Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Postižený švagr
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.12 12:56
Já tě chápu,já bych se o něj nestarala asi to zní hrozně,ale je to tak.Máš dvě malé děti,to ani nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:00
máme taky v rodině postiženého člověka,sice není fyzicky ale mentálně ale je schopnej normálně žít,pracuje,vaří atd…tohle bych asi taky nedala kor když máš děti máš co sama dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:02
Starat se o takhle nemocného člověka je práce na celý den, takže pro rodinu s malými dětmi je to velká zátěž. Navíc nevím jak by se to udělalo až by ses vrátila do práce.
Co třeba zkusit nějaký denní stacionář, aby si švagr zvykl na pobyt mimo domov a tchýně si přes den ulevila a zárověň by si zvykal na cizí prostředí pro případný pobyt v domově s pečovatelskou službou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:03
ahoj,
asi takhle, sice je to bratr tveho muze, ale to z tebe nedela automaticky tu, ktera se musi starat, nemohla bys do prace, nemohla bys nikam, to, ze se rozhodla tchyne si ho nechat doma je jeji vec a musela i pocitat s tim, ze jednou s nim nebude. proste ustav no, obet je zbytecna, on ji neoceni (zni to blbe, ale je to tak), budes se o nej starat desitky let, utece ti zivot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:03
Moje kamarádka má bratra, kterému je cca 30 let, těžké mentální postižení. Starají se o něj relativně mladí rodiče(cca 55 let).
Až tu rodiče nebudou, tak pokud bude kamarádka s nynějším manželem, tak si bratra rozhodně nevezme. Nevím, zda by si ho vzala, pokud by s tímhle člověkem nebyla 
Ale taky přemýšlí na různými alternativami. Myslím, že bys mohla zatím sama zjišťovat informace o nějakých soukromých zařízeních, kde by se pak o bratra starali. Nemusíš o tom nikomu říkat, jen se rozhlédnout, abyste pak nebyli zaskočeni.
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:04
Ahoj , tak v první řadě já pracuju jako asistentka v chráněném bydlení u lidí s mantálním postižením.
tak za prvé - hurá konečně někdo přemýšlí logicky dopředu a to je MOOC DOBŘE,je hezký,že přemýšlíš o tom co bude se švagrem a zamýšlíš se i nad tím,že on špatně snáší změnu prostředí
za druhé svině by si byla v okamžiku kdy by tchýně odešla onemocněla a ty si švagra ze dne na den poslala do ústavu. To že nechceš celý život dělat pro švagra to co pro něj dělala jeho tchýně je naprosto logické . Už jen proto,že byď to tchýně myslí velice dobře tak dělá ze švagra malý dítě a ne DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM ,takže talíř mu nedovolí odnýst byď by se to švagr naučil a naučil by se mnohem mnohem víc věcí.
ještě napíšu vydrž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:05
Já myslím, že Tvůj manžel se na to dívá správně, až to nastane, tak se to vyřeší. Za těch doufám mnoho let může být všechno jinak, třeba mu seženete byt s péčí v nějakém domově, třeba to půjde líp. Chápu Tě, je to strašně těžké.. Netrap se tím zatím.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:08
Ahoj,
netrap se s něčím, co teď nemusíš řešit a ani nevyřešíš. Za pár let může být všechno jinak.
A já osobně bych se o něj nestarala a zařídila mu pobyt v nějakém pěkné ústavu, kde mu poskytnou veškerou péči školení pečovatelé. Máš dvě děti a svůj život, který by ti péči o něj utekl a děti by jsi šidila.
Příspěvek upraven 03.02.12 v 13:09
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:08
rozhodně je potřeba začít situaci řešit co nejdřív a to pro dobro švagra , protože má švagr kombinovaný postižení - tedy tělesný a mentální, celý čivot s eo něj starala maminka ,která ho zahrnovala přemýrou péče - což je u matek takovýhto lidí zcela běžné, bude pro něj neskutečný problém se naučit žít svůj život . ROZHODNĚ TAKTO MLADÝ ČLOVĚK S TÍMTO POSTIŽENÍM NEPATŘÍ DO DOMOVA DŮCHODCŮ. V dnešní době jsou už různé sociílní služby pro tyto lidi - Ústav sociální péče, chráněné bydlení, asistenční služba …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.12 13:09
Je to hrozné, ale já bych se o něj také nestarala. Neříkám postarat se o rodiče…ať už jeho nebo svoje. To je věc jiná. Ale pokud by to nebyl ani můj bratr, tak bych to prostě nedala.
