Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Postižený švagr
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.2.12 13:29
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:33
pro anonymní zakladatelku
jasně tchýni na jednu stranu chápu , je hodně takových rodičů , denní stacionář byl skvělý nápad,škoda že nevyšel … Jsou tam pracovníci kteří většinou vědí jak s těmito lidmi pracovat, naučili by ho i větší soběstačnosti atd.
Nedá se nic dělat musíte začít u tchýně , je sice blbé s ní mluvit o tom co bude až nebude ,ale je to pro dobro švagra . Ono tahle péče mlže po smrti tchýně švagrův zdravotí a psychický stav zhoršit , může být i agresivní plačtivý atd. pak se to řeší většinou přes psychiatra prášky a to není taky ideální ( bohužel je to někdy potřeba) takhlemlže mít švagr čas třeba 10 let na to aby se naučil žít bez maminky ,HLAVNĚ BER V ÚVAHU ŽE ŠVAGR STÁRNE A ČÍM BUDE STARŠÍ TÍM HŮŘ BUDE SNÁŠET ZMĚNU , nemusí jít hned do ÚSP nebo někam pryč,ale postupně a pomalu ho osamostatňovat … rozhodně by tchýni pomohl rozhovor s někým kdo v oberu pracuje, do pracuje u lidí s kombinovaným postižením …
Jen pro příklad máme v práci klienta,který si sám neuměl oblíct ani kalhoty a teď sám cestuje za příbuznýmy 200 km daleko a přestupuje v Brně z vlaku na bus …což ale neznamená že by se švagr naučil jen jsem ti chtěla napsat že i tito lidé jsou schopní hodně věcí když je motivace
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:35
Ahoj, radši anonym, nechci mít problémy. Já mám takovou věc v rodině, tchýně po zpackané operaci mentálně težce, fyzicky středně težné postižení. Máme jí doma. Neříkám, že je to fajn, je to šílený záhul, protože do toho 3 děti, tchán už též není nejmladší, ale dá se to.. Ale jedna věc, sama pracuju v ústavu pro lidi s mentálním postižením a tam vidím. Většina klientů je přes 40 let, kdy už prostě rodiny fyzicky nestačily. není to žádná ostuda, těžko se 70ti letá žena postará o 50ti leté dítko, které je těžší a vyšší jak ona. Klidně se zakladatelko poohlédni po okolí. Já nemůžu zmínit kde pracuju, ale takových zařízení je hodně. Osobní návštěva nutná, ať vidíš, jak vše funguje a pod.. U nás jsou všichni, od nejlehčích případů v chráněném bydlení, až po tzv. ležáky. Jsme na péči o ně školeni, vybaveni a pod. Neboj se toho.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:37
ahoj, naši se od smrti babičky (zemřela před 15ti lety) starají o mamčinho bratra. je postižený mentálně i fyzicky, má plíny, atd..Mamka je ze 6ti sourozenců, a nikdo z nich ho nechodí ani navštívit - asi se bojí, že by se jednou museli postarat, nebo ja nevím co. Našim to totálně rozvrátilo manželství, všechno se muselo podřídit tomu, že žije s nimi. dokonce jsem se vdala bez nich, protože furt poslouchat jak to a tamto nejde kvuli němu zařídit mne už ubíjelo. Když se narodila malá, mohla přijet jen máti, pak se s tátou vystřídaly (ja bydlím v jiném státě než oni). S ním přijet nemohly, máme malý byt a kromě toho by to byl problém, protože je nesvéprávný. Mamku to hrozně vysiluje, má přes 60let, kromě toho se k našim nastěhovala segra po rozvodu s dítětem, takže je to těžký. Mamka je silně věřící, a vůbec nechce slyšet, že by ho dala do ňáké léčebny. Prý slíbila svému otci na smrtelné posteli, že se jednou o bratra postará. My, její děti toto rozhodnutí neseme velice těžce, protože na nás zůstane ta hnusná volba, dát ho někam do léčebny až tu naši nebudou. Cítím to taky jako nefér , ale jakmile to nakousneme, tak se mamka urazí 
A my všichni se musíme smířit s tím, že si nikdy nikam nevyjdeme jako rodina, protože se musí někdo postarat..
