, já myslím, že dřív, než na amniocentézu, tě pošlou na genetiku. Tam nevím, jak to probíhá, ale myslím, že s tebou sepíšou podrobnou rodinnou a osobní anamnézu - a na základě toho ti doporučí nějaký postup…
Držím pěsti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.08 10:50
Myslím, že přesně stejné postižení mám v rodině i já (a dvakrát 
- i když podruhé je to jiného typu a v širší rodině) - a i když jsem si myslela, že budu muset podstoupit různá vyšetření v těhu, nebylo to nakonec nutné - právě protože se u nás jednalo o náhodný výskyt postižení nikoli o genetickou zátěž.
Rozhodně o tom informuj svého lékaře a držím palce, aby to u vás dopadlo jako u nás - máme tři zdravé dračice. (Tedy doufám, že se u nich ještě nic zlého neprojeví)
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.08 16:55
Ahojky, zapojuji se do teto diskuse, protoze jsem si o podobne problematice hodne nacetla, kdyz jsem sama patrala, co muze byt s mych synem.
No, vseobecne jsou geneticke poruchy, ktere jsou dedicne a potom jsou poruchy, ke kterym dochazi naprosto prirozenou mutaci genetickeho materialu a ktyerou nemas vubec sanci ovlivnit. Takze hodne se odviji od toho, o jaky typ poruchy tva sestra mela. Ale v globale si myslim, ze pokud vsechny jine testy budou u tebe v poho, tak ten rozbor plodovky by nutny nemusel byt. Preji hodne stesti a zdravi.
Marketa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.08 20:14
Ahojky!
Já myslím, že by vás na tu amniocentézu měli určitě poslat! Pokud píšete o chromozomální vadě, může se jednat o genetickou zátěž a vzhledem k tomu, že je v užší rodině, být doktorem, poslala bych vás tam. Pro vás to bude jedině dobře, vědět na jisto, na čem jste. (nebojte, já na ní byla, nic to není 
Nejspíš půjdete nejdřív na genetickou konzultaci a pak vás pošlou na amnio.
Také bych se neřídila tím, co říkali doktoři před lety, přecijenom, medicína se za tu dobu dost vyvinula a na lidi s postižením se tenkrát nahlíželo naprosto jinak, než dnes! Vše se bagatelizovalo a nebyla taková dostupnost různých vyšetření, jako je to dnes.
Přeji Vám zdravé miminko a doporučuji žádnou hlavu s tímto vyšetřením.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.9.19 11:07
Dobrý den maminky,
v pár diskuzích jsem tady již četla příspěvky dnes již dospělých žen, které mají v rodině hendikepovaného sourozence. Chtěla bych vás požádat o pár informací, které mě napadají a honí se mi hlavou. Sama mám pětiletého syna, který je postižený. Je to bezvadný kluk, ale nikdy nebude jako ostatní děti. Fyzicky má menší problémy, ale nic hrozného. Prostě neujde to, co je standart, ale na to máme vozík. Mentálně je to horší. Nemluví, moc nerozumí. Mentálně prostě zůstane navždy dítětem. Je to, ale veselý, usměvavý kluk. No a pak máme malou holčičku. Obě děti jsou spíše klidné, veselé povahy. Mají se rádi, dělají spolu blbosti. Malá bráchu zbožňuje. Zatím to, že tato situace není úplně standardní prostě nijak řešit nemusím. Nicméně občas trochu přemýšlím, čeho bych se měla v budoucnu vyvarovat. Už teď vím, že je nutné se věnovat dětem stejně, aby nikdo neměl pocit, že druhé dítě mělo přednost, ať už z jakéhokoli důvodu. Pak se mi taky dostalo rady, hodně vysvětlovat, netvářit se, že to není vyjímečná situace. Jinak my jsme hodně společenský, nijak nás neomezuje to, že je syn hendikepovaný. My s manželem jsme s tím v pohodě, se situací jsem se již celkem bez problému popasovali. Máme malého rádi a to, že bude jiný neřešíme, prostě to tak je. Nestydíme se za něj, co si myslí a jak na nás koukají jiní, je nám úplně buřt. Máme kolem sebe super lidi, co ho berou takového, jaky je. Jezdíme s ním všude. V podstatě jediné, co je asi jiné, že jezdíme do lázní. V budoucnu bych chtěla, aby ho prostě malá měla ráda takového jaký je. Bez pocitu odpovědnosti za jeho život, prostě ho mít jen ráda, jako bráchu i když bude trochu jiný. No a teď bych se chtěla zeptat vás, co podle vás vaši rodiče dělali špatně a co dobře ve vztahu k vám jako ke zdravému sourozenci. Moc děkuju za vaše zkušenosti 
- Citovat
- Upravit
6.9.19 13:56
Až na rozštěp patra jsme v rodině naštěstí žádná postižení neměli. Přesto jsme i s manželem šli na genetiku, nic jsme neplatili, jen nám odebrali krev a po 4 měsících jsme se dozvěděli výsledek – jsme oba zdraví, jen já mám nějaké 2 vady, takže jsem vyfasovala doživotní zákaz slunění. Manžel tyto vady nemá, takže při nejhorším naše dítě bude „přenašeč“ jako jsem já. Výsledky testu v podstatě „potvrzuje“ rodinná anamnéza, protože babička měla úspěšně vyléčenou rakovinu kůže. U rodin kde se něco vyskytlo bych určitě šla na tu genetiku, nijak to neomezuje. Ničeho se nebojte, v takových případech, stejně jako u „starých“ rodiček doktoři věnují víc péče a určitě doporučí nejvhodnější testy a léčbu.
Anonym, je skvělé, že to takhle zvládáte. Já sice nemám do toho co kecat, ale za mně potřeby zdravého dítěte jsou přednostnější než ty toho postiženého. Tím, samozřejmě, nemyslím že by jste měli postižené dítě zanedbávat, nemilovat, stydět se za něj nebo dát do ústavu, naopak, souhlasím, že by jste měla vysvětlovat a netvářit se, že je vše v pořádku. Pro dcerku je to taky dobrá zkušenost do života, mnoho lidí neví jak se chovat v přítomnosti postiženého a je to jen pro to, že se prostě s tím nesetkali. Nebojte se, když vy budete v pohodě, dcerka to bude brát taky tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Moc Vas vsechny zdravim a mam na Vas otazecku… Moje sestricka mela mentalni postizeni, presne se ani nevi jake, jen vim, ze se nejak spojily a rozpojily chromozomy… I kdyz uz byla dospela, byla vlastne asi jako 5 lete detatko… Bohuzel nam v zari umrela…
Rada bych ted vedela, jestli, az otehotnim budu muset podstoupit amniocentozu??? Sestricce bylo 38 let a na to postizeni vlastne prisli, az, kdyz ji byly 2 roky, do te doby byla uplne normalni holcicka, nebylo nic poznat… Lekari rikali mamince, ze to byl omyl prirody a ze by to nemelo byt geneticke.. Ja se narodila o 10 let pozdeji a se mnou byla maminka v Podoli na amniocentoze. I kdyz doktori rikaji, ze to neni geneticke, bylo by asi jistejsi ten odber podstoupit, ze??? Vim, ze ty tripple testy nebyvaji presne a nekdy se muzou splest… Lucinka.