Navíc by vám to nabouralo celý život. Švagr tu může být klidně dalších 20 let a to už tvé děti půjdou pomalu z domu. A co budou mít celý život za dětství? Starání se o strýce. Budete celkově omezení…co dovolené, oslavy,… já nevím co ještě. Pořád budeš myslet na to, že se o něj musíš postarat.
Ať zním jako mrcha, ale já bych to prostě nedala a ta rodina by se dřív nebo později otřásla v základech. Byl by to na vás moc velký nápor.
Ono možná vás pak někdo bude soudit, jak to, že jste mu to mohli udělat atd., ale ať si sáhnou do svědomí, kdo by obětoval …
- Citovat
- Upravit
3.2.12 13:10
Laaja píše:
Ahoj,
netrap se s něčím, co teď nemusíš řešit a ani nevyřešíš. Za pár let může být všechno jinak.
A já osobně bych se o něj nestarala a zařídila mu pobyt v nějakém pěkné ústavu, kde mu poskytnou veškerou péči školení pečovatelé. Máš dvě děti a svůj život, který by ti péči o něj utekl a děti by jsi šidila.Příspěvek upraven 03.02.12 v 13:09
a takhle to prosím nedělej člověk s mentálním postižením potřebuje na vše hooodně hooodně času , řeš to hned a pomalu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:12
zakladatelko klidně mi písni SZ mlžu ti hodně poradit nebo pomoct jak začít tuto situaci řešit , ono na nic nečekejte . péče o postiženého člověka je velký nápor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:12
Určitě nejsi žádná mrcha, to by si snad ani nikdo nemohl myslet! Vždyť je fajn, že se snažíš se připravit na situaci, která velmi pravděpodobně může brzy nastat… Až by ta situace nastala, dá se řešit s pomocí sociálního odbrou měst. úřadu, kde švagr žije (nebo to taky od ledna přešlo pod úřady práce? To nevím, musela bys zjistit.). Oni by měli umět poradit a nabídnout sociální služby, které by mohly pomoci. S domovy důchodců je potíž, ty opravdu přijímají pouze klienty nad 60 nebo 65 let. Na druhou stranu před nedávnem jsem něco hledala na internet. stránkách různých DD a narazila jsem minimálně na jeden, kde pokud je jeden z přijímaných starobní důchodce, přijmou s ním i nemocného partnera nebo dítě, kteří daného věku ještě nedosáhli (který domov to byl si nepamatuju, ale vidíš, že šance je). Možná je větší šance v soukromých domovech, než v těch zřizovaných krajem, obcí, apod. Možná by se nabízelo taky docházení pečovatelky a domácí péče nebo dům s pečovatelskou službou, ale to by taky nebylo řešení na pořád. Zkusila bych být tebou ještě zjistit, jaké jsou podmínky přijetí do domovů pro zdravotně postižené - tam by možná taky přijali i důchodce i postiženého. Každopádně nezoufej, řešení se určitě najde. A je moc prima, že se snažíš připravit.
Příspěvek upraven 03.02.12 v 13:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.12 13:13
jinak se ještě zeptám odkuď jste, navštěvuje švagr nějakou terapeutickou dílnu 
denní stacionář
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj všem. Už dlouho se trápím situací, která nás s manželem nejspíš v budoucnu čeká. Jak daleká budoucnost to je nevím, protože to může být zítra nebo až za 10 let.