Sice jsem ti neporadila, protože sama bych potřebovala radu, jen jsem ti chtěla napsat že vím, jaké to je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:37
Laaja píše:
Ale jo, já s tebou souhlasím. Jenže jak vidíš, tak se zakladatelčinou tchýní očividně nic nehne a asi ji nějak nedochází, co bude až tu nebude. Pokud by zakladatelka psala, musíme vyřešit kam se švagrem, tak to je jiná. Myslím, že tchýně bude i jeho poručníkem, takže bez jejího souhlasu neudělají nic. Bohužel.
poručník už není 
teď je opatrovník ,ale za rok mlže být zas poručník
jasně ,ale oni nesměí dát ruce do kapes,ale začít pracovat i s tchýní, postoj tchýně je tipický postoj matky která se celý život starala o člověka s kombinovaným postižením - dost blbě řečeno,ale je to tak : PROSTĚ SI NEVŠIMLA ŽE UŽ NEMÁ POSTIŽENÝ DÍTĚ ,ALE DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alta
3.2.12 13:42
Netrap se s tím ty, ani neměj výčitky. Je jasné, že tchýně jako matka chtěla mít své dítě u sebe a ctí ji, jak se obětovala. Své vlastní bys taky asi takto opečovávala. Na druhou stranu je na ní, aby mu zajistila důstojné dožití až už nebude. Jistě by se s ním dal zatím pracovat někde v kolektivu, aby si navykl na jiné lidi a pobyt bez matky a postupně se začlenil v nějakém sociálním zařízení. Ty se maximálně snaž tchýni pomoct někam zajet nebo podpořit psychicky, ale asi by se s tím fakt měla začít zaobírat.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:45
burgundy píše:
ahoj, naši se od smrti babičky (zemřela před 15ti lety) starají o mamčinho bratra. je postižený mentálně i fyzicky, má plíny, atd..Mamka je ze 6ti sourozenců, a nikdo z nich ho nechodí ani navštívit - asi se bojí, že by se jednou museli postarat, nebo ja nevím co. Našim to totálně rozvrátilo manželství, všechno se muselo podřídit tomu, že žije s nimi. dokonce jsem se vdala bez nich, protože furt poslouchat jak to a tamto nejde kvuli němu zařídit mne už ubíjelo. Když se narodila malá, mohla přijet jen máti, pak se s tátou vystřídaly (ja bydlím v jiném státě než oni). S ním přijet nemohly, máme malý byt a kromě toho by to byl problém, protože je nesvéprávný. Mamku to hrozně vysiluje, má přes 60let, kromě toho se k našim nastěhovala segra po rozvodu s dítětem, takže je to těžký. Mamka je silně věřící, a vůbec nechce slyšet, že by ho dala do ňáké léčebny. Prý slíbila svému otci na smrtelné posteli, že se jednou o bratra postará. My, její děti toto rozhodnutí neseme velice těžce, protože na nás zůstane ta hnusná volba, dát ho někam do léčebny až tu naši nebudou. Cítím to taky jako nefér , ale jakmile to nakousneme, tak se mamka urazí
Sice jsem ti neporadila, protože sama bych potřebovala radu, jen jsem ti chtěla napsat že vím, jaké to je
ONO PRÁVĚ TYHLE SLIBY, PAK SE TĚM LIDEM ( omlouvám se) zatemní mozek … kdyby mamka byla rozumná ( nechci urážet) tak by viužila alespoň asistenční službu ( teréní službu)
Hlavně ústav už není to co bylo - hodně ústavu má otevřené dceře klienti se mohou volně pohybovat ty s nižším postižením ( a to i u kombinovaných postiženích) žijí v tzv. chráněném bydlení ( tam pracuju já) u nás si sami vaří , ti co nemají omezení k právním úkonům si sami či za pomoci asistenta plánují finance, sami i cestují,nakupují -prostě žijí naprosto běžný život a dovolím si napsat daloko kvalitnější než v domácí péči kde z nich dělají nebožátka o kteý se musí prostě starat jak o malý dítě …,pak umřou a chudáci ti lidi ,když si musí třeba v 50 sáti zvyknout na NOVÉ BYDLENÍ a pak chudáci ti pracovníci není vůbec lehký s takovým člověkem pracovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:49
Anonymní píše:
Strašně se stydím za tu otázku, ale můžu se zeptat, jakého věku se asi dožívají lidé s takto kombinovaným postižením?????
