Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
V mém okolí mám známou, která po covidu měla psychiku dosti mizernou. Předtím byla veselá, usměvavá a pak, když jsem ji viděla, tak byla uplakaná a nešťastná. Opravdu psychicky na dně. Začla to řešit s psychiatrem, dostala nějaké léky a nyní už je skoro tam, kde bývala. Pomalu a pod dohledem Dr. vysazuje léky. ![]()
Pokud tě to trápí do teď, nestyď se obrátit na odborníka. Čím dřív, tím líp. Zrovna covid je zákeřnej hnus
Tohle často způsobuje. Snad ti moje odpověď alespoň nějak pomohla a věř, že nejsi první ani poslední. Držím palce, ať je to brzy zase v pořádku ![]()
Ano zkušenost mám, nastoupila jsme do psychiatrické péče. Chodím do denního stacionáře a začala jsem brát antidepresiva. Mozková mlha, dezorientace, deprese, úzkost. Je potřeba to, ale řešit samo to nejspíš nezmizí.
@Betty141 Já se vlastně setkala jen s jednou slečnou s kterou jsem si psala. Jinak nic.
Děkuji moc!
@martina1988 Popravdě s AD zatim začínat nechci teď, chci počkat. Po 1. Covidu jsem měla docela velké zlepšení bez nich, asi v intervalu půl roku. Navíc jsem si psala s holčinou, co má stejně stavy jako já a sama AD bere. Bez výsledku
. Takže spis chci zkusit psychoterapii nebo podobne věci. Na mlhu to ale asi nezabere no ![]()
Ahoj, na úzkosti a paniku a všechny fyzické i psychické symptomy (ta mozková mlha, derealizace, vtíravé myšlenky atd.), které sebou tyhle dvě mrchy přináší, výborně funguje terapie přijetí a odhodlání. Je založena na tom, že dokonale pochopíš, jak úzkost a panika funguje, proč není nebezpečná, jen vrcholně nepříjemná, a co s tím. Já trpím podobnými radůstkami taky, spouštěč neřeším, u mě to byly nejspíš vtíravé myšlenky, nejdůležitější je naše reakce, kterou je v našich silách změnit. Tuto terapii bohužel moc psychologů nenabízí, já se ji naučila skrz FB skupinu Cesta ven z paniky a úzkosti, jsou tam videa a diskuze s lidmi, kteří si procházeli opravdu příšernými stavy (báli se třeba jít doma na záchod) a teď žijí normální život.
Samozřejmě pokud má úzkost jasný důvod, který lze řešit (např. nějaké trauma, šikana v práci, nevyhovující vztah atd.), je vhodné to řešit s odborníkem, ale píšeš, že nemáš žádný podobný problém. Pokud potřebuješ do začátku sebrat sílu, klidně si nech pomoc antidepresivy, v dnešní době už jsou bezpečná a není třeba se jich bát.
Jinak covid za to sám o sobě podle mě nemůže, spíš to byla poslední kapka, aby se ti to rozjelo. Často je to tak, že to má člověk v sobě (opět opakuji, nemusí žít ve stresu atd., hraje v tom roli i genetika a hodně ty vtíravé myšlenky, u žen i hormony atd.) a když přijde něco (významná událost, klidně i radostná, velké vyčerpání, nemoc atd.), tak se uvolní stavidla a mozek se rozjede.
Nejsem doktor ani psycholog, to předesílám, ale něco jsem si o úzkosti a panice zjistila, hlavně zažila na vlastní kůži a mám roční zkušenost (skvělou) s praktikováním terapie přijetí.
Držím palce.
@wiwiOL Ahoj, dekuju moc za radu!
Do skupiny jsem se připojila, takže vyzkousim
.
Jako já sem si vědoma toho, že za to nemůže,,jen” covid, ale musím říct, ze ty fyzicke symptomy derealizace (mozkové mlhy) jsem nikdy v životě neměla a fakt to začalo čistě až 3 dny predtim, než jsem testovala pozitivne
. Chtěla bych se naučit s tím pracovat a hlavně se postavit mým vlastním strachům a myšlenkám, protože s tím mám opravdu šílený problem, občas sem vydesena z ničeho
. Děkuji moc! Jinak přijde mi, ze mám už zlepšení. Samozřejmě se stává, ze se mi to vrací, ale už s mensi intenzitou než na začátku.
Dobrý večer,
.
Je to už skoro 15 měsíců, co se trapim a potrebuju asi názor širokého okoli, protože moje rodina si o mne mysli, ze sem blázen
Během září jsem prodělala covida, dost těžký průběh. Byla jsem v nemocnici, měla syndrom dechové tísně, to horší ale přišlo až potom. Do teď mám pocity, jakobych byla opila (myslím, ze se tomu říká mozková mlha), problémy s paměti, úzkosti, deprese a vtirave myšlenky, hlavně o existenci a podobne, bolesti zad, problémy se spánkem, zazivanim, křeče, bolesti hlavy migrenozni.
Přijde mi to na jednu stranu až komické, protože jsem dospěla baba a v dětství nebo pubertě jsem na žádné takové věci netrpěla. Dodávám, ze nejhorší je pro me ta psychika.
Mám v sobě neustále pocit stresu, nejistoty, přitom si vždycky říkám, ze vlastně nemám čeho se bát. Cele dny jsem jak ve snu, nepřijdu si reálná, svět mi přijde mimo. Kvůli té mlze mám takové pocity a myšlenky. A ikdyz mlha odejde na par dni, myšlenky jsou tu furt..
Muže to být nějaký post trauma stav po té infekci. Před necelými 4 měsíci jsem zas prodělala, byla sem uz relativně vpohode. Zažil někdo podobne stavy s covidem? Díky