, i když to odnešení talíře by si zvládl sám. Je celý svůj život v domácí péči a opravdu má štěstí, že má tak úžasnou maminku a já mám skvělou tchýni. Ale jí bude letos 66 let, tchánovi bude letos 72 let a je těžký diabetik, který navíc nyní začíná mít větší potíže se zdravím spojené právě s tou cukrovkou. A já se poslední dobou v duchu zabývám otázkou, co bude dál. Ono těžko se to popisuje, nechci tu vypadat jako nějaká mrcha, která přemýšlí nad tím, jak se postiženého zbavit. To v žádném případě né. Ještě před tak dvěma lety jsem si myslela, že bychom to v budoucnu třeba za pomocí nějaké asistenky zvládly. Ale švagrův stav se pomaličku, pomalinku ale jistě zhoršuje, navíc je to epileptik. Tchýně by s ním chtěla jít do nějakého domova důchodců, kde by mu jakoby dosloužila a aby si tam zvykl. Jenže ouvej, pokud jsou schopný být doma, tak takovéto zařízení prý obvykle berou lidi od 60 let věku.
. Jak můžeme dát člověka, který je zvyklý být celý život doma, do nějakého zařízení?? On mívá výbušnou povahu, vzhledem k postižení, těžce se přizpůsobuje novému prostředí, stačí s ním jít k lékaři a je jak socha. Fakt špatně chodí, sám v cizím prostředí chodit nemůže. A mít ho doma je něco, co si opravdu představit neumím. Mám dvě malé děti a švagr vyžaduje péči 24 hodin denně. V noci chodí na záchod, musí se mu pomoct z postele a dovézt ho tam, aby se nesvalil. Jednou za čas ho „prožene“ nějaké to jídlo, takže to pustí do kalhot a zrovna toto já fakt nedám 
. Asi píšu jako magor, ale já si o tom nemám s kým popovídat. Nevím kam bych se případně měla obrátit a kdo by mi k tomu mohl něco říct. S manželem o tom občas mluvíme tak nějak okrajově, jeho samotného to trápí, to je jasné a já si dávám pozor na to, co řeknu. Jeho odpovědí na to, co jednou bude je, že se to bude řešit, až to situace bude vyžadovat. Na jednu stránku jo, ale zase si říkám, že by se mělo vědět, co jednou podniknout, až jeho rodiče nebudou moct nebo prostě „odejdou“. Je to asi morbidní přemýšlet až takhle, ale vzhledem k situaci je snad lepší mít trochu jasno v tom, co dělat, ne????? Nebo jsem fakt tak hrozná??? Úplně mě to žere za živa 
. Tchýně je už unavená, má toho prostě už dost, ale vím, že pokud to půjde, nikam ho nedá a radši půjde někam s ním, ale to taky nejde ze dne na den. A bojím se toho, že bude na nás se postarat o nějaké zařízení, kam půjde a já si to budu vyčítat. Už teď mám výčitky, že takhle smýšlím, ale kdo takovou situaci nezná, těžko asi pochopí. Tchýni pořád říkám, ať nepřemýšlí nad domovem důchodců, že se to prostě zařídí a půjde k nám. Ona o tom nechce ani slyšet, protože sama ví, že péče o něj je opravdu čím dál náročnější. Jsem fakt taková svině?? 
Mám postiženého švagra, kterému letos bude 43 let. Je postižený mentálně i fyzicky. Sám o sebe se v žádném případě nepostará, špatně chodí, nají se sám, sám si dojde na WC, ale to je asi tak vše. Když je na WC na „velké“, tak ho otřít chodí tchýně, která se o něj celý život stará. Jídlo se mu donese na stůl, poté co dojí, se mu zase talíř odnese
A tady nastávají moje otázky, které mě opravdu dusí vevnitř. Co kdyby se stala situace, kdy bychom musely my s manželem rozhodnout, co bude dál?? To je něco, čeho se já fakt děsím
Je tu někdo, kdo třeba řešil nebo řeší podobnou situaci??? Co dál?? Já si neodvážím tchýni říct, že by se to mělo řešit už nyní, prostě pořešit případ, že se to bude muset řešit.
Omlouvám se za anonym, ale opravdu nepotřebuju, aby kdo mě zná si toto četl. Pro mě to je hodně choulostivé téma, které se bojím nahlas říct.