Za otázku se nestyď, ale on ti stejně nikdo neodpoví, i pokud by znal přesné švagrovy diagnózy. V našem domově důchodců třeba máme paní, která je velmi těžce postižená tělesně i mentálně - ležící, pohybující jen 1 nohou, mentálně jako malé děcko, a je jí 67 a klientkou domova je od dosažení dospělosti. A několik dalších mezi padesátkou a šedesátkou ve velmi dobrém zdravotním stavu, takže tu klidně ještě třeba deset let mohou být, ne-li déle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 14:19
Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale trošku se stydím
Já mám podobný „problém“ se svou maminkou. Mamka není mentálně ani fyzicky postižená, ale mám pocit, že je prostě jen líná. Zdravotně není úplně v pořádku, je po mozkové mrtvici (bez vážných následků), má nemocné srdce, velkou nadváhu, různé alergie,…
Prostě není zdravotně OK, ale žít se s tím dá. Ovšem, maminka nepracuje, je stále doma a jediná její zábava je ležet u televize a jíst
A já už se teďka děsím toho, jak se o ní jednou budu muset starat. Tím, jak je těžká, tak si už teďka pomalu nevleze do vany, těžko se zvedá z postele (a to je jí 55 let. Nedokážu si představit, že bych jí měla zvedat, poslouchat její skuhrání, starat se o ní - jenže ona s tím počítá
Přitom by stačilo jen, aby nebyla tak líná, aby vylezla z té postele a trochu se hýbala, aby do sebe denně necpala 2 kila sladkostí. Jenže když jí to řeknu, tak je strašně uražená a jako správná citlivka se rozbrečí, že jsem na ní hnusná
Jsem z toho psychicky dost špatná. Navíc když vím, že řešení by bylo, jen kdyby chtěla. Takhle se fakt jednou dopracuje na vozík a nebude schopná se o sebe sama postarat. Jen nevím, jak na ní. Nechci se s ní pořád hádat, ale to, jak se zanedbává jí taky nechci jen tak dovolit…Je to o to těžší, že je to máma. Sice to není super máma, vztahy u nás nikdy nebyly ideální, nikdy si se mnou nehrála, nepovídala, ale pořád je to máma…
Zakladatelko - co se týče švagra, nešla bych do toho. Nestarala bych se o něj. Co na to říká tvůj manžel, jaký k tomu má postoj?
ahoj, jak moc ti rozumím!! moje mamka na tom taky není zdravotně dobře, má silné revma, je obezní, dušná, neustále se jí vrací záněty do ramen a všech jiných kloubů, takže není schopná se sama osprchovat. Je taky silná diabetička, má 4× denně inzulin a s tím už spojené zdravotní problémy jako neuropatie, ochablost svalů. navíc je silně obézní (150cm a 96 kg). Je jí skoro 63 let. Žije s mým bratrem (39r.svobodný, bezdětný) v rodinném domku, brácha nepracuje, tak se stará o mamku. ráno to začne oblečením ponožek a natažení kalhot a doma. Pokud mají návštěvy u dr, tak mamku všude vozí-mamka už není schopna se sama odvézt, nedopne pásy a taky nedosáhne na zapalování v autě… v rámci domácnosti zvládne uvařit, pokud ji vše brácha nanosí k rukám a nachystá ke sporáku. ale už má třeba problém uzvednout hrnec s bramborama a s vodou, je to na ni těžké. na wc si dojde sama, bud s holema, nebo jezdí na kancelářské židli. z domácí péče k ní nikdo zatím nechodí, obědy si objednávat nechce, je to drahé 
asi 70 Kč kompletní oběd…
dokud je tams bráchou a fungují spolu, tak jsem ráda a neměla a nemusela bych vlastně ani nic řešit, že?? jenže, žijeme v zahraničí, mamka sem za náma nechce a je to tak, že dřív, nebo později prostě tu péči potřebovat bude.
ted jsme byli na svátky doma, já jsme strávila silvestra v nemocnici s malým, manžel byl u našich, kvůli psovi, který nesmí k jejich do bytu a mamka s bráchou si zrovna oba prošli střevní chřipkou… mamka nestíhala dobíhat a brácha měl 40 st horečky. byli nepoužitelní oba, můj chlap prostěradla neměnil a do oblíkání kalhot tchýni se taky nehrnul. musel se postarat brácha. hodila jsme s mamkou trochu řeč, jak to vidí dál, jestli si uvědomuje, jak to bylo na hraně, když byl brácha taky mimo provoz. nechce o ničem ani slyšet, když to nepůjde, tak si zavolá někoho, kdo ji osprchuje, když by měl brácha mít práci, tak jí prostě nachystá všechno dopředu, apod. se vším byla hned hotová. moc mě celá situace mrzí, je to moje mamka, mám ji moc ráda a byla bych ráda, kdyby o ni bylo dobře postaráno, což zatím je, ale co bude dál?? nehledě na to, že ten dům, kde spolu s bráchou žijí, chátrá čím dál tím víc. on není typ, který by rád zahradničil, nebo spravoval, nebo jen udržoval. je to škoda baráku.
tatínek nežije už 10 let.
nechci vypadat jako mrcha, ale ideální by bylo najít mamce něco důstojného, nějaký domov pro seniory, kde by o ni bylo postaráno, brácha by mohl začít žít taky svůj život, i když on ho nikdy nežil, jen přežíval. nemá zájmy, svůj volný čas trávil po hospodách, je alkoholik. můžu být vděčná a jsem vděčná, že se o mamku stará,ale nepostará se o ni komplet, vč.hygieny, apod. bolí to o to víc, že jsem sestřička, která dělá v domově důchodců…
omlouvám se zakladatelce, že se sem takto vypisuju. ve tvém případě bych odmítla se o něj postarat. není to tvůj život a tvé rozhodnutí. doporučovala bych taky ze začátku nějaký stacionář. od jedněch známých mají postiženého kluka na intru celý týden a domů jezdí jen na víkendy. ale to by asi tvoje tchyně nedala vůbec… držím pěsti!! a chápu, že z toho máš hlavu jak pátrací balon, mně je z toho taky smutno a těžko u srdce 
- Citovat
- Upravit
3.2.12 15:14
Ahoj, chci Ti napsat jen jediné. Nejsi žádná svině. Záleží Ti na tom/na něm. Tím, že o tom přemýšlíš dopředu, ukazuješ, jak moc jsi zodpovědná. Není to lehká situace a myslím, že se k tomu stavíš velice dobře. Držím palečky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 17:09
Díky moc všem,, opravdu si toho vážím, že jste se ozvaly a je mi líto vás, co musíte řešit také velmi těžkou situaci. Já řeším švagra, čili ne mého krevního příbuzného, o to horší to musí asi být, když člověk řeší především své rodiče. Holky já před váma smekám!!
Ono nechat to být a řešit to, až to bude aktuální si myslím není dobré. Nebudu tlačit na pilu, ale vím, že musím začít u tchýně, která musí pochopit, že ne vše jde ze dne na den a zazněla tu jedna pravda, kterou jsem si ani neuvědomila, že švagr je celých svých skoro 43 let zvyklý jen na domácí prostředí a na nejbližší příbuzenstvo. V momentě, kdy by přišel o matku a do toho musel do cizího prostředí, tak by to pro něj byl neuvěřitelný šok a fakt jsem si toto ani neuvědomila. No nečeká nás lehké období
- Citovat
- Upravit
3.2.12 17:14
Anonymní píše:
V momentě, kdy by přišel o matku a do toho musel do cizího prostředí, tak by to pro něj byl neuvěřitelný šok a fakt jsem si toto ani neuvědomila. No nečeká nás lehké období
to je sice pravda, ale (možná to bude znít tvrdě) kdyby to mělo znamenat,že se o něj budeš starat ty a celý tvůj život půjde stranou, tak holt bych pominula ten jeho šok a do ústavu ho dala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Baslerinda
3.2.12 19:20
Ekaterina píše:Anonymní píše:Za otázku se nestyď, ale on ti stejně nikdo neodpoví, i pokud by znal přesné švagrovy diagnózy. V našem domově důchodců třeba máme paní, která je velmi těžce postižená tělesně i mentálně - ležící, pohybující jen 1 nohou, mentálně jako malé děcko, a je jí 67 a klientkou domova je od dosažení dospělosti. A několik dalších mezi padesátkou a šedesátkou ve velmi dobrém zdravotním stavu, takže tu klidně ještě třeba deset let mohou být, ne-li déle.
Strašně se stydím za tu otázku, ale můžu se zeptat, jakého věku se asi dožívají lidé s takto kombinovaným postižením?????
Anonymní zdravím, za otázku se nestyď i když na to ti nikdo neodpoví přesně, např. jsme měli na odd holčinu s Downem, dožila se 27 let, což je na DS opravdu hodně. Hodně dobře ti radila tetma a souhlasím i ostatníma, nenapíšu nic, co bych už neopakovala. Ono vám časem opravdu nezbyde nic jiného než se poohlédnout po nějakém stacíku, charitě apod., tchyně si to nepřipouští ale věčně tady nebude a vzít si šváru k sobě - jasně, na jednu stranu by ti hodně lidí asi řeklo klobouk dolů ale na druhou by ti tvůj život utekl mezi prsty, zní to hnusně ale je to tak, o švagra se postarejte jakkoliv jinak ale vzít si ho k sobě a poskytovat mu nonstop péči, to bys asi nedala. Já taky ne, máme v rodině něco podobného ale na druhém konci republiky, takže vím, že mě se to nikdy týkat nebude ( jde o mého strýce ale tam jde zas o jiné věci než postižení ).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.12 23:34
Jen mám potřebu se těch tchýní, babiček, prostě matek postižených dospělých dětí zastat. V době, kdy je porodily a byl to pro ně šok, se jim nedostalo ŽÁDNÉ psychické podpory, nikdo je neuklidnil, nepodpořil a jediná vize, kterou měly pro jejich budoucnost, byl buď ústav nebo domácí péče. Když zafungoval mateřský cit, tak zase neexistoval žádný návod nebo pomoc, jak je vést k důstojnému a samostatnému životu, a tak jediná možná strategie, kterou mohly zvolit, byla chránit je před světem, který jimi pohrdá… Ale v zájmu těch dětí je potřeba nastoupit s tou psychoterapií teď, dokud není pozdě. Jako u mojí babičky.
K.
- Citovat
- Upravit
4.2.12 12:36
Anonymní píše:
Jen mám potřebu se těch tchýní, babiček, prostě matek postižených dospělých dětí zastat. V době, kdy je porodily a byl to pro ně šok, se jim nedostalo ŽÁDNÉ psychické podpory, nikdo je neuklidnil, nepodpořil a jediná vize, kterou měly pro jejich budoucnost, byl buď ústav nebo domácí péče. Když zafungoval mateřský cit, tak zase neexistoval žádný návod nebo pomoc, jak je vést k důstojnému a samostatnému životu, a tak jediná možná strategie, kterou mohly zvolit, byla chránit je před světem, který jimi pohrdá… Ale v zájmu těch dětí je potřeba nastoupit s tou psychoterapií teď, dokud není pozdě. Jako u mojí babičky.K.
ahoj rozhodně v tom stebou souhlasíím, já neodsuzuju žádnou z matek který se takhle starají o svoje dítě , jetsli to tak vyznělo je to blbý rozhodně je chápu,ale bihužel svou láskou a péči spíš ublíží i když to tak nevypadá
Ano před 40ceti lety to tak bylo teď je to naštěstí už jinak a maminky těhto dětí mají podporu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Možná by byla vhodná i nějaké terapie pro tchýni, aby jí někdo citlivě vysvětlil, že naučit potomka samostatnosti, není „zbavování se ho“ a že, až tu jednou nebude, bude to pro něj horší, než když ho nenaučí nic.
My se o to u babičky snažili 10let, co děda umřel, a bohužel pro strejdu: bezúspěšně! Třeba to u vás šanci má.
K.